Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Poslední dobou mě trápí přístup mých rodičů, co se týče pomoci s dětmi (jejich vnoučaty.) Jsou poměrně mladí (50, 54), ale pomoc od nich moc nemáme. Dokonce, když jsem měla úraz a bylo nutné, aby mi někdo pomohl s dětmi, abych neměla zdravotní komplikace, tak jsem na to zůstala sama (manžel si nemohl vzít volno), protože jim se nechtělo (a v práci nebyli). Chápu, chodí do práce, ale ne na celý den. Jsem jedináček a oni oba jsou také jedináčci, v tom vidím problém, žijí jeden pro druhého, nic jiného neexistuje. Táta je bývalý policajt a vidím, jak je máma vycepovaná a řídí se jeho příkazy. Zpětně mě to mrzí, prvního vnukovi (necelé 3r) kupují dárky za tisíce jen tak (nikdo to po nich nechce, spíš naopak), druhého (15m)nemají v lásce, protože je malej a „druhej“. Maminka mi neustále slibovala a nabízela hlídání, pořád do mě ryla ať už nekojím a dám jí konečně oba kluky na hlídání, jak ona s nima bude jezdit na procházky, no a myslím, že nemusím psát, jak to vypadá, když jsem kojit přestala. Nejdřív za mnou jezdila jeden den v týdnu po práci na dvě tři hodinky, pak se z toho velice rychle nějakým způsobem vymluvila, že se jí to nehodí, a už tu rok nebyla. Můj otec nejezdí vůbec, prý jsme daleko, máme se přestěhovat (ale vím, že by to situaci nezměnilo a hodina v MHD není to, co tvrdí, že jim vadí ve skutečnosti). Už ani nejezdí na pozvání na narozeniny, řeknou, že jestli chceme, at prijedeme k nim. Naprosto chápu, že mají svůj život, ale stejně si myslím, že čistě z „lásky“ by jim tři hodiny týdně nic neudělaly. Navíc i já bych si s mámou někdy ráda popovídala, ale mám pocit, že snad o to ani nemá zájem. Dokonce mám někdy pocit, že ona by někdy přijet, pomoci chtěla, ale že jí to můj otec zakazuje (což nemám potvrzené, ale z jeho reakcí to tuším), kdykoliv jí něco řeknu nebo zeptám, podívá se na otce, co on na to. Vím, že nemají židnou povinnost, když jsem dospělá, ale copak své děti a jejich rodiny škrtneme, co jen dospějí a odstěhují se? Nechci být sobecká, ale připadám si dost často jako cizí… Manželovy rodiče jsou o 15 let starší a fyzicky by pomoci nebo se postarat nezvládli. Navíc já budu ráda i za společnost, nemusí to být, že se někdo z nich strhá, stačí mi třeba chvíle s moji maminkou, mimochodem můj otec se k ní chová jako ke slušce z mého pohledu…
Mrzí mě to, ale obávám se, že lásku prostě nikoho nenaučíš. V tomhle případě musí sami chtít děti a tebe vidět.
Možná by je šlo naučit aspoň na hlídání o víkendu přes noc - kdybyste děti přivezli až k nim, třeba i s jídlem pro děti, aby měli co nejmíň práce. O to by nestáli? Ani jednou za čas? (Napadlo mě to, protože moji tchánovci taky nijak extra nestojí o to přijet k nám, ale když šoupneme děti k nim, tak jsou v pohodě…)
Nemyslím si, že je povinnost prarodičů starat se o vnouče (či ho vzít jen na procházku). Otec z mé strany mou dceru nikdy neviděl, moje matka párkrát. Někdy to zamrzí, ale já je do ničeho nutit nebudu.
Je mito líto, je to velmi smutné, když máma - babička nemá zájem. Radu neznám, možná bys ji měla říct, že ti je po ní smutno a nebo víc jezdit za ní. Jseš na mateřské, takže můžeš jezdit v týdnu za mámou.
@jenika1 no jenže to bych musela prijet s dětma a to oni nechtěji a po práci jsou prý už unavení a chtějí klid
@Hadumi vím,že to není povinnost, ale copak si děti porizujeme z povinnosti…
@Neu podle mně ti nezbude, než to přijmout jako hotovou věc.
A s mámou bych si promluvila před otcem -narovinu bych se zeptala, CO mu tak vadí, že by jezdila za námi, nebo naopak.
Vyřeš si to s ním, jestli cítíš, že on je ten prapůvod.
@Neu píše:
@jenika1 no jenže to bych musela prijet s dětma a to oni nechtěji a po práci jsou prý už unavení a chtějí klid
A to je ono. Svoje děti už mají odrostlé a opravdu nemají povinnost se starat o vaše děti.
Smutny… a navic jedine jejich dite… asi tam neni ten vztah bohuzel… zamer se na sve deti a svoji rodinu, at vy se mate radi a predas synum lasku a pocit sounalezitosti a schazite se a pomahate si po celou dobu zivota… u vas to neni asi tak hrozne jeste, ale mimochodem pak se nedivim kdyz nektere deti nemaji zajem o sve stare rodice, kdyz sami nezazili, ze by oni kdy meli zajem o ne… ono se to pak casto otoci az jeden z nuch zustane sam, bude potreba pomoct, pak najedniu si vzpomene, ze ma nekde sve dospele dite… ale vztahy jsou uz pritom na bodu mrazu…
V pripade zakladatelky to neni mysleno jako povinnost, aspon to sama uvadi, ale ze nemaji zajem je videt… chteji klid… no tak je jim prednejsi klid nez jednou za cas videt vnoucata s dcerou…
@Ondrášovka.N Jenže víte, slovo povinnost, to je někdy v rodinných vztazích já nevím… povinnost mám dostavit se do tří dnů na pracák… povinnost mám na stopce zastavit… povinnost… ale chápu, jak to myslíte, škoda, že neměli povinnost mi pořídit sourozence, abych ted měla nějakou rozvětvenou rodinu…
Je to dost smutný. Neumím si představit, že by rodiče neměli o moji dceru zájem. Nebo že bych třeba já neměla zájem o vnoučata od dcery až ta chvíle jednou nastane. Potom ale ať se rodiče nediví, že až na tom budou špatně, tebe to taky nebude zajímat.
jedině si asi s nimi promluvit, že ti chybí rodiče a dětem prarodiče, třeba si to uvědomí
.
Asi s tím bohužel nic neudělaš, máš zkrátka „nehlidaci“ prarodiče..někdo na to holt není, z různých důvodů, a nedá se s tím nic dělat. Napadá mě, že nemusi být zvyklí na ten ruch, který plyne že dvou děti, pises, že ty jsi jedinacek a tvi rodiče taky, tak pro ne dvě děti můžou být už velký problém, ve smyslu že jsou unaveni a příliš je to zatěžuje. Co bys mohla, tak si zkusit promluvit s mamkou v soukromí, že třeba nechceš ani tak to hlídání, jako její společnost, že můžete vyrazit někam společně ty, ona a děti, třeba by to pro ní bylo přijatelnější a líp by si i zvyklá na děti. Ale nenutila bych je, každý si žije tak, jak chce, třeba k sobě najdete víc cestu, až budou děti odrostle a pro vaše bude treba ten kontakt snazší.
Příspěvek upraven 02.03.15 v 11:14
@Neu píše:
@scentini jsou hrozně moc pohodlní…
Tak potom asi nic dělat nejde. Třeba rodiče od přítele taky o dceru nejeví zájem, ale mě je to fuk. Jejich chyba. Musíš to tak brát a hlavně kluky naučit, že rodina má držet spolu a pomáhat si vzájemně celý život.