Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky,
mátě někdo kamarádku, se kterou se to změnilo?
Já mám kamarádku z dětství. Byla jsem i na její svatbě, často jsme se vídaly, nikdy jsme se nehádaly.
Bohužel jsem si místy všimla, že bývá někdy dost neempatická a sobec.
Vychrlí to a vůbec neuvažuje, že se chová hrozně.
Má sice VŠ, ale přijde mi někdy dost hloupá. Svůj názor vlastně ani nemá, no a tím, že bydlí jinde a je jen doma s dětmi mi přijde už úplně pod jiným vlivem.
Něco jsem ji napsala, protože mě naštvala jedna reakce na FB co bych od ni vůbec nečekala.
Takže hádka po zprávách (což já jinak strašně odsuzuji).
Sice jsme se pak udobřily (zase jen já, jelikož já vždy dojdu a mrzí mě to).
Ale už si nevoláme, nepíšeme moc často.
No prostě je to celé na chladném bodě. ![]()
To asi patří k životnímu vývoji. S přáteli z dětství se můžeme vzdalovat našimi názory i přístupem k okolí, nemusíme souhlasit se jednáním toho druhého a to pomalu taky vzdaluje. Na druhou stranu je šance najít si nové přátele se stejnými znalostmi, koníčky, životními názory. Jen je někde potkat a „hodit řeč“. Já FB nemám, ale chlap občas kroutí hlavou nad příspěvky svých známých nebo přátel a fakt nechápe, kde se v nich takové názory berou. Možná si lidé bojovně pustí pusu na špacír víc, než osobně a z toho vznikne zbtečný konflikt? Nevím, jestli sis chtěla jen vylít srdce, nebo jestli chceš něco poradit. S kamarádkou můžeš omezit kontakt, když si moc nerozumíte a můžeš si najít nové přátele.
@Lujza031 To se stává. Přátelství často vzniká sdílením místa (třeba škola, práce), činností (koníček), prožitky (mateřství ve stejné době) apod. A pokud ta pojítka zmizí, najednou lidé zjistí, že si mají méně co říct, méně si rozumí. Je to přirozená věc. Za mne je fajn udržovat vztahy, které jsou vyrovnané. Tzn. obě strany jsou schopny do nich něco (pro toho druhého) hodnotného přinést. Pokud to cítíš tak, že musíš být tahounem přátelství a spíše tě to vysiluje, pak je otázka, nakolik má cenu to přátelství držet nějak víc aktivní.
U dlouhodobých přátelství s emi již také vstalo, že nastaly fáze útlumu, kdy by se skoro zdálo, že kontakt je nějak přetržený, ale pak se zase třeba odehrálo něco, co nás svedlo ke společné komunikaci zpět.
A proc se s ni chces kamaradit, kdyz je sobec, hloupa, chova se hrozne a vlastni nazor vlastne zadny nema?
@Premek_Orac… a hlavně už nejsme děti, řešíme různé životní situace, ve kterých mnohdy nezbývá čas pro přátelé. Ovšem opravdový přátelé s vámi projdou i tím největším ohněm a pak víte, že se o ně kdykoliv můžete opřít. Lidé často zaměňují přátelství a kamarádství. Není to totéž.
Taky jsem měla kamarádku z dětství, postupem času jsem zjistila, že kamarádství udržuji pouze ze slušnosti, potom jsem kontakt omezila úplně. Bralo mně to už jenom energii a čas, kolikrát jsem z ní byla úplně vysátá. Taky se jí nedalo v ničem věřit, byla sobecká a vypočítavá, jako dítě jsem to ale moc neviděla. Měla jsem to omezit už dávno, myslím, že základka měla bohatě stačit.
Hlavně proč s takovým člověkem plýtvat časem. Je to tak často, časy se mění, lidi se mění, cesty se prostě rozcházejí…
To se proste stava. Mam kamaradku od detstvi. Kazda mame uplne jinou zivotni situaci (ja zamestnana, ona jeste studuje. Ja jsem nezadana, ona ma pritele uz 4 roky atd.). Proste je to jine. Nemame vylozene spolecny konicek, ani ty zivotni udalosti ale vzdy pokecame co je noveho a pokud treba jedna z nas neco zrovna resi tak se navzajem podporime, poradime si. Vzhledem k vytizenosti kamaradky vysokoskolacky se schazime v prumeru 1× za 2 mesice. Verim, ze pokud se jednou sejdem na stejne materske s detma tak se budeme schazet vice. Prubezne si pisem. A ano, nazory mame obcas odlisne. Ale jsme obe chytre natolik, ze se nehadame. Nechci kazit pratelstvi zbytecne rozdilnymi nazory.
@Prostě Vodnář To podepisuji. Ono kdo je kdo se ukáže hlavně v krizových chvílích.
A ty se divíš, když ji zjebeš po chatu, protože tě něco naštvalo, že pak má odstup?
I teď o ní píšeš dost hnusně.
Tak si úplně kamarádku nepředstavuju.
Jestli to chceš opravit, asi to bude chtít víc snahy a neurážet se, že si teda začníná hlídat hranice, když ti vadí jaková jaká je a nejsi schopna ji takovou brát.
@Lujza031 píše:
Ahoj holky,
mátě někdo kamarádku, se kterou se to změnilo?
Já mám kamarádku z dětství. Byla jsem i na její svatbě, často jsme se vídaly, nikdy jsme se nehádaly.
Bohužel jsem si místy všimla, že bývá někdy dost neempatická a sobec.
Vychrlí to a vůbec neuvažuje, že se chová hrozně.
Má sice VŠ, ale přijde mi někdy dost hloupá. Svůj názor vlastně ani nemá, no a tím, že bydlí jinde a je jen doma s dětmi mi přijde už úplně pod jiným vlivem.
Něco jsem ji napsala, protože mě naštvala jedna reakce na FBco bych od ni vůbec nečekala.
Takže hádka po zprávách (což já jinak strašně odsuzuji).
Sice jsme se pak udobřily (zase jen já, jelikožjá vždy dojdu a mrzí mě to).
Ale už si nevoláme, nepíšeme moc často.
No prostě je to celé na chladném bodě.
Chceš, abychom si do ní taky koply a napsaly ti, že to máš těžký? Že se kamarádi z dětství odcizí je naprosto běžné. Mám spoustu kamarádů z dětství, s kterými jsem se odcizila buď už v průběhu střední školy nebo pak vysoké školy. Celoživotní přátelství od dětství je spíš výjimka. Naopak mi zůstali dobří přátelé, se kterými jsem se seznámila na konci gymplu / na začátku vejšky. Co úplně normální není? To, jak a proč o „kamarádce“ píšeš na internetu. Možná ji nech bejt. Nenadávej jí za její názory na FB, které vlastně ani nemá, když je tak příšerná, tak se s ní neudobřuj a utni kontakt. Myslím, že ani jedné z vás nebude hůř. Naopak. Nejspíš bude oběma líp. Nebo aspoň jí. Byla bych úplně nadšená, kdyby mi kamarádka, o kterou asi evidentně moc nestojím, zas tak mov v kontaktu nejsme, nejsme si blízké, psala zprávy a vysvětlovala mi, co si myslím špatně, případně jak jsem hloupý hrozně se chovající neempatický sobec. Třeba to nemyslíš špatně, ale nevyznělo to tak.
Proč se s ní tedy bavíš, když máš proti ní takové výhrady? Kamarádky můžeš získávat i v pozdějším věku. Není to tom, že když ji znáš od plínek tak se s ní budeš bavit až do důchodu.
Moje kamarádka z dětství se stala mojí švagrovou a od té chvíle šlo naše přátelství do háje. Vždycky byla urýpaná, já ji to tak nějak tolerovala, protože když zrovna neměla tyhle svoje tendence, tak s ní byla hrozná sranda a stále jsme si měly o čem povídat. A pak, co jsme se ocitly v rámci jedné rodiny, začala postupně rýpat daleko víc, až jsem se přistihla, že se mi dělá už před její návštěvou špatně. Vadila ji moje práce, že s partnerem narozdíl od ní a jejího manžela dost kulturně i společensky žijeme, že si koupím hezké šaty, můj koníček… Prostě kde co. A tchýně ji v tom podporovala.
Kontakt omezen na nutné minimum a mě se podařilo najít kamarády/nebo obnovit stará kamarádství s lidmi, se kterými se cítím dobře, ne jak zločinec v soudní síni.
Naše cesty a názory se úplně rozešly, holt to tak v životě chodí a nebudu se držet zuby nehty kamarádství, které evidentně jedné ani druhé nic nedává.
Marně přemýšlím, v čem to údajné kamarádství mělo spočívat, vždyť jste na ní nenechala nit suchou. ![]()