Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mate děti? Jestli ne spis si odpověz na otázku jestli chceš žít s mužem který ti evidentně lze.. a podle toho se zařiď, protože on to nerozsekne a zapírat bude dal..a když nebude tato bude jiná..
Děláš si srandu? ![]()
Půl roku z tebe dělá blbku a ty se bojíš mu říct, že o tom víš? Čím si to všechno zasloužil?
![]()
Ty si myslíš, ale nevíš. Máš pocit, máš intuici, ale víš prd. Z toho tvého příspěvku to vypadá, že vlastně nevíš nic, ale potřebuješ ho nachytat, aby sis to potvrdila.
On se snaží, sama to píšeš, ale ty přiživuješ jen nějaké svoje domněnky.
Píšeš, že ti neřekl, co bys na sobě mohla změnit, že bys na tom zapracovala. Zmiňuješ, že máš narozdíl oproti ní pár kilo na víc, tak zapracuj třeba zrovna na tomhle. Budeš mít míň času vytvářet domněnky, budeš vypadat líp a zvedne se ti sebevědomí…
@Anonymní píše: Více
Nemas zadny padny dukaz, takze asi bych nedelala nic..
Hlavně si to nedávej za vinu, protože chlapi mívají milenku, i kdy jsou s manzelkou naprosto spokojení, mají hen pro zábavu, povyražení či honění ega…
@Anonymní píše: Více
No, já bych na něj vybalila co si myslím. Jeho reakce dost napoví ![]()
Chlapi vždycky nejvíc shazují ženskou o kterou mají největší zájem, takže pokud o ní mluví takhle, určitě v tom něco je, vím to z vlastní zkušenosti, buď ráda, že máš důvod odejít a víš, že není pro tebe.
@Anomissie píše: Více
Jj, pravda. Taky mám takovou zkušenost… sice jen jako „vrba“, ale bylo mi to úplně jasný.
Nechápu, proč mají chlapi potřebu takhle blbě o nějaké mluvit, když jsou s tím ve skutečnosti, tak strašně moc průhlední. ![]()
Někteří se opravdu chovají jako malí kluci.
Mám to úplně stejne. Jen to trvá už dva roky. Moje intuice nezmlamala, ale neměla jsem tehdy zadny dukaz. Ten se ke mě dostal před 3 měsíci, z jejich rok stare konverzace jak se miluji a jaké by to bylo spolu bydlet. Doteď jsem to neřekla. Vytiskla si je a schovala. S manželem jsem 20 let a je to teď cele divne. On chce asi porad ji. Mě nechce jen opustit. Má se velmi pohodlne. Teď se mnou už nechce ani spát. Dva roky pekla. Už jsem myslela, ze ho to přešlo. Ale minuly měsíc zase zřejmě zade začal. Intuice. Ale opět nemám žádný dukaz.
Drz se. Je to těžké. Já jsem ve stavu, kdy čekám jen na ten nějaký dukaz a sbalim mu kufry.
@Anonymní píše: Více
Tak to vás všechny, které takového chlapa tolerujete „obdivuji“. ![]()
Já na moji povahu, něco takového kdy zjistit, tak má vyházené hadry tam, kde bych zrovna stála. A to buď z okna nebo ze dveří na chodbě… ![]()
Myslím si, že jsem celkem tolerantní, ale nevěru v jakékoliv podobě, ať už fyzické nebo emocionální, bych v žádném případě neodpustila…
Protože už bych mu nemohla nikdy věřit. ![]()
@Anonymní píše: Více
Tak ty má jejich konverzaci o tom, jak se milují a chtějí spolu bydlet a čekáš na důkaz? A ten důkaz by měl vypadat jak? ![]()
@bigl píše: Více
No, že se jednoho dne vrátí z práce domů a najde polovinu „vybíleného“ bytu. ![]()
Schovává si telefon, bere si ho sebou do koupelny a tak. Vím i o koho by asi měli jít. Je vdaná i s dětmi. Je asi o rok starší než já, vzhledově tak nějak podobná, jen postavu má mnohem hezčí. Já mám pár kilo navíc, ona je jak vyžle… Takže tady je asi první důvod, proč to dělá… Ale sám o ni řekne, že je hloupá a že nechápe jak a ní ten manžel může být…
Nedávno jsme měli rozhovor. Řekla jsem mu, že si všímám, že se něco děje, že mě mrzí, že spolu netrávíme čas, že žijeme spíš vedle sebe, než spolu a navrhla i téma rozchodu. To naprosto zamítl, že je se mnou ve všech ohledech spokojený a nedokáže si představit být beze mne… Ale kdyby byl tak spokojený, tak asi nehledá jinde ne?
Ale od toho rozhovoru se snaží… Víc si povídáme, častěji spolu spíme, trávíme spolu čas, takže lhostejná mu asi nejsem…
Kdyby to byl jen úlet, třeba v opilosti nebo tak, tak by to asi i zkousla, ale tohle trvá už asi půl roku a asi v tom jsou i nějaké city… Říct mu narovinu, že si myslím, že někoho má je nemožný. Hned by to zapřel a ještě by že mě udělal blbce. A hlavně nemám moc pádných důkazů, abych si tím byla aspoň na 80% jistá…
Mám ho ráda, je to fajn chlap, ale nejsem schopná se smířit s tím, že nejsem „jediná“ a taky to že mi lže do očí… Já jsem ho nikdy nepodvedla, i když pár příležitosti už jsem měla, tak jsem nikdy nic takového neudělala, protože vím jak se podvedený člověk cítí…
Vím, že nejsem dokonalá, mám své mouchy, ale kdo ne… Kdyby mi alespoň řekl, co mu na mě vadí, co by chtěl změnit, tak bych na tom zapracovala, ale prý je spokojený a nic by neměnil.
Nevím co s tím… Rozejít se? Dělat, že to nevidím? Vsadit vše na intuici a postavit ho před hotovou věc (říct, že si myslím, že má jinou)?