Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ale tak chovas se tak hlavne kvuli sobe, svemu pocitu a take diky nejakemu vychovani. Nechapu, ceho chces dosahnout, kdyz se tomu postavis. Budes na truc horsi, nez ti, kteri ti vadi a diky nim mas pochybnosti? To je dost nelogicke.
Edit: a ne, nemela jsem nikdy ten pocit. Chovam se tak, jak bych si prala, aby se ostatni chovali ke mne. A ze jsou lidi zli, hloupi, burani atd…no jsou. Vzdycky byli a budou. Kazdy si prece muze do urcite miry vybrat okruh lidi jemu blizky, alespon co se pratel tyka.
@Berousik Nikde nepíšu, že tím chci něčeho dosáhnout. Mě osobně nikdo nic „nedělá“. Jen je mi prostě šoufl z toho jak se někteří lidé k sobě chovají. Snaží se jeden druhého vychovávat a přesvědčovat, že to jeho je správné a ostatní se odsuzuje. Je to teď snad všude. Každý se snaží jeden druhému určovat co ano a co ne. A já se ptám - proč? Proč ta agrese? A ano, vzbuzuje to ve mně momentálně potřebu bojkotu, nebo trucu jak ty říkáš.
Mohla bys trochu konkretizovat, co to znamená nebo v kterých situacích se ti to děje, že se tě někdo snaží vychovávat a přesvědčovat, kde „všude“ to teď je? Přiznám se, že tomu co píšeš moc nerozumím, já sama žiju či se snažím žít tím způsobem co ty a mně to naopak přineslo víc klidu, nadhledu a asi nějak samovolně mi to odklonilo debily mého životního prostoru, zřejmě je pozitivní vlny odpuzují
Co dělají druzí nebo jak žijí mne nechává chladnou, pokud to nějak nezasahuje do pohody mé nebo mých blízkých.
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymity, možná se trochu jedná o můj citový odpad. Nerada bych aby o tom věděli známí.Poslední dobou si pod tíhou všech starostí a vzniklých událostí říkám, jak bych strašně potřebovala někam odjet a vyčistit si hlavu. Asi už jsem tak vyčerpaná, že mě napadají myšlenky jako bojkot společenských konvencí, určitých nastavených pravidel soužití s ostatními lidmi apod. Vždy se snažím chovat tak abych se za sebe nemusela stydět, tak jak sama považuji za správné a adekvátní. Dodržuji tzv. nastavená pravidla slušného chování, snažím se žít zdravě, co nejlépe vychovávat své dítě, nikomu se nerýpu v soukromí a pokud má někdo jiný názor než já, ten svůj mu nenutím…a tak bych mohla pokračovat dál…
Jenže poslední dobou ve mně roste pocit, že se lidé snaží násilně jeden druhého vychovávat, určovat druhým co je správné a co není, co by měli dělat a co je naopak špatné a následně se mezi sebou odsuzovat, rýpat se v soukromí druhých a snažit se přetvořit člověka podle toho co se jemu jeví správné.
Když se nad tímhle vším zamyslím, přiživuje to ve mě chuť všechny tyhle konvence z principu bojkotovat. Prostě se postavit proti davu. Ne proto, že bych to považovala za správné ale jako protest na to jak se lidé snaží násilně ostatním nutit svá přesvědčení a absolutně neakceptují jiný názor. Asi je to jen má momentální nálada, přesto bych chtěla vědět, zda už jste někdo měl takový pocit…
proto spousta rýpalek chodí na emimino taky si rýpnou a uleví se jim ![]()
@Anonymní píše:
@Berousik Nikde nepíšu, že tím chci něčeho dosáhnout. Mě osobně nikdo nic „nedělá“. Jen je mi prostě šoufl z toho jak se někteří lidé k sobě chovají. Snaží se jeden druhého vychovávat a přesvědčovat, že to jeho je správné a ostatní se odsuzuje. Je to teď snad všude. Každý se snaží jeden druhému určovat co ano a co ne. A já se ptám - proč? Proč ta agrese? Aano, vzbuzuje to ve mně momentálně potřebu bojkotu, nebo trucu jak ty říkáš.
Furt nechapu, k cemu ti to bude. Ze budes stejna jako ti, kteri ti vadi? Nebo v cem bude spocivat ten bojkot? Cely to na me pusobi jako vykrik bez hlavy a paty, promin.
@Berousik píše:
Furt nechapu, k cemu ti to bude. Ze budes stejna jako ti, kteri ti vadi? Nebo v cem bude spocivat ten bojkot? Cely to na me pusobi jako vykrik bez hlavy a paty, promin.
nezralá póza.
Prosím o zachování anonymity, možná se trochu jedná o můj citový odpad. Nerada bych aby o tom věděli známí.
Poslední dobou si pod tíhou všech starostí a vzniklých událostí říkám, jak bych strašně potřebovala někam odjet a vyčistit si hlavu. Asi už jsem tak vyčerpaná, že mě napadají myšlenky jako bojkot společenských konvencí, určitých nastavených pravidel soužití s ostatními lidmi apod. Vždy se snažím chovat tak abych se za sebe nemusela stydět, tak jak sama považuji za správné a adekvátní. Dodržuji tzv. nastavená pravidla slušného chování, snažím se žít zdravě, co nejlépe vychovávat své dítě, nikomu se nerýpu v soukromí a pokud má někdo jiný názor než já, ten svůj mu nenutím…a tak bych mohla pokračovat dál…
Jenže poslední dobou ve mně roste pocit, že se lidé snaží násilně jeden druhého vychovávat, určovat druhým co je správné a co není, co by měli dělat a co je naopak špatné a následně se mezi sebou odsuzovat, rýpat se v soukromí druhých a snažit se přetvořit člověka podle toho co se jemu jeví správné.
Když se nad tímhle vším zamyslím, přiživuje to ve mě chuť všechny tyhle konvence z principu bojkotovat. Prostě se postavit proti davu. Ne proto, že bych to považovala za správné ale jako protest na to jak se lidé snaží násilně ostatním nutit svá přesvědčení a absolutně neakceptují jiný názor. Asi je to jen má momentální nálada, přesto bych chtěla vědět, zda už jste někdo měl takový pocit…