Přejídám se a jsem nešťastná

Anonymní
8.6.20 00:41

Přejídám se a jsem nešťastná

Zdravím,

prosím o anonym. Chtěla bych se trochu vypsat, aby si to někdo alespoň přečetl a byla bych ráda za nějakou motivaci nebo podporu.

Mám problém. Strašně se přejídám a nedokážu s tím přestat. Každý den začínám prakticky odznova. Je mi 23 let, v minulosti se mi podařilo už párkrát zhubnout. Před dvěma lety jsem ale nastoupila do nového zaměstnání a začala jsem se tam hrozně přejídat… do té doby jsem si váhu držela. Nevím dodnes, čím to bylo, ale myslím si, že kvůli nedostatku spánku (chodila jsem moc pozdě spát, na to jak brzo jsem vstávala) a možná jsem nějakým způsobem tu energii ze spánku doháněla jídlem, bývala jsem hodně unavená. Nevím. Přibrala jsem za ty dva roky asi 15 kilo, loni se mi podařilo 5 zhubnout, ale ty mám zase zpět a jsem momentálně na 100 kg. Mimo to mám pcos, nechci jednoho dne skončit s cukrovkou, rakovinou nebo nějakými jinými problémy, jsem ještě hrozně mladá… a i kvůli mojí postavě je to hrozná škoda, chtěla bych se cítit dobře, hezky se oblékat, konečně si nakoupit pěkné oblečení, co bych chtěla.

Proč se přejídám teď, netuším… když mám deprese, tak nejím, to už jsem si v životě zkusila, tak nevím, proč tohle dělám. Jestli naplňuju nějaké prázdno v sobě, že nežiju tak, jak bych chtěla… nebo je to začarovaný kruh „jsem tlustá, nešťastná, tak se stejně přejím, když jsem tlustá - přejím se - jsem tlustá“.

Motivaci bych měla, chci být zdravá a neskončit s nějakou nemocí, chci se zbavit pcos, nechci být tlustá na fotkách, v zrcadle nebo pro lidi a pro sebe. Nechci, abych se v noci budila s tím, jak je mi špatně a těžko, protože jsem se přejedla a seděla v noci na posteli a přemýšlela, jestli budu zvracet nebo ne. Kdysi, když jsem zhubla, tak byla motivace asi právě toto - bylo mi věčně špatně a na zvracení, lekla jsem se svých fotek a odrazu v zrcadle, chtěla jsem se cítit dobře a nějakou roli v tom hrál i kluk, kterému jsem se chtěla líbit. Bylo mi o tolik líp, když jsem zhubla, cítila jsem se tak skvěle… chybí mi to. Teď se opravdu necítím dobře.

Teď přítele mám a přibrala jsem až v průběhu s ním - když jsme se poznali na začátku, měla jsem asi o 12 kilo míň. A jelikož se mnou je, tak jsem asi usnula na vavřínech a tolik mě to nemotivuje nebo nevím… i když se před ním stydím svlékat, necítím se dobře v prádle a celkově na spoustu věcí si netroufnu, jelikož na to nemám postavu. Necítím se na to.

Někdy ráno vstanu, držím se, udělám si zdravou snídani, oběd, ale odpoledne dostanu chuť, vykašlu se na to, přejím se, pak mám šílené výčitky, chce se mi brečet… pořád dokola. Přijde mi, že jídlo má nade mnou strašnou moc, jako nějaká droga a nejsem moc schopná to ovládat.

Mrzí mě, že dřív jsem byla tak šikovná, zdravě jedla, držela si režim, chodila pravidelně cvičit… a to jsem měla i fyzickou brigádu nebo školu a šlo to. Nevím, do jaké míry jsem jenom líná a do jaké mám opravdu nějaký psychický problém. Cítila jsem se mnohem lépe než teď, teď se cítím jenom blbě.

Myslím, že ze začátku za to mohl ten nedostatek spánku, protože těch 5 kilo jsem shodila, když jsem z té práce odešla. Jenže jsem se přestěhovala do města a tam se rozežrala - začala jsem si užívat ty restaurace, DameJidlo a podobné záležitosti. Za které taky vyletěla kupa peněz do záchoda.

Vím, že s tím musím něco udělat. Že jsem to dokázala už v minulosti a musím i teď, když předtím to taky šlo. Loni jsem taky zhubla těch 5 kilo, když jsem se aspoň trochu snažila… a to jsem tam taky měla v jídle trochu rezervy a občas si dala něco, co bych zrovna neměla. No a když to jídlo takhle pokazím, tak se pak vykašlu i na to cvičení a nejdu… protože jsem pokazila to jídlo a je mi z toho na nic.

Možná i jím částečně z nudy, že doma chodím a nemám moc co dělat a chodím kolem ledničky nebo jídla a začnu se cpát… protože nemám nějakou výplň, že bych něco dělala. Kdybych byla zaneprázdněná, tak na to asi takové myšlenky nemám…

Jestli někdo přečetl tento sloh až do konce, tak děkuji a gratuluju :,( za nějakou radu a podporu bych byla samozřejmě ráda. :,( :,( Chci s tím opravdu začít něco konečně dělat, zhubnout a cítit se ve svém těle dobře :,( Nechci už na nic čekat… ale chybí mi asi ten finální impuls. A nevím, co to je, když mě nevyděsí ani těch 100kg… dneska jsem viděla svoje fotky a není to moc pěkný pohled. Vypadám tam tlustě a mrzí mě to. Ale bojím se, že stejně v sobě nemám tu sílu opravdu zatnout zuby a začít pořádně hubnout. Nevím, co prostě potřebuju, aby se stalo, abych se k tomu dokopala… přitom žádné jiné koníčky nebo tak moc nemám a tohle by alespoň mohl být můj cíl a něco, na čem bych mohla pracovat a čemu se věnovat. Vím, že jsou dvě cesty - buď se na to prostě vykašlu, můžu to přestat řešit a trápit se tím a prostě taková zůstanu. A nebo zatnu zuby a začnu něco dělat a snažit se a zhubnu a budu na tom líp. Nechci o tom pořád jen mluvit, že chci hubnout a nic. Ale asi potřebuju fakt něco, co by mě nakoplo nebo nevím… Já už takhle vypadat nechci :,( :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

20948
8.6.20 01:43

Ahoj, chapu te, taky ‚vzdycky‘ potrebuju nàkop. Motivaci máš v podstate silnou, jen je skoda, ze je negaticni: NEchci takhle vypadat, NEchci skončit nemocna, NEchci byt tlusta. Takze jako prvni bych si to teda otocila v hlave na CHCI vypadat takhle… ale zase ne chci dat dolu aspon 15 kilo, ale opravdu se zasnit nad tvarem tela. Hezky si to vybarvit, promyslet si, co vsechno pro to udeláš, tj. dietu, nakoupim si…, budu se stravovat takto…, v praci nemam k dispozici zdravy bufet, takze si budu delat krabicky -musim je mit, musim vedet, co tam dat a proc. Promysli si, jestli zacnes (a budes zkouset, jestli ti vyhovuje) ‚obycejnou racionalni stravou‘ nebo zkusis nejakou pojmenovanou dietu- low carb, keto, low fat, prerusovany půst apod…

Pomaha mi k tomu neco porad studovat, koukam na YT na epizody Jste to, co jite a rozhovory s vyzivovymi poradci (Javlicek, Lukas Roubik). A pak se zacit tesit, ze az prijde den D, to je ten v3lky cvak v hlave, tak zacnu. Nekomu pomuze od vyznamneho data, nekomu cvakne v noci z utery na stredu, to je ruzne. No a v ten den zacnes. Verim, ze jakmile zacnes, tak ti to pujde tak, jako předtím. Drzim palce :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6418
8.6.20 06:29

Porid si nejaky zajmy. To pomuze.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
27017
8.6.20 06:32

Být na Tvém místě, tak dojdu k praktickému lékaři a nechám si napsat doporučení k psychologovi (to je nutné, píšeš o depresích a je vidět, že si ubližuješ, nemáš se ráda) a do Nutriční a dietologické ambulance, je to na pojišťovnu a budou tam při hubnutí sledovat Tvůj zdravotní stav, budeš tam muset chodit pravidelně, hodně lidí to nakopne.

Pro Tebe při téhle váze nejlepší řešení, dokud se nerozjedou nějaké nemoci - cukrovka, vysoký tlak atd.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
8.6.20 06:50

Dokud ti to nesecvakne v hlavě, tak se budeš těžko odhodlávat, respektive, odhodláš se a začneš, ale po pár dnech to zase vzdáš. Zkus si přeprogramovat myšlení, představuj si, jak jsi štíhlá, hezky oblečená, upravená, jak ti to sluší. Klidně si vytiskni tu fotku, na které se sama sobě nelíbíš a přilípni ji na lednici.
Nevím, jestli ti to pomůže, ale napíšu ti můj „příběh“ s věčným bojem s váhou. Bojuju s ní prakticky celý život, nahoru dolů, nahoru dolů. Za každým zhubnutím bylo spousta odříkání a odpírání toho, co mám ráda, takže jsem to logicky dlouhodobě nevydržela. Pak přišel přechod a kila se začala nabalovat raketovou rychlostí. Byla jsem na tom podobně, jako ty, ráda jsem jedla, velikost porcí neřešila. Váha se dostala hodně za stovku, abych byla konkrétní - výška 175, váha 122 kg. Bylo mi 57 a došlo mi, že mám poslední možnost s tím něco udělat. Loni na konci května jsem se hecla.
Nasadila jsem přerušovaný půst, snídaně v osm a večeře ve čtyři. První dva týdny to byl očistec, večerní hlad jsem šidila salátovýma okurkama. Pak jsem si zvykla a i když jsem přes léto občas povolila nějakou grilovačkou nebo zmrzlinou, hned druhý den jsem najela znovu a pokračovala dál. Výhoda taky byla, že ač jsem se v podstatě vzdala bílého pečiva, příloh a sladkostí, tak jsem na sebe nebyla tak striktní a občas si něco z toho dala. Díky tomu jsem to zvládala a zvládám i teď, kdy začínám druhý rok tohoto režimu. Už loni na léto při té hrozné váze jsem si nakoupila pár hezkých kousků oblečení, ve kterých jsem se cítila přijatelně a začala o sebe víc pečovat. Starám se pečlivě o pleť, dělám si pleťové masky, aby se to hubnutí moc neprojevilo na obličeji, upravené nehty, vlasy, pedikůra… Udělala jsem si z toho něco jako životní program.

Teď vážím 92 kilo a z velikosti 54 mám momentálně 46. Kila už jdou dolů výrazně pomaleji, ale protože jsem začala každý den doma cvičit, tak to tělo vypadá celkově výrazně lépe. Navíc mám asi výhodu, že jak jsem vysoká a mám takovou tu klasickou ženskou postavu přesýpacích hodin, tak i když ta šestačtyřicítka není pořád ještě malá velikost, tak když se oblíknu, vypadá to docela pěkně. Hubnu dál, když se dostanu na dvaačtyřicítku, budu spokojená. Ale hlavně - jsem už tak zvyklá na ten stravovací režim, že už ani nemám pocit, že držím nějakou dietu.

Zkus si taky najít nějaký takový systém, který si ušiješ na míru a bude ti vyhovovat. A začni myslet pozitivně, neříkej si, jak je to strašný, těžký, jak to je na dlouho, že strašně trpíš… Buď veselá, aktivní a za každý zvládnutý den se pěkně pochval, jak jsi dobrá. Držím ti palce, dej se do toho, stojí to za to.

  • Nahlásit
  • Citovat
537
8.6.20 07:44

Souhlasím s @PaníKadrnožková a ještě jen dodám, že bych doporučila terapeutickou pomoc. Je dost možné, že to bez ní nezvládneš, nebo pokud ano, tak jen krátkodobě.

Jinak chápu ten začarovaný kruh a cítím s tebou.
Myslím, že pokud začneš chodit k nějakému psychologovi, tak všechno, nejen hubnutí, ale i změna přístupu sama k sobě, půjde líp.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
402
8.6.20 07:48

Jsou to 2 roky a něco zpátky, co jsem vážila 102,5 kg… nyní mám 71 a jsem v 23tt. Jo a těch 30 jsem měla dole vlastně za rok…šlo to 3kg/měsíc a podotýkám, že první půlrok jsem se snažila hýbat…nejprve vacushape 3-4× týdne a poté orbitrek také tak…po půl roce jsem cvičit vlastně přestala, ale váha šla dolů pořád stejným tempem…asi jsem dobře nastartovala metabolismus.
Podle mě je základ si nic nezakazovat! Žádné nesmím sladké, smažené…to je blbost, která by aspoň u mě vedla k tomu, že bych na to měla takovou chuť, až bych se přežrala. Kolegyně si furt vážila to a to…tohle můžu, alkohol nemůžu…bk zhubla, aby hned nabrala ještě vic… k ničemu…Změnila jsem snídaně…jogurt, ovoce, mušlí, oříšky…na oběd normálně do jidelny…polévka + hlavní jídlo (nesnedla jsem třeba 4 knedlíky ale 2)…když se mi podařilo chytnout minutku…třeba smažák s hranolkami, vynechala jsem polévku :lol:…kdyz bych měla hlad tak k svačině ovoce a pak večeře doma co jsem vařila…ale podotýkám, že nejsem žádnej zeleninomil a o zdravých potravinách taky ani nemluvím. Prostě česká kuchyně. Večer hezky červený vino s lehkou kolou a byla jsem spokojená :-).
Nejdůležitější je to prvotní rozhodnutí…a to není jen o tom já chci…ale opravdu proto něco dělat. Odměňovala jen se hezkým oblečením :-).
Hlavně si to udělat hezký, nehladovět a je to :lol: :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
8.6.20 07:48

Ahoj, zkus ten přerušovaný půst, jak psala paní výše. Já to taky držím. Nikdy jsem nebyla tintítko, 165/68. Pak jsem se vinou stresu, kdy byla u nás těžká rodinná krize - manželova dlouhodobá nevěra, nemanželské dítě - což mě naprosto sejmulo, brala jsem antidepresiva - dostala na 82 kg. Když jsem se z toho trochu otřepala, zjistila jsem, že se musím mít ráda a tělu neubližovat tím, že do něho budu cpát cukry a tuky bez rozmyslu, jako náplast na tu bolest. Začala jsem dodržovat 16/8, že během 24 hodin mám povoleno jíst v okně 8 hodin. Začínám ve 12 hodin, končím ve 20. O jídle víc přemýšlím a plánuji ho. Během roku jsem z těch 82 kilo zase na 68. Zase je mi líp, nakoupila jsem si hezké oblečení a kosmetiku. Zkus to třeba taky, je to všechno v hlavě. Jsi mladičká, je škoda být tlustá. Mně je 48 a taky to funguje. Hlavně si važ sama sebe :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
17122
8.6.20 07:59

Musíš se vzpamatovat hlavně ty sama, nikdo jiný to za tebe neudělá. V první řadě bych se asi zaměřila na psychickou pohodu, ne na kila, ono to stejně jde ruku v ruce. Přestaň si domů kupovat sra.ky, co tam nemáš, to nesežereš, začni se hýbat a spi. Určitě bych se nepouštěla do žádných sportovních výkonů, zkus ze začátku chůzi, dojdi si zaplavat, prostě to, co v pohodě zvládneš. A pak se odměn třeba dobrým salátem. Co si pořídit pejska? Ten by ti ten pohyb zpříjemnil a možná i psychicky pomohl nebo je můžeš chodit venčit do útulku jestli ho ty sama nemůžeš mít. Taky mrkni na YouTube, tam je fůra holek, co mají dobré rady a je to i dobrá motivace ;) ale nevybirej žádné extrémistky typu low carb, ale holky, které začínaly třeba jako ty. A nebuď na sebe tak přísná, občas zhřešíš, ale to není důvod se vším skončit, naopak.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
8.6.20 09:03

V žádném případě bych nedržela žádný půst ani jiné moderní diety bez odborného vedení. Mohlo by ro dopadnout špatne a mohla bys na tom být ještě hur nez nyní. Potřebuješ zmenit pristup ke stravování napořád. U tebe bude problém z velké části psychický. Neodkládala bych návštěvu psychologa/psychoterapeuta. Ja se věnuji výživě člověka. Studovala jsem obor 5 let na VŠ a poslala bych te soucasne opravdu k psychologovi, vyborne se mi spolupracuje s doktorem, co provádí hypnózu. Takového bych si na Tvém místě našla. Držím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
1434
8.6.20 11:01

Kdyz jsem kdysi davno zacala hubnout:

  • v prvni rade jsem si prestala domu kupovat sladkosti a chipsy a spol. a prestala jsem chodit na jidlo ven a objednavat pizzy. Nejlepsi je ulicky s temi vecmi v supermarketu uplne mijet. Nebo si objednavej potraviny online a vubec do tech osemetnych kategorii nelez.
  • pak slo o to vymyslet za to nahradu - pokud jsi na to zvykla, tezko to ze dne na den utnes a vydrzis, pokud nemas extra silnou vuli. Na to jsou dobre ruzne fitness skupiny, kde lidi sdili recepty na jidla. Google je taky dobry kamarad. Nahradou myslim treba misto zmrzliny rozmixovat odtucneny tvaroh s mrazenym ovocem a primerene osladit (nebo muzes rovnou vymenit cukr za steviove kapky treba). Jde o to trochu osidit mozek.
  • je fajn zjistit, kolik toho za den vlastne snis, takze dokopat se vyplnovat aspon dva tydny kaloricke tabulky. Tam uvidis cerne na bilem, kolik toho snis.
  • najdi si konicek, ktery te bude bavit. At uz to bude treba nejaky sport, nebo hackovani. Pokud nemas do ceho pichnout, je jasne, ze chodis okolo lednicky a dlabes. Nejlepsi by bylo chodit kvuli tomu konicku nekam ven, at nejsi doma u lednicky.
  • pis si jidelnicky predem. Je to takova berlicka - proste si to sepises, co budes ten den jist a ukolem dne bude dodrzet plan. Ale pozor, at si to zase neosekas moc, abys v druhe polovine dne nepadala hlady. Kdyz budes mit sepsany svuj bezny jidelnicek, tak je dobre postupne provadet lehci zmeny a ne rovnou najet na striktne redukcni jidelnicek.

A pokud uz je to tak vazne, ze potrebujes zachranne lano, nasla bych si psychologa, aby ti pomohl rozkryt pricinu prejidani.

Drzim palce!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1434
8.6.20 11:08
@Anonymní píše:
V žádném případě bych nedržela žádný půst ani jiné moderní diety bez odborného vedení. Mohlo by ro dopadnout špatne a mohla bys na tom být ještě hur nez nyní. Potřebuješ zmenit pristup ke stravování napořád. U tebe bude problém z velké části psychický. Neodkládala bych návštěvu psychologa/psychoterapeuta. Ja se věnuji výživě člověka. Studovala jsem obor 5 let na VŠ a poslala bych te soucasne opravdu k psychologovi, vyborne se mi spolupracuje s doktorem, co provádí hypnózu. Takového bych si na Tvém místě našla. Držím palce.

Prerusovany pust ale neni zadny pust v tradicnim slova smyslu. Jde akorat o to, ze treba od 8 do 18:00 normalne jis, co mas, ale po 18:00 do rana uz nejis nic a nechas telo travit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
109
8.6.20 11:54

Ahoj zakladatelko,

já bych Ti asi také v první řadě doporučila terapeutickou pomoc, protože z toho co jsi napsala, to na mě spíš působí tak, že mnohem větším problémem než stravovací návyky je u Tebe zvyk kompenzovat si různé emoce (nuda, frustrace, atd.) jídlem. Návyky se vždy dají s trochou vůle upravit, holky ti tu napsaly spoustu skvělých tipů jak jíst a jak se motivovat 8) Ale dokud pojedeš v tom začarovaném kruhu „jsem nešťastná - přejím se - jsem tlustá - jsem nešťastná - znovu se přejím a tak stále dokola“ tak si myslím, že ti lepší stravování pomůže jen částečně, protože tyhle emoční vzorce bohužel obvykle bývají mnohem silnější než jakákoliv vůle se sebou něco dělat.

Spíš než klasickou terapii bych ti možná doporučila metodu RUŠ, sama jí praktikuji na rozpouštění svých emočních vzorců, mám naprosto skvělou paní, která se tím zabývá a kromě vzorců vztahových má i program který se věnuje přímo hubnutí. Pokud by tě to zajímalo a chtěla se podívat na její stránky jak pracuje, tak mi jen napiš SZ a já ti ráda pošlu odkaz, nechci to moc postovat sem, aby si někdo nemyslel že dělám reklamu. Podle mě ti to co ona dělá mohlo velice pomoci.

Ať se rozhodneš pro jakoukoliv cestu, držím Ti moc a moc palce ať se zadaří a dosáhneš spokojenosti :kytka: Jsi mladá, to je v tomto velká výhoda, a máš přítele který tě jistě rád podpoří, takže super :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
94
9.6.20 16:33

Mně jako nakopnutí pomohla kniha od Antonie Mačingové - Najezte se do sytosti. Určitě najdeš jídelníčky i na netu.. Neměla jsem tedy nadváhu, ale je to skvěle pojaté a mohlo by Ti to pomoct pořádně začít :) Výsledky na sebe nenechávají dlouho čekat a není to o hladovění, právě naopak - čím víc toho sníš, tím líp!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama