Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Já se přecpávám když jsem z něčeho nervní. potom dokážu vybílit v ledničce všechno
řekla bych, že je to takové utěšování duše.
Ja jsmem mela po porodu to same. Ale zaplatila jsem si vyzivovou poradkyni. Ta mi upravila jidelnicek a když jsem to poctive dodrzovala a mela vyvazeny pomer bylkovin, tuku i sacharidů tak me tyhle preziraci akce přešly. Dokonce jsem nemela ani chuť na sladkosti. Zkus se opravdu poctive zamerit na sestaveni jidelnicku a k tomu cviceni. I me to zabrala. Ja behem 3 mesicu shodila 9 kilo
Ahojky, myslim že je to právě tim, že si třeba týden ty věci odpíráš, pak to porušíš-vezmeš si něco, co neni dietní a řekneš si, že je to už jedno a sníš všechno a řekneš si, že začneš zítra nebo jindy, někdy to může sklouznout k bulimii, tak na to pozor, nic si nezakazuj, neřikej si od zítřka budu hubnout, prostě si klidně tu čokošku dej, když si to nezakážeš, nebudeš mít na to pak takovou chuť. Vážíš stejně jako já, já teda chci dát tak 3 kila ještě dolu (Jsem po porodu),ale postupně a cvičenim, spíš taky hlavně zpevnit, jez pravidelně a často, ať nemáš večer vlčí hlad a chuťe, zaměstnej se, vyčisti si brzo zuby, potom se už moc jíst nechce
Spíš než na psychologa bych to viděla na chápavého výživového poradce, věřím, že snad i oni jsou nějakým způsobem školeni, jak pomoci nejen tělu, ale částečně i duši. kdyby to nešlo/nestačilo u něj, jistě by ti doporučila už jiného odborníka - např. toho psychologa
Doprucuji tuhle knihu http://ulozto.cz/…-bolesti-pdf
Najdi příčinu, důsledek pak zmizí sám ![]()
Hodně pij, to dělá taky hodně, přepadně tě žravá, udělěj si čaj, klidně si trochu oslaď
To vůbec nemusí bejt psychickej problém, ale tim, že si odpírá, něco si zakazuje, pak to daleko víc láká..
@Anonymní píše:Špatně se stravujes, tlo ti hladoví a pak dostaneš tenhle vlčí hlad
Holky prosím poraďte, nemáte někdo zkušenosti? Od malička (puberty) je mým největším snem/přání mít krásnou postavu a být štíhlá. Nejsem nijak silná (170 cm/60 kg), ale potřebovala bych zpevnit postavu, dát pryč faldíky na bocích a stehnech. Bohužel mě ale trápí přejídání.
Když jsem byla mladší (cca 16, 18 let), tak jsem zkoušela různé diety apod. Potýkala jsem se s jo jo efektem. Hubla jsem a zase přibírala. A tak je to dodnes. Kdybych hodně necvičila, tak mám o 20 kg více.
Třeba týden se držím, jím zdravě, normálně, cvičím. Ale pak to přijde a jsem schopna klidně celý den jen jíst. Čokoládu, pečivo, vše možné. Večer mi z toho bývá i špatně. Už si to ani nedokážu vychutnat, ale prostě to jídlo do sebe cpu. Nevím jak z toho ven. Doma mi řeknou, ať teda tolik nejím, ale vůbec nechápou, že to nejde. Je to jak závislost.
Jsem vdaná, mám krásného tříletého zdravého chlapečka, skvělého manžela, úžasné rodiče, takže bych měla být moc šťastná, ale nejsem - kvůli své postavě.
Nevím, co mám dělat. Mám zajít za psychiatrem, aby mi poradil? Nevysměje se mi? Jsem z toho nešťastná…
Přesně tohle na mě sedí, úplně se poznávám:
Příznaky záchvatovitého přejídání
a) tajné nakupování a tajná konzumace jídla
b) pocit zahanbení, pokud je postižený spatřen při jídle
c) nemocný ve svém okolí proklamuje dodržování přísné diety, přičemž zůstává stále značně obézní (obvyklá známka utajovaného jedení)
d) konzumuje nezvykle velké množství jídla
e) reaguje jídlem na špatné nebo dobré zprávy
f) jí tehdy, když se nudí, když je nervózní, frustrovaný, rozzlobený nebo osamělý
g) celý den si plánuje podle jídla (případně si plánuje „vyhýbání se jídlu“)
h) střídá období těžkého přejídání s obdobím přísné diety
i) neustále se bojí, že bude tlustý
Jinak přes týden jím třeba takto:
snídaně: vločky s jogurtem (namícháno z mixit)
svačina: 1 ks ovoce
oběd: snažím se kvůli synkovi vařit zdravě
svačina: mrkev
večeře: celozrnný chleba s Gervais, 150 g zeleniny
@paola white omlouvám se, že se vtírám do diskuze, ale může se zeptat, kolik jsi za toho výživového poradce dala?? Máme právě taky problém a přesně vím, že v jídle, nejsem schopna si to nějak sestavit a vlastně ani nevím jak, tak jsem myslela že by mi mohl pomoct. Ale nikde jsem nenašla nějakou cenu ![]()
@petulagabi píše:
To vůbec nemusí bejt psychickej problém, ale tim, že si odpírá, něco si zakazuje, pak to daleko víc láká..
Tak nejakou pricinu to mit musi, fyzicka to evidentne není. Ja nevim jaka to je, ale ja treba tu pricinu v knize nasla, samozrejme to neni pro kazdeho, posilam svoji zkusenost, to co pomohlo me.
@Melody 4 Děkuju. Knížku si určitě přečtu. Koukala jsem se a mají ji i u nás v knihovně… ![]()
@Melody 4 píše:
Tak nejakou pricinu to mit musi, fyzicka to evidentne není. Ja nevim jaka to je, ale ja treba tu pricinu v knize nasla, samozrejme to neni pro kazdeho, posilam svoji zkusenost, to co pomohlo me.
přehnaný perfekcionismus, snaha o dokonalost..může být prvotní impuls-to je motivace k dietě, ale přejídání se může být jen nedostatkem živin, hladem..
Příspěvek upraven 07.12.13 v 22:32
@Melody 4 píše:
Tak nejakou pricinu to mit musi, fyzicka to evidentne není. Ja nevim jaka to je, ale ja treba tu pricinu v knize nasla, samozrejme to neni pro kazdeho, posilam svoji zkusenost, to co pomohlo me.
může to být příčiina psychická, ale v 90 procentech to opravdu nejsou špatný vztahy s matkou apod.ale chtíč bejt štíhlá, je to většinou úplně jednoduchý
Příspěvek upraven 07.12.13 v 22:32
Holky prosím poraďte, nemáte někdo zkušenosti? Od malička (puberty) je mým největším snem/přání mít krásnou postavu a být štíhlá. Nejsem nijak silná (170 cm/60 kg), ale potřebovala bych zpevnit postavu, dát pryč faldíky na bocích a stehnech. Bohužel mě ale trápí přejídání.
Když jsem byla mladší (cca 16, 18 let), tak jsem zkoušela různé diety apod. Potýkala jsem se s jo jo efektem. Hubla jsem a zase přibírala. A tak je to dodnes. Kdybych hodně necvičila, tak mám o 20 kg více.
Třeba týden se držím, jím zdravě, normálně, cvičím. Ale pak to přijde a jsem schopna klidně celý den jen jíst. Čokoládu, pečivo, vše možné. Večer mi z toho bývá i špatně. Už si to ani nedokážu vychutnat, ale prostě to jídlo do sebe cpu. Nevím jak z toho ven. Doma mi řeknou, ať teda tolik nejím, ale vůbec nechápou, že to nejde. Je to jak závislost.
Jsem vdaná, mám krásného tříletého zdravého chlapečka, skvělého manžela, úžasné rodiče, takže bych měla být moc šťastná, ale nejsem - kvůli své postavě.
Nevím, co mám dělat. Mám zajít za psychiatrem, aby mi poradil? Nevysměje se mi? Jsem z toho nešťastná…