Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Překonání strachu z neznamého
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
31.7.18 23:46
@Anonymní píše:
Prosím anonymně osobní udaje
Poradte co pomáhá nebo pomohlo na překonání strachu z neznáma?
Jako dítě jsem trávila čas spíš se sourozenci a doma. I od babičky mě posílali zpátky domů prostě jsem to psychický nedala ( přes den to šlo, ale večer jsem myslela že zešílím v myšlenkách co doma co děla ten druhý rodič ) a to i když byl jeden rodič semnou musela jsem jet prostě domů. Do školky jsem šla až poslední rok, ve škole jsem nikdy moc dobře nezapadla..Takže navazování kontaktu děs a hrůza dodnes se děsím jak mám navazovat vztah. Tedy můj partnerský vztah je tragedie…Pracovní byli většinou taky nic moc, teď mám naštěstí fajn prací kde mě mezi sebou vzali at jsem jaká jsem.Ale můj problém krom toho chci poznávat svět vždy se pro něco nadchnu a pak se snažím z toho vycouvat..Ať už pomoc kámošovi, nebo nějaka samostatná dovolená, akce s kámoškami atd..Minulý rok jsem se rozhodla že pojedu na slovensko sama poptala jsem ubytování zda by měli nějaké volné pokoje a pak jsem z toho vycouvala.
Letos jsem chtěla jet už v dubnu pak jsem si to rozmyslela a zůstala doma. Teď mám nakoupené věcí na dovču, domluvené ubytování, zjištěnou jízdenku. Pojedu po česku, ale tak jak jsem večer nadšená tak ráno si říkam co dělám za blbost a čím víc se to blíží tím větší mám strach
Ale zase si uvědomuji že na druhou stranu mi to může hodně pomoc. Jet sama že se oklepu budu muset mluvit a budu muset trávit čas sama. Přeci jen 25 let a já se psychický klepu z myšlení že budu pryč z domu, od rodiču a sourozencu.
Zkus doktora
- Citovat
- Upravit
1.8.18 03:24
Já taky moc společnost nevyhledávám, ale takhle bídně na tom nejsem. Nepřemýšlela jste o psychologovi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.18 06:16
V podstatě sis odpověděla 
řešením je snazit se překonat sama sebe. Velky krok uz jsi udělala, když sis svuj problém uvedomila a zacala se snazit jej řešit. Mela jsem to podobne, hruza ze spani kdekoliv jinde nez doma, jet nekam sama, nereálné. Jednoho dne jsem se ale rozhodla a začla… pomalu. Přijde mi, ze snažit se odjet sama na dovcu je pro tebe na začátek moc velky skok a doporučila bych zacit pomaleji. Třeba bez sama na nakupy, zajed si sama nekam na výlet, treba jen do okoli na půl dne. Na seznameni vyuzij třeba internet (spis bych tak hledala ale partacku, kámošku na nějaké aktivity nez chlapa na vztah). A dovolenou nejdriv naplanuj klidne s někým - kamarády, kamarádkou, sestrenkou, nekym z rodiny krome rodičů. Na dovci se pak muzes od nich kdykoliv trhnout a jit nekam sama a zase se k nim bezpecne vrátit. Prostě si davej male a realne cíle a bez za nimi. Postupne zvyšuj. A klidne se odměn, pokud se ti takto něco podaří. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.18 06:26
Sama nejezdi, jeď s kámoškou. Na seznamce nikoho nehledej, alespoň ne teď. Hned teď rozhodně vyhledej psychologa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.25 16:02
@Petra67 Dobrý den, mohla bych se zeptat co konkrétně vám pomohlo? Mám podobný problém jako slečna. Strach z nových věcí. I když věc (např. jet s přítelem na motorce) chci zkusit, začnu v okamžik kdy se to vše blíží (kdy například přijede) začnu přemýšlet že vlastně mě to donutí se bát. Přemýšlím nad tím, jestli se mi nic nestane, co když budu špatně sedět, co když pojede moc rychle a já se ho budu málo držet,…
Tuto situaci jsem nakonec zvládla. Ale předchází tomu přemýšlení o strachu.. zcela zpetne zbytečné, ale v tu situaci to beru jako hrozný problém..
Motorku jsem sice pokořila, ale přemýšlení a strach ne. Tyto situace u mě spouští nával pláče..
Potřebuji s tím bojovat, jsem objednana na terapii, ale přítel se se mnou rozešel, protože prostě všechno u mě trvá a ze všeho mám strach. Tak se se mnou rozešel, abych si to v hlavě srovnala a dala doporadku a třeba uvidíme časem. Vím že tohle jsou věci se kterými se dá něco dělat a uvědomuji si že tyto problémy bych měla takhle v životě s každým. Jen on mi tom otevřel oči, vždy se snažil mi vše vysvětlit, ale moje hlava prostě neposlouchala.. uvědomuji si to až teď potom co jsem ho ztratila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Prosím anonymně osobní udaje
Poradte co pomáhá nebo pomohlo na překonání strachu z neznáma?
Jako dítě jsem trávila čas spíš se sourozenci a doma. I od babičky mě posílali zpátky domů prostě jsem to psychický nedala ( přes den to šlo, ale večer jsem myslela že zešílím v myšlenkách co doma co děla ten druhý rodič ) a to i když byl jeden rodič semnou musela jsem jet prostě domů. Do školky jsem šla až poslední rok, ve škole jsem nikdy moc dobře nezapadla..Takže navazování kontaktu děs a hrůza dodnes se děsím jak mám navazovat vztah. Tedy můj partnerský vztah je tragedie…Pracovní byli většinou taky nic moc, teď mám naštěstí fajn prací kde mě mezi sebou vzali at jsem jaká jsem.
Ale můj problém krom toho chci poznávat svět vždy se pro něco nadchnu a pak se snažím z toho vycouvat..Ať už pomoc kámošovi, nebo nějaka samostatná dovolená, akce s kámoškami atd..Minulý rok jsem se rozhodla že pojedu na slovensko sama poptala jsem ubytování zda by měli nějaké volné pokoje a pak jsem z toho vycouvala.
Letos jsem chtěla jet už v dubnu pak jsem si to rozmyslela a zůstala doma. Teď mám nakoupené věcí na dovču, domluvené ubytování, zjištěnou jízdenku. Pojedu po česku, ale tak jak jsem večer nadšená tak ráno si říkam co dělám za blbost a čím víc se to blíží tím větší mám strach
Ale zase si uvědomuji že na druhou stranu mi to může hodně pomoc. Jet sama že se oklepu budu muset mluvit a budu muset trávit čas sama. Přeci jen 25 let a já se psychický klepu z myšlení že budu pryč z domu, od rodiču a sourozencu.