Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky
Určitě spoustu z vás to má podobně.. Před ca rokem jsem se přestěhovala z jižní Moravy do Čech ( Rakovnicko ). Jsem tady už skoro rok, ale pořád si tu nemůžu zvyknout..Strašně mi chybí přátelé, společenský život, kamarádky.. Nikoho tu neznám, bydlíme na malé vesnici. Partner je pracovně dost vytížený a prakticky celý týden jsem tu sama. Děti zatím nemáme. Práci tu mám skvělou, ale mám tam jen jednu starší kolegyni…Je mi 26 let. Potřebovala bych si tu najít nějakou kamarádku, jinak se zblázním, ale jak na to? Mám spoustu koníčků, jsem i docela „akční“, ale vše podnikám sama.. Mám psa, každý den chodím na procházky, začala jsem se teď učit na klavír, doma hodně maluju…Hodně dělám na zahradě, miluju zvířata.. Ale vše dělám sama…A jednou za čas bych potřebovala zajít za nějakou kamarádkou na holčičí povídání..
Přece se nemůžu přiřítit do města, chytit tam nějakou holčinu pod krkem a říct, že se s ní chci kamarádit
Jste na tom některá podobně? Jak to zvládáte? Co děláte?
Ahoj,
uplne Te chapu, pred 3,5 roky jsem se přestěhovala z Cech na Slovensko do Bratislavy. Nemohla jsem si zvyknout a ani se mi tu nelibilo v podstate jeste do nedavna
..uplne na zacatku jsem se taky cítila hodne sama. Nicméně me pomohla dost -dnes uz- manzelova rodina, která je skvělá. + manzelova bratra zena je taky z Cech a kdysi prožívala to co ja. Ted jsem velke kamarádky. No a v neposlední radě jsem si přirozeně nasla „kamarády“ v praci. Nejsou treba vsichni uplne moje krevni skupina, ale hned se tu citim vic doma. Ja si myslim, ze v prvni radě to chce cas
Vsechno se ted zda onoho horší s slozitejsi nez to je. Vašem si zvyknes, objevis tam mista, ktere budes mit rada a věř, ze prijde i doba, kdy uz ti Tvuj původní domov nebude tolik chybet
…hodne stesti ![]()
@FrancesBean
Uplne ti rozumim, sice nejsem v tve situaci, ale pritel delal v Praze nekolik let a ted jsme zpet na Severni Morave, ja jsem tady spokojena, jsme tady doma. Ale pritel cim dal casteji mluvi o tom jak by se tam vratil, pracovni prilezitosti mnohem lepsi atd. Ja jsem ted na materske, ale kdo vi jak to bude za par let, treba nas situace donuti se tam kvuli praci presunout. Uvazovala jsem nad tim a uplne jsem si to predstavovala jak pises. Pritel workoholik jen v praci a ja sama s detima. Preju ti, aby jsi brzy nejakou kamaradku nasla, ve dvou se to tahne vzdycky lip ![]()
Problém asi bude, že všechny ty aktivity děláš sama daleko od lidí. Co začít chodit cvičit? Dát na fb vašeho města, že hledáš parťáka na běhání/kolo/brusle? Nemáte tam u vás třeba agility, kam bys chodila s pejskem a mohla se seznámit s dalšími nadšenci?
Děkuji za povzbudivá slova..
Doufám taky že si zvyknu, ale zatím je to děs.. Nejvíc mě štve, že jsem totálně závislá na partnerovi.. Na tom, kdy přijede dom, jakou bude mít náladu a tak.. Protože je vlastně jedinej, kterýmu se tady můžu vykecat.. A co si budem povídat, je to chlap a moc nerozumí tomu, co mě chybí..Je rád, když je v klidu doma a nic mu nechybí.. Jenže celej týden někde jezdí, je v kontaktu se spoustou lidí a tak chápu, že je rád, když je v klidu doma.. Ale já tady fakt šílím
Jsem říkala, že se asi brzo naučím štěkat a mňoukat a komunikovat se zvěřincem doma ![]()
O agility jsem přemýšlela, tady u Rakovníka je cvičák, ale mám malinkou fenku jorkšíra a trošku obavy s ní jít na cvičák a to proto, aby mi ji nějaký cizí pes nezakousl.. Ona je taková trochu svá..
Není rozmazlená, to ne, jen když kolikrát slyším, že se na cvičáku porvali psi tak s tou mojí mrňkou by to asi dobře nedopadlo
Ale nějaká kamarádka se psem by byla super na procházky.. Říkala jsem si, že třeba když budu někoho potkávat na procházkách, tak někoho oslovím, ale vůbec nikoho nepotkávám… Max. nějaké důchodce na procházce… ![]()
@FrancesBean
Hihi:D to je uplne jako bych slysela sebe tehdy!!! Fakt! Taky jsem si pripadala na nem závislá a vzdycky kdyz uz konecne dosel domu, chtela jsem hned akčně neco podnikat, on chudak cely unavený-no a ja pak nastvana, porad dokola..
Ono podle me na zacatku ani tak nejde o to, ze tam nikoho neznas, proste si musis zvyknout na prostredi a rytmus ktery je tam.. Dej tomu cas, zkus byt v klidu a vydej se treba na obhlidku blizkeho mesta, jak uz psaly holky, začni chodit cvicit nebo neco podobného, kde navazes vzťahy a vsechno pujde rychleji:)) Psala jsi, ze tam mas skvelou praci.. Co delas!?
@Anyka Dělám v takové menší rodinné firmě v kanclu, práce mě baví, lidi jsou fajn…A jak jste to s pritelem zvladli? Je to přesně jak říkáš…
@FrancesBean
no je pravda, ze toto obdobi trvalo celkem dlouho
a tehdy jsme se dost dohadovali..bylo to rozhodne nejtezsi obdobi v nasem vztahu. Nicmene slo i to, ze jsme spolu tehdy byli i relativne kratko (rok az dva) po roku vztahu na dalku jsem se za nim prestehovala…takze to bylo i zvykanim si na sebe, budovani duvere atd.. Tedy to tak vidim ted zpetne. Bude to znit asi hloupe, ale v nasem pripade pak celkem pomohlo, ze me pozadal o ruku
.. Od svatby se nas vztah opravdu postupne zlepsoval a ted jsme nejvic v pohode jsk jsme kdy byli.. Samozrejme tam zahral velkou roli i cas a zvyk!..jak uz jsem psala
takze asi tak.
Ahoj holky, prozivam uplne to same. Prestehovala jsem se do Prahy za pritelem a nemuzu si tady zvyknout. Hrozne se mi styska. Clovek porad posloucha reci ze jsem naplava a podobne. Neni tu nejaka z vas ktera by obcas zasla treba do fitka nebo jen tak posededet? ![]()