Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přežívat nebo žít?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.7.11 09:57
zakladatelko, proč ještě váháš? od přítele můžeš odejít hned, naštěstí vás nesvazují pouta manželská, děti taky nemáte, takže hurá pryč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.11 09:57
Nevidim duvod,proc setrvavat tam,kde jsi ted..to neni vztah a stastna evidentne taky nejsi.Tak se chyt sveho stesti a jdi za stastnym zivotem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.11 09:58
hodne bych vse uvazila a sla,zustala, tam kde jsem stastnejsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.7.11 10:03
Děkuji za reakce. Já jsem typická váha, takže nad tím vším pořád dumám, ale ať si říkám veškeré: počkej ještě chvíli, dej tomu čas, tak to nezabírá. Já tak nějak cítím, že tam patřím. Nevím, koho teď přesvědčuji, jestli vás nebo sebe 
Možná se to snažím jen obhájit.
- Citovat
- Upravit
11.7.11 10:08
Nemusíš se obhajovat, manželé nejste a děti nemáte. Život je příliš krátký na pouhé přežívání 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.11 10:09
Já vůbec nevidím důvod k váhání. Máš pocit, že to IVF s tvým současným je nějak zavazující? Že když už jsi to „rozjela“ s ním, že s ním musíš zůstat na vždycky?
Tak to přece nefunguje…
Zkrátka váš vztah tak nějak vyšuměl, zřejmě oboustraně, ani jednoho z vás to nebude tolik bolet, že se rozejdete. A že půjdete s novým přítelem do ivf, to je super, že do toho chce jít hned, ten chlap tě fakt miluje 
Akorát bych teda co nejdřív ukončila vztah se současným, není to vůči němu fér, měl by to vědět, že je vlastně volný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.11 10:09
Hehe, je mi jasné, kdo jsi a ani nevím, co řešíš. Rozhodnutá stejně jsi, nikomu moc neublížíš, tak jdi za Ním a s přítelem se rozejdi. Ono mu možná tím i pomůžeš, asi cítí to samé, když nechce do druhého ivf a jen nemá odvahu něco měnit. I on má přece právo na lásku a na to, aby jednou potkal tu pravou, tak i jemu dej tu šanci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.11 10:09
Jako vdaná najsi, děti nemáte, neklape vám to, sex není, já bych tedy neváhala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
FloraBolger
11.7.11 10:10
Ahojky zakladatelko, na tvém místě bych rozhodně neváhala. I kdyby jsi v budoucnu litovala (o čemž pochybuju), tak to bude jen tvůj problém a nemusíš se cítit provinile vůči někomu jinému (=děti). Držím palce, ať se vše dál vyvíjí podle tvých představ
- Citovat
- Upravit
11.7.11 10:11
Jo a to mimi asi vědělo, proč k vám nechce, třeba se s novým přítelem zadaří i bez ivf
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.7.11 10:12
Gina108 píše:
Hehe, je mi jasné, kdo jsi a ani nevím, co řešíš. Rozhodnutá stejně jsi, nikomu moc neublížíš, tak jdi za Ním a s přítelem se rozejdi. Ono mu možná tím i pomůžeš, asi cítí to samé, když nechce do druhého ivf a jen nemá odvahu něco měnit. I on má přece právo na lásku a na to, aby jednou potkal tu pravou, tak i jemu dej tu šanci
Neboj, do konce tohoto měsíce mu to řeknu. Nejsem z těch, co by si sbalili věci a nechali ručně psaný vzkaz. Jen se s tím ještě vnitřně peru. A ano, mám takový trochu blok z toho, že jsem s ním to IVF začala. Jako kdybych ho podvedla, a vlastně ano, podvedla jsem ho. Ale i tak děkuji za odpověď.
- Citovat
- Upravit
11.7.11 10:13
A pokusili jste se s dosavadním partnerem někdy o problémech promluvit? Na druhou stranu - nic vás k sobě neváže a pokud jeden druhého nepřitahujete, není důvod ve vztahu zůstávat. Ale byla bych opatrná v novém vztahu, přece jen, píšeš, že je to záležitost posledního měsíce, což na poznání charakteru člověka není moc dlouhá doba. Taky se mi zdá brzo plánovat s ním dítě. Ovšem jestli zde hraje roli i věk, zdraví nebo prostě po dítěti toužíš, tak do toho jdi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.11 10:15
To vypadá, jako bys s tím druhým trávila dost času. To si toho přítel nevšiml?
Vztah s nynějším přítelem popisuješ tak, že to vypadá hodně nefunkčně.
Nevím tedy, jak to vypadalo ze začátku, dost možná už je zbytečné cokoli řešit, když jsi zainteresovaná tak moc jinde. Ale v tom popisu mi chybí to, že jste se snažili situaci nějak řešit. Nebo jste proto, že ty problémy jsou sice velké, ale protože nedochází k vyhroceným hádkám, tak vám ani nepřipadalo, že je co řešit?
Abych řekla pravdu, mám určitý tip, kdo toto píše.
Když to budu brát v úvahu, tak jsi možná byla tak zabraná do IVF, žes prostě radši něco neviděla a tudíž neřešila.
Ale chápu tě, kdybych měla volit mezi vztahem a dítětem, tak je pro mě to dítě důležitější.
Já si myslím, že pokud to došlo tak daleko, že někomu děláš předzahrádku a trávíš tam hodně času, tak nění co řešit.
Jen bych si z toho vzala ponaučení do budoucna a pokud to jen trošku jde(ze zdravotních a věkových důvodů), tak bych se nevrhala do nového IVF v tom novém vztahu minimálně dalšího půl roku od přestěhování.
Hodně štěstí.
Příspěvek upraven 11.07.11 v 10:17
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, v posledním měsíci se mi stalo něco, s čím jsem absolutně nepočítala a tak nějak nevím, jak s tím naložit. Vlastně vím, ale asi potřebuji i názor z venčí. Dotaz pokládám raději anonymě, protože tento můj záměr musí zůstat ještě chvíli v utajení.
Ty z vás, které mne poznají, prosím, nepište sem můj nick, raději mi pošlete sz.
S přítelem žiju 4 roky. Je to hodný chlap. Pracuje, sem tam mi pomáhá s domácností, respektuje kvantum mých zvířat. Vloni jsme podstoupili první a neúspěšné IVF. Už i předtím jsme spolu žili jen jako kamarádi, dobří kamarádi. jako partneři už dlouho ne. Po IVF se to ještě prodloužilo. Tak nějak si nemáme co říct, prakticky spolu nespíme (pokud nepočítám jeden pokus někdy v únoru). Ale i přes to život tak nějak plyne. O druhém IVF jsem mluvila jen já, on se nepřidal. Krom běžných denních věcí spolu nevedeme žádné rozhovory. To už jsem věděla i dřív, ale nějak mi to nevadilo, nebo nechtělo vadit. Nevím.
Před měsícem jsem si vyšla s kamarádem na koncert ( v té době to byl opravdu jen kamarád, znali jsme se přes 4 roky), já jseem se trochu opila a najednou šel ze mě tento veškerý splín ven. Dokud jsem se neslyšela, jak o tom mluvím, tak jsem si to neuvědomila. S kamarádem jsme se pak po sms domluvili na občasném sexu. Vím, zní to hrozně, ale je to tak. Od něho v lednu odešla žena (za jiným) a já prostě také sex potřebuji. Takže jsem k němu jeden den dojela a bylo to. Ještě jsme si řekli, že to budeme držet jen na úrovni sexu. Jenomže se to zvrtlo. Něco do sebe zapadlo a my zjišťujeme, že si rozumíme naprosto ve všem. Mluvíme spolu o všem, hádáme se, prostě to sedlo (omlouvám se za výraz) jako prdel na hrnec. Za týden se setkám s jeho dětma (11 a 9), které má ve střídavé péči a na podzim se chci stěhovat k němu na barák. Byl to jeho nápad. Už teď jsem si začala dělat předzahrádku. Cítím se tam jak doma. Možná jsem se zbláznila a on také, ale tak nějak cítím, že to je správné. Na baráku je spousta práce, je v rekonstrukci, takže nejdu k hotovému. Chce jít se mnou do dalšího IVF, protože miluje děti.
A tak se sama sebe ptám - přežívat, tam kde jsem a jen snít? Nebo jít a žít? Jsem skoro na 100% rozhodnutá odejít, ale chtěla bych znát váš názor. Děkuji.