Příběh o adopci

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
8.3.24 09:03
@Anonym27307 píše:
Dobrý den, nastala mi taková nemilá situace.
Jsem 20 letá slečna co předevčírem porodila dceru. Už od začátku jsem zařizovala adopci, protože se na to že jsem těhotná přišlo až v 6 měsíci. Nemám psychické zdraví ani finance na to se o malou postarat. Tatínek miminka je na tom stejně-studuje. Oba pro ni chceme jen to nejlepší, protože já sama jsem jako malá neměla vůbec hezké dětství (byla jsem v pěstounské péči ve které nebyly vůbec hezké podmínky k žití, mám z toho psychické újmy na zdraví do teď.) Zkoušela jsem zvážit všechna pro a proti a nejlepší cesta jak dopřát maličké hezký život je přímá adopce.

Všechno se zdálo být v pořádku. Porod byl velmi náročný jak fyzicky tak psychicky, ale den po porodu mě propustili domu (9:00)s tím že jsem v pořádku. Kolem 12:00 mi volala sociální pracovnice zda bych nemohla přijít dnes v 9:00 aby se řešilo co dále.

Jenže….

Kolem 19:00 mi začala volat rodina. Že u nich byl sociální pracovník (údajně v 10:00) a že se po mě sháněl se slovy že jsem údajně utekla z porodnice a nechala tam na sebe jen telefon. A že za to mohu jít sedět. (Předem upozorňuji že nejsem nijak trestně stíhána osoba!) Volal prý i mojí tetě které řekl to samé. Nejen že tohle žena po porodu opravdu slyšet nechce protože ten stres je neuvěřitelný, ale taky jsem nikam do papíru nedala souhlas k tomu aby někoho z mé rodiny kontaktovali přesně z toho důvodu protože jsem věděla jaký já jsem u nich měla dětství. Nikdo z nich by se o malou nedokázal postarat měla by akorát zničený život jako já….

Takže mám hned 2 dotazy.

  1. Má sociální pracovník právo na to vyhrožovat trestním stíháním i přes to že se v první v řadě NEPOKUSIL KONTAKTOVAT mě? Je smutné to že mě vlastně volali jako úplně poslední a sjednali si semnou schůzku na dnešek.
  1. Jak je možné že jsem údajně utekla z porodnice když mě propustili kolem 9:00 ráno(porodila jsem v půl 11 večer-kde mi bylo řečeno že jestli bude vše v pořádku ráno mě propustí do domácího léčení) a ve zprávě od nemocnice mám že jsem byla Propuštěna a poučena o tom že po šestinedělní mám zajít na kontrolu ke Gyn?

Jak toto mám brát?.. Jsem dost vystrašená, dostala jsem extrémní kritiku od rodiny co mě poznamená na zbytek života. Do toho si to celé beru jako ještě větší selhání protože si všichni myslí že mi na maličké vůbec nezáleží ale upřímně kdyby opravdu byla možnost si ji nechat a zajistit ji kvalitní hezký život tak by to bylo jednoznačné… Po porodu a před odchodem z nemocnice jsem se na miminko několikrát ptala jak na tom je (porod nebyl jednoduchý, malém jsem to nezvládla- bála jsem se že jsem ji mohla nějak ublížit) nemůžu na ní přestat myslet furt mi běží hlavou co jsem mohla udělat lépe a proč to musí dopadnout takhle… Mám obrovský strach co bude dál. Mám co dělat abych si dala život do pořádku a do toho se teď strachuji aby vše dopadlo dobře i pro malou.

Jen menší dodatek: Adopci malé řeší stejná socialka ke které jsem dochazela já sama jako dítě. Nemám s nimi nejlepší zkušenosti-střídali si me tam pracovnice jak na běžícím pase, když jsem dala sebemenší upozornění že něco není v pořádku tak se to přehlíželo a já tak skončila po různých zařízeních protože už nevěděli co semnou. Nerada bych aby stejný osud potkal i moji dceru.

Předem moc děkuji za odpovědi… jsem bezradná, nevím co dělat.😞

Já ti moc držím palce a aby se malou podařilo dát do adopce ke slušným lidem. A s tím dětstvím mě to moc mrzí a nemám důvod ti nevěřit, že dětství nebylo u pěstounů hezké. Jestli jsem to dobře pochopila, bylas v pěstounské péči u své biologické rodiny. Bohužel, důvody, proč jsi byla odebraná, jsou často problémy, které se táhnou generacemi a tak se mohlo stát, že se ty problémy opakovaly u příbuzných. Jsem nebiologická pěstounka a některým biologickým pěstounům bych dítě nesvěřila. Jenže stát upřednostňuje biologické rodiny, které žádným psychologickým prověřováním neprochází, takže to někdy je dost špatné pro dítě. Nejsou ale takoví všichni. Bohužel, ty jsi měla smůlu, že tě to potkalo. Já třeba vím, že kdyby se měli naše pěstounské děti dostat do svých biologických rodin, tak to dopadne špatně a jejich dětství by nebylo hezké. Naštěstí nemají zájem. Drž se. Kdybys chtěla, můžeš mi napsat. Zatím tu budu anonymně, ale můžeme se domluvit na kontaktu.

  • Citovat
  • Upravit
Cizinka 999
14.3.24 18:18
@Anonymní píše: Více

Znám jich hodně ale osobně jen pár, a vše v poho. Většina adoptovanych děti, chce vědět kdo jsou jejich biologicti rodiče a mají na to od zákona právo. Kdybych byla adoptovat, chtěla bych to vědět

  • Citovat
  • Upravit
Cizinka 999
14.3.24 18:20

[

Příspěvek upraven 14.03.24 v 18:27

  • Citovat
  • Upravit
Cizinka 999
14.3.24 18:25
@Anonymní píše: Více
Znám jich hodně ale osobně jen pár,a vše v poho. Většina adoptovanych děti,chce vědět kdo jsou jejich biologicti rodiče a mají na to od zákona právo. Kdybych byla adoptovana,chtěla bych to vědět
@hopsalka píše: Více

V Německu bylo těch poradu více. ČASTO hlavně, když to byla zahraniční adopce se ty matky vzdaly dítěte neboť byly hrozně chudé, nebo je do toho dotlacily rodiče či manžel. Spoustu mladých holek, kde je rodiče k té adopci tlacily

  • Citovat
  • Upravit
Cizinka 999
14.3.24 18:32
@Anonym27307 píše: Více

Nevím jak je to se sociálním, ale myslím že si udělala pro to dítě to nejlepší. Hodně štěstí a sil :kytka:

  • Citovat
  • Upravit
Cizinka 999
14.3.24 18:35
@Anonymní píše: Více

Byl ještě v té době hodně mladý, často to přijde až se jim narodí vlastní děti, že to chtějí vědět. A milování adoptivní rodiče by ho měly podporovat a není strach ze to dítě ztratí, to se stane asi jen tehdy, když nebxli dobří rodice

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
14.3.24 21:23
@Cizinka 999 píše: Více

tohle je klišé, jsem adoptovaná a nezajímají mě moji biologičtí rodiče, píšu to sem pořád, a v jedné diskusi nás adoptovaných bylo víc a všichni jsme se shodli, že nás bio rodiče nezajímají,
to klišé šíří psychologové asi, ale skutečných adoptivních dětí se jaksi nikdo neptal :zed:

  • Citovat
  • Upravit
Kipa22
5965
15.3.24 15:43
@Anonymní píše: Více

Znala jsem jednu holku, ta byla adoptovaná. Jen co dospěla, začala pátrat po své „milované“ bio mamince. Našla jí. Byla nadšená do doby, než zjistila, že to je vyč. ůraná kriminálnice, co si z ní udělala oslíčku otřes se. Tatínek byl to samé v bledě modrém, akorát tou dobou seděl. Tehdy si uvědomila, jak svým adoptivním rodičům ublížila. Bohužel, maminka už byla po smrti, když se vrátila. Zlomilo jí to. Tak má aspoň adoptivního tatínka. Své bio rodiče už vidět nechce.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

Milování a syn

  • 09.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, mám takový problém, co se týká intimního života. Máme 4letého syna, je živý a zvědavý až velmi. S manželem jsme pravidelně před pár... Odpověď

Problémy v rodině

  • 18.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, už nevím, na koho se obrátit, protože po narození syna mám problémy s manželovou rodinou. Tchyně s tchánem jsou v celku hodní lidé,... Odpověď

Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

  • 11.12.25
  • Anonymní

Dobrý den, přečetla jsem si Vaši odpověď týkající se stejného tématu, něco mě oslovilo, ale pořád nemohu uchopit svoji situaci tak, abych se... Odpověď

Je to deprese? Co by pomohlo?

  • 12.12.25
  • Anonymní

Dobrý den. Ani nevím, kde začít. Zkusím to vzít polopaticky. Rok a čtvrt se snažíme s manželem o miminko. Před snažením jsem řešila potíže s... Odpověď

Poporodní deprese nebo něco jiného?

  • 19.08.25
  • Anonymní

Dobrý den, jsem skoro rok po porodu, ale vůbec si mateřství neužívám. Je to pro mě takové přežívání a přečkávání. Narodila se mi předčasně... Odpověď