Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojte holki, měla bych na vás jednu otázku. Je to teda taková tabuizovaná věc…ale třeba tu rozproudíme diskuzi: Bojíte se smrti? Nebo jak se k tomu stavíte? Věříte, že něco pak bude nebo nebude nic? A myslíte, že věřit v něco pomáhá?
![]()
Já nevěděla, že to je tabuizovaná otázka teda. Sice to není běžné téma hovoru, ale tabu teda taky ne. ![]()
věřím minimálně tomu, že se po smrti opět setkám se svými milovanými, aspoň pro můj pocit.
Pomáhá. Jako malá jsem se hrozně bála, když jsem si představila, že jednou budu ležet v hrobě a už nic nebude..konec. Ale dneska už ne..jednak jsem věřící, jednak v dětech budu žít dál. Být předek je dost osvobozující, být součástí rodové linie..Čeho se bojím, tak že manžel zemře dřív a já budu muset žít bez něj. Neumím si to představit.
Nebojim.se smrti, ale tomu co smrti předchází, stáří, bezmocnost, nemohoucnost, nemoc, bolest. Urcite pomáhá věřit, že po smrti nás ještě něco čeká i když já myslím, že nic.
Smrti se nebojím, ani toho co přijde po ni. Od smrti mého bratra se i těším na setkaní s ním. Ale jinak, vím sama že nežiji jako mrcha, tak nač se bát, co se mnou bude. Jsem zvědavá, to ano, ale až to jednou přijde, musím také uvolnit místo pro druhé.
@andelka83 píše:
Pomáhá. Jako malá jsem se hrozně bála, když jsem si představila, že jednou budu ležet v hrobě a už nic nebude..konec. Ale dneska už ne..jednak jsem věřící, jednak v dětech budu žít dál. Být předek je dost osvobozující, být součástí rodové linie..Čeho se bojím, tak že manžel zemře dřív a já budu muset žít bez něj. Neumím si to představit.
„že manžel zemře dřív“
Popravdě bojím. Nejsem sice věřící, ale co když po smrti „něco“ je? A ne všechny mé kroky byly morální atd. Atd…
Jako tabu tuhle otázku nevidím. Všechno živé umírá. Svoji smrti se, kupodivu, nebojím, ale smrti svých blízkých ano. Jestli něco po smrti bude? Nevím, nedokážu odpovědět.
Zajimavy-hezky dotaz. Bojim se smrti pokud by měla prijit dříve než vychovam děti do dospělosti. Nechce se mi hnít v nejakem hrobě. Mam strach, že bych vstala
, za další se bojim bolesti a ta další.. ze to proste bude konec všeho
.. no kazdopadne s tim chovnajs udelam. Před mesicem a pul mi umřela babicka. Byla jsem se s ni rozloucit. Ležela na posteli a byla najednou takova malinka. Moje babička. Loučila jsem se s ni a pak přijeli chlapi a zavřeli ji do cernyho pytle a odvezli. Doprovodili jsme ji až do toho auta. Normalne vas smetou jako Drobek! A svět jede dal.
Smrti se nebojím. Je to normální součást života…všechno jednou končí…co mi není úplně příjemné je (jak už tu nekdo psal) je pomyšlení na smrt v bolesti bezmoci… Hlavně v té bezmoci kdy mi buď bude fungovat tělo ale ne mozek (civilní koma, demence) nebo naopak bude fungovat mozek ale ne telo..i když tam by to případně řešení melo… upřímně doufám že do doby než budu muset řešit já nebo mi pribuzni otázku být či nebýt bude schválena euthanasie a já případně budu dostatečně orientována abych mohla dát najevo že ji chci…případně to budou moci rozhodnout např. mé děti na základě nějakého mého ověřeného dopisu nebo tak..
Jinak prostě umres zabalí te do prostěradla, a pak tě buď zakopou do země nebo spali…The End… Nic víc…
Není to tabu. Svoji smrti se nebojím, bojím se smrtí svých milovaných. To je můj velký strašák. A jestli něco po smrti je? To asi neví nikdo a zjistíme to jedině tak, až tu nebudeme. ![]()
ne nebojím
zda věřím že něco „poté“ je, popravdě, já to vím, nemohu říct že věřím, ale vím to
a zda věřit v něco pomáhá? to nevím, netuším
asi jak komu…
ale nedokážu to hodnotit
Nebojim se vubec, protoze verim pouze ve fyzickou smrt, je mi jasny, ze ja jako takova neumru. Proste to vim.
@Ahep my taky. Neumím si představit žít dál bez něj. Což budu muset nějak, že jo, pokud to tak bude ( čistě statisticky vzato je to pravděpodobné).
Ja se teda bojim. Muj mozek absolutne nedokaze pochopit, ze nastane situace, ze nejsem. Jak jako nejsem? ![]()
Hlavne se bojim, abych neumrela moc brzo, protoze deti me jeste budou dlouho potrebovat a strasne by me to mrzelo kvuli nim.
A nakonec se nejvice asi bojim bolesti a toho procesu smrti. Jako vedet, ze ve 100 letech naposled vydechnout starim, tak jsem v pohode, ale to je statisticky asi nejmin pravdepodobne. Takze se bojim kdy a jak to prijde. ![]()