Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Příběh o adopci
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
17.11.22 22:41
Tak já jsem adoptovaná, je mi 30, jsem svobodná matka, rodiče jsou stále spolu, bydlíme dohromady v jednom baráku a pomáháme si navzájem,
v naší vesnici je další adoptovaná holka - je jí 32, a to samé, její rodiče jsou stále spolu, ona je svobodná matka - což je zajímavé, že jsme tak dopadly obě, také bydlí stále doma,
proč mě moji rodiče nechtěli neřeším, je mi to úplně jedno, nikdy jsem netoužila je potkat, za rodinu beru mé adoptivní rodiče
- Citovat
- Upravit
17.11.22 22:44
@Anonymní píše:
Zajímaly by mne pravdivé příběhy ze života o adopci. Já osobně znám dva případy. Jeden je o ženě, která si s manželem po dlouhých peripetiích adoptovala 3leta dvojčata. Bylo to v roce 1989, děti byly zpožděné, téměř nechodily, nemluvily,… Bylo s nimi spousta práce,,,
ty jsi adoptovana a resim, kde se to trago v tobe bere?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.11.22 22:51
První anonymní, děkuji za sdílení. A nemáš v sobě někdy zvědavost, kdo je tvá biologická rodina? Máš nárok na informace?
Maryška 3 - nejsem adoptovaná, jen mne to téma zajímá
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.11.22 22:52
@Anonymní píše:
První anonymní, děkuji za sdílení. A nemáš v sobě někdy zvědavost, kdo je tvá biologická rodina? Máš nárok na informace?
Maryška 3 - nejsem adoptovaná, jen mne to téma zajímá
ne, jak jsem psala, nechci vědět nic o své biologické rodině, oni nechtěli mě, já nechci je - já svou rodinu mám
- Citovat
- Upravit
17.11.22 23:51
Zajímavé téma.. me by spis zajímalo, jestli jste to předtím tušili, že jste adoptovaný, nebo to byl šok? A kdy vám to rodiče řekli?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.11.22 01:39
Znam kluka, ted podle me kolem 20 let. Byl adoptovany v 6m. Adoptivni rodice mu uz od miminka vypraveli pribeh, jak se k nim dostal. Maji krasny vztah. Pred pubertou resili, ze v serialu Ulice se tam zjevila bio matka a chtela si to svoje dite odves a on tenkrat resil stres, aby se mu to taky nestalo, tak ty svoje adoptivni rodice miloval.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.11.22 07:10
Já mám v pěstounské péči dvě děti. Nevím, jestli jednou budou chtít vidět své rodiče. Ale zatím zájem nemají. Jejich rodiče jsou hrozní, rodiče druhého dítěte jsou přímo příšerní.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.11.22 10:54
Moji rodiče si mě adoptovali v 5 měsících, teď je mi 26. To, ze jsem adoptovaná jsem zjistila prý už ve školce, ale myslím, ze můj mozek tuhle informaci zablokoval, takže oficiálně ti vím asi od 25. Jsem normální člověk bez závislostí a kriminální historie 
, co studoval sš, vš, pracovala jsem v administrativě, teď jsem těhotná.
Zjištění to bylo zvláštní, biologické rodiče jsem nepoznala, ani nechci - prý už měli 3 deti a byli nějak nábožensky založení a o další by se nedovedli postarat 
V matrice je u obou uvedeno “nezamestnany” v čase mého narození, což nebylo úplně obvyklé v té době.
Premyslela jsem, ze by bylo fajn vědět, jestli není v rodině nějaké genetické onemocnění, hlavně kvůli možnému riziku pro miminko, ale i když vím, jaka byla jejich adresa, když jsem se narodila a je to třeba 60km od mého bydliště, nechci je vidět nikdy - dali mě k adopci ihned po porodu a tím jsou pro mě cizími a Ja pro ně. Čistě z ženské zvědavosti by mě zajímalo, jak vypadají sourozenci, jestli jsme si podobní nebo tak, ale řekla jsem si, ze proste tohle tema nechci otevírat, protože rodiče mám ty nejlepší, tak proč se hrabat v minulosti.
- Citovat
- Upravit
18.11.22 12:13
@Anonymní píše:
Tak já jsem adoptovaná, je mi 30, jsem svobodná matka, rodiče jsou stále spolu, bydlíme dohromady v jednom baráku a pomáháme si navzájem,
v naší vesnici je další adoptovaná holka - je jí 32, a to samé, její rodiče jsou stále spolu, ona je svobodná matka - což je zajímavé, že jsme tak dopadly obě, také bydlí stále doma,proč mě moji rodiče nechtěli neřeším, je mi to úplně jedno, nikdy jsem netoužila je potkat, za rodinu beru mé adoptivní rodiče
je to zvláštní, většinou člověk čte opak, tuhle jsem četla blog jedné holčiny a v podstatě už několik let se zabývá svými kořeny, co má po bio otci, co po bio matce, hrozně jí to zajímá a těžce nesla, že se k těm informacím dostávala dost trnitě, i když jí adoptivní rodina pomáhala. Co mě překvapilo bylo to, že trochu generalizovala, v podstatě říkala, že pro každé adoptované dítě je toto životně důležité téma a adoptivní rodina by to se svým přijatým dítětem měla řešit již od mala v podstatě (dokola a neustále) nabízet pomoc. S něčím jsem s ní souhlasila, ale pak mi začalo vadit, že háže všechny adoptované do jednoho „pytle“. Ty jsi mi potvrdila, že přeci jen existují adoptované děti, které historie jejich biologické rodiny nijak významně nezajímá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.11.22 12:18
@hopsalka píše:
je to zvláštní, většinou člověk čte opak, tuhle jsem četla blog jedné holčiny a v podstatě už několik let se zabývá svými kořeny, co má po bio otci, co po bio matce, hrozně jí to zajímá a těžce nesla, že se k těm informacím dostávala dost trnitě, i když jí adoptivní rodina pomáhala. Co mě překvapilo bylo to, že trochu generalizovala, v podstatě říkala, že pro každé adoptované dítě je toto životně důležité téma a adoptivní rodina by to se svým přijatým dítětem měla řešit již od mala v podstatě (dokola a neustále) nabízet pomoc. S něčím jsem s ní souhlasila, ale pak mi začalo vadit, že háže všechny adoptované do jednoho „pytle“. Ty jsi mi potvrdila, že přeci jen existují adoptované děti, které historie jejich biologické rodiny nijak významně nezajímá.
já jsem jí tam i něco psala, že to každý neřeší, ale ona byla tak umanutá, že jsem si pak řekla, že nemám čas a náladu jí něco vymlouvat,
a tady nad tebou je další anonymní kytička, nevím co to je , růžová kytka a píše v podstatě to samé, jako já,
víš co, my asi v podvědomí cítíme, že nic hezkého bychom na bio rodině nenašli, tak proč si někoho takového vtahovat do života,
a myslím si, že Pošty pro tebe a časopisy typu Chvilka pro tebe to hodně romantizují, a skutečnost fakt není taková, že by každý adoptovaný ty rodiče hledal,
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.11.22 12:22
@Anca12345 píše:
Zajímavé téma.. me by spis zajímalo, jestli jste to předtím tušili, že jste adoptovaný, nebo to byl šok? A kdy vám to rodiče řekli?
mně to prý rodiče začali říkat ve třech letech, že jsem adoptovaná, takovou tu pohádku, že si mě byli vybrat v nějakém domečku, kde jsou děti, které nikdo nechtěl, a že jsem byla nejhezčí a nejlepší, tak si vybrali mě 
a adoptovali mě v 6 měsících, vážila jsem 5,3 kg v té době a neuměla nic, takže to prý měli opravdu téměř jako bych se jim „narodila“ - malé ležící mimino v hlubokém kočárku na láhvi
- Citovat
- Upravit
18.11.22 12:35
Znám pár příběhů z okolí. Dobří známí si adoptovali kluka když měl 8 týdnů. Potom se jim zadařilo a mají ještě vlastní dvojčata. Adoptovaný syn je problémový, nemá žádné diagnózy, jen povaha je špatná, potížista, ve škole špatný, přitom matka je učitelka, otec lékař. Ty dvojčata jsou v pohodě.
Jiný případ, muž si adoptovali romskou holčičku, on je gay, má partnera, ale dítě vychoval sám, v té době neměl vztah. Tenkrát to bylo jiné a jako samožadatel a ještě chlap to měl dost problematické, nechtěli mu adopci schválit, nevím jak to nakonec udělal, ale nabídli mu jen romské dítě, prý na bílé nemá šanci…
Holka je skvělá, chytrá, teď studuje matfyz a má dobré našlápnuto. Bio rodiče ji nezajímají, zajímala se o romskou kulturu a svůj původ, ale rodiče poznat nechce. Její matka ji odložila někde před nemocnicí když měla pár týdnů, policajti matku prý potom našli a vyšetřovalo se to, byla pak asi půl roku v ústavu. Původní rodina byla špatná, hodně dětí, bez práce, na dávkách, kriminálníci, má 6 sourozenců někde, její matka údajně pak takto odložila ještě jedno dítě, které šlo taky do adopce, někam do zahraničí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.22 12:35
@Anonymní píše:
já jsem jí tam i něco psala, že to každý neřeší, ale ona byla tak umanutá, že jsem si pak řekla, že nemám čas a náladu jí něco vymlouvat,
a tady nad tebou je další anonymní kytička, nevím co to je
víš co, my asi v podvědomí cítíme, že nic hezkého bychom na bio rodině nenašli, tak proč si někoho takového vtahovat do života,
a myslím si, že Pošty pro tebe a časopisy typu Chvilka pro tebe to hodně romantizují, a skutečnost fakt není taková, že by každý adoptovaný ty rodiče hledal,
my totiž máme jednoho adoptovaného prcka doma a už když jsme byli v procesu, tak nám OSPOD řekl, že jejich největší noční můra je Pošta pro Tebe, že vždycky když to vidí, tak se jim otvírá kudla v kapse, jak bio matka se nemohla postarat, protože to a to, že ona hrozně moc chtěla ale okolnosti to prostě nedovolily, i když s strašně snažila… Oni řekli jasně, že z 99 % to jsou prostě jenom výmluvy, že pravda bývá leckdy velmi jednoduchá - prostě nechtěli, ale tam je to tak podané, že vlastně drtivá většina adopcí se udála, protože ti dotyční do toho byli natlačení a v podstatě oni sami to nechtěli.
Nám v přípravce taky říkali, že svým dětem nikdy nemáme lhát, ale zároveň jedním dechem dodávali, že tu pravdu je potřeba trochu upravit, že by se samozřejmě neměli ty děti dozvědět, že je rodiče nechtěli. Má se jim říkat, že se nemohli postarat, byli moc mladí, apod. Takže vlastně lži. To co sami odsuzují v tom pořadu nám jedním dechem radí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zajímaly by mne pravdivé příběhy ze života o adopci. Já osobně znám dva případy. Jeden je o ženě, která si s manželem po dlouhých peripetiích adoptovala 3leta dvojčata. Bylo to v roce 1989, děti byly zpožděné, téměř nechodily, nemluvily,… Bylo s nimi spousta práce. Muž se do roka a do dne zamiloval jinde, odešel, udělal si své biologické děti… Ta žena s nimi zůstala sama. Nebyla ovšem příkladná matka, nicméně musela to s nimi mít strašně těžké. Aspoň měla dobrou prací a měli ok standard. Dcera dopadla dobře, je zdravotní sestra, má manžela, děti. Její bratr, dvojce, bohužel od 18ti let chodí po kriminálech… Malé krádeže, vandalismus…
Druhý případ znám paní, teď ji je 38 let, je adoptovaná, a adoptivními rodiči měla krásný vztah, na stáří se o ně postarala, umřeli oba doma, v její péči. Ona VŠ, pracuje jako manažerka v zahraniční firmě, matka 3 dětí, úspěšná, působí šťastně…
Jaké jsou vaše příběhy?
Velmi mě toto téma zajímá. Hlavně z pohledu toho adoptovaného jedince, jak se smíří s tím, že rodiče, jejich vlastní matka, je nechtěli…