Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Příbuzní se mi snaží řídit život
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.3.20 16:05
@Anonymní píše:
Uz jsem je kolikrat poslala, kam slunce nesviti a treba i na cas omezila kontakt. Byl treba chvili klid, ale s dalsim podnetem zase vsechno nanovo.. Moje mama je celej muj zivot stejna a tchyne je jak pres kopirak
Prostě si toho nevšímej, odejdi, změň téma, polož telefon… Prostě přeruš komunikaci, v tu chvíli. Rozhodně se neobhajuj, nezaplétej se do vysvětlování. Jedete na dovolenou a hotovo. Podívej se okolo sebe, normálně jezdí matky se svými dětmi v autě na výlety a rodiny k moři. Takže pokřivený názor má matka, ne ty. Ty žiješ normálně.
A kočku bych dala hlídat někomu jinému, a mámě nic neříkala. Pokud volá, že se u vás nesvítí, tak bych jí nezvedla telefon (nebo položila). Nesnáším tohle vměšování se do soukromí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.20 16:13
Ved prave, snazis sa robit veci, aby boli ostatni spokojni a sama nie si. Moze to pramenit z toho, ze si mala dominantnejsiu mamu. A co by zmohli, ak sa vzopries a urobis si s manzelom po svojom? Museli by to akceptovat. A to pisem z pozicie matky, ktorej dieta zije v zahranici. Tiez by som ju chcela mat tu na blizku, pomahat jej, ked je treba. Ale je to jej zivot, je stastna, ma sa tam dobre a ja to musim akceptovat. Takze sa pekne na nich usmej, podakuj za starostlivost a ze chapes ich obavy, ale si dospela a urob si po svojom.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.3.20 16:15
@Anonymní píše:
U mě to bylo stejné, přestal jsem rodičům cokoliv říkat. Bavím se o obecných věcech. Jaký je venku počasí, že jsem přezouval auto na letní pneumatiky, nadávám na politiky,… Ale o mém soukromém životě neví vůbec nic.Mám to tak už od puberty. Neví, kde pracuju, neví, jestli s někým chodím… Je to smutné, ale jejich reakce nebyla nikdy normální. Vždycky vymysleli něco takového, o čem píšeš ty. Jako bych dostal vlastně za všechno vynadáno. Nic jsem neudělal dobře. Když jsem se přišel něčím pochlubit, tak mi řekli, že je to pitomost, nebo že je to stejně k ničemu. Když jsem si koupil auto, říkali mi, že to nebylo rozumný rozhodnutí, že to nepotřebuju.. Když jsem začal cvičit jógu, tak se smáli a pak to dávali k dobrýmu před známýma (že to není pro chlapy). Když jsem úspěšně absolvoval měsíční kurz, řekli mi, že je to jen papír.
Prostě nejen, že jsem se nedočkal uznání, ale ještě měli tendence mě shazovat. Tak holt neví nic. Ani, kde jsem byl na dovolené. Od té doby je klid.
Jo to je presne ono! Vzdelavaci kurz je k nicemu. Na pracovni misto v bance nemas sanci, mela by sis vybrat neco jinyho. Dite ma nove velke kolo? Chcete aby se na nem zabilo? 
- Citovat
- Upravit
8.3.20 16:25
@Anonymní píše:
Jo to je presne ono! Vzdelavaci kurz je k nicemu. Na pracovni misto v bance nemas sanci, mela by sis vybrat neco jinyho. Dite ma nove velke kolo? Chcete aby se na nem zabilo?
A co si teda představují, že budeš ty a tvoje rodina dělat? Sedět doma na zadku zabalení do folie?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.20 16:27
Ja to znam od tchanovcu, nasi jsou v klidu a manzel to vzdycky ustoji s prehledem. Vadi jim vsechno, ze pracuju, ze hodne cestujeme a hlavne nebezpecne, ze nejsou deti pokrtene, ze plaveme daleko, ze jsem nebyla na rodicaku 10 let jako svagrova, ze chci jinou koupelnu nez oni atd to je porad neco. Jestli chcete letet do Indonesie, tak lette. I kdyz zrovna letos to asi na cestovani moc nevypada a budeme taky doma. Nevim. Poprve jsme tam brali 5ti leteho, litanie a katastroficke scenare trvaly mesic. Od te doby jim cil a cas odletu oznamujeme par dni predem. Je treba se oprostit od pozice ditete. Jsi dospela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.3.20 16:46
Zakladatelko, úplně tě chápu. U nás něco podobného dělá můj otec. Dítě vteřinu zabrečelo a on: netrapte ho a vemte ho na ruce. Když syn zabrečel v autosedačce, tak se podle mého otce dusil. Když byl syn nemocný, tak je to kvůli tomu, že mu dávám málo sladkostí. Teď když jsem u našich a můj vzdorující syn si něco vydupává, tak on hned běží a dává mu to. Já se nad to neumím povznést a dost si to beru, ale nechci omezovat kontakt, syn má prarodiče rád a celkově by mi to bylo líto 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.3.20 16:54
@Wani No asi tak. Ted pres zimu, kdyz akorat chodíme do práce, tak je relativně klid. Kdyz teda treba nahodou nekde neproreknu, ze jsem vzala deti do herny do obchodaku, protoze tam urcite chytily nejakou chripku..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.3.20 17:00
@Ijen No my se taky na zadne exoticke cesty letos asi nechystame.. Ale mame urcite v planu,,jenom" cyklo dovolenou u Baltu. To zas bude. Hlavne nikde nerikat do posledni chvile 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.3.20 17:57
@Anonymní píše:
Jo to je presne ono! Vzdelavaci kurz je k nicemu. Na pracovni misto v bance nemas sanci, mela by sis vybrat neco jinyho. Dite ma nove velke kolo? Chcete aby se na nem zabilo?
Přesně. Já se jejich radama neřídím, dělám si co chci. Jen mě mrzí, že pochvaly se nikdy nedočkám a navíc mi ještě zkazí každou radost. Proto se s nimi bavím jen o věcech, které se mě netýkají. A je to úplně v pohodě. Sem tam si sice vyslechnu, co bych měl, nebo neměl dělat, ale neodpovídám a dělám, že jsem to neslyšel. Nereaguju nijak.
Jen se bojím, abych se ve stáří k dětem nechoval stejně.
- Citovat
- Upravit
8.3.20 18:07
Moje rada zní, neříkej jim to z čeho máš radost nebo na co se těšíš. Jen ti to zkazí. U nás to je podobně, taky na všechno vymyslí katastrofické scénáře, vrchol byl, když jsem radši rekla, že sedím doma a odpovědi bylo, že na barák ale může spadnout letadlo 
zpětně je to k smíchu, ale v těch chvílích mi utíká pára ušima 
naštěstí manžel není žádné ořezávátko jako já a dokáže rodiče slušně usadit naprosto logickými odpověďmi. Takže už nedochází k přímé konfrontaci a když provedeme šílenost typu dovolená, nové auto nebo nákup v předražené večerce řeší to „jen“ za našimi zády 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.3.20 23:44
Máma je taková slabší verze té tvojí, též černé scénáře. Prostě pokývu hlavou, řeknu, že to bude dobré a dáme si pozor, a změním téma. Neobhajuju se, maximálně opravím nějakou zjevnou blbost. Naposledy, když šílela, že pojedeme po D1, jsem jí řekla, že mě přece zná a ví, že si to udělám po svém, tak proč o tom debatovat.
Pokud si sama se sebou v pohodě, tak tě tohle rozházet nemůže. Jak z tebe ostatní tohle ucítí a podpořiš to ještě jasně vymezenými hranicemi, pak se žádné dlouhé diskuze nepovedou.
- Citovat
- Upravit
9.3.20 00:01
Asi se to snadno říká, ale prostě bych na jejich hořekování nereagovala. Případně bych řekla, že pokud si nevšimli, je mi xy, takže si s dovolením naplánuji život podle sebe. Rozhodně bych nic nevysvětlovala a už vůbec se neobhajovala. Tím jim jen ukazuješ, že mají právo se do vás motat a Ty se musíš hájit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.20 08:08
No, musím říct že řeším celý život hodně podobné situace… s tím že čím jsem starší, tím víc se mi daří mámu trošku zklidnit (říct jí „jsem ráda že je s tebou rozumná řeč, protože nechci aby mi tohle někdo vymlouval, jinak bych ti to neříkala“), i když ne vždycky to funguje, a s tchýní je to většinou fakt to že se s manželem domluvíme co nebudeme vůbec říkat… typicky třeba když jsem měla v plánu při rodičovské pracovat z domu, oznámili jsme to až po měsíci přišla první výplata a vše fungovalo, ne dřív, nechtěla jsem poslouchat nějaké jejich komentáře jak to nebudu zvládat atd. Teď třeba plánuju druhé dítě rodit v porodnici která není nejblíž, ale pořád je blízko. Asi jim to taky neřeknu dopředu, nechci poslouchat katastrofické scénáře jak nedojedeme a co vymýšlím za blbosti. Je to můj život. Já si věci dělám podle sebe, ale mrzí mě když musím poslouchat řeči a kazí mi dobrý pocit z mých rozhodnutí. U tebe by nefungovalo mámě říct „Hele, já bych ti chtěla něco říct, ale prosím, nechci k tomu slyšet žádné tragické historky, je mi to pak líto…“, abys třeba domluvila to hlídání kočky a vypadli jste na dovolenou? U nás tohle s tchýní nejde, ale s tou mámou jakž takž ano…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.3.20 15:17
Mě se snaží organizovat život moje vedoucí. Jsem na zdr. dietě takže mi říká co mohu a nemohu jíst (vůbec nic o tom neví a je totalně mimo). Jak mám chodit oblečená, učesaná s kým mám chodit…atd…Já ji neřeším jedním uchem tam druhým ven, ale že ji to nepřijde divné…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
