Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojky. V poslední době řeším problémy s přítelem. Je mi 24 let, příteli je 30. Můj problém je, že přítel je na mě až strašně moc hodný a ochotný mi ve všem vyhovět. Já vím, že to může znít hloupě a co by za to některé daly, ale občas je to k nevydržení. Jsme spolu zhruba tři měsíce. On se o mě předtím dlouho snažil, asi rok, protože když jsem ho poznala, měla jsem problémy se svým přítelem a s ním jsem to řešila, moc mi pomáhal, jenže jsem ho vnímala jen jako kamaráda. U něj v tom od začátku byly mnohem větší city a vlastně o mě celou tu dobu usiloval. Já pořád doufala, že se můj přítel změní, ale pak už se to dostalo do nesnesitelného bodu a já zjistila, že k tomu kamarádovi také cítím něco víc. Prostě dopadlo to tak, že jsme spolu. Miluju ho, ale mám dojem, že je jak hadrová panenka. Už během toho svého usilování začal omezovat některé své koníčky, protože tušil, že bych je s ním nesdílela a začal pít, ačkoliv byl zapřísáhlý abstinent. Já tedy nejsem alkoholik, ale jednou týdně si nějakou sklenku vína prostě dám. Tehdy mi to nedocházelo. Ale teď jsou mi některé věci podezřelé. Po dvou měsících mě požádal o ruku, to jsem pochopitelně odmítla, že se na to necítím, teď přišel s tím, jestli bychom neměli zapracovat na dítěti. To jsem pochopitelně taky odmítla, protože jednak se na dítě ještě necítím a jednak je strašně brzy. Jenže on si to hrozně bere a myslí si, že chyba je v něm, že on je ten špatný. Všimla jsem si, že se přestal bavit se svými kamarády, kteří nejsou zadaní a sdíleli s ním jeho koníčky. Když jsem se ho zeptala proč, tak prý ho brzdili v životě. Koníčky teď už zrušil úplně, prý aby mohl být jenom se mnou. Stýká se jenom se svými kamarády, kteří jsou ženatí a mají děti, ale to jenom občas, když mají oni čas a všichni dohromady, sám nejde nikam. Jinak je pořád jen a jen se mnou. Když chci jít sama s kamarádkami, tak on chce jít taky, když mu řeknu, že je to jen dámská jízda, tak je smutný, protože si myslel, že tam budeme spolu. Pořád chce trávit čas dohromady, jezdit na výlety a nosit mi modré z nebe. Je strašně moc hodný a měl v životě jednu dobu velkou smůlu a já ho nechci ranit, ale je tohle správná představa vztahu?
To záleží na vás. Někomu to takhle vyhovuje, jinému ne.
Howgh.
Holka, bliká mi kontrolka za tebe. Tohle vypadá jako jeho totální závislost na tobě, aby ses jednoho dne neprobudila a nemohla jít vůbec nikam, jelikož by tě jinak (v nejlepším případě) čekalo kolečko psychickýho vydírání.
Když jsem se přesně v tvém věku rozcházela s chlapem o podobně starším, taky mě brzdila představa, že opouštím nesmírně hodnýho chlapa a už nikoho takovýho nenajdu. No, divila by ses, jak to najednou při rozchodu hodnej chlap nebyl, dodnes to vidím jako jedno ze svých nejlepších rozhodnutí.
Mimochodem, poslední kapka k rozchodu byl sen, ve kterém mě požádal o ruku a já se vzbudila totálně zpocená a s „no to ne!!“ pocitem. Jak se cítíš, když mluví o svatbě a dětech?
Takhle, po třech měsících je asi normální, že spolu chtějí být dva 24/7.
My jsme s partnerem první rok víceméně krom zaměstnání nevylezli z postele
(seznámili sme se měsíc před covidem, takže sme spolu byli fakt imrvére), když už sme šli mezi lidi, tak jen spolu.
Kamarádky naštěstí byly schovívavé ![]()
Teď sme spolu necelé tři roky, zasnoubení, a díky jeho odpoledním směnám mám aspoň obtýden čas na lidi okolo ![]()
ALE!!! pokud tebe to dusí, není to oboustranné, tak by měl trochu zbrzdit. I kdyby na sílu, přemluvit sám sebe, že tě nechá dýchat. Jinak tě to ubije. Žádost o ruku a práce na dětech je po třech měsících fakt sci-fi.
Znáš nějaké jeho přátele? Neupínal se podobně nezdravě i na předchozí partnerky?
Nepomohlo by, kdyby mu třeba i ti přátelé, co mu zbyli, řekli, že tě dusí a ať neblázní? Ono když to uslyší z vícero stran, spíš se nad tím zamyslí.
@lucapuci píše:áááááááá, já se dusím, jen to čtu,
Ahojky. V poslední době řeším problémy s přítelem. Je mi 24 let, příteli je 30. Můj problém je, že přítel je na mě až strašně moc hodný a ochotný mi ve všem vyhovět. Já vím, že to může znít hloupě a co by za to některé daly, ale občas je to k nevydržení. Jsme spolu zhruba tři měsíce. On se o mě předtím dlouho snažil, asi rok, protože když jsem ho poznala, měla jsem problémy se svým přítelem a s ním jsem to řešila, moc mi pomáhal, jenže jsem ho vnímala jen jako kamaráda. U něj v tom od začátku byly mnohem větší city a vlastně o mě celou tu dobu usiloval. Já pořád doufala, že se můj přítel změní, ale pak už se to dostalo do nesnesitelného bodu a já zjistila, že k tomu kamarádovi také cítím něco víc. Prostě dopadlo to tak, že jsme spolu. Miluju ho, ale mám dojem, že je jak hadrová panenka. Už během toho svého usilování začal omezovat některé své koníčky, protože tušil, že bych je s ním nesdílela a začal pít, ačkoliv byl zapřísáhlý abstinent. Já tedy nejsem alkoholik, ale jednou týdně si nějakou sklenku vína prostě dám. Tehdy mi to nedocházelo. Ale teď jsou mi některé věci podezřelé. Po dvou měsících mě požádal o ruku, to jsem pochopitelně odmítla, že se na to necítím, teď přišel s tím, jestli bychom neměli zapracovat na dítěti. To jsem pochopitelně taky odmítla, protože jednak se na dítě ještě necítím a jednak je strašně brzy. Jenže on si to hrozně bere a myslí si, že chyba je v něm, že on je ten špatný. Všimla jsem si, že se přestal bavit se svými kamarády, kteří nejsou zadaní a sdíleli s ním jeho koníčky. Když jsem se ho zeptala proč, tak prý ho brzdili v životě. Koníčky teď už zrušil úplně, prý aby mohl být jenom se mnou. Stýká se jenom se svými kamarády, kteří jsou ženatí a mají děti, ale to jenom občas, když mají oni čas a všichni dohromady, sám nejde nikam. Jinak je pořád jen a jen se mnou. Když chci jít sama s kamarádkami, tak on chce jít taky, když mu řeknu, že je to jen dámská jízda, tak je smutný, protože si myslel, že tam budeme spolu. Pořád chce trávit čas dohromady, jezdit na výlety a nosit mi modré z nebe. Je strašně moc hodný a měl v životě jednu dobu velkou smůlu a já ho nechci ranit, ale je tohle správná představa vztahu?
Jen dodám, závislost není láska.
A uzurpátorský není hodný.
mmch, úplně jsem si vzpoměla na Čtyři dohody dohledala sem to v čase 1:37:00-1:37:50 cca https://www.youtube.com/watch?… )
On je jako kámen, který se ti právě věší na krk.
Příspěvek upraven 15.11.22 v 09:04
Mně to zní spíš jak citové vydírání, manipulace, než že je prostě jen hodný… Kdyby ses s ním rozešla tak to bude ten typ člověka co tě bude stalkovat a vydírat tím že „bez tebe můj život nemá smysl, zabiju se“… Tohle není dobrý ![]()
Ale to přeci není příliš hodný pčítel ale totálně vyšinutý závislý magor.
Máš nějak zmatený pojmy.
Ne není strašně moc hodný. Je to magor je to magor a ještě jednou je to magor.
@Mar__tanka1983 píše:
Takhle, po třech měsících je asi normální, že spolu chtějí být dva 24/7.
My jsme s partnerem první rok víceméně krom zaměstnání nevylezli z postele(seznámili sme se měsíc před covidem, takže sme spolu byli fakt imrvére), když už sme šli mezi lidi, tak jen spolu.
Kamarádky naštěstí byly schovívavé
Teď sme spolu necelé tři roky, zasnoubení, a díky jeho odpoledním směnám mám aspoň obtýden čas na lidi okoloALE!!! pokud tebe to dusí, není to oboustranné, tak by měl trochu zbrzdit. I kdyby na sílu, přemluvit sám sebe, že tě nechá dýchat. Jinak tě to ubije. Žádost o ruku a práce na dětech je po třech měsících fakt sci-fi.
Znáš nějaké jeho přátele? Neupínal se podobně nezdravě i na předchozí partnerky?
Nepomohlo by, kdyby mu třeba i ti přátelé, co mu zbyli, řekli, že tě dusí a ať neblázní? Ono když to uslyší z vícero stran, spíš se nad tím zamyslí.
Jeho přátele znám jen ty zadané a ti o něm mluví jako o nejhodnějším klukovi na světě. Což věřím, že je pravda, protože je opravdu hodný a obětavý. Pak měl ještě partu nezadaných kamarádů kolem koníčku, ale s těmi to ukončil, protože jednak ukončil i ten koníček a jednak ho prý brzdili v rozvoji. Ti mě teď nesnáší, protože mají pocit, že jsem jim ukradla kamaráda. Jsem jeho druhá přítelkyně teprve. První měl někdy před deseti lety krátkodobě, pak se mu prý nedařilo nikoho najít. To mi řekli jeho kamarádi.
Z bohatých životních zkušeností a tvého popisu soudím, že mají holky výše pravdu.. vypadá to z jeho strany na závislost a manipulace…
umíš si tohle představit vystupňované třeba za rok, dva??
bohužel tohle nevypadá na dobré a rovnocenné partnerství, sama cítíš, že to není v pořádku a časem by to bylo jen horší.. je mi líto, ale jsi mladá, bez závazků, tak pryč od toho…
Chtít být po pár týdnech známosti s tím druhým 24/7 je v jisté míře normální. Omezit koníčky a styk s kamarády taky. Nedělají to všichni, ale je to hodně časté.. Zvlášť, když má člověk singl život plný aktivit.
Ta svatba a dítě, to je tedy úlet, šílený! Kdyby jen tak nadhodil, že někdy v budoucnu Tě vidí jako manželku a matku svých dětí, budiž, ale to, co popisuješ, zní vážně děsivě!
Zkrátím to, zdrhala bych! Nebude psychicky v pořádku
PRodjěte společně tuhle knihu a pokud je takhle submisivní a dělá věci kvůli tobě, pošli ho do psychoterapie. K nějakému laskavému chlapovi po 40.
A hlídej si vlastní hranice, to že tě zaviňuje tím, že je smutný a není příliš ochotný fungovat samostatně je jeho téma, ne něco, čemu ty se máš přizpůsobovat.
@lucapuci píše:
Jeho přátele znám jen ty zadané a ti o něm mluví jako o nejhodnějším klukovi na světě. Což věřím, že je pravda, protože je opravdu hodný a obětavý. Pak měl ještě partu nezadaných kamarádů kolem koníčku, ale s těmi to ukončil, protože jednak ukončil i ten koníček a jednak ho prý brzdili v rozvoji. Ti mě teď nesnáší, protože mají pocit, že jsem jim ukradla kamaráda. Jsem jeho druhá přítelkyně teprve. První měl někdy před deseti lety krátkodobě, pak se mu prý nedařilo nikoho najít. To mi řekli jeho kamarádi.
Jestli si s někým z těch kámošů aspoň trošku v kontaktu, možná bych zašla na kafe
jako fakt na pokec, né na rande.
Měl by začít víc pít a trochu tě bít. ![]()
Pak budeš spokojená, byla by to zlatá pírkovská třetí cesta. ![]()