Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co bych dělala? Podporovala přítele ve studiu. Ty i jeho matka jste teda pěkný dárečci. Vy dvě jste se shodly, že studovat je zbytečné, tak on má srazit paty? ![]()
@Jahru píše:
Co bych dělala? Podporovala přítele ve studiu. Ty i jeho matka jste teda pěkný dárečci. Vy dvě jste se shodly, že studovat je zbytečné, tak on má srazit paty?
Další školu studovat chtěl, tak ji studuje. Neříkám, že má přestat :/. Jen u té vysoké, už jsme to řekli. On je nadšený, já se nikam ve vzdělání (práce) neposouvám. :/
Tak otázkou je, kolik je mu let. Jestli 20, tak ho pěkně podpoř, klidně si taky doplň vzdělání nebo sežeň dobrou práci. Pokud vám táhne na 30, tak chápu tvé rozčarování, ale beztak s tím nic moc neuděláš. Bydlíte spolu?
Ja byt tvuj pritel, najdu si novou holku, ktera se nebude proti mne domlouvat s moji matkou.
@Anonymní píše:
Další školu studovat chtěl, tak ji studuje. Neříkám, že má přestat :/. Jen u té vysoké, už jsme to řekli. On je nadšený, já se nikam ve vzdělání (práce) neposouvám. :/
A co ti brání se posouvat? Předpokládám, že jste oba mladí.
@Anonymní píše:
Další školu studovat chtěl, tak ji studuje. Neříkám, že má přestat :/. Jen u té vysoké, už jsme to řekli. On je nadšený, já se nikam ve vzdělání (práce) neposouvám. :/
Tak to je snad dobře, ne? A mnohem lepší je vystudovat VŠ v mládí bez závazků. Proč ty se pracovně neposouváš?
@unuděná píše:
Tak otázkou je, kolik je mu let. Jestli 20, tak ho pěkně podpoř, klidně si taky doplň vzdělání nebo sežeň dobrou práci. Pokud vám táhne na 30, tak chápu tvé rozčarování, ale beztak s tím nic moc neuděláš. Bydlíte spolu?
Ani bydlíme spolu, v druhé části domu rodiče. Dobrá práce pro mě tady je snad nemožná a vzdělání už mám dost. Toho se obávám, že s tím nic udělat nejde. 24
Kolik vám je? Já jsem taky jako mladá chtěla všechno hned, ale vzdělání je zrovna něco, na co je čas v mládí a později se dohání jen těžko. Přítel je evidentně pracovitý a svědomitý, rozhodně to jsou dobré vlastnosti do budoucna.
Podpořila bych ho i v té VŠ, zejména, pokud je to škola, která ho někam posune dál a nedělá se jen pro titul. Je rozdíl být třeba technikem s maturitou a inženýrem.
Pokud to tedy jen trochu jde…moc se nerozepisuješ a ostatně kdo jsem já, bych to nějak hodnotila. Pokud je to možné, vydrž, zúročí se to. Nebraň mu ve vzdělání, protože už jsi chtěla začít hnízdit. Není to ani fér a jednou by se ti to i mohlo vrátit.
Takze on chce studovat, ale vy jste se s matkou shodly, ze je to zbytecne?
Jako vazne?
Proč nepracujes, třeba na ty 12? Máš nějaký zdravotní problém? Ve 24 máš být na vrcholu sil a ne si stěžovat.
@Anonymní píše:
Ani bydlíme spolu, v druhé části domu rodiče. Dobrá práce pro mě tady je snad nemožná a vzdělání už mám dost. Toho se obávám, že s tím nic udělat nejde. píše: Více
Vzdělání máš dost? Ve 24? Jakože tedy nějaký titul? A přesto nemůžeš najít práci?
Dvanáctky nebo dojíždění bych v tomto věku tedy rozhodně nezatracovala, praxi potřebuješ, šetřit potřebujete, jsi mladá, tak tě snad nepoloží směnný provoz, ne?
Nebo sháněj práci někde dál, kam pojedeš ale jen třeba 2× týdně a zbytek z domova? Vždyť těch možností je mraky
Zjevně tvůj partner je mnohem gramotnější, než ty.
To mi neříkej, že u vás je práce jen pro chlapa. Co máš za školu, že nemůžeš nic nehnat. A jak daleko jsi dojížděla předtím?
Pokud on má závazek tak má závazek musí to prostě odpracovat nebo ty mu vysolíš ty prachy co by musel vrátit?
Nebyla bych na zakladatelku tak zlá. Znám několik případů, kdy spolu chodili dva celou jeho vysokou školu. V posledním případě to byl medik. Opravdu od těch 19-24 let. Ona středoškoláčka, pracovala, platila restaurace apod. On samozřejmě věcně neměl čas, musel se učit. Ona chápala, podporovala, nevyčítala a „držela“. Okolo státnic se s ní rozešel a našel si vzděláním sobě rovnou. Hm, na celou dobu studia mu byla dobrá a nejednou ne.
A toto jsem viděla i u jiných párů.
Podporovat někoho roky na škole často může být ztracený čas.
Ahoj, asi potřebuji vědět, jak by se k tomuhle postavil někdo jiný a vidět to trochu z jiného pohledu. Jsem s přítelem 5 a půl roku. Je to opravdu můj miláček a nevyměnila bych ho za nic. Takového potkáte jen jednou za život, někdy ani to ne. Jen je problém, že udělal jednu školu (u které se zavázal na 3 roky práce po škole, jinak musí vrátit stipendium, které je několik desítek tisíc), teď dělá druhou školu, u které mu zbývají 2 roky. (Pak chtěl jít na vysokou, ale to mu i jeho máma rozmluvila, že už by to bylo moc dlouho). Obě jsme se shodli, že už si také myslela, že budeme budovat nějaký společný život, ale tohle je dost zádrhel. Já chvíli pracovala, ale více jsem prodělala na cestě do práce, než abych něco ušetřila. V okolí je spíše práce pro chlapy a všude samé 12h, já jsem celkem drobná a tohle je pro mě opravdu záhul. Nikdo nepočítal s tím, že by ve škole strávil tak dlouho + tady musí pracovat další 3 roky. Když jsme se seznámili, nic takového jsem ještě netušila. Jsem tu taková zasekla, pořádně nemůžu najít práci a čekám, kdy tu přítel už také nebude ničím vázaný. Co byste dělali vy? Přítel je opravdu úžasný, nicméně tohle mi nedá spát. Bavili jsme se i o práci v zahraničí a zdálo se nám to super, no pořád ho tu drží to studium a povinná práce…