Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sice nejsem holka, nicméně soudím, že ve vztahu se člověk má cítit v běžném režimu dobře. Pokud je základní nastavení jako u státnic…
V posteli tě taky opravuje, nebo to kompenzuje mimořádnými nesobeckými výkony? Páč jinak nechápu hodnotu takového vztahu, ostatně, odpovídáš si sama.
@AnetaNovakov píše:
Ahoj holky, prosim o radu.Uz mam dost svého pritele, protoze me neustale kritizuje a je desny puntickar. Mam pocit, ze vse delam spatne a u kazde cinnosti si rikam, co na to asi pritel rekne, jestli si zas bude na neco stěžovat. Mam pocit, ze uz neumim ani spravne postavit hrnicek. Neustale komentuje vareni, ze je tam malo zeleniny, pak zas je to moc cervene. Jsem z toho unavena, driv jsem zila a svobodne dychala a dělala veci rada a ted jsem neustale jak u statnic. Kdyz se ozvu, je z toho tyden ticha domacnost, ale s… na hlavu si teda taky nenecham. Co byste delali vy? Ignorovat a myslet si svoje? Rozejit se a volne zit?
Když mi někdo něco vytknul a kritizoval, vždy jsem jen řekla Tak si to udělej sám/sama, ať to nedělám blbě. Pokud by měl partner pořád na všechno kecy, neb, l by to partner
@AnetaNovakov píše:
Ahoj holky, prosim o radu.Uz mam dost svého pritele, protoze me neustale kritizuje a je desny puntickar. Mam pocit, ze vse delam spatne a u kazde cinnosti si rikam, co na to asi pritel rekne, jestli si zas bude na neco stěžovat. Mam pocit, ze uz neumim ani spravne postavit hrnicek. Neustale komentuje vareni, ze je tam malo zeleniny, pak zas je to moc cervene. Jsem z toho unavena, driv jsem zila a svobodne dychala a dělala veci rada a ted jsem neustale jak u statnic. Kdyz se ozvu, je z toho tyden ticha domacnost, ale s… na hlavu si teda taky nenecham. Co byste delali vy? Ignorovat a myslet si svoje? Rozejit se a volne zit?
Rozejit, to lepsi nebude, nepredelas ho.
No a vhody, které tohle kompenzují, jsou jaké? Jako deset miliard majetku, o něž se s tebou štědře dělí, a skvělej v posteli k tomu navíc? Teda mně by ani tohle nestačilo k tomu, abych byla ochotná s někým takovm dobrovolně existovat pod jednou střechou, ale tak nějak aspoň bych pochopila, že někdo to má hozený jinak. Ale věřím, že jeho kladné vlastnosti budou tak nějak „ale jinak je docela hodnej“ a „bojím se, že jiného už bych nenašla“, jak to tak bývá…
Stručně shrnuto - ne, není to normální. Ani trochu.
Nechala bych ho, aby ty tolik kritizované úkony dělal sám. Takoví, co nejvíc kecají, ti neumějí ani vařit, ani zapnout pračku. On tě kritizuje ne proto, že to děláš blbě. On tě kritizuje, aby nad tebou měl navrch, potřebuje mít nad někým nadvládu. Nad partnerkou, která si to nechá líbit. Taková každá není. Proto si vybral tebe. Ty vůbec nepřemýšlej, jestli něco děláš tak nebo jinak. Řeči u vaření? Fajn hochu. Zítra vaříš ty. Jsi dospělá, svéprávná. Nemáš ani jeden důvod žít v takovéhle vztahu. Máš právo dělat si svoje věci po svém a máš právo na to, aby ti bylo úplně fuk, co si o tom kdo myslí. Žijete spolu v jedné domácnosti? Pokud ne, paráda. Pokud ano, je na čase se jeden nebo druhý odstěhovat zpátky tam, odkud přišel a nechat ho zvládat tu svou domácnost, jak on umí. Nebo asi neumí. Svou neschopnost totiž často lidí schovávají za plno řečí. Podle toho se docela dobře poznají. Aspoň já tu zkušenost mám…
@EEKK píše:
Nechala bych ho, aby ty tolik kritizované úkony dělal sám. Takoví, co nejvíc kecají, ti neumějí ani vařit, ani zapnout pračku. On tě kritizuje ne proto, že to děláš blbě. On tě kritizuje, aby nad tebou měl navrch, potřebuje mít nad někým nadvládu. Nad partnerkou, která si to nechá líbit. Taková každá není. Proto si vybral tebe. Ty vůbec nepřemýšlej, jestli něco děláš tak nebo jinak. Řeči u vaření? Fajn hochu. Zítra vaříš ty. Jsi dospělá, svéprávná. Nemáš ani jeden důvod žít v takovéhle vztahu. Máš právo dělat si svoje věci po svém a máš právo na to, aby ti bylo úplně fuk, co si o tom kdo myslí. Žijete spolu v jedné domácnosti? Pokud ne, paráda. Pokud ano, je na čase se jeden nebo druhý odstěhovat zpátky tam, odkud přišel a nechat ho zvládat tu svou domácnost, jak on umí. Nebo asi neumí. Svou neschopnost totiž často lidí schovávají za plno řečí. Podle toho se docela dobře poznají. Aspoň já tu zkušenost mám…
Nechte si té kritiky, paninko, já svou neschopnost neschovávám. ![]()
Dobře, zakladatelko. A co je tedy lepší, poslouchat tu kritiku anebo mít tichou domácnost? ![]()
No, jak jsem četl, že už přemýšlíš i u postavení hrníčku, jestli to děláš dobře, tak je to hódně špatný…
Ignorováním moc nezmůžeš, kritika bude pořád, maximálně ta tichá domácnost už ne. Nenech se, aby tě někdo okrádal o to, co máš ráda! Tohle není život, ale přežívání… Pryč od něj, nemá to smysl a už teď se z toho budeš dlouho zotavovat…
Odesla bych. Muj manzel to zacal delat az s postupem casu. Neni to takovy extrem jako u vas, ale jednou prohlasil, ze spatne vysavam. Od te doby kdyz rekne, ze by chtelo vysat mu odvetim, ze ja preci spatne vysavam, a ze to je na nem aby to nemusel predelavat ![]()
Co s takovým? Ať si dělá vše sám. Manžel se doma moc nepretrhne, ale aspoň drží hubu když je tu občas bordel. Poslat do oběhu, třeba se mu pak rozsvítí.
@AnetaNovakov píše:
Ahoj holky, prosim o radu.Uz mam dost svého pritele, protoze me neustale kritizuje a je desny puntickar. Mam pocit, ze vse delam spatne a u kazde cinnosti si rikam, co na to asi pritel rekne, jestli si zas bude na neco stěžovat. Mam pocit, ze uz neumim ani spravne postavit hrnicek. Neustale komentuje vareni, ze je tam malo zeleniny, pak zas je to moc cervene. Jsem z toho unavena, driv jsem zila a svobodne dychala a dělala veci rada a ted jsem neustale jak u statnic. Kdyz se ozvu, je z toho tyden ticha domacnost, ale s… na hlavu si teda taky nenecham. Co byste delali vy? Ignorovat a myslet si svoje? Rozejit se a volne zit?
S exmanzelem jsem vydrzela par let kvuli detem. Po letech mi stacil 1 vikend s potencialem a hned jsem vedela, ze takhle ne, tak jsem to setkavani utla hned asi po mesici, protoze jsem vedela, ze lepsi to nebude.
Zdrhej.
Ahoj holky, prosim o radu.Uz mam dost svého pritele, protoze me neustale kritizuje a je desny puntickar. Mam pocit, ze vse delam spatne a u kazde cinnosti si rikam, co na to asi pritel rekne, jestli si zas bude na neco stěžovat. Mam pocit, ze uz neumim ani spravne postavit hrnicek. Neustale komentuje vareni, ze je tam malo zeleniny, pak zas je to moc cervene. Jsem z toho unavena, driv jsem zila a svobodne dychala a dělala veci rada a ted jsem neustale jak u statnic. Kdyz se ozvu, je z toho tyden ticha domacnost, ale s… na hlavu si teda taky nenecham. Co byste delali vy? Ignorovat a myslet si svoje? Rozejit se a volne zit?