Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den, chci se s Vámi podělit o můj problém a požádat o radu. Mám 13ti letého syna a přítele, se kterým žiji 3 roky a který má také svou o něco málo starší dceru. Jenže problém je ten, že přítel dělá strašné rozdíly a mému synovi se absolutně nevěnuje. Akorát mu toho spoustu zaplatí, ale jinak o něj zájem nemá. Říká mi, že kdyby to byl jeho syn, tak ho denně řeže za to jak se chová (ano zlobí, ale né o nic víc než ostatní děti, akorát je línej a všechno se mu musí říkat, na což on u své dcery není zvyklý) Když jsou doma spolu sami a já jsem v práci, tak syn se nudí v pokoji (protože má třeba zrovna zakázaný PC) a přítel se buď dívá na televizi,nebo má svůj program nebo jde za svou dcerou (která bydlí nedaleko od nás), dceru vezme na oběd/večeři, ale nenapadne ho vzít sebou i mého syna. Když jsem mu to včera vyčetla, tak řekl, že chce taky být s dcerou sám, což chápu, ale na to jsem mu řekla, proč nechce taky být sám s mým synem a věnovat mu svůj volný čas, tak na to mi řekl, proč bych měl,když se chová tak a tak… Máte s tím někdo zkušenosti? Žijete někdo s přítelem, který nemusí Vaše dítě? Dost se kvůli tomu poslední dobou hádáme. Včera jsem příteli řekla, že si našel ženskou s dítětem, takže teď má děti dvě a ať má laskavě k oběma stejné měřítko, nebo ať se na to vykašle. Chci po něm nemožné??
Tak já teda zkušenosti nemám, ale přijde mi, že to přeháníš… Copak ty se věnuješ jeho dceři? Stejně jako svému synovi? Chtít po někom, aby nedělal rozdíly mezi svými dětmi a cizími je podle mě nesmysl. Nehledě na to, že zrovna pubertální 13letej kluk musí bejt teda zážitek i pro vlastního otce, natož pro cizího chlapa. Akorát si svým pruděním zničíš vztah.
Můj kamarád měl taky problémy s pubertální dcerou své ženy. Hodně velký, byla drzá a on na ni pak už alergickej. Nějak ten věk přežili, teď jde holka na vysokou a kamarád jí všemožně pomáhá.
Myslím, že to je o tom věku. Až se kluk zklidní a budou si mít co říct, tak bude dobře.
![]()
Můj názor je, že chceš nemožné. Můj manžel má dceru z prvního manželtví, dnes jí je teda už 20, ale hodně jsem se ze začátku snažila, ale nešlo to, prostě tu cestu jsme si k sobě nikdy nenašly a všechno se to zhoršilo, když jsem otěhotněla. Teď je naší společné dcerce 6 let a já pro ní udělám vše, je to moje dítě, ale manželova dcera je prostě jeho, jezdí za ní sám a teď už to jde trochu mimo mě, mezi mnou a ní nikdy žádný vztah nevznikl a mně stačilo, když jí manžel řekl, že jdeme na umělé oplodnění a ona mu švihla s mobilem, protože chceme mít spolu ještě další dítě.
U svého dítěte nebudeš vidět tolik chyb jako u dítěte co není tvoje, aspoň takhle to cítím já a aby vznikl vztah mezi nimi musí chtít oba, určitě jsou domácnosti, kde to funguje. U nás to nefungovalo.
Další zkušenost mám ze svého dětsví, naši rozvedení a mamka pak začala žít s jíným chlapem, je s ním do teď, ten vztah tam taky žádný není a dával mně i bráchovi neustále najevo, že nejsme jeho a pak když moje mamka otěhotněla bylo to ještě horší. Jinak ten rozdíl chování ze strany mamčinýho manžela cítím i teď, prostě sestra, jeho vlastní dcera je pro něj na prvním místě a dělá vše nejlíp, je jí 21, kdež to já a můj brácha nic v životě nedokážeme a tak, to jsou jeho slova.
Být tebou tak na to netlačím, opravdu si můžeš zničit vztah a na povel si k sobě tu cestu nenajdou, spíš se to bude zhoršovat.
myslim ze tohle si nevynutis.ani hadkama ani citovym vydiranim ani nicim.bud si sednou nebo ne.nasel si zenskou s ditetem ale ne kvuli diteti ale kvuli tobe a je ochotny tveho syna akceptovat ale nemuzes po nem chtit aby ho vzal za vlastniho kor kdyz je klucina protivnej.a co tvuj syn, jak on bere tveho pritele?mluvila jsi o tom i s nim?a jak ty beres pritelovu dceru?poradate nejake holcici akce ve dvou?se strasima detma je to asi tezsi no.ja si nasla manzela kdyz byl male rokapul a je to jeji tata a basta ale s mimousama to jde asi lip no.drzim palce.musis se rozhodnout jestli chces pritele i pres to nebo ne.
asi budu mít odlišný názor od ostatních… jestli správně chápu tvůj přítel s vámi žije ve společné domácnosti. tedy by se k tvému dítěti měl chovat jako otec. Jeho dcera bydlí asi se svou matkou a on se s ní pouze stýká…tedy ten vztah je logicky jiný. Každopádně syn by si přece zasloužil tátu ,ne jen ,,tvého přítele,, .
sophinka píše:
asi budu mít odlišný názor od ostatních… jestli správně chápu tvůj přítel s vámi žije ve společné domácnosti. tedy by se k tvému dítěti měl chovat jako otec. Jeho dcera bydlí asi se svou matkou a on se s ní pouze stýká…tedy ten vztah je logicky jiný. Každopádně syn by si přece zasloužil tátu ,ne jen ,,tvého přítele,, .
ještě bych chtěla dodat ,že podobného nevlastního otce jsem zažila a mám z toho trauma dodnes. taky ale záleží na tom jestli se tvému synovy věnuje jeho vlastní táta,že.
moji rodice jsou taky rozvedeni.Mamka si po case taky nasla pritele me bylo 9.
Ale u nas to fungovalo jinak.U nas nerozlisoval mamcin pritel moje deti tvoje.Takze mamce pomahal i s vychovou i par facek jsem dostala v puberte.
Ale proste bylo to tak nastavene.
A nepamatuji si ze by sel se svymi detmi nekdy sam na veceru nebo na dovolenou nebo proste nekma.Ale jak pisi rozdili se nedelali.To stejne i s darkama a ze vsim.
Myslim si ze takhle to fungovat muze.
Veru me prijde trosku ze se ti nesnanzi pomahat i s vychovou moje dite a vychovam si ho sama a ty mi do toho nemluv.
ale treba se pletu a do vychovy ses ho snazila vtahnout.
Jeho vlatní táta se mu věnuje, ikdyž nepravidelně. Přítel s námi bydlí a se synem je víc v kontaktu než jeho táta. Měl by mu být kamarádem, příkladem a snažit se ho nějakým způsobem získat, jenže problém je ten, že přítel nemá zájem si ho získat. Je upnutý na svou dceru a volný čas, který dává jí, není ochotný dávat mýmu synovi. Chci po něm moc, když chci, aby je bral společně? Aby když bere na oběd svou dceru, aby vzal i syna. Syn by s ním jel, ale jeho ani nenapadne se ho zeptat.
sophinka píše:sophinka píše:ještě bych chtěla dodat ,že podobného nevlastního otce jsem zažila a mám z toho trauma dodnes. taky ale záleží na tom jestli se tvému synovy věnuje jeho vlastní táta,že.
asi budu mít odlišný názor od ostatních… jestli správně chápu tvůj přítel s vámi žije ve společné domácnosti. tedy by se k tvému dítěti měl chovat jako otec. Jeho dcera bydlí asi se svou matkou a on se s ní pouze stýká…tedy ten vztah je logicky jiný. Každopádně syn by si přece zasloužil tátu ,ne jen ,,tvého přítele,, .
Sofinko nápodobně, prožila jsme něco s čím se nechlubím a dnes na něj koukám jen na někoho kdo prostě žije s mojí mamkou a nikdy bych nedopustila, aby byl s mojí dcerkou sám
Dle meho nazoru po nem moc nechces.
ALe soudim z hlediska jak to bylo u nas.
Na druhou stranku by pritel mel byt opravdu kamarad i tvemu synovi.
nechces po nem moc…moc pro tebe.ale kdyz to tak neciti nic s tim neudelas. treba se to casem spravi ale urcite ne kdyz mu to budes nutit ![]()
Veruuusch píše:
Jeho vlatní táta se mu věnuje, ikdyž nepravidelně. Přítel s námi bydlí a se synem je víc v kontaktu než jeho táta. Měl by mu být kamarádem, příkladem a snažit se ho nějakým způsobem získat, jenže problém je ten, že přítel nemá zájem si ho získat. Je upnutý na svou dceru a volný čas, který dává jí, není ochotný dávat mýmu synovi. Chci po něm moc, když chci, aby je bral společně? Aby když bere na oběd svou dceru, aby vzal i syna. Syn by s ním jel, ale jeho ani nenapadne se ho zeptat.
tohle je těžký z logického hlediska bude jeho dcera vždy na prvním místě a s tím nic neuděláš ikdyby ses rozkrájela a když nechce, tak bych ho nenutila
Já ho nutit nebudu, ale nejspíš ani nebudu nutit sebe tohle respektovat a snášet. Kdyby o syna měl zájem a syn ho odmítal, tak je to něco jiného, ale když je to takhle, tak to je rozdíl.
Ahojky,
nevím, jak bych ti poradila, ale mám pocit, že tvůj přítel by se měl alespoň trošku snažit vybudovat si se synem nějaký vztah. Já jsem z rozvedené rodiny, mamka se znova vdala, když mi bylo pět - jsme čtyři ségry, nejstarší v té době bylo patnáct. Nevlastní taťka má s bývalou ženou 3 děti. Ale nikdy mezi námi nedělal rozdíly. Věnoval se vlastním dětem, za kterými jezdil jezdil jednou za měsíc cca na 4 dni - bydlí přes 300 km od nás, ale věnoval se i nám. Staral se o nás a miluje nás jako svoje vlastní. A musím říct, že s ním mohu mluvit i o věcech, o kterých bych nemluvila ani s mamkou. S nevlastními sourozenci jsme se zpočátku moc nestýkaly, ale postupem času jsme si k sobě našli cestu a dneska mezi sebou máme úžasný vztah. Stejně tak jako s maminkou nevlastních sourozenců, která se k nám chová jako k členům rodiny a pokaždé, když se s ní sejdeme, tak je to moc fajn.
Chápu,že né každý má štěstí na takového partnera jako moje mamča, ale oni dva si hnedka v počátku udělali jasno v tom, že se nebude dělit moje děti a tvoje děti, ale prostě jsme všichni jejich děti
![]()