Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Abych řekla pravdu tak nevadilo, pokud druhá babička malého má ráda, navštěvuje ho, komunikuje atd. Nikdo není povinný ti pro dítě něco dávat. Znám to z vlastní zkušenosti, ale člověka zamrzí, že někdo o malém básní a nemá čas se přijet na vnouče podívat. No a vysvětlila bych to tak že prostě nemají peníze. U nás je to tak že tchýně bydlí asi 20 km od nás a děti nevidí celý rok a nechybí jí. Na vánoce dostanou děti občas něco, a svátky, mikuláše, narozeniny to oni neřeší. Dcera 8 let prostě ví že nějaká babi existuje, ale má babičku s dědečkem co jí to všechno vynahradí a syn 1 rok to zatím nějak nevnímá.
@Anonymní píše:
Ani nevím jestli potřebuju radu, názor nebo se jen vypovídatAle v kostce. S přítelem jsme 8 let a máme dvouletýho chlapečka. Přítel byl s rodičema rozhádaný a několik let nebyli v kontaktu, ozval se jim až když synovi bylo 16 měs. Jeho maminka si s námi dala sraz na půli cesty aby viděla malýho a mě poznala. Přišlo mi divný, že nás nepozvali k sobě, ale přítel má ještě nemocnýho bratra, o kterého rodiče pečují a on tam prý nikoho nesnese
a nikdo k nim domů nesmí. Druhá pecka, když maminka po dvou hodinách pospíchala domů s tím, že táta dělá nějaké zkoušky a musí ho ještě vyzkoušet
![]()
a já si naivně myslela, že když má poprvé vidět svýho vnuka, udělá si celý den volno aby se poznali apod.Za měsíc jsme jí pozvali k nám, já nakoupeno, navařeno a maminka se v den příjezdu ráno omluvila že nemůže dorazit.Pak přijela zhruba za dva měs. a malýmu přivezla kilo jablek a kilo banánů
![]()
Když je přítel v práci a není doma, tak k nám jít nechce, nebo jen třeba na hodinu aby viděla malýho a chvátá pryč. Podotýkám že žijou 200 km daleko.Na synovi druhý narozeniny přijela, ale ráno mi volala že se ještě zdrží a pak mi zavolá, tak jsem mezi tím šla nakoupit a potkala jsem jí s dcerou která bydlí kousek od nás, v cukrárně. Obě nás šli doprovodit domů, babička dala malýmu tisícovku a šla na vlak. Poslední kapka byla o vánocích, kdy se ani neozvala, já pro ní nechala stejně jako pro své rodiče udělat kalendář s fotkama malýho a ona jen chlapovi napsala, že přeje pěkný vánoce. Přítelova rodina mi přijde celá divná, zvláštní, pořád mluvěj jak jim malej chybí, maj ho rádi…ale jejen u slov.Syn druhou babičku ani nezná, nějak se mi nelíbí aby za ním jezdila jednou za tři měsíce na dvě hodiny
Až bude starší, jak mu vysvětlit že od babičky nic nedostal na mikuláše, velikonoce, vánoce…
Přítelův táta neviděl malýho vůbec, jez pár fotek
Jak by jste se zachovali vy, vadilo by vám to?
Divný jenom jsou jiní. A jestli pečují o nemocného syna, to není žádná legrace. Zejména pokud je dospělý, je to zabíračka fyzická i psychická. Takže na dlouhé návštěvy asi nejsou. A ono malé dítě dá zabrat taky, a když jsou unavení, asi jim to stačí takto. Zřejmě proto jde raději s dcerou do cukrárny, tam je klid, v klíedku si vypije kafe, postěžuje si třeba dceři na trápení a je jí líp.
A navíc si odporuješ - nelíbí se ti že syn babičku skoro nezná a zároven že by za ním jezdila. a jak ji má jinak poznat, to mi vysvětli? A ty dárky? proč to pořád poměřujete, vy říkáte děcku na vánoce a na mikuláše, kdo mu co koupil? U nás to všechno nosí Mikuláš a Ježíšek a hotovo. Takže ono to spíš vadí tobě, ne tomu dítěti. A jde tady o dítě a ne o tebe, takže podle toho bych se zařídila. Hodně častu se tu matky a jejich nespokojenosti schovávají za děcko, ale bývá to často jenom výmluva si myslím.
@Anonymní píše:
Konkrétně mi přijde divný, že k nim domů nesmíme - jak jednou vysvětlím synovi, že ještě nebyl u babičky a nesmí tam? Brácha je údajně hodně nemocný, ale léčit se nechce a do nemocnice taky neale přijde mi divný, že rodičům diktuje koho smí a nesmí pozvat do baráku. Jeho sestra žije ai 10 min.od nás v podnájmu, nikdy nás k sobě nepozvala ani na kafe a taky tam nesmíme, ani přítel(její brácha).Jejich rodina se s nikým z příbuzenstva nestýká, za nikým nejezdí, s nikým nemluví…
Když srovnám babičkovství s mojí mámou, která už dvě vnoučata má, absolutně se to nedá srovnat a to chodí do práce, není ještě v důchodu jako přítelova matka.Taky neuznávám blbosti a miliony hraček, moje máma např. vzala malýho když měl svátek do aquaparku, ale druhá babička mu symbolicky nedá k mikuláši ani figurku, nic.
Proč ne, proč by neříkal rodičům, koho vvidět chce a koho ne. nevíš, co mu je, nemůžeš je soudit. Nebud z toho hysterická, opravdu si myslím, jak čtu tvoje příspěvky, že máš ty ten problém a vůbec nejde o dítě. Dítě bere spousty věcí jako fakt, a vůbec třeba neřeší dárky. jestliže je zvyklé, že jeden prarodič dárky nosí a druhý ne, tak to tak bere a vůbec ho to nezaráží. Podle tvého chápání bychom třeba my byli prarodiče úplně na zabití - dárky dáváme jen na svátek, narozky a vánoce a něco malého na mikuláše. Jinak ne. Ale vídáme se skoro každý den, trávíme s nimi plno času a to je náš dárek. Druzí prarodiče dávají dary, ale jezdí třeba jednou za dva měsíce. A co? Děti to vědí a takhle to taky berou. Prostě je to fakt.
A jak mu to vysvětlíš? Úplně jednoduše - řekneš mu pravdu - že se starají o nemocného strejdu, který je moc nemocný a potřebuje mít tichoučko a klid. A že třeba zkusíte babičku poprosit, abyste jednou tam mohli zajít, že byste třeba strejdu pohladili a donesli mu něco dobrého.
@Anonymní píše:
Ani nevím jestli potřebuju radu, názor nebo se jen vypovídatAle v kostce. S přítelem jsme 8 let a máme dvouletýho chlapečka. Přítel byl s rodičema rozhádaný a několik let nebyli v kontaktu, ozval se jim až když synovi bylo 16 měs. Jeho maminka si s námi dala sraz na půli cesty aby viděla malýho a mě poznala. Přišlo mi divný, že nás nepozvali k sobě, ale přítel má ještě nemocnýho bratra, o kterého rodiče pečují a on tam prý nikoho nesnese
a nikdo k nim domů nesmí. Druhá pecka, když maminka po dvou hodinách pospíchala domů s tím, že táta dělá nějaké zkoušky a musí ho ještě vyzkoušet
![]()
a já si naivně myslela, že když má poprvé vidět svýho vnuka, udělá si celý den volno aby se poznali apod.Za měsíc jsme jí pozvali k nám, já nakoupeno, navařeno a maminka se v den příjezdu ráno omluvila že nemůže dorazit.Pak přijela zhruba za dva měs. a malýmu přivezla kilo jablek a kilo banánů
![]()
Když je přítel v práci a není doma, tak k nám jít nechce, nebo jen třeba na hodinu aby viděla malýho a chvátá pryč. Podotýkám že žijou 200 km daleko.Na synovi druhý narozeniny přijela, ale ráno mi volala že se ještě zdrží a pak mi zavolá, tak jsem mezi tím šla nakoupit a potkala jsem jí s dcerou která bydlí kousek od nás, v cukrárně. Obě nás šli doprovodit domů, babička dala malýmu tisícovku a šla na vlak. Poslední kapka byla o vánocích, kdy se ani neozvala, já pro ní nechala stejně jako pro své rodiče udělat kalendář s fotkama malýho a ona jen chlapovi napsala, že přeje pěkný vánoce. Přítelova rodina mi přijde celá divná, zvláštní, pořád mluvěj jak jim malej chybí, maj ho rádi…ale jejen u slov.Syn druhou babičku ani nezná, nějak se mi nelíbí aby za ním jezdila jednou za tři měsíce na dvě hodiny
Až bude starší, jak mu vysvětlit že od babičky nic nedostal na mikuláše, velikonoce, vánoce…
Přítelův táta neviděl malýho vůbec, jez pár fotek
Jak by jste se zachovali vy, vadilo by vám to?
Mám takové příbuzné z exmanželčiny strany. Našeho syna její máti i otec viděli za jeho 10 let snad jen 10×. Žádné dárky, hlídání, nic. Nemají rádi vnuka. A nikdo jim ho vidět nebrání.
@lleennttiillkkaa píše:?
Podle mě jsi lehce hysterická v tomhle směru a hledáš mouchy. Ne každý nutně musí se svým vnoučetem strávit 10h a to ani když ho vidí poprvý. Myslím, že 2 h jsou dostačující.
Co konkrétně je špatnýho na kilu jablek a kilu banánů? Za mě lepší než dvoustej krám do bedýnky s hračkama a nebo metrák sladkostí. Taky vozím ovoce raději než bonbony.
Jsi podle mě přesně ten případ, kdy se tchýně stará málo a je to špatně, kdyby se starala moc, tak je to taky špatně a budeš tu vypisovat, jak tě to otravuje.