Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, už několik let máme stále se opakující problém ve vztahu (konkrétně v komunikaci) se sestrou. Zkusím to popsat. Konflikty, které mezi sebou máme, vznikají nepřímo - sestra je často pasivně agresivní, problémy neřeší a raději ignoruje, obhajuje se, popírá, nezvládá naslouchat, není schopna témař jakékoliv sebereflexe, omluva je pro ni téměř sprosté slovo a donedávna ji nebyla vůbec shopna, o ostatních se baví za jejích zády, apod. Osobně se snažím v této oblasti vzdělávat, abych uměla komunikovat nekonfliktně - nekritizovala, neútočila, vyjadřovala svoje potřeby či emoce. Jenže sestra taková není. Nemám jí to za zlé, prostě jí to nezajímá. Jenže tím trpí náš vztah. Když se jí snažím jednotlivé věci vysvětlit, odvětí, že není ve škole aby se chovala podle nějakých pouček a principů. Uvedu příklad. Když s někým komunikuju, snažím se aktivně naslouchat. Udržovat oční kontakt, neradit ale poslouchat, utvrzovat se že dobře chápu co mi daná osoba říká a tím jí i dávat najevo že mě to zajímá, ptát se, zajímat se. Konkrétně tohle mě naučil můj psycholog a za sebe v tom vidím jen přínos. Jenže problém je právě ten, že pro sestru jsou to jen poučky a návody a podle jejích slov „se takhle normální lidi doma nechovaj“. Říká, že tím, jak komunikuje, nikomu neubližuje (neřve, není vulgární apod.) Argumentuje také tím, že jediný, s kým má problém jsem já. Uznávám, že je to možné, ale pro kontext doplním, že osobní vztah udržuje jen se svým manželem (flegmatik, kterému nedělá žádný problém se v čemkoliv podřídit a je téměř nemluvný, za den prohodí opravdu jen pár slov (to se ale děje jen v její přítomnosti, běžně když je třeba s kamarády, je spíše extrovert - proč to tak je si ale netroufám hodnotit), dále se svými kamarádkami, kterých je pár a stýká se s nimi jednou za čas na kafe. Jiné rodinné příbuzné nemá nebo se s nimi nestýká - jsme úzká rodina. Takže i z toho důvodu věřím, že jediný problém v komunikaci má se mnou.
Nyní to dospělo do fáze, kdy obě chceme upřednostit nestýkání se (já z důvodu, že komunikace s takovým člověkem mě emočně vysává, ona z důvodu že nechce nic měnit a chovat se podle - dle jejích slov - „nějakých rad a pouček“). Sama mi i řekla, že pokud by to byl i samotný psycholog, který by jí doporučil jak komunikovat lépe, tak by se raději přestala stýkat, protože se v ničem měnit nechce. Neustále opakuje, že problém mám já, ne ona - dle psychologa pokud ve vztahu problém vidí jedna ze stran, je zodpovědnost na obou stranách chtít ho řešit. Je mi to líto a ráda bych slyšela názor ostatních. Možná to opravdu vidím zkresleně a nemám absolutně žádné právo po někom žádat snahu o jiný přístup, protože to je jeho životo. Upřímně to už nedokážu posoudit, proto bych byla moc ráda za zpětnou vazbu. Moc děkuji.
Přestaň sestru vychovávat.
Co bys asi tak dělala ty, kdyby ona ti začala věci vysvětlovat jak je máš dělat a bylo to něco úplně jiného, než čemu věříš ty?
Pokud chcete spolu komunikovat, tak se bavte o tom, co vás obě těší a baví.
Nejsi její matka, terapeutka a ani vychovatelka. Ty máš právo na svůj život a svoje řešení a svoje chyby, respektuj ji jako plnohodnotnou lidskou bytost která má prostě odlíšné potřeby, odlišné zájmy, odlišné cesty a přísutp ke světu.
Chceš aby ona tě respektovala? Musíš nabídnot nemlich to samé. Ne že v ní budeš vidět rozbitou hračku, kterou ty svou zralostí opravíš.
Neřeš ségru, obklop se lidmi, kteří ti sedí. Se ségrou se můžete vidět 4× do roka a to její komunikaci v pohodě přežiješ.
Kdyby chtěla změnu, najde si k ní info sama. Nech to na ní, jak zije, jak komunikuje - je to její věc.
A jo, dejte si chvilku pauzu a někde během podzima vymysli něco kde se potkáte a bduete dělat to co vás obě baví a nebudete se bavit o tom, co které má dělat ve svém životě.
Prostě ji nedávej žádné rady, nevysvětluj ji žádné tvoje názory na ní, nedávej ji žádnou zpětnou vazbu, pokud si o na o to výslovně neřekne.
Maximálně ji podpoř a oceň v tom, čím ti udělá radost a to je všechno.
@badmm
Tak mě napadá, proč to vlastně děláš? Proč bys chtěla, aby se sestra změnila? Nepíšeš, že by na tebe byla nějak hrubá, nebo na tebe útočila, nebo něco podobnýho. Jestli jenom mlčí, tak to jde přece ignorovat, ne? ![]()
Jako fakt nic proti tobě, čistě ze zvědavosti by mě zajímala tvoje motivace.
Jednomu nerozumím, proč by to měla dělat? Při běžném setkání nad dortem na narozeniny vážně nemáme vůči sobě potřebu kritiky ani sebekritiky. Nerozumím tomu jak asi vaše setkání probíhá a co se tam probuh řeší.
Nikdy jsem nepotkala člověka, který by se mnou komunikoval „hnusně“ v okamžiku, kdy se o něj upřímně zajímám, jsem vstřícná, přátelská, nehodnotím, nekritizuju a nic neočekávám nazpátek. Nemyslím, že komunikace je váš hlavní problém. Spíš bych to viděla na jedna útočí (mentorováním, pasivní agresivitou…), druhá se brání. Vysvětlováním (aka ty to děláš špatně, já ti řeknu, jak se musíš změnit) tomu nepomuzes. Uplatňováním „dobré“ komunikace ano.
PS Taky mi často naskakuji psychologické nálepky na chování ostatních i mé vlastní, ale věř mi, že je lepší si je nechat pro sebe, pokud si druhá strana můj/tvůj „odborný“ rozbor přímo nevyžádá.
Ale každý nekomunikuje předepsané, to bychom byli roboti! V životě by mě nenapadlo někoho opravovat, či poučovat, jak má vést dialog. Víš, že každý má jinou povahu a vyjadřuje se jinak?
@badmm dej nějaký příklad vaší komunikace, respektive její špatné. Zatím to vypadá, že ty jsi velmi unavný člověk, promiň. Ale přece nemůžeš někoho poučovat o tom, jak má přesně s tebou komunikovat. Prostě s někým to jde lépe, s jiným hůř, ne s každým se v komunikaci naladime na stejnou vlnu. A tak to je s každým. Při tvém popisu té správné komunikace se mi trochu naježily chlupy.
robotické, strojené.
No rozveď to.