Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Můj syn kousal, bouchal, zduchal.. neustále, každou vteřinu jsem mu stala za zadkem a hlídala. Vždy, když to chtěl udělat, chytla jsem mu ruku, řekla ne a řekla, jak jinak má v té situaci reagovat. Mluvit tehdy skoro neuměl, tak jsem ho naučila jen „ne, nechci, moje“ a bohaté si s tím vystacil. Ale trvalo to snad rok, než jsem si mohla dovolit spustit z nej na hřišti aspoň na vteřinu očí, bylo to hodně náročné a velmi nerada na to vzpomínám. No a teď pro změnu vykrikuje nesmysly, dětem se to pochopitelně nelíbí, ale zatím se mi to odnaučit nepodařilo. Opět začínám být jeho stínem a postupuju stejně, jako u toho bouchani, tak snad to opět zabere. Problém ale je, že já nikdy nevím, kdy a proč to říká. Někdy to má důvod, třeba ho někdo zlobí, ale často prostě jen tak něco začne vykřikovat a to prostě nikdy dopředu nevím, takže to nezarazim… tak uvidím, jak bude úspěšné odnaucovani.
Meli jsme v miniskolce dite, ktere kousalo a celkem rychle se to odbouralo. Pomahali jsme mu navazat komunikaci a resit problemy jinak (slovne). Taky jsme hrali manaskove divadlo na to tema. Prehravali modelove situace, kde jsme ukazovali, jak se melo spravne zachovat. Bylo tam malo deti, tak jsme se jim mohli takto vic venovat. Pokud je problem hlubsi, tak je reseni slozitejsi.
Ahoj. Synek, 4 roky, často projevuje svůj vzdor, nespokojenost, nedostatek v komunikaci, apod. štípáním. Doma se nám jej nedaří odbourat. Prakticky nevíme co s tím. Rázný přístup nezabírá. Ve školce již podobně reaguje na děti. Máte prosím někdo s podobným zkušenost? Co vám pomohlo? Ideálně i z pohledu paní učitelky ve školce, najde-li se.
Díky