Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problematický vztah s otcem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
vykladzkaret
7.3.15 03:38
Neni mi jasne, na co se ptate. Pokud si otec vzal pujcku a Vy jste z ni dostala podil a zaroven jste rucitelka, tak si nemuzete jen tak vzit penize a delat, ze se Vas to netyka. Dluhy se musi splacet.
Otec asi zadny hrdina neni, ale nezahravejste si s vecmi, jako pujcky, a netahejte do toho emoce, a reste to racionalne. Vic Vam na zaklade prispevku nedokazu rici.
- Citovat
- Upravit
7.3.15 06:46
Tátovi bych nepůjčila už ani korunu, jestli chce být táta/kamarád, tak to jde i bez nějakého lomcování peněz od dcery a být na ní hrubý.
Drž se, krev není voda, ale za jakou cenu?!?! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.15 06:53
Nedala bych! 
A kdyz uz bych se bala rict jen NE!, vymyslela bych si, na co ty penize nutne potrebuju, takze proste nemam a hotovo.
Ale je to teda sila, ti reknu!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.15 07:04
@vykladzkaret píše:
Neni mi jasne, na co se ptate. Pokud si otec vzal pujcku a Vy jste z ni dostala podil a zaroven jste rucitelka, tak si nemuzete jen tak vzit penize a delat, ze se Vas to netyka. Dluhy se musi splacet.
Otec asi zadny hrdina neni, ale nezahravejste si s vecmi, jako pujcky, a netahejte do toho emoce, a reste to racionalne. Vic Vam na zaklade prispevku nedokazu rici.
Přečíst ještě jednou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.15 07:04
Nic mu nedávat. Klidně řekni, že jsi je investovala do fondů odkud nejdou vybrat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.15 07:05
Nic mu nedávej. Řekni, že prostě nemáš a ani nebudeš lhát. Peníze potřebuješ abys mohla dostudovat. Soudný člověk ví, jaká je role dítěte a jaká otce. Tvůj otec se na tebe přisaje a bude na tobě parazitovat do té doby, dokud bude mít sílu. A že tě vychoval a nedal tě do děcáku? Nemusíš mu být vděčná. Byla jsi dítě a nemohla jsi nic ovlivnit. Vděk a úcta se musí zasloužit, to není automatické. A tvůj otec svým jednáním o to přišel. Nic mu nedávej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.15 07:09
@vykladzkaret prectete si to jeste jednou. Spatne jste zakladatelku pochopila..
Nepujcila bych mu ani korunu. A ty bys mu je vlastne spis dala. Prijdes o penize, o tatu ( mozna dobre) a o zbytecek iluzi, ktere mozna jeste mas.
Dle me jsi silna osobnost a zvladnes se s tim poprat a dokazes rict NE. A vydrzis, i kdyz ti otec bude treba nadavat atd.
Nechapu, jak te mohl napadnout. Dle me je to zlej sobec a ty bud rada, kdyz od nej mas klid.
Nejsi sama, ze? Pochopila jsem, ze mas bratra a svagrovou. To je taky rodina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.3.15 07:13
Nedala bych. Vím co to je mít s otcem špatné vztahy. Matka se s ním nerozvedla a žije s ním, stýkáme se, ale já určitý odpor mám-když sem byla malá fetoval a následně se stal alkoholikem. Čili dětství růžové nebylo a pařící období se mě také netýkalo. Také jsem chtěla maximálně pomáhat, vbokolí všichni dostávali kapesné přiměřené věku, jen já pár korun ze kterých jsem stejně musela nakupovat dárky na narozeniny, svátky, vánoce, takžre na utrácení nebylo a na brigády jsem ještě nemohla. Naši přežívajo z měsíce na měsíc a není to tím, že by měli málo, zkrátka utrácí, za co se dá. Dost peněz už dostali od svých rodičů, opravdu hodně ale nemají z toho nic. Když už se našetří nějaká rezerva, dá se na dovolenou, či něco jiného. My máme prcka a vydělávu momentálně jen manžel, já rodičák. Ale jsme na tom na dnešní poměry více než dobře. Kdyby se stalo něco vážného, samozřejmě pomůžeme, ale pokid si chtějí něco koupit, jet na dovolenou nebo auto, tak ať si vezmou půjčku, kde vím, že to splácet budou. Asi není správné sebotáčet zády, ale je správné, jak se k vám otec zachoval?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.3.15 07:51
Hele, z vlastní zkušenosti, nedávej. Nemá cenu mu lézt do zadku. Ten vztah se tím nezlepší, a Tobě budou peníze chybět. Když se na Tebe jeho kamarádky dívají skrz prsty, ať mu půjčí ony.
- Citovat
- Upravit
7.3.15 08:07
Penize bych mu rozhodne nedavala. Ty mas ted jednu zodpovědnost a to je za sebe, ne za svého otce který se dle všeho zodpovědně nechová ani trochu. Při studiu peníze potřebuješ, pokud mas obavy ze neodolas a tátovi je das tak si je někam ulož abys to nemohla udelat. Ja mela otce těžkého alkoholika a taky jsme si všichni užili. Některým lidem nejde pomoct ani kdyby se člověk rozkrajel a jeste te stáhnou dolu s sebou. Drž se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Everyone
7.3.15 09:12
Zakladatelko,
školácká chyba od tebe to zavolání na výročí nebyla, nýbrž slušné gesto.
A u těch slušných gest bych zůstala. V rámci vší slušnosti, ale nic víc. Peníze bych mu nedala ani náhodou. Něco si vymysli, třeba to investování je dobrý nápada, a nebo prostě řekneš, že jsi to utratila za živobytí - jídlo, nájem.
Drž se a taky si drž odstup.
- Citovat
- Upravit
21.10.18 01:32
Chápu..
@Anonymní píše:
Ahoj. Potřebuji to (asi) někomu napsat a vědět názor druhých.
@Everyone
Jedná se o mého otce, od kterého jsem před už delším časem urychleně odešla, když jsem se konečně svěřila své švagrové. S otcem jsme spolu bydleli od smrti mámy sami, což bylo hodně dlouho na to, aby mě to soužití poznamenalo. Vše se bortilo, když už jsem si dost věcí nenechávala líbit (puberta se mi vyhnula obloukem, nikdy jsem nebyla pařící dospívající nebo tak) a vyhrotilo se to už x-tou hádkou, během níž mě fyzicky napadl. Bylo mi 21 a do té doby jsem zůstávala proto, že je to prostě můj jediný rodič a měla jsem potřebu mu pomoct a cítila jsem určitou zodpovědnost, protože ne vždy bylo zle. Můj otec po smrti mámy rozfofroval téměř všechny peníze, které získal a já neviděla ani korunu (ze stavebního spoření, které mi vedla máma, z pojistky.. jelikož nemohl nic dělat proti dospělému bratrovi, kterému máma takto ještě stačila pomoct, tak šel po těchto „zlatkách“). Nová auta, motorka, slepý rozjezd podnikání, vydržování přítelkyň, půjčky „kamarádovi“, a tak se stalo, že už nezbylo nic. Dvě půjčky na menší částky se nakonec přes exekutora dostalo zpátky a nechala jsem si jejich část, která byly na mé jméno. A teď po mně můj otec chce, abych mu dala devadesát tisíc (což je téměř všechno, co jsem získala z maminčiny pozůstalosti a té vrácené půjčky) na zakoupení ojetého auta. S otcem jsme se už dost dlouho nebavili, jenže mám prostě pořád tendenci, když zavolá, s něčím mu pomoct a podobně a už si NEvěřím, že bych teď odolala a bojím se, že když to prostě neudělám, tak za tím vším udělám tlustou čáru a obávám se toho pocitu, že už nemůžu zpět, vrátit to. Vím, že když mu nějaké peníze dám, rovná se to jejich vyhození do kanálu. Co byste udělali?Sice, i když mi na názoru jeho a mého okolí už ani nezáleží, jo, občas mě štve to, že navenek hraje neviňátko, lže apod. nebo prostě dělá jakoby nic, takže když potkám třeba jeho blízkou „kamarádku“, tak se na mě dívá skrz prsty, že jsem si dovolila jej nechat samotného atd. Musím dodat, že zatím ještě pravidelně nepracuji, studuji a jen tak tak vyjdu s příjmem, který mám, protože platím nájem.. a po něm skoro nic nechci. Asi dva týdny zpět, to jsem udělala školáckou chybu a zavolala mu, kvůli výročí máminy smrti, tak se od té doby chová jako cukrkandl, a samozřejmě netrvalo dlouho a vybalil na mě toto. I tím, že nemám chuť mu ty peníze dát, ho prostě chci chránit před další stupidní chybou. Nevím. Vím, že nemá právo ty peníze po mně chtít, nárok na ně nemá, ale neumím se tomu asi ubránit.
@Anonymní píše:
Ahoj. Potřebuji to (asi) někomu napsat a vědět názor druhých.Jedná se o mého otce, od kterého jsem před už delším časem urychleně odešla, když jsem se konečně svěřila své švagrové. S otcem jsme spolu bydleli od smrti mámy sami, což bylo hodně dlouho na to, aby mě to soužití poznamenalo. Vše se bortilo, když už jsem si dost věcí nenechávala líbit (puberta se mi vyhnula obloukem, nikdy jsem nebyla pařící dospívající nebo tak) a vyhrotilo se to už x-tou hádkou, během níž mě fyzicky napadl. Bylo mi 21 a do té doby jsem zůstávala proto, že je to prostě můj jediný rodič a měla jsem potřebu mu pomoct a cítila jsem určitou zodpovědnost, protože ne vždy bylo zle. Můj otec po smrti mámy rozfofroval téměř všechny peníze, které získal a já neviděla ani korunu (ze stavebního spoření, které mi vedla máma, z pojistky.. jelikož nemohl nic dělat proti dospělému bratrovi, kterému máma takto ještě stačila pomoct, tak šel po těchto „zlatkách“). Nová auta, motorka, slepý rozjezd podnikání, vydržování přítelkyň, půjčky „kamarádovi“, a tak se stalo, že už nezbylo nic. Dvě půjčky na menší částky se nakonec přes exekutora dostalo zpátky a nechala jsem si jejich část, která byly na mé jméno. A teď po mně můj otec chce, abych mu dala devadesát tisíc (což je téměř všechno, co jsem získala z maminčiny pozůstalosti a té vrácené půjčky) na zakoupení ojetého auta. S otcem jsme se už dost dlouho nebavili, jenže mám prostě pořád tendenci, když zavolá, s něčím mu pomoct a podobně a už si NEvěřím, že bych teď odolala a bojím se, že když to prostě neudělám, tak za tím vším udělám tlustou čáru a obávám se toho pocitu, že už nemůžu zpět, vrátit to. Vím, že když mu nějaké peníze dám, rovná se to jejich vyhození do kanálu. Co byste udělali?
Sice, i když mi na názoru jeho a mého okolí už ani nezáleží, jo, občas mě štve to, že navenek hraje neviňátko, lže apod. nebo prostě dělá jakoby nic, takže když potkám třeba jeho blízkou „kamarádku“, tak se na mě dívá skrz prsty, že jsem si dovolila jej nechat samotného atd. Musím dodat, že zatím ještě pravidelně nepracuji, studuji a jen tak tak vyjdu s příjmem, který mám, protože platím nájem.. a po něm skoro nic nechci. Asi dva týdny zpět, to jsem udělala školáckou chybu a zavolala mu, kvůli výročí máminy smrti, tak se od té doby chová jako cukrkandl, a samozřejmě netrvalo dlouho a vybalil na mě toto. I tím, že nemám chuť mu ty peníze dát, ho prostě chci chránit před další stupidní chybou. Nevím. Vím, že nemá právo ty peníze po mně chtít, nárok na ně nemá, ale neumím se tomu asi ubránit.
Vy
Dobrý den, sice je to starý příspěvek, ale mluvíte mi z duše. Bohužel. Je to rok a kousek, co mi zemřela mamka a já se snažila dostat z toho hlavně tátu, protože oba rodiče mě měli později, takže i vzhledem k věku atd. Snažila jsem se mu pomoct vše oběhat, služby baráku se napsaly na mě, i když jsem sama bydlela v pronajmu s přítelem, kterého teda nemusí, aniž by mu něco udělal, snažila jsem se ho odreagovat a aspoň jednou týdne prijit na návštěvu, s přítelem jsme mu nabídli, že kdyby něco potřeboval, že se na nás muže obrátit. Nechtěla jsem ztratit ještě i tátu, pomalu jedinyho, koho mám. Snažila jsem se, aby nenabyl dojmu, že je na vše sám. Jsem jeho jediná dcera, i když mám ještě o dost starší sourozence, kteří už mají své rodiny a bydlí v jiném městě. Segru táta vždy pomlouval, že je falešná, vychcaná a že taková byla vždy, že jí jeho máma, moje babicka, zaplatila před x lety cestu do Ameriky a ani se tam pomalu nic nenaučila, ale že prodat se umí a přitom je blbec. Pomlouval kazdou její navstevu, ale když přijela, vždy to bylo medové “ahoooj”. Začala jsem prokoukávat, že to, že jsem jeho jediná vlastní dcera neznamená, že před ni i před ostatními podobně nemluví i o mně nebo že neřekne vše tak, jak to bylo, ale tak, aby on byl ten chudák a ja ten debil. I když jsem tomu nikdy nevěřila, u notáře mě shodila shodila před bráchou i ta segra. Za ten rok jsem zjistila, že se ze mmě stala černá ovce rodiny a já doteď nevím proč. Už takhle jsem se nemohla vyrovnat s mamky odchodem a do toho místo aby vás nejbližší podrželi a jistý činy třeba i ocenili, tak naopak. Pomluvy, faleš… Vždy jsem si myslela, že táta je hodnej, pracovitej, chytrej chlap.. Furt nemůžu uvěřit tomu, co teď zažívám. Chápu, že je to můj úhel pohledu, ale přece nemůžete být za takovou svini, když se přes rok snažíte? Nechci ocenění, ale vola už ze sebe dělat taky nechci. Jsem už dost stará na to, abych se s tím uměla poprat, ale na takovýhle starosti jsem ještě moc mladá… Nejhorší je, že teď bydlíme já, můj přítel a fotr spolu, my se o vše starame jak finančně, tak fyzicky a stejně se na tajno dovídám, jak jsme špatný, jakej je chudák. Vše děláme špatně. Mně však neřekl za celou dobu nic. Buď je jak zamračenej dědek nebo je nechutně falešnej. Navíc sem za nim pravidelně jezdí bába, kterou mamka nemusela. Jsem dospěla, naopak mu to přeju, ale pak zjistíte, že oni si užívají na úkor vás a ještě řeší a pomlouvaji každý krok váš i přítele. Nevím jak z toho ven.....
@Anonymní píše:
Ahoj. Potřebuji to (asi) někomu napsat a vědět názor druhých.
Jedná se o mého otce, od kterého jsem před už delším časem urychleně odešla, když jsem se konečně svěřila své švagrové. S otcem jsme spolu bydleli od smrti mámy sami, což bylo hodně dlouho na to, aby mě to soužití poznamenalo. Vše se bortilo, když už jsem si dost věcí nenechávala líbit (puberta se mi vyhnula obloukem, nikdy jsem nebyla pařící dospívající nebo tak) a vyhrotilo se to už x-tou hádkou, během níž mě fyzicky napadl. Bylo mi 21 a do té doby jsem zůstávala proto, že je to prostě můj jediný rodič a měla jsem potřebu mu pomoct a cítila jsem určitou zodpovědnost, protože ne vždy bylo zle. Můj otec po smrti mámy rozfofroval téměř všechny peníze, které získal a já neviděla ani korunu (ze stavebního spoření, které mi vedla máma, z pojistky.. jelikož nemohl nic dělat proti dospělému bratrovi, kterému máma takto ještě stačila pomoct, tak šel po těchto „zlatkách“). Nová auta, motorka, slepý rozjezd podnikání, vydržování přítelkyň, půjčky „kamarádovi“, a tak se stalo, že už nezbylo nic. Dvě půjčky na menší částky se nakonec přes exekutora dostalo zpátky a nechala jsem si jejich část, která byly na mé jméno. A teď po mně můj otec chce, abych mu dala devadesát tisíc (což je téměř všechno, co jsem získala z maminčiny pozůstalosti a té vrácené půjčky) na zakoupení ojetého auta. S otcem jsme se už dost dlouho nebavili, jenže mám prostě pořád tendenci, když zavolá, s něčím mu pomoct a podobně a už si NEvěřím, že bych teď odolala a bojím se, že když to prostě neudělám, tak za tím vším udělám tlustou čáru a obávám se toho pocitu, že už nemůžu zpět, vrátit to. Vím, že když mu nějaké peníze dám, rovná se to jejich vyhození do kanálu. Co byste udělali?
Sice, i když mi na názoru jeho a mého okolí už ani nezáleží, jo, občas mě štve to, že navenek hraje neviňátko, lže apod. nebo prostě dělá jakoby nic, takže když potkám třeba jeho blízkou „kamarádku“, tak se na mě dívá skrz prsty, že jsem si dovolila jej nechat samotného atd. Musím dodat, že zatím ještě pravidelně nepracuji, studuji a jen tak tak vyjdu s příjmem, který mám, protože platím nájem.. a po něm skoro nic nechci. Asi dva týdny zpět, to jsem udělala školáckou chybu a zavolala mu, kvůli výročí máminy smrti, tak se od té doby chová jako cukrkandl, a samozřejmě netrvalo dlouho a vybalil na mě toto. I tím, že nemám chuť mu ty peníze dát, ho prostě chci chránit před další stupidní chybou. Nevím. Vím, že nemá právo ty peníze po mně chtít, nárok na ně nemá, ale neumím se tomu asi ubránit.- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj. Potřebuji to (asi) někomu napsat a vědět názor druhých.
Jedná se o mého otce, od kterého jsem před už delším časem urychleně odešla, když jsem se konečně svěřila své švagrové. S otcem jsme spolu bydleli od smrti mámy sami, což bylo hodně dlouho na to, aby mě to soužití poznamenalo. Vše se bortilo, když už jsem si dost věcí nenechávala líbit (puberta se mi vyhnula obloukem, nikdy jsem nebyla pařící dospívající nebo tak) a vyhrotilo se to už x-tou hádkou, během níž mě fyzicky napadl. Bylo mi 21 a do té doby jsem zůstávala proto, že je to prostě můj jediný rodič a měla jsem potřebu mu pomoct a cítila jsem určitou zodpovědnost, protože ne vždy bylo zle. Můj otec po smrti mámy rozfofroval téměř všechny peníze, které získal a já neviděla ani korunu (ze stavebního spoření, které mi vedla máma, z pojistky.. jelikož nemohl nic dělat proti dospělému bratrovi, kterému máma takto ještě stačila pomoct, tak šel po těchto „zlatkách“). Nová auta, motorka, slepý rozjezd podnikání, vydržování přítelkyň, půjčky „kamarádovi“, a tak se stalo, že už nezbylo nic. Dvě půjčky na menší částky se nakonec přes exekutora dostalo zpátky a nechala jsem si jejich část, která byly na mé jméno. A teď po mně můj otec chce, abych mu dala devadesát tisíc (což je téměř všechno, co jsem získala z maminčiny pozůstalosti a té vrácené půjčky) na zakoupení ojetého auta. S otcem jsme se už dost dlouho nebavili, jenže mám prostě pořád tendenci, když zavolá, s něčím mu pomoct a podobně a už si NEvěřím, že bych teď odolala a bojím se, že když to prostě neudělám, tak za tím vším udělám tlustou čáru a obávám se toho pocitu, že už nemůžu zpět, vrátit to. Vím, že když mu nějaké peníze dám, rovná se to jejich vyhození do kanálu. Co byste udělali?
Sice, i když mi na názoru jeho a mého okolí už ani nezáleží, jo, občas mě štve to, že navenek hraje neviňátko, lže apod. nebo prostě dělá jakoby nic, takže když potkám třeba jeho blízkou „kamarádku“, tak se na mě dívá skrz prsty, že jsem si dovolila jej nechat samotného atd. Musím dodat, že zatím ještě pravidelně nepracuji, studuji a jen tak tak vyjdu s příjmem, který mám, protože platím nájem.. a po něm skoro nic nechci. Asi dva týdny zpět, to jsem udělala školáckou chybu a zavolala mu, kvůli výročí máminy smrti, tak se od té doby chová jako cukrkandl, a samozřejmě netrvalo dlouho a vybalil na mě toto. I tím, že nemám chuť mu ty peníze dát, ho prostě chci chránit před další stupidní chybou. Nevím. Vím, že nemá právo ty peníze po mně chtít, nárok na ně nemá, ale neumím se tomu asi ubránit.