Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problémy s "dospělým" synem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.10.11 16:56
Holka zlatá, ty jsi úplná trpitelka. Víš, jsi statečná, že jsi se z toho nakonec vymanila. Co žen trpí týrání až do úplného konce…Tady je vidět jak fungují geny a ať děláš co děláš… Je to moc smutný a je mi líto, že stejně jako my ostatní jsi dělala pro svého syna jen to nejlepší v dobré víře, že z něho vyroste kvalitní člověk a výsledek…? Soustřeď se teď na děťátko, které se ti narodí a věř tomu, že ti vše vynahradí. Já tomu pevně věřím a posílám ti sílu a energii. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.11 17:00
Někdy se bohužel něco zvrtne. Po přečtení tvého příspěvku je mi smutno. Jsem v osmém měsíci, od otce dítěte jsem odešla, je to alkoholik, nespolehlivý člověk, měl problémy se zákonem, i když rodinu má milionovou. Není to až takový případ jako ten tvůj, ale stejně jsem teď trochu vyděšená, aby malý nezdědil něco z tatínkových „špatných“ genů… Neporadím ti, nevím jak. Jen snad doufat, že se mu to jednou v tý hlavě rozleží. To ale může trvat a taky se to nemusí stát nikdy. Hlavně si neříkej, že druhý bude taky takový, nemá to po kom podědit. Buď aspoň v tomhle optimista, jinak se na druhorozeného budeš už dopředu dívat mezi prsty a čekat, kdy něco provede. Miluj ho a věř, že ti to oplatí stejně. Bohužel, lidé jsou různí a i ti nejhorší jsou něčí děti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.11 17:01
Tak to je hrůza. Nemyslím si, že za to může jenom výchova. Někdy se prostě děti vymknou kontrole. Všichni kriminálníci jistě nemají rodiče opět kriminálníky 
Nevím jinak, co bych ti na to řekla, protože to je pro mě absolutně nepředstavitelné. Hrůza. Jen ti můžu popřát, abys to psychicky zvládla a celá rodina jste byli v pořádku. A snad se v synkovi ve vězení něco pohne a vrátí se jako lepší člověk. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.11 17:08
Páni tomu říkám trpělivost až za hrob, za to by jsi zasloužila medaili. Je mi moc líto, že si tohle musela prožít, ale o to více se teď soustřeď na svoji nynější rodinu a malé co se narodí. Určitě ti vše vynahradí a budete si spolu jen v dobrém užívat. Své už jsi si zažila a holt geny jsou geny 
Snad se starší syn umoudří a jednou přijde s prosíkem a velikánskou omluvou, jinak je to jeho život a když si ho zničí, tak je to jeho volba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.11 18:35
Je mi to moc líto,co prožíváš.Mám známou a ta má se synem,stejně starým,jako je tvůj syn,skoro totožné problémy.Také jí zdemoloval byt,napadl jí,dokonce byt podpálil,naštěstí shořela jen skříň a záclony.Začal se chovat takhle po rozvodu rodičů,teda když zjistil důvod rozvodu,jeho otec se rozvedl z důvodu zamilování se do muže,což syn nerozdýchal.Syn byl kvůli všemu hospitalizován na psychiatrii,tam sekal dobrotu,ale jakmile vyšel,bylo vše nanovo.nakonec skončil v diagnostickém ústavu,odkud utekl a jeho máma vůbec netušila asi měsíc kde je,chytili ho,opět zavřeli,opět utekl a nyní už je tomu asi 3 měsíce,je někde s partou feťáků,nikdo neví kde.
Je to hrůza a vůbec si nedovedu přestavit toto zažívat s mým synem.
Držím ti palce,aby si vše psychicky ustála,je mi to z celého srdce moc líto!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.10.11 20:03
Holky, hrozně, hrozně, hrozně moc vám děkuju za vaše slova. Ani nevíte jak důležité je teď pro mě slyšet/číst to co jste mi napsaly.
To stejné mi sice neustále říká i můj přítel a rodina, ale tam je jasné, že budou stát za mnou.
V této situaci byl pro mě důležitý názor lidí, kteří v tom všem nejsou přímo zainteresovaní a můžou na to koukat objektivně.
Moc vám holky děkuju. Dneska už od rána řvu a řvu a řvu. Prostě to nejde zastavit. Zkusím se z toho vyspat. Asi to moc nepůjde, ale nic chytřejšího mě nenapadá.
Ještě jednou hrozně moc děkuju holky
Míša, zakladatelka
PS: Omlouvám se za anonym, ale myslím si, že v této situaci je pochopitelný
- Citovat
- Upravit
31.10.11 09:39
Míšo, není to tvoje vina, ty jsi udělala pro syna maximum a podle toho co píšeš i celá tvoje rodina.
Kluk je prakticky dospělý a teď už je to jeho boj. Ty už s tím stejně nic nenaděláš… Nemůžeš ho vodit za ručičku do důchodu. On se musí rozhodnout jaký život chce žít… a ještě není nic ztraceno a pokud bude chtít, tak se napraví a začne žít pořádně… a pokud ne, tak mu v tom stejně nezabráníš…
Ty se snaž být v klidu kvůli malýmu… a věř, že když jsi prvorozeného měla „za trest“ tak druhorozený bude „za odměnu“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kasarka
17.6.12 21:46
syn příživník
Mám taky problém se synem-je mu 28 a stále nemá pořádnou práci, jen do jedné nastoupí, vydrží pár dní nebo týdnů, pak je pár měsíců doma, a tak pořád dokola, takže výplatu žádnou nenosí. jen se poflakuje, s ničím mi nepomůže-pokud přeci jen umyje třeba nádobí, tak je to odfláknuté. já chodím do práce i o sobotách a nedělích, protože pracuju v nepřetržitém provozu. vydělám zhruba 10 000 a z toho se nedobrovolně dělím i s ním, když si něco nakoupím, tak je vše snězené než přijdu z práce. pořád se s ním k vůli tomu hádám ale je to začarovaný kruh-odstěhovat se nechce, nemá kam ale já ho tady nemůžu mít přece navěky. neumí se o sebe sám postarat, mladší syn 24 let, se už dávno osamostatnil a taky mi nadává že ho neumím prostě vyhodit třeba na ulici, nemluvě o tom, že si neplatí ani zdravotní ani sociální pojištění, stejně jako alimenty. neumím ho vyhodit-zřejmě ze strachu že se mi pomstí, je agresivní když si vypije. prostě si nevím rady.
- Citovat
- Upravit
18.6.12 20:49
Určitě je to strašně těšké ale tvůj mladší syn radí dobře. Vyhoď ho třeba na ulici páč je otázka času kdy ti tam přijde exekutor a vše ti zabaví. A hlavně syn se nepostaví na vlastní nohy pokud ho budeš podporovat a bude tě víc vycucávat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kasarka
18.6.12 21:02
Děkuji za názor, tohle mi radí téměř všichni, jak v práci tak přítel, mladší syn…ted se opět s tím příživníkem hádám, prej jsem zlá a neumím ho podržet v nouzi-jenže já už ho držím několik let. a ty jeho kecy-on za 10 000 dělat nebude, nepochopí že mu těžko někde dají víc. hlavně že já za desítku dělám. ještě jednou děkuji za příspěvek a přeju hezký den
- Citovat
- Upravit
kasarka
18.6.12 22:25
To je právě to-je už 4 roky odhlášený-vlastně tu nemá co dělat. ale opravdu se bojím jeho pomsty. jednou jsem se ho ptala co bude dělat jak ho vyhodím a jeho odpověd mě docela šokovala-řekl že někoho podřeže. to byl sice opilý ale neberu to na lehkou váhu-nevím co se mu honí v hlavě.
- Citovat
- Upravit
19.6.12 10:10
Buď začne přispívat na chod domácnosti a nebo ať jde. možná že ti za to jednou bude vděčný. tak popros přítele a syna mladšího za podporu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.12 10:25
@kasarka píše:…a ty jeho kecy-on za 10 000 dělat nebude, nepochopí že mu těžko někde dají víc. hlavně že já za desítku dělám…
Přesně tohle mu řekni! Že ty za 10-ku děláš a on ti z toho ještě ujídá!!! 
Takže ho naposledy podržíš tím, že má termín do 1.7. si najít práci (je sezona, takže klidně může jít pomáhat někam na stavbu), okamžitě ti přispívat na domácnost, do konce prázdnin si najít své bydlení, anebo měníš zámky… 
Nemůže být v těchto případech tou hlavní chybou to bezvýhradní „vždycky jsme stáli za ním“? 
Že se prostě nenaučí přijímat zodpovědnost za své chyby? že by to spíš mělo být: „Miluji tě, ale provedl jsi lumpárnu a proto teď musíš přijmout spravedlivý trest, to se nedá nic dělat“? Nevím, jen se ptám, píďata mám ještě malý, takže se mi to kecá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
všechny srdečně zdravím,
po pravdě nevím jak začít, takže asi nejlíp narovinu a z jedné vody načisto:
Mám syna. Bude mu příští rok 18. Otěhotněla jsem jako 17ti letá po krátké známosti s jedním klukem, kterého jsem znala pár týdnů. Vzali jsme se pár dní před porodem, hned jak mi bylo 18. Bohužel se z něj ale vyklubal alkoholik, násilník a taky jsem se dozvěděla, že byl v podmínce za krádeže). Po jednom obzvlášť šťavnatém výprasku jsem od něj s tehdy půlročním synem utekla a rozvedla se a dokonce vymohla i zákaz styku s otcem (nedalo mi to žádnou velkou práci, otec s radostí souhlasil, když jsem mu nabídla, že v tom případě nebudu po něm vyžadovat výživné). Nechtěla jsem, aby syn v tomto prostředí vyrůstal a byl jako jeho otec. To jsem ovšem netušila, že tomu stejně nezabráním.
Od malička byly se synem problémy. Má diagnostikovanou LMD, byl hyperaktivní. Ve školce i škole měl neustálé problémy. Byl sprostý na učitele, hrubý ke spolužákům. S přicházející pubertou se začal bohužel dopouštět i trestné činnosti. Nejdříve malých krádeží, za které byl odsouzen ve svých 14ti letech a jako trestně nezodpovědný dostal „jen“ dohled probačního úředníka. Pak se ale stalo to, že mě začal slovně napadat, přestal chodit do školy, začal se toulat po nocích. Když jsem s jeho chováním nesouhlasila začal se projevovat agresivně, demoloval mi zařízení bytu a jednou po mě dokonce hodil kusem nábytku (naštěstí minul). Po tomto incidentu byl chvilku klid, jako by se zalekl toho co udělal, ale za půl roku mě (tehdy v 5 měsíci těhotenství) fyzicky napadl a to pouze za to, že jsem se ho zeptala na banální věc, jestli si už zařídil potvrzení od lékaře, protože přestupoval na jinou školu. Naštěstí tomu byla přítomna moje sestra, která mezi nás skočila a tak se mi nic nestalo. Syn však ve svém vzteku zdemoloval zařízení bytu a utekl ven. Sestra zavolala policii (já jsem nebyla schopná, byla jsem v šoku) a ti jej zajistili a předali mu rozsudek o vykázání z bytu a zákaz styku se mnou. no, abych to nerozpitvávala a nezdržovala. Nakonec to dopadlo tak, že synovi byla nařízena ústavní výchova (soud přihlédl i k jeho prohřeškům z minulosti a posudku probačního úředníka atd.).
Před týdnem si mě však volali na kriminálku, aby se mnou dořešili tu moji „kauzu“, kterou původně kvalifikovali jako týrání osoby žijící ve společné domácnosti a pan vyšetřovatel mi narovinu řekl, že by to rád překvalifikoval jen jako poškozování cizí věci, protože proti synovi je vedene vyšetřování za další trestné činy a netřeba mu přidělávat zbytečně další problémy. Když jsem chtěla vědět co udělal, řekl mi, že o tom se mnou nemůže mluvit, že mi to dojde poštou. A došlo. Dneska.
Abych to zkrátila, tak můj synáček se v době, kdy měl chodit do školy dopouštěl výtržnictví, kdy ničil výlohy, omezování osobní svobody a ublížení na zdraví, kdy šikanoval nějakého chudáka asociálního, kterého pak napadl a ten ubožák skončil na 3 týdny ve špitálu. Holky, mně je z toho normálně zle. Já bych to do něj nikdy neřekla. Ani to že napadne mě, ani to, že napadne nějakého člověka co se mu nemůže fyzicky rovnat. Já jsem úplně s nervama na dně. Jsem teď těhotná, za pár týdnů mám rodit. Mám hroznou paniku aby takový nebyl i druhý syn, kterého čekám bude taky takový (i když má jiného otce. Jsem z toho úplně zničená.
Dlouho jsem se odhodlávala jestli se vám mám svěřit, ale dopis, který jsem dneska obdržela od policie mě dostal úplně na kolena a musím se z toho někomu vypovídat.
Hrozně se stydím to říct i své nejlepším kamarádům, mám strach, aby se na mě nedívali skrz prsty a na druhé straně trnu hrůzou, kdy se to provalí.
V zaměstnání zastávám dost významnou řídící pozici a naše město není žádná metropole, takže kdyby se to provalilo, tak by to bylo s pěknou ostudou a bůhví jak by se na mě dívali nadřízení, o kolegách a podřízených ani nemluvím.
Pro syna jsem udělala první poslední. Všechny jeho problémy řešila s psychology, speciálními pedagogy. Věnovala jsem se mu nejen já, ale i celá moje rodina, snažili se mu pomáhat. Vždycky jsme stáli za ním.
Teď už ale nemůžu. Prostě jsem na konci se silama. Už ho nikdy nechci vidět. Uvažuju dokonce o vydědění. Nechci aby se k nám přibližoval a zasahoval nám do života. Je mi zle z toho, co z něj vyrostlo.
Pořád přemýšlím, kde se stala chyba, vždyť jsme se všichni tak snažili, aby z něj vyrostl slušný člověk. Tak proč to takhle dopadlo?
Samozřejmě, že po vás nechci odpověď, tu mi dát nemůžete. Jen jsem to prostě potřebovala někomu říct. Asi mě odsoudíte, že jsem si neměla pořizovat další dítě, když jsem to první nedokázala vychovat tak, aby z něj byl slušný člověk, ale hrozně jsem to miminko chtěla a přítel taky. Snažili jsme se o něj skoro 3 roky. Teď mám panický strach co z něj vyroste. jestli nebude jako můj prvozený a co bude dál.