Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč babičky, nechtějí být babičkami?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Velryba černá
28.7.24 15:13
- Citovat
- Upravit
28.7.24 15:14
@DaM2 píše: Více
Hele, nepsala jsi sem o tom i diskusi? V tom jsem s tebou zajedno. Musím říct, že bych tu celodenní péči neposkytla ani v případě, že by byli milionovi… Jsem sobec. Ale nechci odejít z práce, přijít o příjem a nemoci nikam jít ani jet. Jinými prostředky pomohu ráda, samozřejmě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.24 15:17
@terien píše: Více
Postarat ano, mít je doma a poskytovat celodenní péči ne. To postarání může mít mnoho podob. Rozhodně se tím nemyslí, že se dítě v produktivním věku vzdá všeho, aby mohlo celodenně pečovat o rodiče.
Nicméně může pomoci finančně, zajistit pomoc zvenčí, pomoci s úklidem, nákupy, návštěvy, vzít na výlet atd.. to ano.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.24 15:18
@terien píše: Více
No… pomoc je ok, pokud prarodiče umístí do síbrťáku a třeba je budou navštěvovat, nebo jim přispívat finančně. Nikde není psáno, že si musíš nastěhovat nefungující rodiče k sobě domů a dělat jim pečovatelku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.24 15:21
@Fazulina píše: Více
Jj psala o tom diskusi. Já bych to taky neudělala a to jsem doma s dětmi. Takže v rámci možností - moje pomoc by se vztahovala na vyprat a uvařit. Na úklid má tchýňka syna, který tam s ní bydlí, a přebalení by museli kluci zvládnout sami (s mým manželem).
Moje mamka prohlásila, že až nebude moci, tak se přestěhuje do důchoďáku. Tam, kde bydlí, mají jeden moc krásný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.24 15:22
@Svetluska55 píše: Více
Mám to stejně. Letos poletíme poprvé bez syna a určitě pak můžeme jezdit častěji. Hlavně jsem vždy hledala čím s ezabaví, aby ho to tam bavilo. My jsme nenáročný, můžem jezdit více teď. A přesně bych nechtěla mít starost o vnouče, ale babička budu ráda klidně hned. Já nepotřebovala hlídání a byla jsem ráda, že si naši brali syna cca od šesti let na prázdniny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.24 15:24
@Fazulina Tu diskuzi co tu kdysi o tom byla jsem nezaložila já, ale psala jsem do ní 👍 Víš co já nehodlám prostě zahodit celý svůj život, zůstat doma bez práce a starat se o prarodiče, kteří nejsou schopni mi parkrat v roce akutně pohlídat dítě jen proto, že jsem přece zdravotní sestra. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.24 15:27
@DaM2 píše: Více
A kdyby se o vnoucata starali tak jo?
Ja to taky nemam v planu, ale tvuj puvodni prispevek vyznel, ze nestarate se, tak nebudu ani ja. Zajistit pecovatelku, zaplatit domov duchodcu, obstarat nakupy a lekare je podle mne pece o rodice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.24 15:27
@Serpentini Asi záleží, jaký jsi ročník. Já 83 a na konci základky už měli skoro všichni spolužáci babičku nebo dědu v důchodu. Sama jsem se narodila rodičům, když měli 22 a 25, co vím, tak za komunistů většina děcek měla rodiče podobně staré, nevím, kde vznikaly ty zkazky, že už sedmnáctka se musela vdávat, nebo to možná platilo pro učiliště, holky z gymplu měli na tablu dudlík málokdy. No a můj tatka je poslední ze 4 dětí, takže měl jakoby „staré rodiče“, tudíž já zažila babičky v důchodu už někdy na 1. stupni. A hlavně generace mých rodičů neměla rodiče až tak mladé - jedna babička teda měla první dítě v 23, ale druhá „až“ v 25, přijde mi, že v 50. a 60. letech rozhodně nebylo běžné být náctiletá matka nebo nevěsta. Hlavně každý nemůže být prvorozený, takže i něčí rodič byl třeba až třetí dítě daného páru, takže se nedá vše počítat: ve 20 dítě, ve 40 prarodič, v 60 důchodce, v každé rodině ta skladba byla jiná. Každopádně, jestli se nepletu, tak před rokem 89 byl chlap, kterýmu bylo 60 let v podstatě skoro vždy v důchodu, ženská ještě dřív a pokud měla 4+ dětí, tak snad od 55?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Snorlaxik
28.7.24 15:29
Mám štěstí, obě babičky hlídají od malá velmi rády. Ale není to jejich jediný středobod světa. Ale taky nejsem ten moderní typ matky, co dá k dítěti manuál péče a hroutí se z toho, když ho babička přesně nedodrží, nebo když dá babička dítěti nějaký dárek nebo něco nezdravého.
- Citovat
- Upravit
28.7.24 15:33
@Tarena Kdyby se starali o vnoučata, pomáhali mi a neustále nekritizovali cokoliv udělám, tak bych o tom i uvažovala. Nákupy a vozeni k lékaři beru jako takovou samozřejmost, to dělám i když oni v ničem nepomůžou mě. Zase nejsem taková potvora👍
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.24 15:36
@Markéta80 píše: Více
a kdy dřív? Mamka je ze 4 dětí a nikdy vztahy neměli, to snad az teď, když je bráchovi 90 a mamce 75, dva další už nejsou. Rodiče měla mamka ráda, ale ten vztah byl jiný. Měli hospodářství a děti prostě pomáhaly za kus chleba. Mamka nezná, že by si státou třeba sedla a povídali si. A já teda nemohu říct, že bych měla nějaký blízký vztah v dětství ani pubertě s mamkou. To začalo déle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.24 15:41
@hopsahejsa píše: Více
Já jsem ročník 76 a mamka mě měla ve 27. Já už měla na základce obě babičky i dědy pochované.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.24 15:54
Hodně lidí prostě žilo víc blízko nebo spolu a pak ten vztah k vnoučata prostě byl jiný. teď když prarodiče extra zájem nemají, vidí se párkrát za rok tak tam ten vztah ani utvořený prostě nebude. Rozhodně nemám v sobě to že prarodič se má starat o vnoučata. ale znám dost takových co pak říkají že za nich bylo zvykem se o prarodiče postarat a oni to tak nějak taky očekávají. jenže když ty vztahy jsou takové studené tak se pak kvůli nim nikdo nepřetrhne 
. Já jako dítě neviděla že by babi žila někde sama, vždy s někým, nebo spíš u ní jedno z dětí takže bylo předem jasné že se o ní někdo postará až bude na tom zdravotně špatně. Zase ve velkém baráku s hospodářstvím by to těžko sama zvládla tak se s tím asi počítalo že jedno z dětí tam zůstane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.7.24 16:00
@terien píše: Více
Ano, tu jinou vychovu dnes bych vyzdvihla:
- mam 1 vnouce, jedinacka, byva u nas vzdy par dnu, ale jsme vzdy s muzem vyrizeni jak zadost; my sami meli deti nekolik a blizko sebe, takze se i dist zabavili spolu, krom toho zvladt manzel s nimi hodne stavel z lega, lyzovali jsme, hrali tenis, chodili po horach.
Ale tenhle jedinacek 4-5 let nas i na prulezky taha, at jdem s nim, ze sam nechce, u vseho hrani chce asistenci, z domu nezna, ze trebas v 8 vecer spat, to ho nechaji az do padnuti, takze tady s ni mame vecer problem my kdy uz chcem ve 21 kinecne klid, protoze pak je zas brzy rano, kdy po nas vnouce v posteli zacne skakat a vse zacne nanovo, uf.
A to je nam kolem 60 a uz nemusime chodit do prace.
Hlidat vnouce tedy pro nas zalezitost, kterou bychom vyhledavali nekolikrat rocne; staci uplne v lete na tech par dnu a cao.
Naopak si s manzelem uzivame tu pohodu, ze uz nic konecne nemusime, a ze jsme hl. zdravi a ze si to snad jeste nekolik roku takhle uzijem. Vnouce v nasem zivote nehraje prim, ale je to taky o pristupu mladych k nam-oni nezavolaji sami pomalu jak je rok dlouhy, tak volame my. Opet jsme to jen my kteri navrhnem behem roku nejakou akci, to ano, to maji zajem, akce se kona ke spokojenosti vsech. Z jejich strany ale neprichazi zadna aktivita, navrhy ani to mile pozvani jen tak na kafe, pry vsak prijet muzeme kdykoli.
Kdybychom se ale stejne tak jako oni chovali i my, tak se vidime jen na oslavach narozenin - prijedou jen kdyz je pozvem, nikoli sami od sebe, jak to chteji po nas.
Takze tim vsim jsrm chtela napsat, ze ne vzdy jsou na vine jen prarodice, kteri nejsou hned z vnoucete na prvni dobrou hned poserinkovani.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Teď možná, ale celkově si svoje odmakala, ne?