Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@hopsahejsa píše: Více
Ale já reagovala na něco úplně jiného.
@Anna766 píše: Více
Tak já bych to definovala tak, že bych chtěla aby měl syn dítě dřív, než jsme měli my třeba. At jsem živá či ne. Nejde mi o status. Já se mamince narodila a její maminka umřela, když mi byl rok a tátova maminka, když mi bylo 6. Určitě také chtěly, aby maminka měla děti bez toho, aby myslely na to, že budou hlídat. Ještě mamka bydlela daleko od obou. Já bych chtěla, aby se moje maminka dožila toho, až bude mít můj syn dítě
Ona teda taky. Bere ho jak syna, když už byla u jeho narození. A tam fakt nehraje roli to jestli měla či neměla čas na hlídání. Tchýni je 84 a tchánovi 86, ty už říkají, že se nedočkají a také nepřemýšlí nad hlídáním. U nás to asi bylo vždy o tom „dožít se vnoučat“.
@Anna766 píše: Více
Jo sami, tam moc lidí nebydlí, že by ho někdo zbořil. Oni tam i spali.
@Alušáček píše: Více
Ne pro každou matku je to smysl života
některý by obcas rady i vyrazily třeba na wellness nebo šli alespoň s chlapem do kina.
@nikitice píše: Více
Já už to psala, moje babičky bydlely daleko - jedna v cizím státě, druhá v jiném kraji. Přes školní rok jsme si častěji volali než jsme se viděli (z mnoha důvodů), hlavní pré bylo o letních prázdninách a pak o Vánocích, a i tak mi to přišlo naprosto dostačující, skvělé a úžasné. Prostě jsem to brala tak, jak to je. Optikou dneška jsem byla nějaký chudák a babičky těžce se nezapojující ignorující krávy, přitom jsme měly výborné vztahy, zažila jsem toho plno a nemám pocit, že by mě jakkoliv obohatilo, kdyby mě vozily v kočárku nebo ňuchlaly od narození. Navíc teda jsem samozřejmě nebyla jediné vnouče, takže je jasné, že jejich možnosti se tříštily mezi víc dětí apod. Ale podstatou je, že dnešní matky mají prostě nějaká očekávání na naprosto všechno - na to, jak má být jejich děcko očkované, na to, jak se má chovat učitelka ve školce, na to, jak se má babička angažovat atd. Pletou si na sebe bič ve smyslu nenaplněných představ, protože k tomu všemu si neumí nic vykomunikovat (kde jinde by to mělo být lehčí než si promluvit s vlastní matkou), radši si založí anonymně diskuzi.
@Trollolol15 píše: Více
Tak ať si zaplatí studentku na hlídání ne?
@hopsahejsa píše: Více
Však klidně můžou, ale tady pani reagovala na to, ze ji rodičovství baví a hlídání nepotřebuje.
Tak ji říkám, ze ne každá to tak má.
@Trollolol15 píše: Více
A jo, já myslela, že se to vztahuje k povinnostem babičky, že by měla automaticky hlídat, aby mladí mohli do kina a na wellness ![]()
@nikitice dle me neni vubec podstatne dozit se vnoucat, ale uzit si to s nimi v jejich zivote nekolik dalsich let pokud mozno aktivne.
@Trollolol15 píše: Více
Mě teda rodičovství taky naplňovalo. Tomu rozumím. Děti jsem vždycky chtěla. S mými dětmi hodně trávil čas můj tatínek, jejich dědeček. Dneska už mezi námi není bohužel a děti na něj vzpomínají pořád
ten čas s dědečkem a vzpomínky už jim nikdo nevezme a to je to krásné.
@Trollolol15 píše: Více
Hele já vlastně nevím, kdy jsem potřebovala hlídání. Napadla mě jen nemocnice, když byly malému dva roky. Tak hlídal manžel, pak možná 2× za dobu co chodil do školky a pak už to bylo spíš o rozplánování prázdnin.
Tvoje matka určitě o nic nepřichází jen proto, že nechce být hlídací babička. Užila si to už se svými dětmi. A že se dneska babičky vzpírají být hlídacími babičkami? Jednak jdou o dost později do důchodu, než generace před nimi, druhak je jiná doba, mají jiné možnosti, chtějí si už odpočinout, věnovat se svým věcem. To se dřív nenosilo. A neznamená to rozhodně, že dítě nemá babičku.
Jsem jedináček a mám jednu 4 letou dceru, slušnou, hodnou. Nikdy nám ji nikdo nevozil, nehlídal na víc než pár hodin co xxx měsíců a jen na vyžádání těžce výjímečně. A to až tak od 3 let. Vztahy s rodiči mám v pohodě. Mamka pracuje v kanclu, často home office, dovolené, pohoda… nemá ještě 60. Když přijdeme na víkend, aktivně se dceři nevěnuje. Nejde s ní na výlet, na procházku nic. Ideál sedět na zahradě a pozorovat dítě. Koupí jí spoustu věcí a tím to hasne. Pak se dozvím, ze všude po rodině říká, ze oni ji chtějí hlídat a já jim ji nikdy nechci dát… za 4 roky si o ni nikdy neřekli. Ale za to jsem slyšela spousty,,až,,… až bude chodit, mluvit, větší, samostatnejší…. Bla bla kecy.
Mě hlídaly pracující babičky neustále, víkendy, prázdniny, když byla babi v práci, byla jsem s dědou nebo prababi… od mimina… podle mě je to tím, ze neví, jaké je to bez hlídání těžké a tak neřeší … já mám zkušenost bez hlídání, takže už teď vím, ze já dceři budí aktivně hlídat a bude to pro mě na prvním místě jí pomoci a ulehčit.
@Anonymní píše: Více
No to samozřejmě, ale jak jsem psala já babičky neměla, protože si mě jedna užila rok, druhá 6 let. Tak se mamka bála, že se nedožije vnoučete už u mě, když jsem furt nechtěla. Tak to pak říkala i tchýně, že by se ráda dožila. A já bych samozřejmě také chtěla si užít vnoučat jinak, než že je jen uvidím. Na dovče se mi libilo, že tam jezdí s vnoučatama třeba paní 55 let. Dětem bylo kolem destíti let. To třeba neklapne u nás. Synovi je 18 a mě 48. teprve jde do třetího ročniku a pak by chtěl cestovat. Říkal, že děti tak nejdřív ve 30. Učí se japonsky, chce moc do Japonska. Takže vidina, že mi bude 70 a vnoučatům deset.. to už s nima moc nenacestuji
Samozřejmě může se změnit cokoliv, neřeším to. To že jsem řekla, že bych klidně babičkou byla, neznamená, že chci aby nedodělal školu a nesplnil si sny samozřejmě.