Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@latunka01 píše:
@Adinka_2012 to je jak když to píšu já, až na pár detailů - já jsem doma od 1.12.2009 (byla jsem na rizikovém od počátku těhotenství) a děti mám tři, po dvou letech. A je to peklo, peklo a zase peklo![]()
Potřebovala bych se nadechnout, odjet na víkend pryč - i bez manžela, jenom si někdo zaplatit ubytko a spát a jíst a spát a možná číst. Jenže za prvé manžel se urazí, že nechci s sebou ani jeho a za druhé je na mě nejstarší syn silně fixovaný, je to s ním trochu složitější a až se vrátím, tak mi můj odjezd dá pěkně sežrat a načerpaná energie rychle zmizí
Na Vánoce jsem se těšila, všichni prahnou po magformers, tak jim ho koupíme - jenže jsem došla ke strašnému závěru, že i kdyby jsme koupili to nej nej nej mega balení, tak se o to budou hádat a mydlit, protože žádná stavba není nikdy tak velká, aby se nedala ještě rozšířit, že
![]()
taky bych si přála odjet někam jen sama a jediná má starost by byla o mě. Jenže předcházelo by tomu nachystat všechno vč. jídla, jak bydlíme s tchánovci, tak by chodili na jídlo k babičce a to nechci, přijela bych domů a ve vteřině bych byla v kole zas a ještě likvidovala škody, protože pro manžela je nějaký poklízení jako je vyhození špinavého prádle nebo utření stolu zbytečné si přidělávání práci a nervů
(to jsem se dozvěděla dnes, takže po tolika letech, co jsme spolu, vůbec netuší, jak to v domácnosti funguje)..O věčných tahanicích o hračky bych mohla psát romány, klasika, jeden si něco vezme, druhý sebere, řev, bitka.
Jinak dneska jsem týden završila slušným složením se, což je ještě korunovaný nepodporou manžela a kybicováním tchýně, jak vlastně jsem šílená máma, která na děti jen řve. Takže jdu spát, i přes práci, co bych měla dodělat a bordel, co uklidit. Budu si přát, ať mě přinejmenším přestane třeštit hlava, třeba bude zase líp.
@Adinka_2012 píše:
taky bych si přála odjet někam jen sama a jediná má starost by byla o mě. Jenže předcházelo by tomu nachystat všechno vč. jídla, jak bydlíme s tchánovci, tak by chodili na jídlo k babičce a to nechci, přijela bych domů a ve vteřině bych byla v kole zas a ještě likvidovala škody, protože pro manžela je nějaký poklízení jako je vyhození špinavého prádle nebo utření stolu zbytečné si přidělávání práci a nervů![]()
(to jsem se dozvěděla dnes, takže po tolika letech, co jsme spolu, vůbec netuší, jak to v domácnosti funguje)..O věčných tahanicích o hračky bych mohla psát romány, klasika, jeden si něco vezme, druhý sebere, řev, bitka.
Jinak dneska jsem týden završila slušným složením se, což je ještě korunovaný nepodporou manžela a kybicováním tchýně, jak vlastně jsem šílená máma, která na děti jen řve. Takže jdu spát, i přes práci, co bych měla dodělat a bordel, co uklidit. Budu si přát, ať mě přinejmenším přestane třeštit hlava, třeba bude zase líp.
Holka holka, rozumím Ti, jak jsi nešťastná, hlavně, když vůbec není podpora, pochopení a jednotnost s partnerem.
Někdy je rada zavřít nad nepořádkem oči, prostě hračky neuklízej, jen je shrň na hromadu, stejně tak oblečení a vykašli se na něj a běžte ven na delší procházku třeba…
Zase musím reagovat:)) Ten binec doma mě také ubíjí, a přesně - manžel tohle absolutně nechápe!!! Jenže to já jsem pořád doma a musím na ten binec pořád koukat!!! Dost jsem rezignovala, vytřu jednou tak za 10dní, denně luxuju - a manžel se ptá, proč luxuju
Proč asi? Dcera od roka chce jíst sama - tak si dokážete představit, jak to vypadá pod stolem, pak to všude roznese po bytě. Hračky už neřeším, večer to přesně jak píšeš nahrnu na hromadu, občas je uklidím. A jsem ráda, že máte stejný pocity, že v tom nejsem sama, ta podpora mi fakt pomáhá!!!Přijdu si víc normální ![]()
Přesně, ten stereotyp je ubíjející. Ráno vstáváte a už víte, že tento den bude opět to samé a furt dokola.