Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Proč mají současné děti často potíže přijmout kritiku/neúspěch?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.6.23 12:20
Znám to pouze u autisty. Pracovala jsem teď dva roky u autisty, který potřebuje vše dokonalé. Jak dostane jinou známku, než je 1. To se zatím stává minimálně. Když se stane, tak je zle. Špatně zpracovává chybu. Už je to lepší. Loni to byl adrenalin, když se učil psát. Za ty dva roky jsem ho naučila, že nevadí, když udělá chybu. Má gumu nebo zmizík. Případně může škrtnout a napsat znovu. To nevadí, nikdo to neřeší. Loni házel tužkou a perem po třídě, když udělal chybu. Rozčílil se sám na sebe a utekl ze třídy. Nedokázal to pochopit a v sobě zpracovat. Křičel, že je to škaredý, škaredý, končí a nebude víc pracovat. Vidím veliký posun. Občas se takhle rozčílí. Ale je to minimálně proti loňsku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 12:21
@Josefuna píše:
Třeba si vzpomínám, jak se zde řešilo, že si děti ve škole dávaly vánoční dárky a dítě od nikoho nic nedostalo. Maminky zde radily zavolat jiným maminkám a domluvit se, aby dítěti také daly dárek apod. Tohle se prostě dříve podle mě nedělo nebo ne v takové míře.
Dnes je snaha o to, aby vše bylo spravedlivé a přijemní pro všechny už kontraproduktivní, protože lidi se už nemohou ani chovat přirozeně, ale aby pořád přemýšleli, jestli se někoho nedotknou. Takže ve třídě jsou různí inkludovaní, nic proti nim, ale stejně tam jsou sami, protože se s nimi ve třídě stejně ostatní většinou nebaví, a ti chytřejší zaostávají, protože úroveň výuky klesá. Takže se spíš přizpůsobujeme těm slabším, což je sice hezké a na jejich místě bych to uvítala, ale má to zase jiné negativní důsledky.
Dříve se to nedělo, protože nebylo co kupovat nebo nebyly na to peníze. Pamatuju si, že vánoční dárky byly vesměs blbiny, co jsme doma našli. Nebo malý přívěšek nebo brož. Bižu. Případně vlastní výroba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 12:23
@Russet píše:
Dříve se to nedělo, protože nebylo co kupovat nebo nebyly na to peníze. Pamatuju si, že vánoční dárky byly vesměs blbiny, co jsme doma našli. Nebo malý přívěšek nebo brož. Bižu. Případně vlastní výroba.
Ono počet dárků a značky stejně řeší spíše ti chudší. Na mezinárodní škole se tím nikdo moc nezabývá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 12:31
Něco na tom bude, ale je to kus od kusu. V práci mám relativně mladý kolektiv a občas se někdo položí z nevhodně zvoleného feedbacku. Sem tam musím své seniornější lidi trochu krotit v tom jakým způsobem vyjadřují kritiku k jiným juniornějším lidem. Už se stalo, že mi tam 23 letá kolegyně plakala, protože měla pocit, že dělá jen všechno špatně. Z mého feedbacku se nikdy nikdo nehroutil, přestože nebyl úplně pozitivní. Umím to říct, tak abych se člověka nedotkla, naopak ho motivovala a zásadně v soukromí. Na chyby se neupozorňuje veřejně. To ve školách často nefunguje, bohužel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 12:34
@Josefuna píše:
V ČR jde u známkování také o to, že málokterý učitel využívá celou škálu známek. Vesměs využijí 1, 2 a 3 a většina dostane tu 1 a 2. V zahraničí mají často stupnici mnohem širší a také ji využívají a často je tam za to, co u nás 1 ekvivalent naší 3.
Souhlasím, synova paní učitelka ve druhé třídě využívá celou paletu známek a i když jsem z toho byla nejdříve v šoku, po čase vidím pozitivní vliv. Dítě tedy musí mít i ty jedničky, ne samé špatné známky (syn má třeba z matematiky na vysvědčení nakonec jedničku, i když tu a tam schytal i nějakou tu trojku nebo kuli). Po tomto školním roce jsem se i já naučila známky tolik nehrotit. Mírné známkování (co znám u starší dcery) vede k přehnanému očekávání (ať už dětí nebo rodičů) a k budoucí frustraci (nemluvím tedy o první třídě, tam bych klidně nechala razítka 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 12:42
@Josefuna píše:
Jinak vidím kolem sebe, že rodiče podpoří děti skoro ve všem, co si vymyslí. Hodně z nich jde studovat do zahraničí, protože jsou na mezinárodní škole. Jenže co tam jdou studovat? Často naprosto neupotřebitelné obory typu literární vědy, filozofie, evropské právo, politologie a diplomacie…ale hlavně, že jsou tak talentované a nadané a dopadnou takhle. Nevím, co potom budou dělat, asi někde nějakou administrativní pozici, protože na tom budou nejspíš hůř než někdo, kdo vystuduje něco smysluplnějšího v ČR.
Tak jestli žiješ v Bruselu a je to tam kolem tebe samý euroúředník, tak pochybuju, že jsou jejich/vaše děti natolik technicky nadané, aby byly adepty třeba na ČVUT. Jaká matka, taká Katka, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 12:46
@ludmilaadamkova píše:
Ale prosím tě tohle bylo už za nás.. tohle fakt není o tom že v porvní třídě nedostávají děti známky nebo dostávají jen jedničky.
My jsme také v první třídě do pololetí dostávali razítka, ale pak se s námi již nikdo nemazal. Jedna malá chyba půl stupně dolů, jedna hrubá chyba stupeň dolů. Dneska mají děti pomalu do páté třídy pořád jen jedničky a dvojky, i když dělají hrubé chyby. Tím si nezvyknou na horší známky a na možný neúspěch a pak se hroutí. První šok přijde někdy v šesté třídě, ale také ne vždy. Jsou školy, kde učitelé nechtějí mít problémy s rodiči a je jim jedno, zda děti něco umějí nebo ne, takže jim také dají jedničky a dvojky, aby měli pokoj. Další šok jsou pak ty přijímačky Cermat a skutečnost, že i se samými jedničkami se nedostanu na vybranou školu. K tomu přispívají rodiče s ochranitelskou výchovou, hlavně, aby našemu Bobánkovi nikdo neubližoval a umetají mu cestičku, jak jen to jde. A takto životem neotrkané děti se pak hroutí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 12:53
@Kelsey píše:
Znám to pouze u autisty. Pracovala jsem teď dva roky u autisty, který potřebuje vše dokonalé. Jak dostane jinou známku, než je 1. To se zatím stává minimálně. Když se stane, tak je zle. Špatně zpracovává chybu. Už je to lepší. Loni to byl adrenalin, když se učil psát. Za ty dva roky jsem ho naučila, že nevadí, když udělá chybu. Má gumu nebo zmizík. Případně může škrtnout a napsat znovu. To nevadí, nikdo to neřeší. Loni házel tužkou a perem po třídě, když udělal chybu. Rozčílil se sám na sebe a utekl ze třídy. Nedokázal to pochopit a v sobě zpracovat. Křičel, že je to škaredý, škaredý, končí a nebude víc pracovat. Vidím veliký posun. Občas se takhle rozčílí. Ale je to minimálně proti loňsku.
A co na něj zafungovalo? Vysvětlování a klidný přístup? Přemýšlím, zda by tady zabralo, kdyby hned od začátku měl známky na celé škále, i když s převahou jedniček (stejně tak ostatní ve třídě), že by si zvykl, že ze známek se nestřílí. No nemáte to vy učitelé jednoduché. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 13:10
Podle me je to kombinace vic veci.
Spolecnost orientovana na vykon, kdo nemaka, nema na hypo a skonci pod mostem.
Mizerne vyhlidky - poctivou praci clovek na deset cinzaku v Praze fakt nevydela.
Vsichni chteji vsechno hned, takze se jede na dluh a ten cloveka jaksi vzdy dozene.
Nulova sance cokoliv ovlivnit - o vecech rozhoduji ti, co maji moc a prachy.
Do toho kolem sebe hojnost vseho, nekonecne moznosti.
Deti nevyrustaji v podminkach, kdy se zivobyti musi vydrit, jsou bez sepeti s prirodou, bez hospodareni, remesel, bez podpory siroke rodiny v jednom baraku.
Do toho krize rodiny, 152 pohlavi, krize muzstvi.
Umela inteligence, robotizace, lidi nejak nejsou potreba.
A prechemizace prostredi, jidla, leky, to vsechno ma vliv na CNS.
Jo a z antikoncepce ma az 70% zen deprese, to jsem koukala jak blazen.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 13:12
@Josefuna píše:
Jinak vidím kolem sebe, že rodiče podpoří děti skoro ve všem, co si vymyslí. Hodně z nich jde studovat do zahraničí, protože jsou na mezinárodní škole. Jenže co tam jdou studovat? Často naprosto neupotřebitelné obory typu literární vědy, filozofie, evropské právo, politologie a diplomacie…ale hlavně, že jsou tak talentované a nadané a dopadnou takhle. Nevím, co potom budou dělat, asi někde nějakou administrativní pozici, protože na tom budou nejspíš hůř než někdo, kdo vystuduje něco smysluplnějšího v ČR.
Já svoje dítko v jeho představách o budoucnosti podporuji. Takže teď bude studovat v zahraničí, protože IB program mě tak vyjde mnohem levněji, než v ČR 
Rádo by studovalo i na kvalitní VŠ v zahraničí, protože dává přednost angličtině, ale to bude záležet hlavně na penězích, o znalosti strach nemám.
Předpokládám, že fyzika je pro tebe dost vhodný obor a tady je to jen MatFyz
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 13:19
@evi3 píše:
Možná by stačilo nenechat dítě vyhrát ve všech hrách, co spolu s rodiči hraje.
Před lety, kdy já jsem děti ještě neměla a brácha už měl 2, jsem s tím mladším (tehdy asi 6 let) hrála žolíky a vyhrála jsem. Malý se na mě podíval s očima plnými obdivu a prohlásil, že jsem chytřejší než tatínek, protože nad ním vždy vyhraje.
Dcera už teda má 15,5 a ale v něčem pořád vyhrávám, v pexesu ne, to jsem neměla šanci nikdy, ale když hrajeme dámu, tak nemá šanci
ještě donedávna u nás pravidelně nastávalo tzv. rozmetání karet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 13:21
@Josefuna píše:
Jinak vidím kolem sebe, že rodiče podpoří děti skoro ve všem, co si vymyslí. Hodně z nich jde studovat do zahraničí, protože jsou na mezinárodní škole. Jenže co tam jdou studovat? Často naprosto neupotřebitelné obory typu literární vědy, filozofie, evropské právo, politologie a diplomacie…ale hlavně, že jsou tak talentované a nadané a dopadnou takhle. Nevím, co potom budou dělat, asi někde nějakou administrativní pozici, protože na tom budou nejspíš hůř než někdo, kdo vystuduje něco smysluplnějšího v ČR.
měla jsem dojem, že to jsou přesně vš pro ty sice chytré, ale netalentované žáky, kteří si také zaslouží nějaké vzdělání, ale nemají na to učit se něco konkrétního
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.6.23 13:24
@brambora80 píše:
Přemýšlím nad touto otázkou. Nedávno jsem byla s dcerou u psycholožky (na testech studijních předpokladů) a říkala mi mezi řečí, že má hodně pacientů středoškoláků, co se hroutí z toho, že třeba dostanou 1-2 a ze známek mají neskutečný stres. Radila mi, že nemám dceru přehnaně chválit za výkon ve škole (je zatím jedničkářka) a naopak jí najít aktivity, kde bude neúspěšná. Jako prevenci budoucích zhroucení.Zároveň si různě čtu o studentech (i na VŠ), co se psychicky hroutí, kdykoliv se na ně někdo jen hrubě podívá a že učitelé mají metodický pokyn jen a jen chválit.
Přemýšlím, že je na současné výchově a školství něco asi hodně špatně, ale nevím, kde je zakopaný pes. Je to opravdu proto, že přehnaně lpíme na tom, abychom děti nekritizovali a neumožníme jim tak zvládat neúspěch? Je pro děti škodlivé, když dostávají ze začátku ve škole samé jedničky? Byla rodičovská výchova v minulosti v tomto lepší?
Samé jedničky nevadí, ale zaleží i na psychice děti, protože samé jedničky v 1 třídě no ok..
Ale potom, jak je dítě ve vyšším a vyšším ročníku tak nejen, že urputně trvá na jedničkách, ale učitele i mají strach mu dát jinou známku.
Za 1. mu to přeci nemohou udělat, vždyť je šikovné, jen jednou se nezadařilo a za 2. dítě se přeci určitě zhroutí.
Zažila jsem to jak na střední škole, kde byla šprtka a ta hodně špatně nesla jakoukoliv špatnou známku než jedničku a ve 4 ročníku, se pomalu hroutila, když jsem byla lepší než ona.
A moje známá teď končí na vysoké, protože to psychický nedává. Má Bc. ale na další studium nejde, protože tvrdě maká aby měla jedničky, nic horšího si nepřipouští, takže končí.
Raději bude mít Bc. s červeným titulem, což je každému zaměstnavateli někde zda má červený nebo modrý titul a už je pomalu na stejné úrovní jak maturita.
Než by měla Mgr nebo Ing s modrým titulem.
Ale ona měla i hodně ambiciozní rodiče, kteří chtěli ať má jejich dítě vysokou školu, protože tu jen tak někdo nemá. Stejně tak musela studovat velmi těžkou školu gymnázium, kterou studují jen nejlepší z nejlepší. (Jedná se o normal vysokou a normální gympl, žádný těžký s mezinárodní zkouškou)
- Citovat
- Upravit
22.6.23 13:32
@brambora80 píše:
Přemýšlím nad touto otázkou. Nedávno jsem byla s dcerou u psycholožky (na testech studijních předpokladů) a říkala mi mezi řečí, že má hodně pacientů středoškoláků, co se hroutí z toho, že třeba dostanou 1-2 a ze známek mají neskutečný stres. Radila mi, že nemám dceru přehnaně chválit za výkon ve škole (je zatím jedničkářka) a naopak jí najít aktivity, kde bude neúspěšná. Jako prevenci budoucích zhroucení.Zároveň si různě čtu o studentech (i na VŠ), co se psychicky hroutí, kdykoliv se na ně někdo jen hrubě podívá a že učitelé mají metodický pokyn jen a jen chválit.
Přemýšlím, že je na současné výchově a školství něco asi hodně špatně, ale nevím, kde je zakopaný pes. Je to opravdu proto, že přehnaně lpíme na tom, abychom děti nekritizovali a neumožníme jim tak zvládat neúspěch? Je pro děti škodlivé, když dostávají ze začátku ve škole samé jedničky? Byla rodičovská výchova v minulosti v tomto lepší?
To je naprostý nesmysl, žádný takový metodický pokyn neexistuje. Co existuje, je tlak od rodičů, aby děti ve školách žádný stres neprožívaly a mají tendenci všechno řešit, kritizovat, své děti přehnaně oprašovat a dětem jakýkoli náznak stresu ze života odstranit. To se pak není, co divit, že běžný život nedávají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 14:18
@hanka.br. Coz presne bez prozivani mirneho stresu na zacatku skoly - jak maji zvladat vetsi stresy s rostoucim vekem. A ze jich je.
Nez davat vsem jednicku, tak to uz je lepsi slovni hodnoceni. Ja nevim, jednicka prvnaka asi potesi, ale trochu mam obavy, ze vetsiho pracanta z nej neudela, a pokud mel v prvni tride jednicky a pritom mu to neslo, tak ve druhe jen diky tem jednickam mu to lepe nepujde. 
To se stalo v okoli, ze dite nosilo celou prvni tridu jednicky a maminku pak nekdy v dubnu ucitelka pripravovala na to, ze dite bude nejspis muset opakovat prvni tridu, protoze porad neprecte slabiku. A maminka se divila, ze ma prece jednicky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
