Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Hobitka píše:
@hanka.br. Coz presne bez prozivani mirneho stresu na zacatku skoly - jak maji zvladat vetsi stresy s rostoucim vekem. A ze jich je.Nez davat vsem jednicku, tak to uz je lepsi slovni hodnoceni. Ja nevim, jednicka prvnaka asi potesi, ale trochu mam obavy, ze vetsiho pracanta z nej neudela, a pokud mel v prvni tride jednicky a pritom mu to neslo, tak ve druhe jen diky tem jednickam mu to lepe nepujde.
To se stalo v okoli, ze dite nosilo celou prvni tridu jednicky a maminku pak nekdy v dubnu ucitelka pripravovala na to, ze dite bude nejspis muset opakovat prvni tridu, protoze porad neprecte slabiku. A maminka se divila, ze ma prece jednicky.
Tak zrovna jedničky u prvňáků jsou ten nejmenší problém a své opodstatnění rozhodně mají. Bohužel nás rodiče svým naprosto laxním přístupem k domácí přípravě dětí a i schopností zapřít nám nos mezi očima nutí i prvňákům ty špatné známky dávat. Já naprosto nevěřím tomu, že ta tvoje maminka nebyla učitelkou průběžně informována a že si za celý rok nevšimla, že dítě má problémy, ale je mnohem snazší dělat ze sebe hlupáka a říkat, že dítě má přece jedničky. Zažila jsou spousty prvňáků, kterým právě tyhle motivační jedničky v první třídě pomohly se nastartovat a být ve škole úspěšné a mít je časem skutečně zasloužené. Co si budeme povídat, dítě, které je od první třídy demotivováno neúspěchem už se prostě nezvedne. Spíš jsem měla na mysli úplně jiné věci, kterým rodiče svým dětem vyloženě ubližují ve jménu jejich blaha a pohody - ale to je na dlouhou diskuzi.
Netuším, jestli je někde metodický pokyn chválit.
Ale ano, obecně je určitě pravda, že jsou na děti mmnohem menší nároky a rodiče mají tendence je daleko více chránit před vším a dávat jim méně volnosti ( jako argument je používána bezpečnost).
Začíná to už u novorozenců, kojenců a batolat, kde cokoli jiného než 1000 % vyhovění čemukoli dítě stresuje, a pak volně pokračuje ve škole a školce.
Je to vidět i na tom, že se x let diskutuje, že domácí úkoly děti stresují, písemky je stresují, přijímačky je stresují, jakékoli vystoupení a prezentace před třídou je stresuje, takže neexistuje, aby se to po nich chtělo. Nedávno měla jedna známá názor, že její dítě je introvert a učitelka to nechápe a chce po ní i aktivitu v hodině(dítě už je starší druhý stupeň). Jasně, vlastně po chudáčku introvertovi nebudeme do konce života chtít nějakou aktivitu, ono to bez toho nějak půjde.
Jenže naučit se na určitou míru stresu je třeba, stejně jako samostatnost a volnost je třeba. Získává se tak odolnost a sebevědomí.
Nechápu to uvažování, kdy se prosazuje to umětání cestičky a opravdu extrémní ohledy až do dospělosti.
A pak přijde nutnost získání práce přes pohovory, kde člověka hodnotí a rozhodně nikoho nezajímá, že je ten introvert, pak přijde na řadu pochopení toho, že v životě nebude vše jen o tom, že musí být vše tak, aby to vedlo k maximálnímu pohodlí a tím ke spokojenosti. Že občas je prostě potřeba se přenést přes to, že není třeba být 100% ideální a že to není důvod k tomu, aby byl člověk nespokojený.
Příspěvek upraven 22.06.23 v 14:36
Já myslím, že je to celkovou nejasností hodnot ve světě, nemají prostě v sobě pevný bod,
rozvinutou vnitřní sebehodnotu. My třeba známky a nějaké hodnocení cizích lidí včetně učitelů bereme jen napůl vážně, vše je přece subjektivní a kdoví s čím ten daný člověk sám bojuje a přes jaký filtr děti hodnotí. Hlavní je milovat, věřit jim a nechat je rozvíjet svůj talent, naučit je vážit si lidí, které jim oplácí stejnou mincí, a naopak. Zatím jsme žádné větší problémy s neúspěchy nezaznamenali, a to jsme letos narazili na neúspěšné přijímačky. Naopak mi připadá, že to syna posílilo a že se více vyprofilovaly jeho zájmy a nadšení pro věci.
@Sedmnactnulajedna píše:
Tak jestli žiješ v Bruselu a je to tam kolem tebe samý euroúředník, tak pochybuju, že jsou jejich/vaše děti natolik technicky nadané, aby byly adepty třeba na ČVUT. Jaká matka, taká Katka, ne?
Dost primitivní úvaha. Představ si, že třeba moje máma má učňák, táta prolezl nástavbu s odřenýma ušima a všechny tři jejich děti mají dnes titul z různých oborů (včetně například chemie) a všude jsme patřili k premiantům. Jaká matka, taká Katka. ![]()
Dcera je taky introvert, je na sebe hrdá, když si zvládne sama koupit vstup do fitka, ale než by před kámoškou přiznala, že ji to děsí, tak si to radši koupí
. Ale než by se někoho zeptala na cestu, tak bude radši hodinu studovat mapu.
Taky na referát z fyziky se přihlásila, protože si chtěla „pojistit“ známku… měla z toho větší vítr než z cermatu, ale zvládla to, sklidila od spolužáku potlesk, co ji úplně dostalo a určitě ji to posílilo
@Pudloslava píše:
ještě donedávna u nás pravidelně nastávalo tzv. rozmetání karet
@hanka.br. Ona ta maminka sama nebyla asi z nejbystrejsich. Pocitam, ze sama mela kdysi v prvni tride spatne znamky a dceriny jednicky ji patricne ukolebaly.
V kazdem pripade mi prijde nejlepsi ucit se neco, abych to umela, ne proto, abych mela jednicku.
@Livi92 píše:
Dost primitivní úvaha. Představ si, že třeba moje máma má učňák, táta prolezl nástavbu s odřenýma ušima a všechny tři jejich děti mají dnes titul z různých oborů (včetně například chemie) a všude jsme patřili k premiantům. Jaká matka, taká Katka.
nasi rodice casto nemají titul, ac jsou chytri, protoze v jejich mladi se na vs tak nechodilo, zvlaste na vsi. Nyni mladez tituly ma, ac chytra pokazde neni.
@brambora80 píše:
A co na něj zafungovalo? Vysvětlování a klidný přístup? Přemýšlím, zda by tady zabralo, kdyby hned od začátku měl známky na celé škále, i když s převahou jedniček (stejně tak ostatní ve třídě), že by si zvykl, že ze známek se nestřílí. No nemáte to vy učitelé jednoduché.
Ano, poklidně vysvětlovat, že nevadí, když se něco nepovede. Že se to i nám stává. Každý udělá chybu. Často to zabere. Ale někdy nepomůže nic. Teď třeba dostal malou 2 v jednom cvičení. Třídní známkuje každé cvičení v písemce a pak vznikne jedna výsledná známka. Výslednou měl jedna. Test se rozdal pátou hodinu. Už tam nejsem a zbytek vyučování byl hotový. Rozčiloval se, scény. Ani oběd nechtěl. Ale to bylo po dlouhé době.
To měl prý špatný den od rána. Mamka čekala, že nějak vybouchne.
@Hobitka píše:
@hanka.br. Coz presne bez prozivani mirneho stresu na zacatku skoly - jak maji zvladat vetsi stresy s rostoucim vekem. A ze jich je.Nez davat vsem jednicku, tak to uz je lepsi slovni hodnoceni. Ja nevim, jednicka prvnaka asi potesi, ale trochu mam obavy, ze vetsiho pracanta z nej neudela, a pokud mel v prvni tride jednicky a pritom mu to neslo, tak ve druhe jen diky tem jednickam mu to lepe nepujde.
To se stalo v okoli, ze dite nosilo celou prvni tridu jednicky a maminku pak nekdy v dubnu ucitelka pripravovala na to, ze dite bude nejspis muset opakovat prvni tridu, protoze porad neprecte slabiku. A maminka se divila, ze ma prece jednicky.
Zvláštní, že tuto informaci se maminka dozvídá skoro na konci školního roku a nebyla informována dřív ![]()
@Josefuna píše:Žádná mezinárodní školu kolem sebe nemáme. A chudé děti taky ne.
Ono počet dárků a značky stejně řeší spíše ti chudší. Na mezinárodní škole se tím nikdo moc nezabývá.
@Livi92 píše:
Dost primitivní úvaha. Představ si, že třeba moje máma má učňák, táta prolezl nástavbu s odřenýma ušima a všechny tři jejich děti mají dnes titul z různých oborů (včetně například chemie) a všude jsme patřili k premiantům. Jaká matka, taká Katka.
Tak to je fajn, u nás v rodině podobně. I když nemůžu teda říct, že moji rodiče jsou hloupí. Jen žili v jiných možnostech a jiné době.
Nicméně jsem mluvila o tom, že není zvláštní, když děti euroúředníků, což jsou typicky třeba filologové, právníci, ekonomové, pokud se nemýlím, volí houfně například zmiňovanou dráhu sociologů, politologů a dalších logů a skončí třeba taky ve státní správě, spíš než by se houfně stávali kvantovými fyziky. Ano, je to primitivní úvaha, souhlasím.
@Sedmnactnulajedna píše:
Tak jestli žiješ v Bruselu a je to tam kolem tebe samý euroúředník, tak pochybuju, že jsou jejich/vaše děti natolik technicky nadané, aby byly adepty třeba na ČVUT. Jaká matka, taká Katka, ne?
Doba, kdy dítě dědilo povolání rodičů je už dávno za námi. Navíc i v institucích EU máš lidi s technickým vzděláním. Představ si, že jsou tu informatici, lidé s jadernou fyzikou, veterinou, chemií apod. Spíše jde o zájmy těch dětí, ony mají třeba z matematiky 1 a jde jim, ale na technické školy jich chce minimum.
@Pudloslava píše:
měla jsem dojem, že to jsou přesně vš pro ty sice chytré, ale netalentované žáky, kteří si také zaslouží nějaké vzdělání, ale nemají na to učit se něco konkrétního
Bohužel to láká i ty studijní typy, co mají ve škole vynikající výsledky. Co je to chytré, ale netalentované dítě? On existuje třeba talent na studium medicíny? Tam jde hlavně o výdrž a ochotu 6 let se stále učit, hodně memorování, potom atestace. To není o nějakém talentu, ale o ochotě tomu podřídit dost podstatnou část života. A tak to máš i s jinými obory. Mladým lidem přijdou humanitní obory zajímavější, mají k nim c tomto věku vesměs blíže. Oni by také něco dle tvých slov konkrétního vystudovali, ale nechtějí a také někteří rodiče si myslí, že takto budou mít více možností než s něčím konkrétním, jako je třeba chemie nebo biologie. Umí jazyky a mohou do nějaké nadnárodní společnosti, kde se zaučí.
Ono je dobré dítě učit, že ani rodič neni dokonalý, že občas chybuje. Občas se něco připálí, občas zaspí, zapomene něco koupit atd..Ale nešílí z toho, naopak to příště zkusí prostě líp. Pokud bude mít dítě pocit, že jediné není dokonalé, tak bude mít prostě úzkosti. Pokud tedy nebude ten typ, který má vše na háku.