Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč na něj nemůžu přestat myslet?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
jdukolem
19.10.13 21:59
Chemie… mozek si pamatuje tu euforii co jste zažili a ono je to návykový takže chce další příliv hormonů.. lepší uvědomit si že realitu jste spolu nezažili a že po 5 letech by to bylo nejspíš totéž co doma.. ty hormony a chemie fungují na začátku a pak vyprchají
- Citovat
- Upravit
19.10.13 22:02
@jdukolem píše:
Chemie… mozek si pamatuje tu euforii co jste zažili a ono je to návykový takže chce další příliv hormonů.. lepší uvědomit si že realitu jste spolu nezažili a že po 5 letech by to bylo nejspíš totéž co doma.. ty hormony a chemie fungují na začátku a pak vyprchají
Naprosto souhlasím! Ještě mohu dodat, že jsem zažila něco obdobného. Neměli jsme rodinu a tak, ale ta touha po x letech nevyprchala a při jedné příležitosti jsme se spolu vyspali… výsledkem bylo fiasko a já litovala že mi nezůstaly ty představy a ta taouha co byla tak úžasná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.13 22:05
@ACU
jo jo, pamet je svina - casem vsechno ve vzpominkach vypada jeste daleko lip nez to vlastne bylo 
nektere veci vyprchaji, ale nektere ne, ani po 10 letech - znam to. ale fakt - vzpominky a fantazie jsou lepsi nez navraty…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.13 22:08
Souhlasim s holkama a muzu rict, ze jsem zazila asi to same… on zenaty, ja svobodna… jediny rozdil byl ten, ze mezi nami k necemu doslo. Utli jsme to, tak nejak vzajemne, on by od rodiny asi odejit nechtel, hlavne kvuli detem a ja bych to nikdy nechtela po nem… 
Sem tam se vidime, hlavne proto, ze si docela dost vypomahame pracovne. Vzdy si dame kafe, povykladame, a citime to, co mezi nami je. Chemie, nic vic - on miluje svou rodinu a ja ziju svuj zivot.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.13 22:11
@Ali-Ali píše:
@ACU
jo jo, pamet je svina - casem vsechno ve vzpominkach vypada jeste daleko lip nez to vlastne bylo
nektere veci vyprchaji, ale nektere ne, ani po 10 letech - znam to. ale fakt - vzpominky a fantazie jsou lepsi nez navraty…
Přesně tak, člověk si to vysní, předtsaví a pak jen čumí že je to jinak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.10.13 22:15
Stalo se mi to právě teď. Jsem vdaná, 2 děti, ale skoro rok mne přitahuje muž ze stejné vesnice a vůbec nechápu proč. Je starší, méně atraktivní a méně bohatý než můj manžel, také ženatý se dvěmi dětmi. Takže proč se mi vlastně líbí? Přitahuje mne že je to prostě sebejistý Chlap, co slíbí, to splní, zaměstnává tu v kraji dost lidí, je to pro ně skoro bůh, takže má moc a to se mi líbí - to je ale pitomost, že? 
No ale je to tak. Já jej přitahuju také, to prostě vím, nic se nestalo, ale stojí mne to hodně přemáhání.
Navíc teď se přes drby dozvídám, že se rozvádí. Ježíš, ještě že ne kvůli mně, to bych nepřežila. Spolu takhle intimní záležitosti neprobíráme, já si ho prostě držím od těla a od duše. Ale stačilo by pohnout prstem a probírali bychom i víc 
On mi teda říkal, že se mu líbím od doby, kdy mě poprvé viděl, tzn asi 3 roky zpátky. Já se zamilovala až po té, co jsem ho trochu poznala. No není to žádná láska nebeská, kvůli které by mi stálo za to rozbít rodinu, mám tušení, že po půl roce bychom spolu vyběhli navzájem ale ta přitažlivost - sakra, ta bude trvat snad věčně. No jak tohle dopadne?
Třeba Naďa.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.10.13 22:15
Ahoj, taky jsem něco podobného zažila, jen to nebylo jen na té platonické úrovni. S postupem času zůstane opravdu jen to hezké a zatímco já jsem už mamina, on mi pořád píše, že hledá někoho, jako jsem já…a o to je to těžší, chemie nevyprchala a asi nikdy zcela nezmizí, protože je to něco, co člověk NEMŮŽE MÍT, a asi proto je to „hezčí“ než to, co máme…myslím, že bezva by bylo si z toho vzít to pěkné a investovat to do vztahu, který máš (ale to se snadno říká, že 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.10.13 22:30
Taky jsem to zažila a taky v té platonické rovině- a stačily 3 roky, aby mi to dost vážně podkopalo manželství a psychiku vůbec. Přitom dotyčný by do života vůbec nebylterno, což jsem věděla i v té zamilovanosti.. ale ta přitažlivost..stejné myšlenky ve stejnou chvíli.. uff.. Přetrvává to tak dlouho prostě proto, že je tam ta nenaplněná možnost- nazažili jste spolu běžný život, nestihli si zevšednět, a proto je tam velký prostor dosadit si tam vlastní sny a představy.. to je na tom to zrádný, aspoň já k tomu takhle po těch letech došla a díky tomu mě to pustilo..přeju hodně síly.. 
- Citovat
- Upravit
19.10.13 22:30
Jo párkrát se mi to už stalo.-) 
Dopadlo to taky strašně. po třech měsících sem upalovala
Ted taky pár takovejch znám a když bych pominula mou rodinu, tak radši si budu žít v té krásné představě než to zas zničit a zjistit že to je jen chlap
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.10.13 22:33
Přesně tak jak píší ostatní. Podle mé zkušenosti je to právě proto, že k ničemu nedošlo a cítíš takový ten pocit, co by mohlo být…máš představy o tom, jak by to mohlo být… taky na jednoho takového nemůžu přestat myslet. Rozhodla jsem se, že se s ním vídat nebudu, protože mně to vlastně akorát bolí..a když jsem ho po dlouhé době potkala náhodou stejně se mi rozklepala kolena…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.10.13 22:45
Holky, moc všem děkuju za reakce 
.Utěšuje mě, že v tom nejsem sama a nejsem jediná, komu se to stalo nebo děje. Právě to mě napadá, že je to proto, že ho nemůžu mít a protože jsme nezažili ten běžný život 
.Ale je to teda strašně těžký, člověk si myslí, že to musí přejít a ono nic. A asi i to, že je to oboustranný není moc dobré. A je to prostě fakt tak, že si v duchu říkám, jestli jsem takhle štastná a jestli bych s ním nebyla štastnější. Přesně to „co by kdyby“ .A bohužel už mě i napadlo, jestli to „ono“ není osudové
- Citovat
- Upravit
19.10.13 22:50
Tak mně se to taky stalo. Měla jsem moc hezký dlouholetý vztah, ale opadla vášeň a já se nechtíc zamilovala jinde. Dotyčného jsem nemohla dostat z hlavy, ačkoliv jsme se vídali tak 3× do roka na nějaké akci (a nikdy k ničemu nedošlo, ani o mě nejevil zájem jinak, než o kamarádku a já mu nedávala nic najevo) a opravdu jsem se těm citům bránila. Ale každou noc se mi o něm zdálo a bylo to jako žít dvojí život, i když ten druhý neměl nic společného s realitou. Nakonec to pro mě asi po roce byla taková trýzeň, že jsem svého tehdejšího partnera opustila (cítila jsem se vůči němu provinile a rozhodně si nezasloužil, aby žil s někým, kdo myslí na jiného) a tomu „objektu“ jsem vyznala city (písemně, žili jsme od sebe hodně velkou dálku a navíc jsem čekala odmítnutí) aby se mi ulevilo alespoň takto. On to chvíli vstřebával a pak jsme to dali dohromady. Jsme spolu přes pět let, rok svoji a jsem moc šťastná 
myslím, že šťastný je i on 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.13 22:52
@Anonymní píše:
Holky, moc všem děkuju za reakce
Tak se na to koukej jinak, ne jako na někoho „vysněného“ ale jako na chlapa z masa a kostí, co každé ráno běží na velkou, prdí u filmů, drbe se na koulích, krká po každém loku piva a při sexu se mu klepe pupek kolem pasu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, předně se omlouvám za anonym, snad mě pochopíte. Nemám se s tím komu svěřit. Má se to tak..asi před čtyřmi lety jsem poznala muže, totálně jsme se do sebe zamilovali.Ale on byl ženatý, já svobodná. Samozřejmě tvrdil, že jim to neklape a že se rozvede.Bylo to takové to, že na něco pomyslíte a ten druhý to řekne nahlas nebo za vás dopoví větu. Nedošlo ani na sex, šlo čistě o zamilovanost nebo lásku? Nakonec to ale nevydržel a utnul to s tím, že nechce ani jedné ubližovat. O tom jak mi to ublížilo se nebudu rozepisovat. Našla jsem si za pár měsíců přítele, s kterým jsem do teď, on je pořád s manželkou a mají dítě. Občas se vidíme, tak jednou za rok, jen tak posedíme, ale nikdy se nic nestalo, jen jsme si třeba povídali. Jinak si občas napíšeme. No, a problém je v tom, že ani jednoho z nás to za ty roky nepustilo
.Prostě nás to pořád táhne k sobě a to ikdyž se nevídáme. Já vůbec nevím, proč to tak je a co s tím dělat. Nechci rozbíjet jemu rodinu a sobě taky ne.Ale trápí mě, že na něho musím pořád myslet 
.Nevím, jestli je to kvůli tomu, že jsme si nestačili zevšednět nebo proč to tak je. Stalo se to některé z vás? A jak to dopadlo? A prosím, neodsuzujte mě, opravdu cíleně nikomu neubližuju.