Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč nemluvím na rovinu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.10.23 22:54
@SimonNu píše:
Holky, potřebuju se poradit. S partnerem nikdy nemluvím na rovinu, vždy mluvím nepřímo a vyhýbám se jasné odpovědi. Vše okecávám a to nejdůležitější si nechávám jen pro sebe.
Pokud partner nepochopí co mu neustále nepřímo sděluji tak to dojde do fáze kdy bouchnu a nechám mu to vše sežrat. Nedokážu si připustit že na tom mám i svou vinu, bytostně to nesnáším.
Partner se stará o finanční zázemí a stíhá nás uživit, je vyčerpaný z práce ale přesto si bere dceru po práci ven abych si odpočinula.
Bohužel s ní ale přes týden nespí, prý proto aby se vyspal. Já krom starání se o dceru nic nemusím, ale péče samotná mi zabere většinu dne, je jí 1,5r.
A já nevím co s tím, jsem vyčerpaná, dítě i chlap mě serou.
Co bys mu vlastně chtěla říct? Jaké tě napadá konkrétní řešení této věci/situace?
Ty spíš s dcerou 5× týdně sama a 2× týdně spíte všichni tři spolu dohromady, nebo 2× týdně on s dcerou a ty sama?
Po obědě si jdi odpočinout s dítětem, vzorná matka usne jako první.😁
Až vezme dítě na procházku dělej si co tě baví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.23 22:55
Být frustrovaná z mateřství je normální. Skoro každá si tím projde. Nicméně to tvoje nedusledné sdělování toho co je problém je na pováženou. Já být tvůj chlap tak tě pošlu někam až vybouchneš za něco co si mi neřekla. Buď odborná pomoc a zjistit proč nejsi schopna říct věci na rovinu nebo zkus zapojit sebereflexi. Tedy jak by bylo tobě kdyby ti někdo neřekl co chce a pak se na tebe obořil, že to nevíš. Jednoduché to není a je třeba vlastní mentální trénink. To že s ní nespí když jde do práce chápu naprosto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
phdr.jelen
9.10.23 23:05
@Tarjei píše:
Okecavas jen manzelovi nebo vsem? Jaky bylo Tvoje detstvi, co minuly vztahy? Nejaky trauma nekde? Protoze okecavas ze strachu..to je vyhybavy a uzkostny chovani…
Je to vyhýbavé a úzkostné chování. Někdo, kdo to má, podle mě vycítí totéž u druhého a nemá problém tomu druhému říkat furt dokola, ať cokoliv řekne, že z toho hádka nebo konflikt nebude. Kdo nevycítí a není d e b i l, tak to taky přijme, ale bude to brát tak, že dokud druhá strana nic neříká, tak se nic neděje. No a d e b i l vystartuje, protože v konfliktech a v boji o to, kdo bude mít navrch, si libuje. Ale i d e b i l se může změnit, ale musí chtít a musí vědět, co dělá špatně. Většinou náprava ale není možná.
- Citovat
- Upravit
phdr.jelen
9.10.23 23:11
@Martha03 píše:
Být frustrovaná z mateřství je normální. Skoro každá si tím projde. Nicméně to tvoje nedusledné sdělování toho co je problém je na pováženou. Já být tvůj chlap tak tě pošlu někam až vybouchneš za něco co si mi neřekla. Buď odborná pomoc a zjistit proč nejsi schopna říct věci na rovinu nebo zkus zapojit sebereflexi. Tedy jak by bylo tobě kdyby ti někdo neřekl co chce a pak se na tebe obořil, že to nevíš. Jednoduché to není a je třeba vlastní mentální trénink. To že s ní nespí když jde do práce chápu naprosto.
Tak já být chlap, tak mi dojde, že ten výbuch není v pořádku. A podle chování ženy poznám, jestli to je hysterka a tohle je pro ni přirozené, nebo v sobě něco dusí. Podle toho bych se zachoval. V prvním případě, který by nenastal, protože od hysterek se držím dál, bych ji prostě začal krotit, nebo ukončil vztah, dítě nedítě, protože soužití s někým takovým prostě není možný. Pro mě. Ve druhém případě bych s ženou začal mluvit o tom, ať se nebojí věci říkat jasně, že o to stojím. Musí vidět, že nemusí mít strach z konfliktu. Jenže já jsem výjimečný muž, jeden z milionu. Takových je v téhle republice přibližně pět. Jeden je gay, jeden je v důchodu, dva jsou zabraní a já poslední k mání. Ale jsem hnusnej jako p r d e l. 
- Citovat
- Upravit
9.10.23 23:38
@SimonNu píše:
Holky, potřebuju se poradit. S partnerem nikdy nemluvím na rovinu, vždy mluvím nepřímo a vyhýbám se jasné odpovědi. Vše okecávám a to nejdůležitější si nechávám jen pro sebe.
Pokud partner nepochopí co mu neustále nepřímo sděluji tak to dojde do fáze kdy bouchnu a nechám mu to vše sežrat. Nedokážu si připustit že na tom mám i svou vinu, bytostně to nesnáším.
Partner se stará o finanční zázemí a stíhá nás uživit, je vyčerpaný z práce ale přesto si bere dceru po práci ven abych si odpočinula.
Bohužel s ní ale přes týden nespí, prý proto aby se vyspal. Já krom starání se o dceru nic nemusím, ale péče samotná mi zabere většinu dne, je jí 1,5r.
A já nevím co s tím, jsem vyčerpaná, dítě i chlap mě serou.
Zřejmě ti neumí číst myšlenky. Ty jemu ano? Navštiv psychologa, máš problém sama se sebou. Chlap chodí do práce, vydělává, živí vás. Pokud bude nevyspalý, může dělat chyby a prostě o práci přijde. Tedy i o výdělek. Ty jsi doma, dítěti je 1.5r. jak sama píšeš, nic dalšího nemusíš. Péče o 1.5r staré dítě tak katastrofická není. Pokud ten pocit ale máš, dej dítě do jeslí a vrať se do práce. Pečovat bude někdo jiný, ty budeš vydělávat (i když možná tvůj výdělek padne čistě na ty jesle), ale budeš mít pocit, že děláš víc a možná pak i pochopíš, proč chlap spal jinde než ty s dítětem.
Ve tvém krátkém popisu mi přijde, že nemáš žádnou toleranci, sebereflexi a že doma ti to prostě leze na mozek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
phdr.jelen
9.10.23 23:40
@Pajka2020 píše:
@phdr.jelenVětšina lidí nechce podle mě dělat partnerovi terapeuta.
Tohle není terapie. Terapie řeší problém a to odborným způsobem. O čem píšu, to je na úrovni debaty o tom, kdo odvede dítě do školky a kdo mezitím vyvenčí psa, nebo kdy se bude chodit spát, když jednomu vyhovuje 21. hodina a druhému půlnoc. „Dělá ti problém říct mi, že ti tohle vadí? Tak nemusí, protože já to chci vědět, že ti to vadí, tak mi to prosím řekni, budu rád, mě tvůj pohled zajímá.“ To není terapie, to je normální komunikace. Která dělá mnohým potíže. Ale právě to pochopení, že to problém dělat může, a ujištění, že se nic špatného nestane, je od té druhé strany důležité. Já s tím taky mám problém, proto to naprosto chápu a taky vím, jak to je důležitý. Taky vím, že s agresivním jedincem bych se nesnel, s asertivním bych ty blbé pocity měl, s pasivním bych na tom musel společně od začátku zamakat. Ale ten by to pochopil, protože je na tom podobně, a snad by proto neměl problém se to naučit taky. Je to pro oba takový bod nula, od kterého se mohou odpíchnout. Jenom musí chtít oba a oba pochopit, že ten druhý není nepřítel, ale partner a že oběma záleží jak na tom druhém, tak na tom vztahu.
- Citovat
- Upravit
9.10.23 23:58
@phdr.jelen píše:
Tohle není terapie. Terapie řeší problém a to odborným způsobem. O čem píšu, to je na úrovni debaty o tom, kdo odvede dítě do školky a kdo mezitím vyvenčí psa, nebo kdy se bude chodit spát, když jednomu vyhovuje 21. hodina a druhému půlnoc. „Dělá ti problém říct mi, že ti tohle vadí? Tak nemusí, protože já to chci vědět, že ti to vadí, tak mi to prosím řekni, budu rád, mě tvůj pohled zajímá.“ To není terapie, to je normální komunikace. Která dělá mnohým potíže. Ale právě to pochopení, že to problém dělat může, a ujištění, že se nic špatného nestane, je od té druhé strany důležité. Já s tím taky mám problém, proto to naprosto chápu a taky vím, jak to je důležitý. Taky vím, že s agresivním jedincem bych se nesnel, s asertivním bych ty blbé pocity měl, s pasivním bych na tom musel společně od začátku zamakat. Ale ten by to pochopil, protože je na tom podobně, a snad by proto neměl problém se to naučit taky. Je to pro oba takový bod nula, od kterého se mohou odpíchnout. Jenom musí chtít oba a oba pochopit, že ten druhý není nepřítel, ale partner a že oběma záleží jak na tom druhém, tak na tom vztahu.
Kdo muži zakladatelky řekne jak se jí má ptát? 🤔 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
phdr.jelen
10.10.23 00:03
@Pajka2020 píše:
Kdo muži zakladatelky řekne jak se jí má ptát? 🤔
Já píšu obecně, ne v tomto konkrétním případě. Zakladatelce jsem už poradil, aby to řešila sama tím, že poprvé řekne to, co jí vadí. A jestli není její partner vůl, tak mu klidně i může říct, že s tímto má problémy a bojí se hádek. Normální tvor to pochopí to je začátek k tomu, aby se ten její problém když ne vyřešil, tak minimalizoval v rámci toho vztahu.
- Citovat
- Upravit
10.10.23 00:14
@phdr.jelen píše:
Já píšu obecně, ne v tomto konkrétním případě. Zakladatelce jsem už poradil, aby to řešila sama tím, že poprvé řekne to, co jí vadí. A jestli není její partner vůl, tak mu klidně i může říct, že s tímto má problémy a bojí se hádek . Normální tvor to pochopí to je začátek k tomu, aby se ten její problém když ne vyřešil, tak minimalizoval v rámci toho vztahu.
Jo, já chápu, co píšeš. Jen mi toto přijde trochu jako citové vydírání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
phdr.jelen
10.10.23 01:20
@Pajka2020 píše:
Jo, já chápu, co píšeš. Jen mi toto přijde trochu jako citové vydírání.
Podle mě to citové vydírání není, protože sděluje své pocity a o druhém nepíše ani slovo. Ona si nevynucuje něco, neprosazuje své zájmy přes toho druhého, jenom sděluje něco o sobě. Podle mě je rozdíl mezi sdělením a vydíráním v tom, že sdělení se druhého člověka v podstatě netýká, zatímco u vydírání se něčeho od druhého dožaduje nebo do něčeho zatahuje, aniž by ten druhý mohl rozhodnout, zda toho zatažen být chce. Ale kdyby to náhodou do toho citového vydírání spadalo, tak je asi důležitá intenzita, a hlavně účel. Tady by to bylo ve prospěch toho vztahu, pro řešení problémů nebo předcházení. Podle mě je tohle ale asertivní sdělení „mám s něčím problém, chci to řešit (pomoz mi s tím prosím, protože se to týká obou)“, kdežto setrvání v tom stavu, o kterém píše zakldatelka, to citové vydírání je, protože výbuchy hněvu mají partnera upoozornit na to, že se nějak ona cítí a on je za to zodpovědný a ještě to odnáší on a má to tušit.
Ideální samozřejmě je, když zakladatelka ty své požadavky začne sdělovat, ale to už by dělala, kdyby to uměla. Neumí to, tak by se to měla naučit. A jestli se to bude učit v poradně s manželem, nebo společně s manželem, pokud on její problém chápe, tak je to přece jedno. Je fakt, že tohle málokdo pochopí a někdo to bude chtít zneužít. Ale někdo nerovná se všichni.
Jenom nerozumím tomu, proč tohle tomu chlapovi neřekla hned. Možná byla mladá, je to její první vztah, nezná se tak dobře… Tohle, stejně jako další věci, by si ti lidé měli sdělit co nejdřív. Ono je to složité, lidé jsou pitomí, chtějí druhého zneužívat, takže pak má člověk strach s něčím takovým přijít, je to brané jako slabost… Ale buď tím pádem o to dřív zjistí, že ten druhý pro ně není, když to pochopení nenajdou, nebo naopak mohou tomu druhému o to víc důvěřovat, když tu slabost bude ten druhý chtít odstranit. V každém případě to pro ten vztah je jenom plus, ne? Jsou spolu pro to, aby se ovládali, manipulovali se sebou, nebo pro to, aby spolu žili a byli jeden pro druhého?
- Citovat
- Upravit
10.10.23 03:52
@SimonNu píše:
Holky, potřebuju se poradit. S partnerem nikdy nemluvím na rovinu, vždy mluvím nepřímo a vyhýbám se jasné odpovědi. Vše okecávám a to nejdůležitější si nechávám jen pro sebe.
Pokud partner nepochopí co mu neustále nepřímo sděluji tak to dojde do fáze kdy bouchnu a nechám mu to vše sežrat. Nedokážu si připustit že na tom mám i svou vinu, bytostně to nesnáším.
Partner se stará o finanční zázemí a stíhá nás uživit, je vyčerpaný z práce ale přesto si bere dceru po práci ven abych si odpočinula.
Bohužel s ní ale přes týden nespí, prý proto aby se vyspal. Já krom starání se o dceru nic nemusím, ale péče samotná mi zabere většinu dne, je jí 1,5r.
A já nevím co s tím, jsem vyčerpaná, dítě i chlap mě serou.
Je super, že si to uvědomuješ, to je první krok. Moc prosím, začni to řešit, klidně i s odborníkem - než předáš toxický komunikační návyk dceři. Máma takhle (ne)komunikuje a naprosto to nesnáším. Je schopna se na mě naštvat, že jsem něco ne/udělala, přestože mi to JASNĚ NAZNAČOVALA. Teď už se nad to dovedu povznést, ale v dospívání to byl teda med - mnohdy jsem byla za něco takhle sprdnutá, zatímco jsem upřímně nechápala, co jsem zase udělala špatně. Nemluvě o vzorci, který jsem si odnesla do partnerských vztahů a musela se ho pracně odnaučovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.23 07:08
1,5 leté dítě je náročné samo o sobě, vydrž, tohle se přežene a za pár let bude klidnější. 
Proč ti vadí, že chlap nespí s dcerou? Jakože se malá hodně budí a ty bys chtěla, aby k ní vstával? Vždyť se potřebuje vyspat do práce, já bych za oddělené spaní byla ráda, aspoň bych neměla tendenci dítě tolik tlumit. Jasně, jsi nevyspalá, ale nejlepší na prvním dítěti je, že si při denním šlofíku můžeš lehnout taky. 
Co se týká tvých náznaků… Asi jsi v dětství nemohla říct svůj názor, co? A bojíš se reakce. Komunikace se dá naučit, pro začátek si sepiš na papír, co chceš a buď mu jej podstrč, přečti nebo napiš do sms. Chlapi většinou žádné náznaky nepochopí, prostě musíš říct přímo, co by sis přála a co potřebuješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.23 07:49
@phdr.jelen píše:
Tak já být chlap, tak mi dojde, že ten výbuch není v pořádku. A podle chování ženy poznám, jestli to je hysterka a tohle je pro ni přirozené, nebo v sobě něco dusí. Podle toho bych se zachoval. V prvním případě, který by nenastal, protože od hysterek se držím dál, bych ji prostě začal krotit, nebo ukončil vztah, dítě nedítě, protože soužití s někým takovým prostě není možný. Pro mě. Ve druhém případě bych s ženou začal mluvit o tom, ať se nebojí věci říkat jasně, že o to stojím. Musí vidět, že nemusí mít strach z konfliktu. Jenže já jsem výjimečný muž, jeden z milionu. Takových je v téhle republice přibližně pět. Jeden je gay, jeden je v důchodu, dva jsou zabraní a já poslední k mání. Ale jsem hnusnej jako p r d e l.
Tak samozřejmě, že komunikace je základ a i průměrný orangutan je schopen vycítit, že polovička má problém když bouchne… Na druhou stranu, když máš vedle sebe někoho, kdo bytostně nesnáší uznat, že je součástí problému tak je to problematické vyřešit nebo se něčemu dobrat diskuzí. Když řekneš „Máňo tak mi řekni, kde je problém“ vytvoříš tak zase situaci, která ji nutí říct problém a uznat, že ona je ten problém což ona bytostně nesnáší… Člověk donekonečna vycházet vstříc nemůže a nastane situace, kdy ona sama musí chtít tu situaci řešit. Málokdo snese dělat druhému terapeuta a být dostatečně klidný a pořád nad věcí, aby řešil problémy druhého. Pochopení pro to, že ji na RD šibe je určitě na místě, ale jen do určité míry, protože v určité chvíli musíš uznat, že si za to může sama svou neschopností řešit problém…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.23 09:33
@phdr.jelen píše:
Tak já být chlap, tak mi dojde, že ten výbuch není v pořádku. A podle chování ženy poznám, jestli to je hysterka a tohle je pro ni přirozené, nebo v sobě něco dusí. Podle toho bych se zachoval. V prvním případě, který by nenastal, protože od hysterek se držím dál, bych ji prostě začal krotit, nebo ukončil vztah, dítě nedítě, protože soužití s někým takovým prostě není možný. Pro mě. Ve druhém případě bych s ženou začal mluvit o tom, ať se nebojí věci říkat jasně, že o to stojím. Musí vidět, že nemusí mít strach z konfliktu. Jenže já jsem výjimečný muž, jeden z milionu. Takových je v téhle republice přibližně pět. Jeden je gay, jeden je v důchodu, dva jsou zabraní a já poslední k mání. Ale jsem hnusnej jako p r d e l.
No, tohle ti musím uznat. Moc padesátníků, kteří by podváděli manželku se sedmnáctiletou žábou (a k tomu jejich vlastní studentkou) taky neznám .
Ale píšeš, že jsi k mání. Takže ti na to ženuška přišla? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
