Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Taky mi to vadí, ale je to „kus od kusu“. Někdy mi to přijde ok (byli jsme na procházce a podobné vůbec neberu jako „mykání“, prostě matka a dítě byli na procházce, nic divnýho
), někdy mi z toho vstávaj chlupy, třeba právě to kakání, blinkání a podobně… ![]()
Ale třeba „trápěj nás prdíky“, to ještě pochopim, protože obvykle fakt trápěj jak dítě, tak rodiče, akorát každýho jinak… ![]()
@Etcetera78 píše:
Mateřský plurál je normální věc, vyjadřuje souznění matky s dítětem a tak…už si tu definici přesně nepamatuju, ale někdy jsem to četla
Přesně tak. A znovu se to vrací v období okolo 15-17 let, kdy má dcera zase blízko k matce. Ta pak používá termíny jako zhubly jsme a podobně (zdroj: Chvála, Trapková-Rodinná terapie psychosomatických poruch)
Nemykala jsem, nemykám a mykat nebudu, nesnáším to, když to slyším, jsem na to alergická. A ještě víc na to, když chlap někde řekne, že JSME těhotní, tak se ho vždy zeptám, jestli se těší, až bude rodit, když je taky těhotnej ![]()
@Etcetera78 píše:
Mateřský plurál je normální věc, vyjadřuje souznění matky s dítětem a tak…už si tu definici přesně nepamatuju, ale někdy jsem to četlaJá prskám smíchy, když slyším, jak „jsme se vykakali, roste nám zoubek a trápí nás prdíky“… jinak ale občas používám taky - když je náhodou mládě hodné a směje se na mě, tak říkám „To jsme se hezky vyhajali“, i když jsem po dobu jeho spánku šůrovala podlahu
Nás teda prdíky trápí všechny-tohle pochopím, maminka nevyspaná děcko uřvaný a starší naštvaný, že máma chová
.
Jinak k věci-občas mi to taky ujede hlavně z toho důvodu, že JÁ už samostatně nic nedělám a mám za za.dkem dvě mrňata. Jinak mi to u druhých nevadí.
já jsem mykání dlouho používala a vůbec mi to nedocházelo. Až pak nějaká mamina napsala deníček Mykání a můj mateřský mozek secvakl
ale taky je fakt, že už to nemůžu ani tak používat, protože mám dvě děti doma a když řeknu - rostou nám zuby, tak nikdo neví komu
..je fakt, že občas to použiju,, když se ségry třeba ptám, zda už MAJÍ za sebou očkování, apod. hrdá na to nejsem, ale nějak mi to přirozeně vypadne z pusy..
Po stopadesátý pořád stejné téma, mykání. Nevadí mi mykání, ale vadí mi lidi, kteří se na někoho, kdo tak mluví, divají jako na deb*la. Co je na tom, ať si každej mluví jak chce.
„Ambiciózní ineligentní holka z VŠ“ si dovolila mykat, a najednou už to není ta moje stará dobrá kamarádka.
Mně to přijde akorát tak pěkně povrchní. ![]()
Osobně mykám např. v případě, že nás trápí zuby, protože opravdu trápí nás všechny, protože nikdo z nás nespí. Ale neřekla bych, že nám rostou zuby. Případně upřesním, že nás trápí zuby od dítěte.
Mykání matek ještě chápu, ale opravdu nechápu a hlava mi nebere ženský kolem 60 (a starší), co potkávám a vždycky pronesou směrem k synovi - My jsme ale hezcí velcí kluci. Proč ale sedíme v kočáru, když už jsme tak velcí co? Nechtělo by se nám šlapat pěšky? A co už chodíme na nočník?
Nekomentuju, protože na to nemám, ale nedávno nám (jemu) to řekla úplně cizí ženská ve vlaku. ![]()
Nečetla jsem předchozí komentáře, ale já sama když někde slyším „vykakali jsme se“ apod, tak mi to přijde trošku divné… nikdy mi to ale úplně nevadilo, jen jsem tomu nějak pořád nemohla přijít na chuť…
a nedávno jsem si zpětně prohlížela svůj facebookový profil a nevěřila jsem svým očím, co jsem tam viděla
z předchozího týdne na mě z mé vlastní zdi křičel radostný status „A máme zoubek!!“
řekla bych tedy, že občas myknu a ani o tom nevím
podle mě je to přirozená mateřská deformace ![]()
I když už mám děti kapku odrostlejší, tak přesto můžu říct, že jsem nemykala. Rve mi to ušní bubínky a nechápu, kde se v dospělých ženách berou hlášky typu: „My jsme se pokakínkovali, nám rostou zoubečky, my jsme udělali hají,…“
Když totiž ještě u toho navíc slyším ty „zdrobnělinky“, tak si pomyslím něco o IQ a mávnu nad tím rukou.
Neřeším to, každý ať si šišlá a myká na své dítě, jak je mu libo. Každého věc
.
Já to použávám jen v případech, kdy to vyplyne ze situace - jdeme k doktorce, jsme nemocné (obě, případně všechny tři),… ale malá čurá, kaká, papá,… atd sama ![]()
Mě to teda děsně bije do uší a držím se zuby nehty, abych něco neřekla, když to slyším/čtu…
Příspěvek upraven 27.11.13 v 12:42
@kjhui mně mamka vždycky říkala „co vona? Vona je koza?“ takže já jsem zase alergická na ona/vona
to raději jménem..
Jinak přihodím příhodu mé maminky, když jsme si pořídili štěňátko fenky, která za půl roku hárala a naše mamina s námi vyrazila na procházku. Držila psici na vodítku a na každého páníčka jakéhokoliv psa volala „My háráme“
došlo jí to a do teď se tomu rádi zasmějeme ![]()
Taky nemykam, kdyz jsem slysela u doktora jak mamminka hlasi, ze maji prujem, tak mi to nedoslo a rekla jsem si co je sestre do toho, ze matka ma prujem ![]()
ale vysvetlilo se to
Pobavila me moje matka, ktera taky myka, na moji otazku proc tak mluvi, mi rekla, ze je tak zvykla
, podotykam, ze do doby nez se narodila dcera zadne dite v okoli nebylo. Kde si na to zvykala netusim.
Perlicka byl tatinek, ktery v obuvi hlasil, ze maji nozku 18 a uz maji male papucky ![]()
@cheekymonkey píše:
Ahoj, tohle téma je jen takové pro pobavení, doufám, že se tady nepopereteKdyž jsem byla cca v 5.měsíci těhotenství, přišla ke mně na návštěvu kamarádka z VŠ (ambiciózní, inteligentní holka). V té době měla asi 6 měsíční holčičku a když mluvila, tak všechno my, my, my… Byla jsem celkem v šoku, do té doby jsem se s něčím takovým nesetkala
A jen mě zarazilo, kam se poděla ta holka, co jsem znala, kde je její identita? Tak to na mě zapůsobilo a už tenkrát jsem se zařekla, že takhle opravdu ne. Čím víc mi rostlo břicho, tím víc jsem se s tímto „jevem“ setkávala. Dnes má syn 14m a já si připadám, že 95% matek pozbylo schopnost používat zájmena já, on/ona. Došlo to tak daleko, že jakmile uslyším „mykačku“, tak se už soustředím jen na ty výrazy a nejsem téměř schopna se s ní bavit. To, že je těžké se s maminkami bavit o něčem jiném než o příkrmech a o pokrocích našich dětí raději pominu, samotné mi změkl mozek.
Proto se vás ptám, proč mykáte? Pomozte mi to pochopit a tím popř. odstranit mou averzi. Teda, pokud je to ještě vůbec možné
Protože dokud to přebaluju, krmím, hlídám aby se to samotné někde nezabilo, je to moje součást, tudíž my. Až se osamostatní, je to on Mireček, nebo ona Janička ![]()
@Bobsh píše:
Já nemykám, nevím přijde mi to prostě divný. Třeba my máme průjem
Když někoho slyším tak mluvit, tak taky valím oči jak je to vůbec možný. Ale nic ve zlým, každýho věc. Kamarádka na mě a kolik máte zubů, tak jsem jí řekla 42nepochopila to.