Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím, můj příspěvek je trošku delší příběh, proto prosím vše pozorně přečtěte až do konce než budete reagovat.
Čerstvě jsem dokončila vysokou školu. Mám přítele, se kterým jsme přes 2 roky a rozhodli jsme se, že začneme společně bydlet.
Jeho táta asi před měsícem přišel s tím, že kousek od jejich domu vlastní byt a že by nás v něm nechal bydlet bez nájmu s tím, že bychom ten byt dali trochu dohromady a starali se o něj.
Od mých rodičů je to ale daleko, prakticky na druhé straně ČR. Oficiálně té možnosti a mém rozhodnutí ví už víc než měsíc a doteď nikdo nic nenamítal. Navíc jsou tam pro mě lepší pracovní možnosti než v mém rodišti, kde je velmi obtížné sehnat práci a když se povede, tak mzda není žádná sláva.
Dnes zničehonic mezi čtyřma očima matka spustila a osočila mě z toho, že se chci odstřihnout od rodiny, když chci jít tak daleko. Také mě označila za zlatokopku.
Pro doplnění podotýkám, že jsme spolu vždycky měly spíš neutrální vztah. Nikdy se o mě koc nezajímala.
Od 15 žiju po internátech a studentských kolejích víc než doma a ona se mi za celou tu dobu neobtěžovala ani zavolat. Když jsem telefonovala před WhatsApp s tátou a chtěla jsem si s ní aspoň chvilku popovídat, ani se neobtěžovala ke mně zvednout oči, natož tak pozdravit.
S tátou, se svou sestrou a s prarodiči z tátovy strany mám naopak velmi dobrý vztah. Přítelovi rodiče a sourozenci jsou taky úplně zlatí a podporující. Do rodiny mě přijali okamžitě.
Když jsem státnicovala, ráno mi jeho rodiče psali, že mi moc drží palce a když jsem státnice složila, byli z toho nadšení, jakoby je složilo jejich vlastní dítě.
Oproti tomu naši si ani nevzpomněli, že jejich dítě má státnice a následně se to u nás doma ani neslavilo, ale táta byl rád a řekl mi, že je na mě moc hrdý. Jediné, co mi k tomu řekla matka bylo:„Tak mi dones ze studijního papíry o ukončení studia.“
A teď? Teď jsem nezdárná špatně vychovaná dcera a ještě k tomu zlatokopka.
Hlavou mi běží spousta otázek… Proč se tak chová? Co jsem jí udělala? Dolehlo na ni, že odcházím a takhle to dává najevo? Jak mám na tohle reagovat? Co mám udělat, abych podle ní konečně jednou v životě jednala správně nebo aspoň ne špatně?
@LittleBit0ff píše:
Zdravím, můj příspěvek je trošku delší příběh, proto prosím vše pozorně přečtěte až do konce než budete reagovat.Čerstvě jsem dokončila vysokou školu. Mám přítele, se kterým jsme přes 2 roky a rozhodli jsme se, že začneme společně bydlet.
Jeho táta asi před měsícem přišel s tím, že kousek od jejich domu vlastní byt a že by nás v něm nechal bydlet bez nájmu s tím, že bychom ten byt dali trochu dohromady a starali se o něj.
Od mých rodičů je to ale daleko, prakticky na druhé straně ČR. Oficiálně té možnosti a mém rozhodnutí ví už víc než měsíc a doteď nikdo nic nenamítal. Navíc jsou tam pro mě lepší pracovní možnosti než v mém rodišti, kde je velmi obtížné sehnat práci a když se povede, tak mzda není žádná sláva.Dnes zničehonic mezi čtyřma očima matka spustila a osočila mě z toho, že se chci odstřihnout od rodiny, když chci jít tak daleko. Také mě označila za zlatokopku.
Pro doplnění podotýkám, že jsme spolu vždycky měly spíš neutrální vztah. Nikdy se o mě koc nezajímala.
Od 15 žiju po internátech a studentských kolejích víc než doma a ona se mi za celou tu dobu neobtěžovala ani zavolat. Když jsem telefonovala před WhatsApp s tátou a chtěla jsem si s ní aspoň chvilku popovídat, ani se neobtěžovala ke mně zvednout oči, natož tak pozdravit.S tátou, se svou sestrou a s prarodiči z tátovy strany mám naopak velmi dobrý vztah. Přítelovi rodiče a sourozenci jsou taky úplně zlatí a podporující. Do rodiny mě přijali okamžitě.
A teď? Teď jsem nezdárná špatně vychovaná dcera a ještě k tomu zlatokopka.
Když jsem státnicovala, ráno mi jeho rodiče psali, že mi moc drží palce a když jsem státnice složila, byli z toho nadšení, jakoby je složilo jejich vlastní dítě.
Oproti tomu naši si ani nevzpomněli, že jejich dítě má státnice a následně se to u nás doma ani neslavilo, ale táta byl rád a řekl mi, že je na mě moc hrdý. Jediné, co mi k tomu řekla matka bylo:„Tak mi dones ze studijního papíry o ukončení studia.“
Hlavou mi běží spousta otázek… Proč se tak chová? Co jsem jí udělala? Dolehlo na ni, že odcházím a takhle to dává najevo? Jak mám na tohle reagovat? Co mám udělat, abych podle ní konečně jednou v životě jednala správně nebo aspoň ne špatně?
Jestli se chceš odstěhovat, tak to udělej. VŮBEC se netrap co ti ona říká. Sama píšeš, že její zájem o tebe byl a je prakticky nulový. Zřejmě ji vadí, že budeš daleko, nebude tě mít pod dohledem nebo tak. Ale fakt, neřeš, neposlouchej, žij si svůj život ![]()
Tohle bych neposlouchala a ignorovala. Když měla námitky měla celé měsíce na to říct ti je nějakým konstruktivním způsobem.
Zlatokopka pravděpodobně nejsi. Zlatokopka by chtěla teda sbalit tatínka, když ten má ty zlaťáky.
Já bych se na ní vlídně usmál a řekl, že mám být po kom. Ano i v případě velké charakterové rozdílnosti. Nemá žádné právo se takhle po vás vozit a ještě vás urážet. Možná bych i zmínil, že právě její chování vás utvrdilo v tom, že být přes celou republiku není vůbec k zahození. Ne, nenechal bych si to líbit.
Vůbec si s tím nedělej starosti. Ignoruj to a buď šťastná. Tvá máma je evidentně zabšklá a neumí tě ani podpořit a pochválit. Nezávidí tak trochu? ![]()
@LittleBit0ff píše:
Zdravím, můj příspěvek je trošku delší příběh, proto prosím vše pozorně přečtěte až do konce než budete reagovat.Čerstvě jsem dokončila vysokou školu. Mám přítele, se kterým jsme přes 2 roky a rozhodli jsme se, že začneme společně bydlet.
Jeho táta asi před měsícem přišel s tím, že kousek od jejich domu vlastní byt a že by nás v něm nechal bydlet bez nájmu s tím, že bychom ten byt dali trochu dohromady a starali se o něj.
Od mých rodičů je to ale daleko, prakticky na druhé straně ČR. Oficiálně té možnosti a mém rozhodnutí ví už víc než měsíc a doteď nikdo nic nenamítal. Navíc jsou tam pro mě lepší pracovní možnosti než v mém rodišti, kde je velmi obtížné sehnat práci a když se povede, tak mzda není žádná sláva.Dnes zničehonic mezi čtyřma očima matka spustila a osočila mě z toho, že se chci odstřihnout od rodiny, když chci jít tak daleko. Také mě označila za zlatokopku.
Pro doplnění podotýkám, že jsme spolu vždycky měly spíš neutrální vztah. Nikdy se o mě koc nezajímala.
Od 15 žiju po internátech a studentských kolejích víc než doma a ona se mi za celou tu dobu neobtěžovala ani zavolat. Když jsem telefonovala před WhatsApp s tátou a chtěla jsem si s ní aspoň chvilku popovídat, ani se neobtěžovala ke mně zvednout oči, natož tak pozdravit.S tátou, se svou sestrou a s prarodiči z tátovy strany mám naopak velmi dobrý vztah. Přítelovi rodiče a sourozenci jsou taky úplně zlatí a podporující. Do rodiny mě přijali okamžitě.
A teď? Teď jsem nezdárná špatně vychovaná dcera a ještě k tomu zlatokopka.
Když jsem státnicovala, ráno mi jeho rodiče psali, že mi moc drží palce a když jsem státnice složila, byli z toho nadšení, jakoby je složilo jejich vlastní dítě.
Oproti tomu naši si ani nevzpomněli, že jejich dítě má státnice a následně se to u nás doma ani neslavilo, ale táta byl rád a řekl mi, že je na mě moc hrdý. Jediné, co mi k tomu řekla matka bylo:„Tak mi dones ze studijního papíry o ukončení studia.“
Hlavou mi běží spousta otázek… Proč se tak chová? Co jsem jí udělala? Dolehlo na ni, že odcházím a takhle to dává najevo? Jak mám na tohle reagovat? Co mám udělat, abych podle ní konečně jednou v životě jednala správně nebo aspoň ne špatně?
Vůbec se v životě nechovej tak, aby ses někomu zavděčila! ![]()
@LittleBit0ff píše:
Zdravím, můj příspěvek je trošku delší příběh, proto prosím vše pozorně přečtěte až do konce než budete reagovat.Čerstvě jsem dokončila vysokou školu. Mám přítele, se kterým jsme přes 2 roky a rozhodli jsme se, že začneme společně bydlet.
Jeho táta asi před měsícem přišel s tím, že kousek od jejich domu vlastní byt a že by nás v něm nechal bydlet bez nájmu s tím, že bychom ten byt dali trochu dohromady a starali se o něj.
Od mých rodičů je to ale daleko, prakticky na druhé straně ČR. Oficiálně té možnosti a mém rozhodnutí ví už víc než měsíc a doteď nikdo nic nenamítal. Navíc jsou tam pro mě lepší pracovní možnosti než v mém rodišti, kde je velmi obtížné sehnat práci a když se povede, tak mzda není žádná sláva.Dnes zničehonic mezi čtyřma očima matka spustila a osočila mě z toho, že se chci odstřihnout od rodiny, když chci jít tak daleko. Také mě označila za zlatokopku.
Pro doplnění podotýkám, že jsme spolu vždycky měly spíš neutrální vztah. Nikdy se o mě koc nezajímala.
Od 15 žiju po internátech a studentských kolejích víc než doma a ona se mi za celou tu dobu neobtěžovala ani zavolat. Když jsem telefonovala před WhatsApp s tátou a chtěla jsem si s ní aspoň chvilku popovídat, ani se neobtěžovala ke mně zvednout oči, natož tak pozdravit.S tátou, se svou sestrou a s prarodiči z tátovy strany mám naopak velmi dobrý vztah. Přítelovi rodiče a sourozenci jsou taky úplně zlatí a podporující. Do rodiny mě přijali okamžitě.
A teď? Teď jsem nezdárná špatně vychovaná dcera a ještě k tomu zlatokopka.
Když jsem státnicovala, ráno mi jeho rodiče psali, že mi moc drží palce a když jsem státnice složila, byli z toho nadšení, jakoby je složilo jejich vlastní dítě.
Oproti tomu naši si ani nevzpomněli, že jejich dítě má státnice a následně se to u nás doma ani neslavilo, ale táta byl rád a řekl mi, že je na mě moc hrdý. Jediné, co mi k tomu řekla matka bylo:„Tak mi dones ze studijního papíry o ukončení studia.“
Hlavou mi běží spousta otázek…Proč se tak chová? Co jsem jí udělala? Dolehlo na ni, že odcházím a takhle to dává najevo? Jak mám na tohle reagovat? Co mám udělat, abych podle ní konečně jednou v životě jednala správně nebo aspoň ne špatně?
Odešla jsi už dávno. Tvoje matka se nechová jako matka. Udělej to, co sama chceš.
@LittleBit0ff píše:
Hlavou mi běží spousta otázek… Proč se tak chová? Co jsem jí udělala? Dolehlo na ni, že odcházím a takhle to dává najevo? Jak mám na tohle reagovat? Co mám udělat, abych podle ní konečně jednou v životě jednala správně nebo aspoň ne špatně?
A všechny Tvé otázky - to jsou naprosté kraviny.
Proč se tak chová?
To je přece jedno. Starej se o sebe.
Co jsem jí udělala?
Nic. Ale to Ty přece víš.
Dolehlo na ni, že odcházím a takhle to dává najevo?
Přestaň mudrovat o blbostech. Máš si teď zařizovat spoustu jiných věcí.
Jak mám na tohle reagovat?
Odstěhováním alespoň 100 km daleko.
Co mám udělat, abych podle ní konečně jednou v životě jednala správně nebo aspoň ne špatně?
To je otázka dvanáctileté holčičky, a ne mladé ženy. Jsi dospělá, mysli a jednej podle toho.
@LittleBit0ff
Proč si tě chce matinka udržet blízko? Vypadlo to z ní během proslovu o odstřihávání a zlatokopkách? ![]()