Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Táta utekl z domu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.7.23 21:38
Holka zlatá, je mi Tě líto. Jakmile to půjde, odstěhuj se. Mysli i na sebe. Tohle dál nemůžeš snášet! Co máma? Ta nedělá nic? Nebrání Tě? Tvůj táta by se měl jít okamžitě léčit. Má dny kdy je v pohodě? Promluv s ním. Mít o něho strach je jedna věc, ale zničit si kvůli němu život je věc druhá. Já jsem třeba před více jak rokem přestala komunikovat s matkou, ač vím že má také problémy, ale já jsem si řekla: sakra, je dospělá, nemá IQ 70, tak proč se mám trápit já? To samé musíš udělat TY. Upřímně. Člověk co si chce opravdu něco udělat, to nikomu neřekne. Aby ho nikdo nenašel a nezkoušel mu v tom zabránit. Držím Ti palce a opravdu, mysli hlavně sama na sebe. Tohle si nezasloužíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.23 21:47
@Anonymní píše:
Dobrý den,asi nechci přímo poradit, spíše se vypovídat…Dneska se na mě naštval táta, řval na mě kvůli kočce, že to zvíře nesnáší a že ta kočka půjde z domu (tu kočku donesla asi před 3 lety máma od své známé, já jsem ji tedy nepořídila). Tak jsem tátovi odsekla něco v tom smyslu, že bych nejradši odešla já…Táta se naštval a demonstrativně odešel z domu, je pryč několik hodin a máma se ho teď vydala hledat…Takhle je to u nás doma časté, táta je totiž psychicky nemocný a když jsem ho podobným způsobem vytočilajá nebo některý z mých sourozenců, tak se demonstrativně pokusil o sebevraždu…Něco jsem mu kdysi odeskla nebo s ním nesouhlasila, tak vzal do ruky nůž se slovy, jaká jsem hrozná kráva, co mu zničila život a že se jde zabít. Taky říkal, že se těší, až umře, jelikož se nebude muset na mě dívat. Na to, že přivedl na svět něco takového jako jsem já… ¨
Odstěhovat…jasně, že bych chtěla…jenže kdysi se stala podobná scéna, rodiče na mě řvali, že dokud bydlím pod jejich střechou, tak budu poslouchat. Když jsem řekla, že se brzo odstěhuji, tak řvali, že ani náhodou…chodím na VŠ, řekli, že se odstěhuji, až budu mít magistra, do té doby ani omylem. Když jsem řekla, že jsem plnoletá a odstěhuju se a nemůžou mi v tom bránit, tak se opět táta šel demonstrativně podřezat nožem (mimochodem se tahle scéna stala 2 dny před mýma narozeninama, v den narozenin mě táta celý den za trest ignoroval a jedna ze sester mi odmítla popřát k narozeninám, natož se mnou slavit, že prý jsem blbá kráva a schválně jsem otce naštvala…)Snažila jsem si našetřit peníze, abych měla na bydlení a mohla se odstěhovat, každou volnou chvíli jsem byla na brigádě, bohužel jsem o práci přišla a novou teprve scházím…Když jsem přišla o tu práci, tak jsem přišla i o veškerou radost v životě…Momentálně docházím k psycholožce a na psychiatrii, beru prášky…Bohužel ani tak nejsem v moc dobrém psychickém stavu…
Omlouvám se za ufňukaný post, ale potřebovala jsem se ze svých pocitů vypsat, psycholožka má teď dovolenou a další sezení budeme mít až v srpnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.23 21:48
Odstěhuj se, najdi si brigádu, zažádej si o výživné a jdi do spolubydlení. Když to řeknu hodně hnusně, tak když se otec opravdu zabije, tak aspoň celá rodina bude mít klid. Má otec stanovenou diagnózu nebo je to taková ta klasika kdy ta rodina ví, že je s tím člověkem něco hodně špatně, ale dotyčný nikdy k odborníkovi nepůjde?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.7.23 21:55
@Serpentini Táta by k psychiatrovi/psychologovi dobrovolně nikdy nešel, i máma je proti tomu…
Dělali mi scény, když zjistili, že jsem se začala léčit já, i když moc dobře věděli, že mám psychické problémy a často mi kvůli tomu nadávali, že jsem neschopný, labilní magor…Ale když jsem se své psychické problémy rozhodla řešit, tak je to podle nich taky špatně…Napřed teda mi vyčítali, že vůbec k nějaké psycholožce chodím, že je jim jassné, že je tam chodím pomlouvat…a pak chtěli zkusit kompromis, že tam teda můžu chodit, ale budou tam chodit do té ordinace se mnou…nakonec rezignovali a už to přestali řešit, že se léčím.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.7.23 22:05
@Anonymní píše:
@Serpentini Táta by k psychiatrovi/psychologovi dobrovolně nikdy nešel, i máma je proti tomu…
Dělali mi scény, když zjistili, že jsem se začala léčit já, i když moc dobře věděli, že mám psychické problémy a často mi kvůli tomu nadávali, že jsem neschopný, labilní magor…Ale když jsem se své psychické problémy rozhodla řešit, tak je to podle nich taky špatně…Napřed teda mi vyčítali, že vůbec k nějaké psycholožce chodím, že je jim jassné, že je tam chodím pomlouvat…a pak chtěli zkusit kompromis, že tam teda můžu chodit, ale budou tam chodit do té ordinace se mnou…nakonec rezignovali a už to přestali řešit, že se léčím.
Odstěhuj se jak jen to bude možné, a už se nikdy v životě nevracej. Raději ani na návštěvu. To je hnus toto 
Jseš dobrá že máš sílu toto řešit u odborníka 
, tvoje rodina je totálně toxická, odstřihni se od nich.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.7.23 22:07
@Anonymní píše:
@Serpentini Táta by k psychiatrovi/psychologovi dobrovolně nikdy nešel, i máma je proti tomu…
Dělali mi scény, když zjistili, že jsem se začala léčit já, i když moc dobře věděli, že mám psychické problémy a často mi kvůli tomu nadávali, že jsem neschopný, labilní magor…Ale když jsem se své psychické problémy rozhodla řešit, tak je to podle nich taky špatně…Napřed teda mi vyčítali, že vůbec k nějaké psycholožce chodím, že je jim jassné, že je tam chodím pomlouvat…a pak chtěli zkusit kompromis, že tam teda můžu chodit, ale budou tam chodit do té ordinace se mnou…nakonec rezignovali a už to přestali řešit, že se léčím.
Také chodím k psycholožce, no a co?! 
Jinak to, co píšeš je manipulace…
Mimochodem, vážně s tebou byli rodiče v ordinaci, po čas terapie? 
To snad nemohl, rozumný psycholog, dovolit 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.7.23 22:10
@Lu66 píše:
Holka zlatá, je mi Tě líto. Jakmile to půjde, odstěhuj se. Mysli i na sebe. Tohle dál nemůžeš snášet! Co máma? Ta nedělá nic? Nebrání Tě? Tvůj táta by se měl jít okamžitě léčit. Má dny kdy je v pohodě? Promluv s ním. Mít o něho strach je jedna věc, ale zničit si kvůli němu život je věc druhá. Já jsem třeba před více jak rokem přestala komunikovat s matkou, ač vím že má také problémy, ale já jsem si řekla: sakra, je dospělá, nemá IQ 70, tak proč se mám trápit já? To samé musíš udělat TY. Upřímně. Člověk co si chce opravdu něco udělat, to nikomu neřekne. Aby ho nikdo nenašel a nezkoušel mu v tom zabránit. Držím Ti palce a opravdu, mysli hlavně sama na sebe. Tohle si nezasloužíš.
Máma mě někdy brání, snaží se tátu uklidnit. Ale s matkou je to taky složité, taky by potřebovala chodit k nějakému odborníkovi, ale to je zase jiný příběh…S tátou je to čím dál tím horší, má těžké deprese, takže se mu snažím vyhýbat. Většinu dní však to s ním není až tak zlé, spíš je tak nějak permanentně ve špatné náladě…tyhle záchvaty jsou spíš výjimečné, když ho někdo opravdu hodně naštve…
- Citovat
- Upravit
13.7.23 22:11
@Anonymní píše:
Dobrý den,asi nechci přímo poradit, spíše se vypovídat…Dneska se na mě naštval táta, řval na mě kvůli kočce, že to zvíře nesnáší a že ta kočka půjde z domu (tu kočku donesla asi před 3 lety máma od své známé, já jsem ji tedy nepořídila). Tak jsem tátovi odsekla něco v tom smyslu, že bych nejradši odešla já…Táta se naštval a demonstrativně odešel z domu, je pryč několik hodin a máma se ho teď vydala hledat…Takhle je to u nás doma časté, táta je totiž psychicky nemocný a když jsem ho podobným způsobem vytočilajá nebo některý z mých sourozenců, tak se demonstrativně pokusil o sebevraždu…Něco jsem mu kdysi odeskla nebo s ním nesouhlasila, tak vzal do ruky nůž se slovy, jaká jsem hrozná kráva, co mu zničila život a že se jde zabít. Taky říkal, že se těší, až umře, jelikož se nebude muset na mě dívat. Na to, že přivedl na svět něco takového jako jsem já… ¨
Odstěhovat…jasně, že bych chtěla…jenže kdysi se stala podobná scéna, rodiče na mě řvali, že dokud bydlím pod jejich střechou, tak budu poslouchat. Když jsem řekla, že se brzo odstěhuji, tak řvali, že ani náhodou…chodím na VŠ, řekli, že se odstěhuji, až budu mít magistra, do té doby ani omylem. Když jsem řekla, že jsem plnoletá a odstěhuju se a nemůžou mi v tom bránit, tak se opět táta šel demonstrativně podřezat nožem (mimochodem se tahle scéna stala 2 dny před mýma narozeninama, v den narozenin mě táta celý den za trest ignoroval a jedna ze sester mi odmítla popřát k narozeninám, natož se mnou slavit, že prý jsem blbá kráva a schválně jsem otce naštvala…)Snažila jsem si našetřit peníze, abych měla na bydlení a mohla se odstěhovat, každou volnou chvíli jsem byla na brigádě, bohužel jsem o práci přišla a novou teprve scházím…Když jsem přišla o tu práci, tak jsem přišla i o veškerou radost v životě…Momentálně docházím k psycholožce a na psychiatrii, beru prášky…Bohužel ani tak nejsem v moc dobrém psychickém stavu…
Omlouvám se za ufňukaný post, ale potřebovala jsem se ze svých pocitů vypsat, psycholožka má teď dovolenou a další sezení budeme mít až v srpnu.
Vůbec se nedivím, že nejsi v pohodě, pokud v tomhle jsi nucena žít. Ale k uzdravení se potřebuješ od toho toxického prostředí odříznout a to na trvalo. nenech si namluvit, že jsi za to zodpovědná a odstěhuj se. Nemusíš hned dneska, ale jsi plnoletá, tak se rozhlídni po práci, spolubydlení, udělej si plán a toho se drž. Ono ti pomůže už jenom to, když na svém osamostatnění začneš systematicky pracovat, odpoutáš svoje myšlenky a začneš plánovat svou lepší budoucnost. Jakou studuješ školu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.23 22:15
Jsi velmi statečná. Kolik let ti chybí do ukončení VŠ? Skutečně nemáš kam jít?
Příspěvek upraven 13.07.23 v 22:53
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.7.23 22:18
@Anonymní píše:
Také chodím k psycholožce, no a co?!Jinak to, co píšeš je manipulace…
Mimochodem, vážně s tebou byli rodiče v ordinaci, po čas terapie?
Ne, rodiče se mnou v té ordinaci nebyli, ale chtěli to, to jsem rázně odmítla (samozřejmě byli naštvaní) a probírala jsem to s psycholožkou, ta řekla, ať se nebojím, že i kdyby za ní přišli a chtěli by vědět o čem spolu mluvíme, tak jim žádné informace o mně neřekne, vše co spolu řešíme je důvěrné a rodičům do toho nic není.
A ano, chodit k psychologovi není až tak neobvyklé, ale moji rodiče na to mají jiný názor. Můj mladší bratr jako malý měl problém se čtením a psaním, třídní učitelka ho chtěla poslat do pedagogicko-psychologické poradny, mámu to strašně urazilo, že její dítě není žádný blbý dyslektik nebo něco takového a nějakého psychologa taky nepotřebuje.
- Citovat
- Upravit
13.7.23 22:20
Tak to je drsny a je mi to lito, v cem zijes. Urcite je dobre, ze chodis na VS - lepsi uplatneni a dostanes se mezi normalni lidi z toho pekla doma. Je dobre, ze to resis i u psychologa. Neslo by prestoupit treba na dalkove studium, aby sis u toho mohla najit treba pul uvazek a najit si nejake spolubydleni ve studentskem byte? Nebo co pribuzni, treba na cas jit bydlet k babickam, tetickam, nebo klidne i ke kamoskam? Za me je uplny zaklad se odstehovat a vypadnout z toho pekla, ono to clovek nejvic pochopi az tehdy, kdyz je z toho venku par mesic a muze to hodnotit retrospektivne. A do odstehovani se snazit byt co nejvic mimo domov, chodit se domu prakticky vyspat, obcas neco pouklidit, aby nebyly reci, ze nic nedelas. Jako za me prinejhorsim i prerusit na rok skolu a jit do normalni prace a odstehovat se o ty rychleji…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.23 22:30
@medvidka píše:
Odstěhuj se jak jen to bude možné, a už se nikdy v životě nevracej. Raději ani na návštěvu. To je hnus toto
naprosty souhlas 
zakladatelko vydrz 
, tvoje cesta ven z tehle pasti uz zacala, i maly krok se pocita, ty velky prijdou taky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.23 23:00
@Anonymní píše:
@Serpentini Táta by k psychiatrovi/psychologovi dobrovolně nikdy nešel, i máma je proti tomu…
Dělali mi scény, když zjistili, že jsem se začala léčit já, i když moc dobře věděli, že mám psychické problémy a často mi kvůli tomu nadávali, že jsem neschopný, labilní magor…Ale když jsem se své psychické problémy rozhodla řešit, tak je to podle nich taky špatně…Napřed teda mi vyčítali, že vůbec k nějaké psycholožce chodím, že je jim jassné, že je tam chodím pomlouvat…a pak chtěli zkusit kompromis, že tam teda můžu chodit, ale budou tam chodit do té ordinace se mnou…nakonec rezignovali a už to přestali řešit, že se léčím.
Takže klasika. Kdo by psychiatra potřeboval nejvíc k němu nikdy nepůjde. Taky jsem vyrostla s psychicky nemocným člověkem, který by se v životě léčit nikam nešel, v devatenácti jsem zdrhla. Až si najdeš brigádu, tak si nech na sebe stanovit výživné soudem a opravdu jdi do toho spolubydlení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den,
asi nechci přímo poradit, spíše se vypovídat…Dneska se na mě naštval táta, řval na mě kvůli kočce, že to zvíře nesnáší a že ta kočka půjde z domu (tu kočku donesla asi před 3 lety máma od své známé, já jsem ji tedy nepořídila). Tak jsem tátovi odsekla něco v tom smyslu, že bych nejradši odešla já…Táta se naštval a demonstrativně odešel z domu, je pryč několik hodin a máma se ho teď vydala hledat…Takhle je to u nás doma časté, táta je totiž psychicky nemocný a když jsem ho podobným způsobem vytočilajá nebo některý z mých sourozenců, tak se demonstrativně pokusil o sebevraždu…Něco jsem mu kdysi odeskla nebo s ním nesouhlasila, tak vzal do ruky nůž se slovy, jaká jsem hrozná kráva, co mu zničila život a že se jde zabít. Taky říkal, že se těší, až umře, jelikož se nebude muset na mě dívat. Na to, že přivedl na svět něco takového jako jsem já… ¨
Odstěhovat…jasně, že bych chtěla…jenže kdysi se stala podobná scéna, rodiče na mě řvali, že dokud bydlím pod jejich střechou, tak budu poslouchat. Když jsem řekla, že se brzo odstěhuji, tak řvali, že ani náhodou…chodím na VŠ, řekli, že se odstěhuji, až budu mít magistra, do té doby ani omylem. Když jsem řekla, že jsem plnoletá a odstěhuju se a nemůžou mi v tom bránit, tak se opět táta šel demonstrativně podřezat nožem (mimochodem se tahle scéna stala 2 dny před mýma narozeninama, v den narozenin mě táta celý den za trest ignoroval a jedna ze sester mi odmítla popřát k narozeninám, natož se mnou slavit, že prý jsem blbá kráva a schválně jsem otce naštvala…)
Snažila jsem si našetřit peníze, abych měla na bydlení a mohla se odstěhovat, každou volnou chvíli jsem byla na brigádě, bohužel jsem o práci přišla a novou teprve scházím…Když jsem přišla o tu práci, tak jsem přišla i o veškerou radost v životě…Momentálně docházím k psycholožce a na psychiatrii, beru prášky…Bohužel ani tak nejsem v moc dobrém psychickém stavu…
Omlouvám se za ufňukaný post, ale potřebovala jsem se ze svých pocitů vypsat, psycholožka má teď dovolenou a další sezení budeme mít až v srpnu.