Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah dcery a otce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.7.23 20:11
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu si pro radu ohledně mého vztahu s otcem.
Vždy pro mě byl autorita, bála jsem se ho ale zároveň měla svým zpusobem moc rada.
Ve výchově prosazoval naprostou poslušnost, skvěle známky, žádné odmlouvani, aby se dceruskou mohl chlubit.
Nikdy se mi nevěnoval, nijak mě nerozvijel, za cely svůj život jsem s nim měla 3× výlet. Měl rad ženský a mamku hodně podváděl, nebyla výjimka, ze me bral za milenkami, se pochlubit. To mi došlo až v dospělosti, jako dítě to pro me byla teta.Cítím vděk za finanční podporu během studii, dával mi peníze na nájem a částečné pokrýval výdaje za jídlo.
Je mi 30 let, mám rodinu a dítě na cestě, ale tatínek neustále touží po me přítomnosti a poslušnosti, ale kdyz prijedu, sedime a koukame na TV
kdyz mám jiný názor/nesouhlasím/něco pro nej nechci udělat, tak se semnou automaticky přestává bavit. Přitom se mu snažím vždy asertivne vysvětlit, ze přijet na oslavu/víkend/apod nemohu, protože mám práci, kde si proste nemuzu vzít ze dne na den dovolenou, a taky se chci o víkendech věnovat manželi a svým aktivitám. Jezdívam 2-3× za měsíc, i to je málo, je to 150 km/jedna cesta. On za námi nejede, auto vlastní.
Me praci, životu nerozumí, kdyz začnu vyprávět, nezajímá ho to. Myslím si, ze ani netuší kde pracuji.A teď k věci, nechybí mi, proste si říkám, ze kdyby nebyl, měla bych o starost min. Dost pije, já jsem téměř abstinent, kor v těhotenství. Vlastně se mu cítím dluzna jen za finance během studii. Dost se za své pocity stydím, ale uvědomuji si, ze ten člověk mě x let psychicky týral (vyhrožoval dětským domovem, vyhrozoval priskrcenim financí během školy, hledal důvody ke zbytečným hadkam). Už par let jsem od nej finančně nezávislá, máme svůj dum, na který on nedal ani korunu. Jeho chování je ale takove, jak kdyby nám ho cely postavil. Furt má řeči, ze bez nej bych toho vrcholu nedosáhla.
Jak se od těch pocitu odpoutat? Mám ho rada, ale nejradši bych ho ze svého života vymazala a pretrhala kontakty. Na druhou stranu, je to táta…
A kolik za to chce? Ma konkretni predstabu, nebo pozaduje dozovotni vdecnost a skok na pisknuti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.7.23 20:14
@PaníBovaryová píše:
A kolik za to chce? Ma konkretni predstabu, nebo pozaduje dozovotni vdecnost a skok na pisknuti?
Na to jsem se neptala, to by se urazil a nebavil. Ale zkusit to mužů. Na druhou stranu, měl ke mě vyzivovaci povinnost, kterou pokrýval tak z půlky, zbytek jsem vydělávala sama.
- Citovat
- Upravit
13.7.23 20:23
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu si pro radu ohledně mého vztahu s otcem.
Vždy pro mě byl autorita, bála jsem se ho ale zároveň měla svým zpusobem moc rada.
Ve výchově prosazoval naprostou poslušnost, skvěle známky, žádné odmlouvani, aby se dceruskou mohl chlubit.
Nikdy se mi nevěnoval, nijak mě nerozvijel, za cely svůj život jsem s nim měla 3× výlet. Měl rad ženský a mamku hodně podváděl, nebyla výjimka, ze me bral za milenkami, se pochlubit. To mi došlo až v dospělosti, jako dítě to pro me byla teta.Cítím vděk za finanční podporu během studii, dával mi peníze na nájem a částečné pokrýval výdaje za jídlo.
Je mi 30 let, mám rodinu a dítě na cestě, ale tatínek neustále touží po me přítomnosti a poslušnosti, ale kdyz prijedu, sedime a koukame na TV
Me praci, životu nerozumí, kdyz začnu vyprávět, nezajímá ho to. Myslím si, ze ani netuší kde pracuji.A teď k věci, nechybí mi, proste si říkám, ze kdyby nebyl, měla bych o starost min. Dost pije, já jsem téměř abstinent, kor v těhotenství. Vlastně se mu cítím dluzna jen za finance během studii. Dost se za své pocity stydím, ale uvědomuji si, ze ten člověk mě x let psychicky týral (vyhrožoval dětským domovem, vyhrozoval priskrcenim financí během školy, hledal důvody ke zbytečným hadkam). Už par let jsem od nej finančně nezávislá, máme svůj dum, na který on nedal ani korunu. Jeho chování je ale takove, jak kdyby nám ho cely postavil. Furt má řeči, ze bez nej bych toho vrcholu nedosáhla.
Jak se od těch pocitu odpoutat? Mám ho rada, ale nejradši bych ho ze svého života vymazala a pretrhala kontakty. Na druhou stranu, je to táta…
Najdi si terapeuta a proste rekni, ze prijedes 1× za 2 mesice, vic nemas cas, pokud te chce videtmuze prijet za tebou po ohlaseni… mam podobnou matku a prosim te udelej toted co nejdrive to jde!!! Pokud to nedokazested budes"nicit" zivot svym detem 
… znam to:( bohuzel:(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.23 20:29
A jeste nejsi jako dite rodici povinovana byt vdecna… psychicky zdravy rodic zadny vdek neceka, co pro tebe dela, dela o sve vuli! Nejso odpovedna za jeho pocity, nemoce problemy ani zivot, on je dospely! Ty mas svoji rpdinu a budes odpovedna za sve deti… Ano o rodice by seme mela postarat ve stari, pri nemoci, ale jen dle svych moznosti, ne naukorsveho zivita a sve rodiny!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.7.23 20:38
Děkuji za podporu 
zrovna teď jsme ve fazi, kdy mě “trestá” a nebaví se semnou 
mrzí mě to hrozne moc, zkoušela jsem i volat ale na druhou stranu, jsou to krasne a klidne 3 týdny, kdy se nikam nehonim.
- Citovat
- Upravit
13.7.23 20:45
@Anonymní píše:
Děkuji za podporu
Vydrz jeste dalsi 3 tydny, na vycitky a citove vydirani reaguj vecne " velmi me to mrzi, ze se takhle chovas, ale nemohu s tim nic udelat je to tve rozhodnuti" neco podobneho svymi slovy… Vim jak jrozne moc tezke to je, kolik sil a pocitu viny atd te to bude stat… to mi ver, ale ver, ze kdyz ti neudelas ted bude to jen a jen horsi… 
On se nesmeni, zmenit se musis ty. Postupne prestanes chtit jeho odpusteni, pochopeni nebo uznani… je to hrozne moc tezke… ale jedine spravne… hodne sil a hodne stesti a ver, ze krome nastvani a vycitani take muze nastatfaze manipulace, kdy jakoby budeuznavat a chapat tve duvody, ale nenapadne zase vzcitat a citove vydirat " no ja vim, mas toho moc… „a az az tam prijedes "to je tak krasne, ldyz tady jsi, ja jsmetalsam, ja uznezvladam tohle a tohle“…:(. Nikdo kdo nepoznal nedokazepochopit jak psychicky vycerpavajici to je:(.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.23 20:46
Hele to jaký máš v dospělosti k němu vztah je jen a jeho “zásluha”.
Ta chyba není a nikdy nebyla v tobě. Máš bohužel otce ukázkového psychopata.
Cítíš se mu zavázána i když sama víš, že on pro tebe neudělal nic zázračného. Ba co více nesplnil tu úplně základní rodičovskou povinnost! A to bezpodmínečnou lásku.
Naopak ti způsobil trauma, které nyní v dospělosti musíš zpracovat.
Tak tedy ještě jednou. Ne nic mu nedlužíš! A pokud ti v jeho přítomnosti není dobře, nemáš povinnost ho navštěvovat. Navíc když víš jaký byl otec myslíš, že dědeček bude lepší?
Obavám se, že nejen nebude, ale navíc se tě bude snažit deptat přes děti.
Pro začátek bych ten kontakt omezila s tím, že když tě bude chtít vidět auto má.
A ta terapie, která už tu padla je nejspíše dobrý nápad. Mohla by ti pomoci se od otce psychopata odpoutat.
Přeji mnoho sil!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.23 20:46
Me prijde, ze za nejakou extra nanahu nestoji. Rikala bych, co uznam za vhodne a jezdila tak casto, jak se to me libi. At se nebavi, kdyz nechce, nedolezala bych.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.23 20:48
@Anonymní píše:
Děkuji za podporu
Musíš si nastavit hranice a držet se jich i za cenu, že on se naštve. Nebydlíš s ním, takže tě jeho naštvání nebude tak moc omezovat, jako být v jednom baráku. Já jsem taky musela našich vysvětlit, že fakt nebudeme fungovat na písknutí, protože se jim něco rozbilo atd. Učíme je plánovat. My to máme blíž, jezdíme tam dvakrát týdně, protože pomáhám taťkovi po mrtvici s hygienou a mamce s těžkými věcmi, ale jsou situace, kdy přijet odmítnu. Třeba zrovna dneska na oběd. Po 3 týdnech máme první den relativně klid, kdy toho moc nemusíme, tak jsem ho musela využít a odpočívám. Ono je to těžké, i když jsem měla celkem v pohodě vztah s rodiči, natož když tě deptal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.23 21:04
A jeste musim pripsat neco… kazdy i malinky krok, kazde u male udrzeni si sve hranice, ukazani otci, ze na tebe jeho manipulace a vycitky neplati, te hrozne moc posili 
… je to nekdy boj z vetrnymi mlyny, zase znova a znova 1 krok dopredu a 3 zpet 
…ale jde to… A mozna u nekoho pokud zacnes ted, nebude ten "odpor " takovy a bude stacit mene nez cekas… Hodne sil a duvery v sama sebe!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.23 21:14
Zkus si říct, co se stane, když odmítneš? Nejsi na něm závislá finančně, na zadek ti nedá, nedostaneš zaracha. Jsi dospělá, svéprávná. Nemusíš ho poslouchat. Neříkám přetrhat kontakty, můžeš si s ním občas zavolat, jednou za pár týdnů přijet na kafe, ale jen pokud budeš chtít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.23 21:17
To že tě podporoval na studiích je normální, je to jeho zákona povinnost. Jinak to je a vždy byl příšerný rodič a nevidím jediný důvod se s ním bavit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.23 21:27
@Anonymní píše:
Děkuji za podporu
Tak nevolej on chce, aby ses doprosovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.7.23 08:04
Já vím, ze já bez nej preziju, a dobre preziju. Uvedomuji si manipulaci z jeho strany. Zároveň vím, ze on zůstane sám, a je mi ho líto. Po zdravotní stránce na tom není nejlip, alkohol, jídlo a nezdravy životní styl se na něm podepsaly. Říkám si, jak dlouho tu bude…
Vzbudil ve mě pocit viny a dluhu, uvedomuju si, ze neprávem, proto jsem zrala na terapeuta. Vnitřně se kvůli tomu hodně trapim a přijde mi, ze se to podepisuje na vztahu. Chytam se totiž na myslence, ze se k manželi občas chovám stejně jako otec ke mě.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, jdu si pro radu ohledně mého vztahu s otcem.
Vždy pro mě byl autorita, bála jsem se ho ale zároveň měla svým zpusobem moc rada.
Ve výchově prosazoval naprostou poslušnost, skvěle známky, žádné odmlouvani, aby se dceruskou mohl chlubit.
Nikdy se mi nevěnoval, nijak mě nerozvijel, za cely svůj život jsem s nim měla 3× výlet. Měl rad ženský a mamku hodně podváděl, nebyla výjimka, ze me bral za milenkami, se pochlubit. To mi došlo až v dospělosti, jako dítě to pro me byla teta.
Cítím vděk za finanční podporu během studii, dával mi peníze na nájem a částečné pokrýval výdaje za jídlo.
Je mi 30 let, mám rodinu a dítě na cestě, ale tatínek neustále touží po me přítomnosti a poslušnosti, ale kdyz prijedu, sedime a koukame na TV
kdyz mám jiný názor/nesouhlasím/něco pro nej nechci udělat, tak se semnou automaticky přestává bavit. Přitom se mu snažím vždy asertivne vysvětlit, ze přijet na oslavu/víkend/apod nemohu, protože mám práci, kde si proste nemuzu vzít ze dne na den dovolenou, a taky se chci o víkendech věnovat manželi a svým aktivitám. Jezdívam 2-3× za měsíc, i to je málo, je to 150 km/jedna cesta. On za námi nejede, auto vlastní.
Me praci, životu nerozumí, kdyz začnu vyprávět, nezajímá ho to. Myslím si, ze ani netuší kde pracuji.
A teď k věci, nechybí mi, proste si říkám, ze kdyby nebyl, měla bych o starost min. Dost pije, já jsem téměř abstinent, kor v těhotenství. Vlastně se mu cítím dluzna jen za finance během studii. Dost se za své pocity stydím, ale uvědomuji si, ze ten člověk mě x let psychicky týral (vyhrožoval dětským domovem, vyhrozoval priskrcenim financí během školy, hledal důvody ke zbytečným hadkam). Už par let jsem od nej finančně nezávislá, máme svůj dum, na který on nedal ani korunu. Jeho chování je ale takove, jak kdyby nám ho cely postavil. Furt má řeči, ze bez nej bych toho vrcholu nedosáhla.
Jak se od těch pocitu odpoutat? Mám ho rada, ale nejradši bych ho ze svého života vymazala a pretrhala kontakty. Na druhou stranu, je to táta…