Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vždycky mě zajímalo co dělám špatně v balení holek. Nikdy jsem nepochopil, proč jsem ve svých téměř 28 letech neměl nikdy žádný vztah.
@Mrusnok píše:
Vždycky mě zajímalo co dělám špatně v balení holek. Nikdy jsem nepochopil, proč jsem ve svých téměř 28 letech neměl nikdy žádný vztah.
A přišel jsi na to, co děláš špatně?
@ontario7 píše:
já bych to viděl fifty, fifty, takže muž by ti dal pohledem najevo, že o tebe má enormí zájem a o zbytek ať se postarají tvé hormonymyslel jsem to tak, aby vznikla vyváženost už hned při prvním poznání, vyváženost opět se vidět
Pro mě by ta vyváženost byla v tom, že on by projevil zájem a já bych se rozhodla, jestli na to budu reagovat nebo ne. Já bych ten zájem moc najevo nedávala, ale to jsem já. A nějaká jiná by mu třeba podrazila nohu nebo mu polila triko pivem, aby ho upoutala
.
Tak to asi zjevně ne, když jsem mi 28 let a nikdy jsem neměl vztah. Snažím se přijít na to, co dělám špatně.
@Mrusnok píše:
Tak to asi zjevně ne, když jsem mi 28 let a nikdy jsem neměl vztah. Snažím se přijít na to, co dělám špatně.
Otazka je co je pro tebe vztah? ![]()
Pro mě snad cokoliv. I třeba kamarádský vztah. Takhle jsem nad tím neuvažoval, co si konkrétně pod tím představit.
@Mrusnok píše:
Pro mě snad cokoliv. I třeba kamarádský vztah. Takhle jsem nad tím neuvažoval, co si konkrétně pod tím představit.
Tak zkus popremyslet
at vis co hledas.
To nemá smysl aktuálně. Těžko můžu vědět kam až by se to dostalo. Ostatně to ani nebyl ten kámen úrazu mého neúspěchu u žen, že bych nevěděl co chci. Tak daleko se to nikdy nedostalo. Samozřejmě vypadá to vznešeně jako klíčová otázka to, co jste napsala. Nicméně v mém případě dosti předčasná.
@Mrusnok píše:
Tak to asi zjevně ne, když jsem mi 28 let a nikdy jsem neměl vztah. Snažím se přijít na to, co dělám špatně.
Kde a jak se seznamuješ? Myslím tím přes seznamky, nebo si oslovuješ slečny na ulici nebo v obchodě…?
Mám podobný problém jako pisatelka předešlého příspěvku. Když mám šanci k seznámení tak jsem vyplašená jako zajíc a vyklidím pole. A doma si pak říkám co jsem měla udělat. Jako nedávno. Na horské tůře jsem potkala partu chlapů a jeden z nich stále kolem mě kroužil. Začali jsme se bavit, ale pak jsem měla dojem že hovor udržuji spíš já a tak jsem odešla asi deset metrů dál a kochala se pohledem na okolní kopce. Za chvíli jsem na sobě cítila upřený pohled. A byl to ten sympaťák. A tak zasněně se usmíval. No a já jako vždy utekla za roh. Při zpáteční cestě jsme jeli společně a při vystupování na mě volal jestli se ještě uvidíme. Já se ani netočila a řekla, možná,.
Večer na hotelu jsem si říkala že jsem mu měla dát tel. číslo když se ptal zda se uvidíme.
Pak jsem náhodou na FB narazila na fotky dvou chlapů z té party co nafotili na tom výletu. Jednoho jsem lajkla a připsala ať pozdravuje kamaráda. Čekala jsem týden a když se nic nedělo, napsala jsem tomu druhému soukromou zprávu s prosbou aby mé tel. číslo předal kamarádovi na fotce. Ale podepsala jsem se jménem, které jim stejně nic neřekne (nepředstavili jsme se). A na FB jsem pouze s přezdívkou a bez fotek. Už je to pomalu dva týdny a zase nic. Je mi jasné, že další kroky už nemohu podniknout-opět psát o kontakt.
Vím že jsem tele, ale lituju této promarněné šance. Byl to fakt sympaťák. A nakonec si říkám jestli jsem si jeho chování nevyložila špatně a on vůbec měl o mě vůbec zájem.
Zajem asi mel a mozna jsi sanci promarnila. Pouceni: priste na to mysli a premoz se, i kdyz Ti to bude neprijemne. Aspon si pak nebudes nic vycitat ![]()
@Janulouk píše:
Mám celkem málo příležitostí se seznámit, poslední dobou mi ale přijde, že když už taková situace přijde, nechám ji proklouznout mezi prsty, a pak se neumím smířit s tím, že jsem nebyla třeba víc průbojnější a tak. Třeba včera na jedné akci, kde jsem byla jako doprovod, jsem se dala do řeči s jedním - dá se říct průvodcem u té akce… Sympaťák, pěknej, no, prostě padl mi do oka, neříkám, že to byla láska na první pohled, ale přišlo mi i z jeho strany, že jsem ho zaujala. A stejně jsem nebyla schopná dát nějak něco pořádně najevo, ačkoliv by to bylo divný z hlediska toho, že jsem tam nebyla sama za sebe, ale jako doprovod (nechci rozpitvávat, co to bylo za akci, s kým jsem byla a tak). Sama si pak říkám, že kdyby měl zájem, vyvinul by ho, ale to je právě to, co bych mohla říkat i sama o sobě.
Co byste dělali? Když byste někoho takovýho potkali (kdo vás zaujme), tak nehleděli na situaci a přímo dali najevo tomu člověku zájem?…já se pak nemůžu zbavit toho, že by to třeba bylo fajn, nebo minimálně bych poznala někoho novýho, něco zažila, někam mě to posunulo, jsem na sebe prostě naštvaná, že zase nic. Nevíte co dělat, aby se člověk zbavil takovýho strachu / studu?
Pokud jsi byla jako doprovod chlapa tak dat neprimo najevo ze neni tvuj partner… jinak se smat, bavit, povidat, sle aktivitu nechat na nem. Treba rict ze mas rada kapelu xy nebo ze tehdy jdes tsm a tam a treba te tam pak ten dotycmy prekvapi nebo nekam pozve… Malokdo je sktivni k zensky kdyz ma pansky doprovod…