Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám celkem málo příležitostí se seznámit, poslední dobou mi ale přijde, že když už taková situace přijde, nechám ji proklouznout mezi prsty, a pak se neumím smířit s tím, že jsem nebyla třeba víc průbojnější a tak. Třeba včera na jedné akci, kde jsem byla jako doprovod, jsem se dala do řeči s jedním - dá se říct průvodcem u té akce… Sympaťák, pěknej, no, prostě padl mi do oka, neříkám, že to byla láska na první pohled, ale přišlo mi i z jeho strany, že jsem ho zaujala. A stejně jsem nebyla schopná dát nějak něco pořádně najevo, ačkoliv by to bylo divný z hlediska toho, že jsem tam nebyla sama za sebe, ale jako doprovod (nechci rozpitvávat, co to bylo za akci, s kým jsem byla a tak). Sama si pak říkám, že kdyby měl zájem, vyvinul by ho, ale to je právě to, co bych mohla říkat i sama o sobě.
Co byste dělali? Když byste někoho takovýho potkali (kdo vás zaujme), tak nehleděli na situaci a přímo dali najevo tomu člověku zájem?…já se pak nemůžu zbavit toho, že by to třeba bylo fajn, nebo minimálně bych poznala někoho novýho, něco zažila, někam mě to posunulo, jsem na sebe prostě naštvaná, že zase nic. Nevíte co dělat, aby se člověk zbavil takovýho strachu / studu?
Kazdej jsme jinej, ja bych ho zkusila zbalit, Uz to nenapravis, kasli na to, kdovi jakej by byl…
Ahoj @Janulouk, byla jsem na tom úplně stejně… Chtěla jsem už někoho poznat, usadit se atd. ale vždy, když na to došlo, tak jsem se chovala jako ze opravdu nemam zájem. Přitom to vlastně bylo naopak
Z mé strany já toho člověka chtěla poznat, bavil mne. Mè tělo a podvědomí se však chovalo jinak…problém je, že si musíš uvědomit, že nezijes v pohádce, ani v žádném romantickém filmu Mně samotne to chvilku trvalo (3 roky ) Není žádná ostuda dat najevo zájem! Naopak. Ukaž že se nebojis a jsi dost sebevědomá osobnost (i když to tak třeba není)
Strašně ti přeji aby bylo líp! A ono bude ![]()
DDobyvat ma chlap! Ale dneska jsou i kluci stydlivi, to je pak tezky ![]()
Nejdřív bych si ujasnila, že nový vztah chci. Kdyby se mi někdo líbil, nijak zvlášť bych ho nenaháněla, úsměv a pohled snad stačí. I na seznamce na internetu bych sama první nekontaktovala, to už bych musela být zoufalá, že se mi ozývají samí nepoužitelní.
@Janulouk píše:
Mám celkem málo příležitostí se seznámit, poslední dobou mi ale přijde, že když už taková situace přijde, nechám ji proklouznout mezi prsty, a pak se neumím smířit s tím, že jsem nebyla třeba víc průbojnější a tak. Třeba včera na jedné akci, kde jsem byla jako doprovod, jsem se dala do řeči s jedním - dá se říct průvodcem u té akce… Sympaťák, pěknej, no, prostě padl mi do oka, neříkám, že to byla láska na první pohled, ale přišlo mi i z jeho strany, že jsem ho zaujala. A stejně jsem nebyla schopná dát nějak něco pořádně najevo, ačkoliv by to bylo divný z hlediska toho, že jsem tam nebyla sama za sebe, ale jako doprovod (nechci rozpitvávat, co to bylo za akci, s kým jsem byla a tak). Sama si pak říkám, že kdyby měl zájem, vyvinul by ho, ale to je právě to, co bych mohla říkat i sama o sobě.
Co byste dělali? Když byste někoho takovýho potkali (kdo vás zaujme), tak nehleděli na situaci a přímo dali najevo tomu člověku zájem?…já se pak nemůžu zbavit toho, že by to třeba bylo fajn, nebo minimálně bych poznala někoho novýho, něco zažila, někam mě to posunulo, jsem na sebe prostě naštvaná, že zase nic. Nevíte co dělat, aby se člověk zbavil takovýho strachu / studu?
Kdepak, vetsina chlapu jsou lovci a primarne se snazi sbalit nekoho sami, kdyby chtel tak to poznas.
@Janulouk píše:
Mám celkem málo příležitostí se seznámit, poslední dobou mi ale přijde, že když už taková situace přijde, nechám ji proklouznout mezi prsty, a pak se neumím smířit s tím, že jsem nebyla třeba víc průbojnější a tak. Třeba včera na jedné akci, kde jsem byla jako doprovod, jsem se dala do řeči s jedním - dá se říct průvodcem u té akce… Sympaťák, pěknej, no, prostě padl mi do oka, neříkám, že to byla láska na první pohled, ale přišlo mi i z jeho strany, že jsem ho zaujala. A stejně jsem nebyla schopná dát nějak něco pořádně najevo, ačkoliv by to bylo divný z hlediska toho, že jsem tam nebyla sama za sebe, ale jako doprovod (nechci rozpitvávat, co to bylo za akci, s kým jsem byla a tak). Sama si pak říkám, že kdyby měl zájem, vyvinul by ho, ale to je právě to, co bych mohla říkat i sama o sobě.
Co byste dělali? Když byste někoho takovýho potkali (kdo vás zaujme), tak nehleděli na situaci a přímo dali najevo tomu člověku zájem?…já se pak nemůžu zbavit toho, že by to třeba bylo fajn, nebo minimálně bych poznala někoho novýho, něco zažila, někam mě to posunulo, jsem na sebe prostě naštvaná, že zase nic. Nevíte co dělat, aby se člověk zbavil takovýho strachu / studu?
Pises, ze slo o nejakou akci, kde jsi byla jako doprovod. Pokud ten vysneny neznal tvoji situaci, dalo by se to chapat i tak, ze se si nechce zacinat se zadanou. A v tom pripade bych mu naznacila jak se veci maji. Nekdy taky chlapi nase naznacovani nechapou a musi se jim to rict na primo co chces. Vubec se neboj rikat chlapum co od nich chces, prijde mi, ze chlapi jsou radi, kdyz maji vedle sebe zenu, ktera vi ci chce a chlapa nenapadne vede. A nebud na sebe nastvana! Tohle je taky zkusenost, ktera te posunula dal. Zkus si promyslet co jsi mohla/nemohla zvladnout jinak a pro priste budes vedet
drzim palce! ![]()
@Janulouk I kdybych někoho potkala, kdo by mě zaujal, počkala bych, jestli on sám vyvine nějakou iniciativu. A kdyby to neudělal, nechala bych to být. Aktivnější má být muž a když není aktivní, tak to beru, že nemá zájem.
Muž pokud nějakou chce, tak udělá cokoliv aby jí měl a když nechce, tak prostě nechce, jen některé z vás si myslí, že se stydí, ale ve skutečnosti o vás nemá zájem ![]()
@Kobea píše:
@Janulouk I kdybych někoho potkala, kdo by mě zaujal, počkala bych, jestli on sám vyvine nějakou iniciativu. A kdyby to neudělal, nechala bych to být. Aktivnější má být muž a když není aktivní, tak to beru, že nemá zájem.
já bych to viděl fifty, fifty, takže muž by ti dal pohledem najevo, že o tebe má enormí zájem a o zbytek ať se postarají tvé hormony
myslel jsem to tak, aby vznikla vyváženost už hned při prvním poznání, vyváženost opět se vidět ![]()
K objasnění: on pracoval na tom místě, které jsme si přišli prohlídnout; doprovodem jsem myslela doprovod k takové dětské skupině, teta potřebovala vypomoct, aby tam byl ještě někdo dospělý, takže jsem šla já. A ono se celkem blbě „nabaluje“, když tam máte okolo ještě děcka
..což si myslím z obou stran v tomhle případě. Nechci bejt naivní, ale potřebovala jsem to napsat, protože potom, co jsem odešla, jsem si přišla, že jsem prostě nechala něco proklouznout mezi prsty. Ale zpětně bych stejně nevěděla, JAK to změnit.
@ontario7 píše:
já bych to viděl fifty, fifty, takže muž by ti dal pohledem najevo, že o tebe má enormí zájem a o zbytek ať se postarají tvé hormonymyslel jsem to tak, aby vznikla vyváženost už hned při prvním poznání, vyváženost opět se vidět
@Takyjedna píše:Co to jako je??? Hormony? Jako chlap se usměje a ženská má na něj hned skočit…
. Zajímavě se na to dneska jde. Dřív stačilo ženským upustit kapesníček a pak se o zábavu staral chlap. Teď je to nějaký moc přímočarý. Já bych zvolila nějakou modernější verzi toho kapesníčku. Ale zas ne až tak moc cudnou a pasivní. Ale zasejc moc přímočarou taky ne.
myslel jsem to tak, že lidi v dnešní době chodí i na první rande s tím, že o sobě prakticky většinu věcí ví a odhalí se už dopředu..nemyslel jsem to tak, že se vidí v uvozovkách poprvé
v tom je obrovský rozdíl v seznamování;)
@ontario7 píše:
myslel jsem to tak, že lidi v dnešní době chodí i na první rande s tím, že o sobě prakticky většinu věcí ví a odhalí se už dopředu..nemyslel jsem to tak, že se vidí v uvozovkách poprvév tom je obrovský rozdíl v seznamování;)
Nevím… Podle mě se odhalí věci až když opadnou růžové brýle.
@Takyjedna píše:
Nevím… Podle mě se odhalí věci až když opadnou růžové brýle.
to určitě ano a po další zbytek života
myslím tím zlomový životní situace atd. takže to může klidně být za 30let, kdy někdo najednou zjistí, že stojí proti někomu uplně jinýmu, než na začátku.