Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No přesně, takový ty kecy…ví to a stejně se ty jeho pivka budou opakovat…to znám…akorát u nás to bylo tak, že byl gambler…a taky to nějak muselo postupně začít. Dluhy nadělal až v manželství. Nevím, snažila jsem se to ze začátku omlouvat stejně jako ty. Tak si s ním promluv a uvidíš. Třeba se opravdu zamyslí a polepší. S mimčem bych radši počkala, ale mluvím za sebe. Držím ti palečky
![]()
Ještě připíšu, že jsem si jen nedovedla představit, že bych s takhle nezodpovědným člověkem měla vychovávat dítě
A dobře jsem udělala, je to už 5 let, co nejsme spolu a on je pořád stejný ![]()
ja si to take nedovedu predstavit, proste na nej neni spolehnuti, ted prijel po trech dnech skoleni a prvni veta zni za vse… tak jsem prijel po trech dnech a ze bych sel do hospudky? no je mi do breku
a vis ze sem presne vedela, ze to rekne az prijede?
…to mě moc mrzí ![]()
Já tohle tenkrát nechtěla slyšet, že není jiné cesty. Chtěla jsem to změnit, pomoct mu, nešlo to…
Tenkrát mě jeden člověk řekl jednu větu, na kterou nikdy nezapomenu: „Buď se s tím smíříš a naučíš se s tím žít, nebo nesmíříš a změníš to“. Takže pokud bych s ním chtěla zůstat, tak jen za předpokladu, že se naučím žít s tím jaký je, nebo to změním a budu žít jinak a bez něj. ![]()
A dnes jsem šťastná ![]()
ppaja píše:
tak jsem prijel po trech dnech a ze bych sel do hospudky? no je mi do breku
tak z toho by mě bylo taky do breku
…takhle to u nás teda fakt nefunguje. Kdyby můj přítel přijel takhle po 3 dnech domů, tak by nám řekl, že jsme mu chyběli a byl by rád, že je doma s náma…
ppaja píše:
ja si to take nedovedu predstavit, proste na nej neni spolehnuti, ted prijel po trech dnech skoleni a prvni veta zni za vse… tak jsem prijel po trech dnech a ze bych sel do hospudky? no je mi do brekua vis ze sem presne vedela, ze to rekne az prijede?
ppajo, s dětmi se ti bude utíkat mnohem mnohem hůř, s alkoholikem bych si děti nepořídila, to už bych raději složitě řešila hypotéku a ostatní společné věci a vzala nohy na ramena. A takový projev agresivity by mě děsil, po tak krátkém čase spolu.
A že jste spolu rok? To přece není důvod k tomu spolu zůstat, důvodem by měl být pěkný vztah, ne délka trvání vztahu.
Ostatně buď ráda, že se projevil ještě než jste si pořídili dítě, mohlo být hůř. Kolik mu je? Dokážeš si váš vztah představit za pět deset let?
no ja si radsi nic nepredstavuju, proste jen prezivam ze dne na den. bude nam 30.ja nevim jestli to ted chci nejak resit, proste jsem se spis chtela tady vypovidat. no rekla sem si, ze az sahne na me tak odchazim…ale zatim ted nejsem pripravena, abych odesla sama
ppaja píše:
jj lehce se to rika, ale hur dela, clovek porad doufa, ze se neco stane, nejaky zazrakja nevim, porad se rika, ze starosti jsou vsude, nebije me, penize domu nosi…nevim no
ja nevim, jestli bys opravdu nezachranilo to dite…asi by mi pomohlo, kdyby sem napsal nekdo s podobnym problemem a jak to resi
Ahoj, tak já řeším něco podobného… Byli sme spolu 10 let, zjistila sem, ze si zahrava s drogama, zacal byt agresivni, nedaval mi na spolecne bydleni, vracel se rano domu vyspat se na 3 hodiny a pak do prace… tak sem odesla. zila si prepychove, parila ustavicne s kamaradkama a jezdila po vyletech, to se mi do te doby mohlo jenom zdat, on se ale porad snazil abych mu odpustila, vydrzela sem to asi rok a pul… pak sme se znovu zacli setkavat, pribral,vypadal fakt dobre, koupil si auto, slo videt, ze to s nim hnulo.tak sem na to kyvla… rok byl klid, meli sme se krasne, zacli planovat svatbu a vzali se… 3 mesice po svatbe se neco zmenilo, zacal zase chodit vic ven na pivo, nakonec do dopadlo tak, ze zase zustaval cele noci pryc, zase do toho spadl… pul roku mi lhal,nakoc sem ho vykopla az pote se mi priznal, ze s tim nemuze prestat. 2 mesice nato sem zjistila, ze jsem tehotna… nevim jak dal… on se nastehoval k mamince, ktera nic netusi a vinu dava me… stejne tak okoli, jak jim vysvetlit, proc nejsme spolu, kdyz nechci mluvit o tom, ze jede v drogach??? bydlim u rodicu, zatim chodim do prace,ale nevim kam pak, mame maly byt, nemuzu tu s malym zustat az se narodi, nasi vstavaji do prace,musi se vyspat zachvili by se zblaznili. Neni mi schopny prispet ani na vysetreni a s materskou nemuzu jit ani nekam do najmu. Uvazuju, ze to reknu jeho matce, ze jede v drogach. Prece jenom bude jeho babicka,tak by nam mohla financne vypomoct. Ale mam strach jak zareaguje on,kdyz ji to reknu, porad doufam, ze mu to docvakne, ze bude tata, ze se to zmeni,ale stale nic a mam stach, ze kdyz ho napraskam, bude definitivni konec…:-(
Eliii, jeho matka dříve nebo později musí poznat, že s ním něco není v pořádku, pokud u ní bydlí. Navíc nemusíš hned říkat, v čem jede, ale říct, že nebývá po nocích doma a tak, spíš co ti to přináší za obtíže, než co to způsobuje, ať už si ona sama přijde na to, co v tom je.
Zdravím všechny
Je to sice delší doba co jsem tuhle diskusi založila ale nějak mi to nedá nenapsat jak to s námi dopadlo. Naše odloučení trvalo asi 1,5 měsíce, manžel se dal do kupy a našel si práci, vzala jsem ho zpět ale o byt jsme i tak přišli nicméně v tu chvílí už mě to tak neštvalo protože vydělal dost abychom si mohli najít něco jiného, seká latinu a jsme spokojení. Se svojí tchýní jsem si to vyříkala, abyste to nechápali špatně ona je úžasná ženská vždycky jsme si rozuměli, myslím si jen že tenkrát to byl prostě nápor pro všechny, samozřejmě mi nakonec dala za pravdu že jsem udělala dobře a manžel si uvědomil že v dnešní době si člověk nemůže dovolit být dlouho bez práce. Jsem ráda že to dopadlo takhle upřímně si nedovedu představit kdybych měla být s dětmi teď sama. A co vy ostatní jak jste dopadly vy s vašimi drahými polovičkami podělíte se? ![]()
@piskotek11 Páni, tak to je fakt dokonalý happyend
Moc gratuluju a doufám, že už to takhle vydrží napořád, že jsi muže dostatečně vytrestala ![]()
@piskotek11 píše:
Zdravím všechnyJe to sice delší doba co jsem tuhle diskusi založila ale nějak mi to nedá nenapsat jak to s námi dopadlo. Naše odloučení trvalo asi 1,5 měsíce, manžel se dal do kupy a našel si práci, vzala jsem ho zpět ale o byt jsme i tak přišli nicméně v tu chvílí už mě to tak neštvalo protože vydělal dost abychom si mohli najít něco jiného, seká latinu a jsme spokojení. Se svojí tchýní jsem si to vyříkala, abyste to nechápali špatně ona je úžasná ženská vždycky jsme si rozuměli, myslím si jen že tenkrát to byl prostě nápor pro všechny, samozřejmě mi nakonec dala za pravdu že jsem udělala dobře a manžel si uvědomil že v dnešní době si člověk nemůže dovolit být dlouho bez práce. Jsem ráda že to dopadlo takhle upřímně si nedovedu představit kdybych měla být s dětmi teď sama. A co vy ostatní jak jste dopadly vy s vašimi drahými polovičkami podělíte se?
Tak to buď ráda, mohla si dopadnout i tak, že chlap by neměl práci, na děti ti neplatitl výživné a schovával se před placením alimentů bůhví kde.
Však uvidíš, za půl roku dej vědět, jestli nastala nějaká změna.
Určite vám zase napíšu zatím rok seká latinu, tak snad to bude takhle dál ![]()