Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Blbá situace, v klidu si s mamkou promluv, bez dcerky!. Jakmile malá zjistí, že si křikem pomůže, tak ji to budeš obtížně odnaučovat. Mě tohle dělá babička, ale té už to nevysvětlím, má 91 let.
Dítě za to nemůže. To je konflikt tebe a tvojí matky. Pokud je maminka nemocná a tudíž nezodpovědná, nebo jen částečně za své chování, pak bych se snažila věc buď vydejchat, nebo minimálně se zeptat jejího psychologa (psychiatra), co si o tom máš myslet a jak se chovat. Popřípadě jak matku směrovat.
Nerozumím tomu problému.
Na jednu stranu píšeš, že je maminka psychicky nemocná - na druhou stranu řešíš, že udělá něco, čemu nerozumíš. Nebo že Ti řekla „chováš se strašně“. No, tak řekla, no - pokud je psychicky nemocná, nechápu, proč to bereš v potaz.
Má-li dítě záchvat vzteku, samozřejmě nesmí dosáhnout toho, čeho chtělo. Nevím, čeho Tvoje dcera zrovna chtěla dosáhnout. Každopádně Tvoje maminka na to měla v tu chvíli jiný názor, udělala, co v tu chvíli cítila jako dobré. Tys to chtěla udělat jinak - Ty jsi máma, tak si stůj za svým.
Trošku sebejistoty by to chtělo. ![]()
Záleží na tom, co znamená popotáhla. Pokud jsi dítě vzala za ruku a to se vzpouzelo, tak mi to přijde normální, ale někteří rodiče mají tendence vzít dítě do vzduchu a nést ho za tu ruku vzduchem a to je fyzicky pro dítě nebezpečné (hrozí vyhození lokte, ramene…).
Pokud má dítě tendence se na ruku věšet, volila bych odnos v náručí. Dítěti bych samozřejmě neustoupila.
Vím, že za to dítě nemůže.
Mamce je teprve 53, o to je to horší, že tu ještě bude pokud zdraví dovolí třeba 30 let a její stav se bude asi jen zhoršovat.
Mluvit jsem s ní zkoušela, ale je to marné. Nerespektuje mě a myslí si, že jsem semetrika, co nedá malý co chce (spoustu sladkostí, lipánky místo oběda atd.), dává pít jen vodu (podle ní špatně, voda není pro děti), a neustupuje, když malá řve.
Takže každou návštěvu je konflikt.
@Bibi239
Malá jsem za ruku kousek poponesla vzduchem.
Takže asi příště do náručí.
@BohunkaP
Ono je to strašně těžké.
Maminka se nudí, jejím koníčkem je jen domácnost a to prostě nestačí.
Já neustupuji, ale cítím se pak strašně. Je to pro mě strašně vysilující.
Ona něco zopakuje třeba 20× za 5 minut, i když jsem jí už dá0no odpověděla. Moji odpověď ale vůbec nebere v potaz.
Opakuje to klidně i na chodbě paneláku, takže je z toho akorát tak show pro sousedy, a já vypadám jak ta „zlá“.
Malá chtěla dosáhnout asi toho být ještě u mamky, ale já už potřebovala jít, a samotnou ji tam nechávám s mamkou jen v nevyhnutelných situacích a to tahle nebyla.
Ono chovani tve mamky neni tak neobvykl..dela to skoro kazda tchyne.. ![]()
Je dulezity mamce vzdy rict co a jak a stat si za svym..nic jinyho s tim asi nenadelas ![]()
@Anonymní píše:… a příště se neshodnete na jiné věci.
@Bibi239
Malá jsem za ruku kousek poponesla vzduchem.
Takže asi příště do náručí.
V tom to není. Toto není jádro problému.
Jsou-li návštěvy u maminky až tak děsivě problematické, dítě tam prostě s sebou neber. A pokud už ji tam bereš, tak si stůj si za svým, bez ohledu na to, co maminka říká - vychovávej tak, jak Ty uznáš za vhodné.
Z Tvých příspěvků ta chybějící sebejistota úplně čiší.
EDIT: v dalším příspěvku píšeš, že dceru necháváš s babičkou samotnou. O to víc Ti nerozumím. Nechápu, jak můžeš o své mamince napsat, že je psychicky nemocná - a jedním dechem dodat, že jí necháváš dceru. Máš to nastaveno velmi zvláštně.
Že někdo něco zopakuje 20 x za pět minut - no, to se u babiček stává často. To není důvod označit ho za psychicky nemocného - nebo je tam jiný problém? Celá ta situace je dost zmatená, asi by to chtělo psát od začátku, polopatě.
@Anonymní píše:
Mamce je teprve 53, o to je to horší, že tu ještě bude pokud zdraví dovolí třeba 30 let a její stav se bude asi jen zhoršovat.
Můžu se zeptat, jakou psychickou chorobou maminka trpí, pokud je problém, že by mohla ještě 30 let žít
@BohunkaP
Ono to není tak jednoduché.
Mamka s tátou mají velký zájem hlídat malou.
Takže ji hlídají zhruba 1× týdně na 3 hodiny.
Když jim malou nechci dát, vyčítají mi, že dělám naschvály a malou jim nechci půjčovat.
Ještě loni byla mamka stabilizovaná, tak malou hlídaji častěji. Na jaře se její stav rapidně zhoršil, takže už u nich malá od ledna nespala, ani spát nebude a hlídají tak málo.
A i to málo se jim zdá málo a vyčítají mi to.
Nevím, co mám dělat, ale je to pro mě strašně vysilující.
Jak jim vysvětlit, že druhá babička je normální, je s ní domluva, proto malou hlídá častěji? Není s nimi domluva, jen vyčítají, co dělám špatně, co neudělám atd.
@Anonymní píše:
Vím, že za to dítě nemůže.
Mamce je teprve 53, o to je to horší, že tu ještě bude pokud zdraví dovolí třeba 30 let a její stav se bude asi jen zhoršovat.
Mluvit jsem s ní zkoušela, ale je to marné. Nerespektuje mě a myslí si, že jsem semetrika, co nedá malý co chce (spoustu sladkostí, lipánky místo oběda atd.), dává pít jen vodu (podle ní špatně, voda není pro děti), a neustupuje, když malá řve.
Takže každou návštěvu je konflikt.
jsi si jistá, že je to nemocí? Tohle umí dělat i zdravé babičky ![]()
@Anonymní píše:
@BohunkaP
Ono to není tak jednoduché.
Mamka s tátou mají velký zájem hlídat malou.
Takže ji hlídají zhruba 1× týdně na 3 hodiny.
Když jim malou nechci dát, vyčítají mi, že dělám naschvály a malou jim nechci půjčovat.
Ještě loni byla mamka stabilizovaná, tak malou hlídaji častěji. Na jaře se její stav rapidně zhoršil, takže už u nich malá od ledna nespala, ani spát nebude a hlídají tak málo.
A i to málo se jim zdá málo a vyčítají mi to.
Nevím, co mám dělat, ale je to pro mě strašně vysilující.
Jak jim vysvětlit, že druhá babička je normální, je s ní domluva, proto malou hlídá častěji? Není s nimi domluva, jen vyčítají, co dělám špatně, co neudělám atd.
A jakou nemoc mamince diagnostikovali?
No já nevím, co má tahle situace společného s psychickým onemocněním maminky, ale vidět, že dítě poponášíš za ručičku vzduchem, tak ti to asi řeknu taky. Jinak i zdravé babičky dělají celkem běžně, že se neshodnou s výchovnými metodami rodičů.
Ahoj,
moje mamka je psychicky nemocná, dnes jsem i ní byla s malou (2r) a malá měla při odchodu záchvat vzteku. Mamka jde v tu chvíli „proti mě“. Říkám: POjď, jdeme domů. Malá už byla venku za dveřmi a mamka jí říká: POjď, sundám ti sandálky. Přitom jsme byly na odchodu. Malá řev. Tak jsem ji vzala za ruku a kousek ji popotáhla.
Mamka mi v tu ránu říká: Chováš se k malý strašně.
Jaký je váš názor? Jak byste se k dítěti zachovali vy?
Malá přestala za chvilku brečet, byl to klasický záchvat.
Ale přece jí nebudu ustupovat?
Mamka je často hodně mimo, o to je to náročnější.