Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Prosíte své děti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.8.10 21:33
Mám skoro tříleté dítko, takže je to tršínku jinak … ale jo. V rámci normálního vztahu ho prosím. Jako bych komukoli řekla „Prosím, podej mi vidličku“, tak ho požádám „Prosím, uklid´si špinavé oblečení do koše na prádlo.“ Ale je fakt, že by se jednalo o věci, které jakoby dělá navíc. Rozhodně ho nežádám o to, aby si po sobě uklidl nepořádek, který udělá ještě nachvál. Nebo … o věci denního pořádku - „prosím , vyčisti si zuby“ - tak to nee.
Co se týče věcí, do kterých se mu evidentně nechce, tak zkouším motivační fígle - „Podívej, ty autíčka, jsou smutný, viď? Už by chtěly spinkat. Ale nejsou ve svých postýlkách. Dej je na jejich místo, jo?“ Dneska si rozházel „jen tak“ pexeso. S vláčkama. No, neulidil by to, kdybych mu řela tisíckrát prosím, ale když jsem řekla, že ty vláčky taky půjdou spinkat … vybral všechny!!!!
Muž má k výchově asi podobný přístup. Synek je jeho všechno, vidí se v něm, miluje ho vší bytostí, ale jakmile přestane spolupracovat, tak to vypadá na … no, zvýší hlas, když to řeknu kulantně. Odchází pryč, protože to by se neudržel. Když se pak jedná třeba o společnou cestu ráno do města, kdy on jede do práce a my k lékaři a synek nechce snídat, rozlije úmyslně čaj, utíká a nechá se pronásledovat, pod schodama na trávě se rozplácne na všechny čtyři .. prostě klasika!!!, tak to je pak taky občas ta cesta zcela mlčky a o půl hodiny později , než taťka plánoval 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.8.10 21:33
badela píše:
No, já myslím, že je možná problém v tom, že si manžel myslí, že děti si umí sami po sobě uklízet. Ve čtyřech letech to ale určitě neumí a děláš to dobře, když mu pomáháš a děláš to s ním jako hru. Někdy na malou i ječím: „Prosím tě Emí, už to udělej“zvlášť když jí něco stokrát opakuji, ale zrovna s tím úklidem mi to vždycky říká moje mamka, ať to od ní nechci a dělám to s ní, nevím kdy se to děti naučí sami někdy před první třídou?
Co zavést nějaká pravidla, že se uklízí hračky večer, nebo někdo to má tak, že až si s nima dohraje - než si vyndá další. Naučit syna ta pravidla. No ale chápu, jestli je s ním manžel častěji, tak má z toho nervy, když neposlechne… ty třeba ani netušíš co tomu před tím řevem předcházelo. Znám to opačně, já ječím a manžel mi říká ať na malou neječím
Hodně sil, to přejde!
Manžel je s ním právě velmi málo,o to víc mě to mrzí a tím víc se malý upíná na mě.Je to pro mě hodně těžké.Jsem jak mezi mlýnskými kameny 
Občas mi přijdou jako malý děti OBA 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.8.10 21:36
Emilie píše:
Mám skoro tříleté dítko, takže je to tršínku jinak … ale jo. V rámci normálního vztahu ho prosím. Jako bych komukoli řekla „Prosím, podej mi vidličku“, tak ho požádám „Prosím, uklid´si špinavé oblečení do koše na prádlo.“ Ale je fakt, že by se jednalo o věci, které jakoby dělá navíc. Rozhodně ho nežádám o to, aby si po sobě uklidl nepořádek, který udělá ještě nachvál. Nebo … o věci denního pořádku - „prosím , vyčisti si zuby“ - tak to nee.Co se týče věcí, do kterých se mu evidentně nechce, tak zkouším motivační fígle - „Podívej, ty autíčka, jsou smutný, viď? Už by chtěly spinkat. Ale nejsou ve svých postýlkách. Dej je na jejich místo, jo?“ Dneska si rozházel „jen tak“ pexeso. S vláčkama. No, neulidil by to, kdybych mu řela tisíckrát prosím, ale když jsem řekla, že ty vláčky taky půjdou spinkat … vybral všechny!!!!
Muž má k výchově asi podobný přístup. Synek je jeho všechno, vidí se v něm, miluje ho vší bytostí, ale jakmile přestane spolupracovat, tak to vypadá na … no, zvýší hlas, když to řeknu kulantně. Odchází pryč, protože to by se neudržel. Když se pak jedná třeba o společnou cestu ráno do města, kdy on jede do práce a my k lékaři a synek nechce snídat, rozlije úmyslně čaj, utíká a nechá se pronásledovat, pod schodama na trávě se rozplácne na všechny čtyři .. prostě klasika!!!, tak to je pak taky občas ta cesta zcela mlčky a o půl hodiny později , než taťka plánoval
Mluvíš mi z duše,venku se vlečem a „neběžíme“ jako tatínek (jdem přece na procházku ne?).Bože moje nervy.Tak mě to mrzí,přitom vím,že ho má rád.Je to vytoužený syn a proto to nechápu.Manžel je prudčí povahy,ale že to bude ventilovat na něm 
- Citovat
- Upravit
30.8.10 21:38
Anonymní píše:
Dnešní příklad.Dělám večeři a řev z obýváku.Jdu tam a vidím jak syn dělá něco u počítače (dělal jsem chleba ve vajíčku takže času jsem hodně neměla) a poslala jsem tam manžela.opět řev teď už obou ,syn si snažil dát repraáky blíž aby líp slyšel a nešlo mu to tak rval a brečel,že to nejde.Manžel řev,ať toho okamžitě nechá…
Já bych reagovala jinak.:Prosím nech to,stálo to peníze,nemůžeš to takhle rvát"
A teď babo raď
Těžko radit… zrovna u nás totiž třeba platí, že na počítač se bez dospělých nesahá… Takže ve chvíli, kterou popisuješ, bych já osobně asi nepoprosila, ale buď ostřeji připomenula pravidlo nebo zaječela… podle stupně únavy a hrozící škody, přiznávám 
Ale v jiných situacích se snažím reagovat podobně jako Ty…
Příspěvek upraven 30.08.10 v 21:42
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.10 21:38
Anonymní píše:
Díky za odpovědi.Jěště jsem se chtěla zeptat když s něčím mlátí atd. tak říctrosím přestaň to a to dělat?"
Vyznávám pravidlo třikrát a dost.
1: Ne. Nedělej to. Nechci, abys to dělal.
2. Přestaň s tím. Nezlob. Nebo dostaneš na zadek.
3. Okamžitě přestaŇ. Víš, že máma nemulí do vzduchu. Dostaneš na zadek.
4. … většinou k tomu nedojde, ale když už , tak to dotáhnu, a úměrně provinění (ne škodě) prostě dostane. Kdyby jen symbolicky třepnutí, ale dostane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.10 21:42
ano prosím - pokud na to háže bobek již neprosím, ale přikazuji..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.10 21:57
tak já Klárku taky prosím. teda úměrně situaci. a pokud jde o úklid hraček, tak to u nás funguje tak, že řeknu: pojď, jdeme uklidit hračky. a třeba si sednu k regálu a řeknu - podávej mi rposím autíčka. přece jeno m sbřichem jsem už méně pohyblivá 
stejně tak děkuji, když to udělá. ale pokud dělá něco, co má vyloženě zakázáno a porušuje pravidla, tak to neprosím, ale rozkazuju, případně křičím (úměrně hrozícímu nebezpečí).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.10 21:59
čeština obsahuje slova jako je děkuji a prosím - pro někoho bohužel!
A když přijdou za vámi s prosbou: Dej mi bonbon. Podej mi to auto.
Jak se cítíte? Neopravujete je,že se to říká jinak a používá se slovo prosím? Musíme se k nim chovat stejně,když to od nich očekáváme. Samozřejmě si taky musíme zachovat autoritu a respekt - je to těžké,ale funguje to.
Komunikace v rodině je základní (si myslím) - takže i maminka s tatínkem by mezi sebou měli používat slova děkuji a prosím.
My se o to doma pokoušíme…uvidíme jaký bude výsledek. Nedovedu si představit,že mi ze syna vyroste - „Stará,přines pivo!“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.10 22:02
Ja prosim i dekuji, chvalim. Ale pokud neco napotreti neudela, pak uz jecim …
podobne posupuju uz i u maldsi, jen pouzivam jeji mluvu…myslim, ze uz rozumi vic, nez by si clovek myslel…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rozmary
30.8.10 22:03
Ano já taky prosím,někdy to zabere,někdy musím řvát. Třeba běžné věci,čištění zubů,oblékání,snídání,to neprosím,ale musím ječet,si připadám jak když mluvím do zdi.Nejhorší je když zkouším přesvědčovat,většinou se nic nezmění,jen mi mladá občas něco odpoví a to už startuje manžel,co se s ní furt mažu,že jí přeci nebudu přemlouvat aby se najedla a tak,do toho začne hulákat malá a je veselo,no už je velká bylo jí pět,tak si myslím že některé věci už by měla dělat automaticky sama(možná se pletu).Ale jinak se snažíme prosit a děkovat oba,nejhorší je tchýně,když malé připomenu že nepoděkovala,tak jsem ještě za idiota,protože u babičky se říkat prosím a děkuju nemusí,to bych vraždila 
- Citovat
- Upravit
30.8.10 22:16
Samozřejmě, že poprosím (minimálně poprvé) když něco chci. Přece na dítě nebudu řvát jak na psa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.10 22:16
Jistě, prosím ho tak, jako bych prosila kohokoliv jiného, když po něm něco chci. Je to základ slušného chování.
Příkazy a rozkazy se dávají jen na vojně a to je jiná liga. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.8.10 22:17
Holky díky za reakce 
Manžel nebyl zvyklý z domova,takže jsem to učila až já.Neviděl důvod proč by děkoval za jídlo pod čumákem atd. Asi by mu upadla pusa říct jeho mámě,Díky bylo to dobrý 
Ale za to si jeho máti může sama.že?!jenže moje dítě bude prostě prosit a děkovat,bez kouzelného slovíčka to prostě nejde a Dej mi jsou v komíně
Teď jsme to trošku probírali tak uvidíme výsledek.
Dobrou noc 
- Citovat
- Upravit
30.8.10 22:20
KacenkaK píše: čeština obsahuje slova jako je děkuji a prosím - pro někoho bohužel!A když přijdou za vámi s prosbou: Dej mi bonbon. Podej mi to auto.
Jak se cítíte? Neopravujete je,že se to říká jinak a používá se slovo prosím? Musíme se k nim chovat stejně,když to od nich očekáváme. Samozřejmě si taky musíme zachovat autoritu a respekt - je to těžké,ale funguje to.Komunikace v rodině je základní (si myslím) - takže i maminka s tatínkem by mezi sebou měli používat slova děkuji a prosím.
My se o to doma pokoušíme…uvidíme jaký bude výsledek. Nedovedu si představit,že mi ze syna vyroste - „Stará,přines pivo!“
Samozřejmě. Synátor má právo si říct, že má žízeň. Ovšem když je „vybíravý“ a chce speciálně džus, tak ho vybízím „Jak se říká?“ „Mámo prosím chci džus“. Synek to sice ještě neumí takhle říct, ale … prostě já to vím, co za tím jeho projevem stojí …
Takže jistě. Já prosím a prosím být taky prošena… och ta čeština, jak je úžasná … A propo - náš taťka už si navykl přijít za okno, zaťukat a udělat synkovými posunky „mámo prosím napít“ - já samozřejmě vím, že nestojí o čaj, ale abych mu podala z ledničky jedno vychlazené
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
