Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ano! Jak to uslyší od nás, tak se pak budou chovat sami k ostatním lidem. Manžel by syna asi neměl brát jako „nepřítele“, ale spíš mu pomoci a být k němu pozitivní. Pošli je samotné někam na odpoledne, aby se pomalu sblížili. Jestli malý slyší jen příkazy, tak se mu nelze divit, že zlobí a nechce to dělat.
Tak Matyášek je ještě malej…ale když mu říkám…dones si botičky,řeknu prosím,dones botičky…
ale přítelovo dcera je 5ti letá a tam říkám…Anetko,prosím,jdi se převléknout,prosím,uklid si hračky,prosím,dones mi to a tamto…
ano,,já prosím…
Žádám-li o cokoli, pak „prosím“ určitě použiju… ať se obracím ke komukoli.
Pokud stejnou žádost, třeba o uklizení hraček, opakuju poněkolikáté a jsem očividně ignorována, pak už samozřejmě ne… ![]()
A když o tom teď přemýšlím, tak většinou nepoužívám „prosím“, pokud připomínám nějakou samozřejmou a obvyklou povinnost - umýt ruce po wc nebo po příchodu z venku, apod.
Příspěvek upraven 30.08.10 v 21:13
ahojky, tak toto jsem řešila taky nedávno, ale ještě ne s mojím dítětem, ale tak všeobecne.
Jako děti jsme byli hodně vedeni, poděkovat, poprosit, pozdravit, - ale i ráno když člověk přijde do místnostni říct dobré ráno, dobrou chuť. Pamatuji si, že když nás toto hlavně prarodiče učili, tak to sami dělali…
Dneska mi to nebude dělat problém dítěti říct, prosim tě uklid si ten pokojík jo. Někde jsem četla, že pokud chcete, aby něco vaše dítě dělalo, tak musí mít někde vzor, aby pak taky ne hřišti hned nebral hračky - dej mi to bez prosím tě můžu…
To je můj názor, že tvůj manžel je docela ostrý, aby se mu to jednou nevrátilo ![]()
Ahoj.
Anežku prosím. Pokud ji posílám uklízet hračky jindy než je obvyklé - tj ne večer před spaním nebo když zrovna končíme s nějakou činností, ale třeba když mi někde něco zavazí a já potřebuju, aby to uklidila, tak jí řeknu „Anežko, prosím, odnes si to.“ V tomhle smyslu s ní jednám asi jako s dospělými. Pokud něco od ní potřebuju, poprosím. Snažím se v tomhle ji jít příkladem - jak bych pak po ní mohla chtít, aby o něco poprosila, kdyby slovo „prosím“ neznala? ![]()
Snažím se ji vést k tomu, aby si uklízela před spaním, než jdeme ven, když dokončí jednu činnost (hraje si s jednou hračkou a pak se vezme něco jiného). V tom případě ji asi neprosím (teď si to neuvědomuju).
Malého pěkně poprosím, když po něm něco chci nebo potřebuji Např.: Prosím, podej mi…, dones mi…, dej mi pusinku…U uklízení hraček prosím jenom tehdy, když je uklízí např.po kamarádech…Takže ano, když po synovi něco chci, tak prosím.
Ahojky - musela jsem trošku zapřemýšlet
. Fakt je, že ne vždy Matyho prosím…v podstatě záleží na tom, co od něj chci. Pokud si má například uklidit hračky, asi to podvědomě beru jako jeho povinnost (vzhledem k tomu, že je sám roztahal) a „prosím“ neříkám. Totéž platí třeba o poskládnání oblečení, které si vysleče po návratu z venku, odnášení (jeho) špinavého oblečení do pračky atd. Pokud od něj ale chci „nadstandart“ - například podat/vyhodit Berunčinu plenku, něco přinést atp., tak automaticky poprosím. Snažím se ho hodně (v rámci jeho možností samozřejmě) zapojovat do péče o Berušku, aby se necítil odstrčený. Ale chci, aby měl pocit, že pomáhá a je prospěšný…ne aby to bral jako povinnost ![]()
Příspěvek upraven 30.08.10 v 21:18
Díky za odpovědi.
Jěště jsem se chtěla zeptat když s něčím mlátí atd. tak říct
rosím přestaň to a to dělat?"
ja myslim ze je spravny prosit, dekovat a pod. deti to pak budou delat automaticky po nas. kdyz chci neco po komkoliv (pritel, kamarad apod) tak vzdy prosim…stejne se mi to pak oplaci. nedavno sem si zrovna stezovala ze to dneska uz decka vubec neumi…dala jsem spoustu veci neteri a nerekla ani buuu…takze tak no ![]()
Anonymní píše:
Jěště jsem se chtěla zeptat když s něčím mlátí atd. tak říctrosím přestaň to a to dělat?"
Podle situace… Pokud ví, že to nemá dělat a vidím na ní, že to dělá naschvál, pak většinou ne.
Pokud je to něco, co mě prostě jen v tu chvíli ruší nebo mi vadí, taková nějaká jednorázovka, jestli mi rozumíš, tak určitě poprosím.
Už si s tím nevím rady abych se přiznala,někdy už toho všeho mám dost.Mám náročnou práci,pracuji 12h,potřebuji si orazit,ale není vlastně kdy.dělám doma nebo v práci…A jenom poslouchám,křik ať toho nebo toho.Samo,že syn pak na tátu křičí že ho má nechat být a ať jde táta pryč …Tuhle mi řekl,že ho nemá rád,že má rád jen mě.Holky to tak zabolelo.Manžel se mu věnnuje,když je odma.Chodí s ním ven,hrajou si,ale když nastane problém…Nevím třeba dělám chybu já??
Manžel na něj houkne :Uklid DVD a Syn že ne
A už je zle.že já mu nic neřeknu a blablabla,proč mu to neřekne normálně?Když to řeknu já tak jde a uklidí to a nebo to uklízíme spolu a berem to jako hru.Jsem na syna měkká?Rozmazluju ho?
někdy přijde manžel z práce a syn mu neřekne ani ahoj,a hned já jsem ta špatná,že manžela očerňuju(není to pravda).manžel se urazí a pak se se synem nebaví ![]()
BohunkaP píše:Anonymní píše:Podle situace… Pokud ví, že to nemá dělat a vidím na ní, že to dělá naschvál, pak většinou ne.
Jěště jsem se chtěla zeptat když s něčím mlátí atd. tak říctrosím přestaň to a to dělat?"
Pokud je to něco, co mě prostě jen v tu chvíli ruší nebo mi vadí, taková nějaká jednorázovka, jestli mi rozumíš, tak určitě poprosím.
Dnešní příklad.Dělám večeři a řev z obýváku.Jdu tam a vidím jak syn dělá něco u počítače (dělal jsem chleba ve vajíčku takže času jsem hodně neměla
) a poslala jsem tam manžela.opět řev teď už obou ,syn si snažil dát repraáky blíž aby líp slyšel a nešlo mu to tak rval a brečel,že to nejde.Manžel řev,ať toho okamžitě nechá…
Já bych reagovala jinak.:Prosím nech to,stálo to peníze,nemůžeš to takhle rvát" ![]()
A teď babo raď ![]()
Ano poprosim ho a pochválim.Beru ho jako člověka a když po někom něco chci tak ho také poprosim,poděkuji.
Názory na výchovu jsou u nás jedinej spor
.
No, já myslím, že je možná problém v tom, že si manžel myslí, že děti si umí sami po sobě uklízet. Ve čtyřech letech to ale určitě neumí a děláš to dobře, když mu pomáháš a děláš to s ním jako hru. Někdy na malou i ječím: „Prosím tě Emí, už to udělej“
zvlášť když jí něco stokrát opakuji, ale zrovna s tím úklidem mi to vždycky říká moje mamka, ať to od ní nechci a dělám to s ní, nevím kdy se to děti naučí sami někdy před první třídou?
Co zavést nějaká pravidla, že se uklízí hračky večer, nebo někdo to má tak, že až si s nima dohraje - než si vyndá další. Naučit syna ta pravidla. No ale chápu, jestli je s ním manžel častěji, tak má z toho nervy, když neposlechne… ty třeba ani netušíš co tomu před tím řevem předcházelo. Znám to opačně, já ječím a manžel mi říká ať na malou neječím ![]()
Hodně sil, to přejde!
Ahojky maminky
Máme doma velkou při s manželem.Nějak si přestává rozumět s naším společným synem.Vyhrají si,určitě ho má manžel rád,ale jakmile nastane nějaký problém hned na syna křičí
Nelíbí se mi to,synovi budou 4roky.Je moc hodný,ve školce i babičky si ho chválí.Občas taky zazlobí,ale manžel na něj nemá nervy.Je hodně upnutý na mě,s manželem nechce ani čistit zuby.Všechno musí maminka.Snažím se manželovi domluvit,že na něj nemůže pořád jen křičet aby si to uklidil,sebral,nejedl se atd.říkám aby mu v klidu vysvětlil…řekl : „… prosím ukliď si ty hračky“.Tak mi odpoví,že nebude syna prosit ,že ho bude poslouchat bez prošení.
Takže můj dotaz,prosíte vaše děti aby si uklidily atd???