Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
lulje píše:
Taky prosím a děkuji a nedávno jsem se od manžela dozvědla, že to přehánímMně to teda nikdy tak nepřipadalo. Prostě děkuji a prosím za vše. Naše malá říká děkuji snad v každé větě - podám jí věci, ať se obleče, ona poděkuje. Přinesu jí nočník na vyčůrání, ona poděkuje. Naberu jí jídlo, ona poděkuje a popřeje dobrou chuť… Byla jsem takto vychovaná a připadá mi to normální. Nedávno naše malá řekla to děkuji v nějakém veselém kontextu - teď si nevzpomenu - a manžel mi málem vynadal, že TO má po mně, že to s děkování a prošením moc přeháním
Ale řekla bych, že lepší dvakrát poděkovat, než být za burana.
A co je nejlepší, tak se to nevědomky začíná učit i manžel. Nedávno chtěl, abych mu cosi podala a použil kouzelné slovíčko PROSÍM. Myslím, že byl víc překvapený, než já, když to z něj vypadlo. Mně to ale dost zahřálo u srdíčkaTak třeba to zafunguje i u vás. Držím palce!!!!!!!
Pripomnela jsi mi kolegyni. Ona dekuje a prosim opravdu MOC. Vsem to leze strasne na nervy, kdyz ji rekneme, at to porad neopakuje, tak se zasmeje, ale za pul hodiny me prijde zase poprosit o uplnou blbost. Nevim, jak to maji doma, teto slecne je skoro 30let a musim rict, ze je to fakt na budku.
Ale to neznamena, ze je to u vas stejny. Pokud ti to rekl jen manzel, tak na to spis neni jen zvykly.
Alenka píše:lulje píše:Pripomnela jsi mi kolegyni. Ona dekuje a prosim opravdu MOC. Vsem to leze strasne na nervy, kdyz ji rekneme, at to porad neopakuje, tak se zasmeje, ale za pul hodiny me prijde zase poprosit o uplnou blbost. Nevim, jak to maji doma, teto slecne je skoro 30let a musim rict, ze je to fakt na budku.
Taky prosím a děkuji a nedávno jsem se od manžela dozvědla, že to přehánímMně to teda nikdy tak nepřipadalo. Prostě děkuji a prosím za vše. Naše malá říká děkuji snad v každé větě - podám jí věci, ať se obleče, ona poděkuje. Přinesu jí nočník na vyčůrání, ona poděkuje. Naberu jí jídlo, ona poděkuje a popřeje dobrou chuť… Byla jsem takto vychovaná a připadá mi to normální. Nedávno naše malá řekla to děkuji v nějakém veselém kontextu - teď si nevzpomenu - a manžel mi málem vynadal, že TO má po mně, že to s děkování a prošením moc přeháním
Ale řekla bych, že lepší dvakrát poděkovat, než být za burana.
A co je nejlepší, tak se to nevědomky začíná učit i manžel. Nedávno chtěl, abych mu cosi podala a použil kouzelné slovíčko PROSÍM. Myslím, že byl víc překvapený, než já, když to z něj vypadlo. Mně to ale dost zahřálo u srdíčkaTak třeba to zafunguje i u vás. Držím palce!!!!!!!
Ale to neznamena, ze je to u vas stejny. Pokud ti to rekl jen manzel, tak na to spis neni jen zvykly.
Jo, taky mám takovou kamošku a jiná kamoška jí vždycky na rovinu řekne, ať ji s tou slušnotí už nesere
Pardon ![]()
Ne, já to fakt nepřeháním a nikdy mi nikdo ani v nejmenším nenaznačil, že bych to přeháněla. To jen manžel, který je pravý opak a opravdu na nějaké prošení nebo děkování není z domu zvyklý ![]()
Nečetla jsem celo diskuzi, ale u nás je normální fráze: „Jony, PROSÍM mohl by sis uklidit ty hračky?“ nebo: „Lili, mohla bys mi prosím přinést dvě cibule?“, Myslím, že poprosit, je slušnost, i když jde o dítě. I ty děti to berou jinak, když jim řekneš „prosím“. Asi se pak cítí víc důležití a hlavně jako součást rodiny. Pokud bych řekla: „přines mi cibuli!“, tak by se malá ošívala… Je to vždy o přístupu.
Celou diskuzi jsem nečetla, ale Elišku tedy taky prosíme a děkujeme jí. Když ona něco chce po nás, taky chceme, aby prisla, tak to samé děláme my ![]()