Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Prosíte své děti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.8.10 22:21
KacenkaK píše: čeština obsahuje slova jako je děkuji a prosím - pro někoho bohužel!A když přijdou za vámi s prosbou: Dej mi bonbon. Podej mi to auto.
Jak se cítíte? Neopravujete je,že se to říká jinak a používá se slovo prosím? Musíme se k nim chovat stejně,když to od nich očekáváme. Samozřejmě si taky musíme zachovat autoritu a respekt - je to těžké,ale funguje to.Komunikace v rodině je základní (si myslím) - takže i maminka s tatínkem by mezi sebou měli používat slova děkuji a prosím.
My se o to doma pokoušíme…uvidíme jaký bude výsledek. Nedovedu si představit,že mi ze syna vyroste - „Stará,přines pivo!“
Samozřejmě. Synátor má právo si říct, že má žízeň. Ovšem když je „vybíravý“ a chce speciálně džus, tak ho vybízím „Jak se říká?“ „Mámo prosím chci džus“. Synek to sice ještě neumí takhle říct, ale … prostě já to vím, co za tím jeho projevem stojí …
Takže jistě. Já prosím a prosím být taky prošena… och ta čeština, jak je úžasná … 
A propo - náš taťka už si navykl přijít za okno, zaťukat a udělat synkovými posunky „mámo prosím napít“ - já samozřejmě vím, že nestojí o čaj, ale abych mu podala z ledničky jedno vychlazené
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.10 22:25
U nás se prosí i děkuje tak nějak normálně. Před týdnem se jedna starší sousedka hrozně divila (v dobrém), když jí Vojta v obchodě chtěl obejít a řekl při tom „s dovolením“ 
(no musela jsem jí vysvětlit, že Vojta tohle říká i doma, protože to doma prostě takhle říkáme normálně 
)
No a když nás má Vojta „na háku“, tak platí pravidlo „počítám do tří“. Málokdy skutečně do tří napočítám, většinou nejpozději při vyslovení „dvě“ je mé přání splněno (často za mohutného řevu a vzteku, ale to už není můj problém 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.10 22:26
Ju, Bohunka to napsala výstižně, jak je to i u nás 
Jak ale popisuješ manžela, zakladatelko, jestli není problém spíš v tom, že bere malého jako sobě na roveň, ale podřízeného… prostě ne jako dítě, ale jako dospěláka, který ale není na roveň. He, nevím, jak to popsat 
Ale možná je to jasné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.10 22:30
Rozhodně prosím a děkuji, když něco donese, podá, apod. I když si uklidí pokoj, tak ji pochválím. Je to slušné. Chceme je přece vychovat jako slušné lidi, ne jako burany,ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.10 22:31
domi píše: …No a když nás má Vojta „na háku“, tak platí pravidlo „počítám do tří“. Málokdy skutečně do tří napočítám, většinou nejpozději při vyslovení „dvě“ je mé přání splněno
Taky používám. Začala jsem s tím asi docela brzo, v jeho ani ne 1,5 roce, ale funguje to u nás stejně. Při jedna zbystří, při dva řve a běží… Samozřejmě ne vždy, někdy je to co dělá fakt tak zábavné, že se na to vykašla, mrká na mě a říká: „tži“, a riskuje plácnutí na zadek, ale úspěšnost mám tak 80%.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.8.10 23:10
Známí neprosí své děti ani o tak nestandartní věci, jako je přinést matce, která se nechce zvedat, ovladač TV. Přitom to nejsou žádní asociálové, ale tohle je fakt děsné.
Já se přiznám, že jsem musela přemýšlet - myslím, že takové ty běžné věci jako dělání úkolů, úklid po sobě, osobní hygiena asi spíš vyžaduju než prosím, ale o věci do tohoto nespadající vždy prosím a to vím, protože si dávám velkého bacha - to u známých se mi těžce nelíbilo a myslím, že ani by mi to u dítěte neprošlo, je dost asertivní
- Citovat
- Upravit
30.8.10 23:46
Ano..prosím,vždycky když po něm něco chci tak ho prosím:) A stejně tak mu děkuju (což když zapomenu,tak mi hned připomíná ),přeju dobrou chuť apod..:)
Matýsek pak prosí,děkuje atd. automaticky taky:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.10 08:11
Snažím se prosit a děkovat Matymu za kde co. A on samozřejmě papouškuje 
Takže prosím a děkuji jsem nijak učit nemusela. Přišlo to samo a Maty to běžně používá kdekoliv, i na hřištích/pískovištích.
Poslední dobou s mimčem přisátým k prsu je to těžší a taky se to proti mě začíná obracet - čím dál častěji od Matyho slyším „máááámíííííííííí, jááááá chcúúúúúú …“ 
A to se mi fakt už zatmívá před očima.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.10 13:20
Ahoj, můj přítel je taky dost netrpělivý, co se týká poslouchání a už jsme kvůli tomu meli nejednu hádku. Máme dva syny, 5 a 2 roky a jsou tedy dost divocí.Hlavně ten starší je často dost rozjívený.No a to je něco pro tatínka. Jeden zákaz následuje další, takže už nesmí téměř nic, už mu to ani nevadí a zlobí dál, a tatínka točí. Zdá se mi, že už prostě nemají tak pěkný vztah jako dřív. Já se s mužem hádám, jenže je jak dítě taky. Začne být nepříjemný i na mě, že mu nemám mluvit do výchovy 
Myslím, že starší syn už to pozná a vnímá to dost dobře. Málokdy ho pochválí (myslím táta) a víc peskuje. Přtom on by se za pochvalu strhal(syn )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.10 13:23
MaeScaterova píše:
Ju, Bohunka to napsala výstižně, jak je to i u nás
Jojo, taky mi to tak připadlo, ale nedovedla jsem to zformulovat Že se chová jako šéf k dospělému podřízenému…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.10 13:36
Toto dělal muž mé kolegyně z práce svým dětem. Už jsou teda mnohem větší, ale přesně jak píšeš, chová se k nim jako k podřízeným. A buzeruje je za blbiny. Tak to u vás zatím není, ale pozor na to, je to fakt hrozný, chápu tě, že tě to mrzí a že ti to vadí.
Tvůj muž by si měl uvědomit (asi mu to ale budeš muset říct ty), že je to pořád malé dítě a že zákazy a příkazy mají dost často opačný efekt. Řekla bych, že pozitivní motivace je mnohem mnhoem lepší a opravdu funguje. Ale člověk musí přemýšlet a nenechat se vytočit (i rpo mě je to těžký, taky jsem nervák) a snažit se nereagovat tím svým stylem, ale vyloženě se učit zareagovat jinak - tj. př. neříkat „Nesahej na ty bedny!“ ale buď jak říkáš ty „Prosím tě, nesahej na ty bedyn.“ nebo ještě líp třeba „Nesahej na ty bedny, radši si půjdeme hrát nebo radši mi podej prosím tamto.“ atd. Aby si to dítě připadalo užitečný.
Je to náročný, ale pokud chce mít tvůj muž hezký vztah se synem tak je to naprosto nutné. Podle mě teda.
Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.10 13:49
U nás už to vygradovalo i tak, že jsme se téměř rozešli. Bylo z toho dusno na několik dní, už jsem fak přemýšlela o odchodu. Nakonec jsme si sedli, dodt zostra si vše vyříkali, a snad můj muž pochopil, kde je jeho role. Docela se snaží, kope s ním fotbal, věčer mu vypráví a snaží se krotit, když přijde domácí cirkus (rvačky o hračky, řev a ječení, u nás často). Ale je to těžké a bude to horší, jsou ještě docela malí. jen jsem chtěla napsat, že to není tak vzácný, takoví tatkové 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.10 13:58
Taky prosím a proto k tomu vedu i dceru, tak nějak mi to příjde jako normální věc, ale je jasné, že když třeba háže něčím o zem, nebo rozhází kostky, nebo prostě dělá schválně nějakou lumpárnu, tak to ji teda neprosím, ale razantně oslovím, at toho nechá…ale v případě, že si s něčím hraje, hračky jsou přes odpoledne samozřejmě po celém bytě, ale tak nějak je to v rámci hry a pak se jde večeřet, takže jdu do kuchyně a malou poprosím, at si uklidí hračky, že bude za chvíli večeře, takže asi tak u nás…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.10 19:49
Vzájemně se prosíme (žádáme ne doprošujem), děkujeme si a chválíme se. A jsme s manželem jednotní i za cenu drobného skřípění zubů (holky se taky musí shodnout např. o tom co chtějí vidět na DVD, když každá trvá na něčem jiném nepustíme nic nebo to co se líbí nám), názor rodiče je v případě neshody vždy nadřazen názoru dítěte. Holky s tím nemají problém, pokud s rozhodnutím dospělého nesouhlasí, obvykle neodmlouvají, nevztekají se, ale snaží se diskutovat - věcnými argumenty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.10 14:14
Taky prosím a děkuji a nedávno jsem se od manžela dozvědla, že to přeháním 
Mně to teda nikdy tak nepřipadalo. Prostě děkuji a prosím za vše. Naše malá říká děkuji snad v každé větě - podám jí věci, ať se obleče, ona poděkuje. Přinesu jí nočník na vyčůrání, ona poděkuje. Naberu jí jídlo, ona poděkuje a popřeje dobrou chuť… Byla jsem takto vychovaná a připadá mi to normální. Nedávno naše malá řekla to děkuji v nějakém veselém kontextu - teď si nevzpomenu - a manžel mi málem vynadal, že TO má po mně, že to s děkování a prošením moc přeháním Ale řekla bych, že lepší dvakrát poděkovat, než být za burana.
A co je nejlepší, tak se to nevědomky začíná učit i manžel. Nedávno chtěl, abych mu cosi podala a použil kouzelné slovíčko PROSÍM. Myslím, že byl víc překvapený, než já, když to z něj vypadlo. Mně to ale dost zahřálo u srdíčka 
Tak třeba to zafunguje i u vás. Držím palce!!!!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
