Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
První láska a smutek
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.1.19 02:44
Hovorí sa že láska je rozhodnutie. Zamilovanosť vyprchá po pár rokoch a ak nie sme rozhodnutí milovať ani nikdy nebudeme… Tak sa konečne rozhodni. Takto ti nikto nebude dosť dobrý. A ty nebudeš nikdy spokojná. Čo bolo pred rokmi je dávno preč. Žiješ dnes nie zajtra ani včera… Pusť to z hlavy a posuňte sa ďalšej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Verun83
1.1.19 03:02
Nema smysl se vracet do minulosti. Sveho ex mit uz nebudes. Tak se odstrihni a zacni znova. Rekni si, co od vztahu chces, co chces, aby mel ten chlap. Nemysli na nikoho konkretniho, ale na to, jak by ses ve vztahu mela citit, co byste meli delat atd. Az si to ujasnis, dej si zivot dokupy. Jestli nechces byt se soucasnym, tak nebud a zij svuj zivot a ten pravej prijde, az budes pripravena. Ted prijit nemuze, protoze ses v myslenkach u ex. Jen se blokujes.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.19 07:59
Jsem na tom uplne stejne. S koncem roku jsem bilancovala, jak jinak, a presne tohle jsem si opet uvedomila. Mela jsem dlouhy vztah s clovekem, se kterym jsem chtela stravit svuj zivot. Byl to jediny clovek, se kterym jsem si to dokazala predstavit. Vztah trval 13l, byli jsme i manzele, ale jednoho dne skoncil, on ho ukoncil, a ja se s tim do dnesniho dne nevyrovnala a uz je to 7 let. Porad ho miluju a mam pocit, ze bez nej neziju, ze jen prezivam, ze to neni zivot, ktery jsem si budovala a snila o nem. A to jsem podruhe vdana a mam rodinu, ale proste to neni ono a vim, ze uz to ono ani nikdy nebude, i kdyz bych se snazila sebevic. Takze tak.
- Citovat
- Upravit
1.1.19 08:12
@Anonymní píše:
Dobrý den, nejsem autorem, ale zcela mne to vystihuje: Před skoro 10 lety jsem se rozešla se svojí první láskou, se kterou jsem chodila téměř 5 let. Vztah byl přechozený a rozchod byl nevyhnutelný, avšak velmi bolestný. Dávala jsem se dohromady asi rok, ale nakonec jsem to nějak zvládla. Měla jsem pár vztahů - jeden trval rok a půl a zbytek nestojí za řeč. Ač mám z jiného vztahu malé dítě, k žádnému muži jsem necítila to, co ke své první lásce. Jsem schopná být ve vztahu a fungovat, ale necítím tam „to něco“. Můj první kluk má dlouhodobý vztah a já s ním jsem ve velmi sporadickém kontaktu.
Občas na mě padne smutek, že už nikoho nedokážu milovat tak jako jeho a říkám si, že to snad ani není možné, že na něj po tolika letech stále myslím - spíš si to vlastně celé tak nějak idealizuju. V jednom vztahu jsem, (máme spolu malé dítě), ale nechci být s někým jen z rozumu, ale cítím, že takhle to dál nejde…Jinak všechny muže víceméně ignoruji a ti, co se mi líbí jsou většinou zadaní… Poraďte co s tím? Prosím Anonym (Asi nebudu moci hned reagovat, ale vše si přečtu.)
Už nikdy nikoho nebudeš milovat jako svou první lásku. Když si to budeš opakovat. Minulost nezměníš. On už tě nechce. Být s někým jen z rozumu asi dobré není, ale je to otec vašeho dítěte. Jemu jsi měla vybrat za otce někoho, s kým vydržíš déle než „do švestek“. Pokud jsi ho někdy milovala, tak si na to vzpomeň, jaké to bylo. Třeba si jen bývalého idealizuješ, protože deset let je deset let. A tenkrát jsi asi děti neměla. On je možná ve skutečnosti do partnerství s tebou nevhodný a ty si jen kazíš přítomnost a tu lásku, co bys mohla věnovat současnému muži.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.19 09:16
Ahoj. Žij přítomností, neřeš minulost. Ale hlavně - nebuď na žádném chlapovi závislá. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.19 11:28
potřebuješ sobě samotné a svému skutečně odpustit, že vám to nevyšlo. Jinak se budeš tom vězení „nikdy nemůžu nikoho víc milovat“ držet nadosmrti. Tak nějak ses sama proklela a nedovoluješ si otevřít se natolik, aby si znovu riskovala tu bolest.
Ta kletba tě sice chrání před možnou bolestí, ale taky nedovoluje aby se k tobě dostala opravdová radost, blízkost a láska.
Teoreticky by na to mohlo stačit pár katarzních technik - zkusila bych to třeba s rodinými konstalacemi zaměřenými na partnerské vztahy vedenými někým příčetným (ideálně aby k tomu měl regulérní psychoterapeutický výcvik). Pokud to nepovede k nějakým trvalejším výsledkům - tedy že se se svým současným partnerem skutečně sblížíte, vstup do psychoterapie a zkus to prozkoumat pomalou, ale spolehlivou cestou.
Zkus se taky mrknout na tyhle knížky
https://www.kosmas.cz/…ni-intimita/
https://www.kosmas.cz/…-a-intimita/
https://obchod.portal.cz/…nitrni-dite/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.19 21:13
No já žiju a jdu dál, jen to prostě není ono ani když jsem sama ani ve vztazích. Snažím se mít pohodu, ale To TO tam není a já nevím kudy z toho ven. V zakletí zůstat nechci, je to opravdu hodně dlouho a stále jsem nepotkala nikoho kdo by to přebil a samotná být umím, ale taky to není ono.
- Citovat
- Upravit
3.1.19 00:54
Všade je niečo, nikto nie je dokonalý… Ani ty nie… Možno máš nereálne očakávania… Ono to nie je ako z filmu, sú občas také dni, ale celý život taký nie je, stále ti bude niečo chýbať, niečo prevyšovať ale tak je to v poriadku… Neženieš sa náhodou za niečím čo ani neexistuje? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.11.19 03:57
Jsem na tom stejne s rozdilem, ze muj posledni vztah trval dva roky a kus a ze za poslednich deset let jsem mel vsehovsudy snad pet nekolika mesicnich pokusu o vztahy. Bud jsem to ukoncil ja a nebo byl ukoncen ja. Az loni, po temer osmi letech jsem konecne citil to, co pred desiti lety, nakonec jsem byl jen prachsproste vyuzit a odkopnut. A takto dlouho jsem sam presne protoze nedokazu byt s nekym z rozumu. To budu radeji sam do konce zivota. Moc dobre vim, jak se citis, take nevim, co s tim mam delat. Ja byl paradoxne nejstastejsi pred tremi lety, kdy jsem zenske neresil temer dva roky. Pracoval jsem tou dobou v ryze panskem prostredi a domu jezdil autem. Hral jsem si vesele na PC, v lete jezdil na kole a nic jineho neresil. Nejsem si ale jisty, jestli je toto spravna cesta.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den, nejsem autorem, ale zcela mne to vystihuje: Před skoro 10 lety jsem se rozešla se svojí první láskou, se kterou jsem chodila téměř 5 let. Vztah byl přechozený a rozchod byl nevyhnutelný, avšak velmi bolestný. Dávala jsem se dohromady asi rok, ale nakonec jsem to nějak zvládla. Měla jsem pár vztahů - jeden trval rok a půl a zbytek nestojí za řeč. Ač mám z jiného vztahu malé dítě, k žádnému muži jsem necítila to, co ke své první lásce. Jsem schopná být ve vztahu a fungovat, ale necítím tam „to něco“. Můj první kluk má dlouhodobý vztah a já s ním jsem ve velmi sporadickém kontaktu.
Občas na mě padne smutek, že už nikoho nedokážu milovat tak jako jeho a říkám si, že to snad ani není možné, že na něj po tolika letech stále myslím - spíš si to vlastně celé tak nějak idealizuju. V jednom vztahu jsem, (máme spolu malé dítě), ale nechci být s někým jen z rozumu, ale cítím, že takhle to dál nejde…Jinak všechny muže víceméně ignoruji a ti, co se mi líbí jsou většinou zadaní… Poraďte co s tím? Prosím Anonym (Asi nebudu moci hned reagovat, ale vše si přečtu.)