Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Psychoterapie a sobectí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.12.21 11:41
Začni hned, nech všechno špatný v zavřeným šuplíku někde v odlehlém koutku hlavy a buď „nová“. Možná si řekneš že je to blbost a snáz se to řekne než udělá, ale věř mi, opravdu to není tak hrozné.
Zní to možná drsně, ale pokud sama se sebou začneš mít problém, nemůžeš čekat, že ostatní jej budou přecházet a litovat Tě kvůli minulosti, jakkoliv těžké.
Prostě udělej radikální změnu, uznej chybu, omluv se a usměj se a pokud to bude možné hned ji naprav, výtky tu budou vždycky, jen jim musíme čelit a ne utíkat.
Z toho jak píšeš mi vyplývá, že jsi moc silná, možná Ti bylo ublíženo, ale už je to pryč, začni žít okamžikem, ne minulostí.
Všechno bude pořádku, uvidíš, zkus to zlé opravdu nechat za sebou, udělej za tím vším tlustou čáru, nepitvej se v bolesti.
Hlavně se neboj, nejsi v tom sama.
Ty jsi to jediné, nad čím můžeš mít v životě absolutní kontrolu, tak ji chňapni všema deseti a buď šťastná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.21 12:21
@Anonymní píše:
S prestavkami, ne moc dlouhyma navstevuji psychologa nebo terapeuta uz skoro 7 let. Hodne mi to dalo, ale dnes jsem si tak uvedomila, ze jak jsem porad resila sebe a svuj zivot tak se ze me stal trochu sobec. Chci aby me lidi chapali v mych nazorech, naladach atd. Posledni dobou blbe snasim kdyz mi nekdo neco vytkne a vubec me nenapadne ze bych v urcitych vecech mela byt tolerantnejsi. Nejak jsem se do toho zamotala. Porad mi v hlave bezi takovy to, ze prece mi vsichni ublizuji a maji byt na me hodny, protoze jsem mela zivot takovej a takovej a kazdou svoji ne moc prijemnou emoci hned pitvam a resim ze ten clovek je zlej, ze ma se mnou problem a ja hned samozrejme reaguji urazenosti a nebo se zacnu hadat. Takze sem rada ze mi to doslo ale nejak nevim jak se toho zase chopit.
Ten anonym bych ti vytknul 
,
ale nechci hloupě žertovat.
Je dobré, pokud si umíš sama definovat, co chceš.
Je zajímavé, že chceš aby tě lidé chápali, ale zároveň nejsi (nebo si to myslíš) ty dostatečně tolerantní k nim.
Každý jsme prostě nějaký, máme klady i zápory. Líbí se mi na tobě, že ty si je uvědomuješ a pracuješ s nimi, pracuješ s tím, jak se podle sebe sama projevuješ. Na mě to na první dobrou působí tak, že žádný slov v porcelánu v mezilidských vztazích nejsi, prostě jen možná trošku potřebuješ někdy méně mluvit, více poslouchat, ale to máme někdy všichni. Prostě pracuj se sebou dál, jako to děláš. Zjevně to děláš dobře, když umíš nechat emoce pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.21 12:31
@Anonymní píše:
S prestavkami, ne moc dlouhyma navstevuji psychologa nebo terapeuta uz skoro 7 let. Hodne mi to dalo, ale dnes jsem si tak uvedomila, ze jak jsem porad resila sebe a svuj zivot tak se ze me stal trochu sobec. Chci aby me lidi chapali v mych nazorech, naladach atd. Posledni dobou blbe snasim kdyz mi nekdo neco vytkne a vubec me nenapadne ze bych v urcitych vecech mela byt tolerantnejsi. Nejak jsem se do toho zamotala. Porad mi v hlave bezi takovy to, ze prece mi vsichni ublizuji a maji byt na me hodny, protoze jsem mela zivot takovej a takovej a kazdou svoji ne moc prijemnou emoci hned pitvam a resim ze ten clovek je zlej, ze ma se mnou problem a ja hned samozrejme reaguji urazenosti a nebo se zacnu hadat. Takze sem rada ze mi to doslo ale nejak nevim jak se toho zase chopit.
jo, přesně s něčím takovým jsem, se u psychiatricky léčených také setkala. Možná spíše, než se sobectvím, to byla jistá vztahovačnost. „proč jsi to řekla, čeho jsi tím chtěla dosáhnout“? Asi je to tím, že obvykle začínají s nízkým sebevědomým, které se snaží terapeut pozvednout.
Jsi skvělá, že ti to došlo!
Podle mě by pomohlo uvědomit si, že ti druzí, co se neléčí, nemají bezproblémový život, nejsou dokonale vyrovnaní se svým životem, nemají super komunikační dovednosti jako teraput a kolikrát ani inteligenci. Jsou to prostě lidi. A možná by ty terapie potřebovali taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mývalova žena
2.12.21 12:52
Tohle je na další pokračování s terapeutem.
Vůbec se divím, že tohle nevychytal.
Budeš mu to muset říct tak, jak jsi to napsala tady. Nestydět se za to. Je skvělé, že to umíš pojmenovat, to také každý nedokáže. Ale uvědom si, že terapie je cesta za léčením duše a vyrovnanost ducha a tam vztahovačnost rozhodně nepatří Držím palce!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.12.21 13:51
Přečti si knížku Dohoda s nemocí. Tam jsou dobře popsané pocity a co se nám snaží „sdělit“.
- Citovat
- Upravit
2.12.21 14:10
@Anonymní píše:
S prestavkami, ne moc dlouhyma navstevuji psychologa nebo terapeuta uz skoro 7 let. Hodne mi to dalo, ale dnes jsem si tak uvedomila, ze jak jsem porad resila sebe a svuj zivot tak se ze me stal trochu sobec. Chci aby me lidi chapali v mych nazorech, naladach atd. Posledni dobou blbe snasim kdyz mi nekdo neco vytkne a vubec me nenapadne ze bych v urcitych vecech mela byt tolerantnejsi. Nejak jsem se do toho zamotala. Porad mi v hlave bezi takovy to, ze prece mi vsichni ublizuji a maji byt na me hodny, protoze jsem mela zivot takovej a takovej a kazdou svoji ne moc prijemnou emoci hned pitvam a resim ze ten clovek je zlej, ze ma se mnou problem a ja hned samozrejme reaguji urazenosti a nebo se zacnu hadat. Takze sem rada ze mi to doslo ale nejak nevim jak se toho zase chopit.
Nenapsala si to nejdůležitější: jaký byl Tvůj původní problém. Taky si myslím, jak zde bylo uvedeno, že to bylo nízké sebavědomí, ergo že si dovolovala lidem překročit Tvoje hranice (důsledek psych. týrání - znám to, s těmi hranicemi mám taky problém). Takže se nauč pochopit, že každá výtka nemusí být vždy špatně míněna. Ale aby zas nepřekročili Tvé hranice a nebuzerovali Tě… Takže jak na to? Má rada: zkus se zeptat: Řekla bych jim to také a tímhle způsobem? (Ber v potaz intonaci, výběr slov a kde a před kým Ti to řekli.) Pokud je odpověď „ano“, tak to považuj za radu. Pokud „ne“, okamžitě se ohraď vůči agresorovi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.21 14:12
@Margit9 píše:
Začni hned, nech všechno špatný v zavřeným šuplíku někde v odlehlém koutku hlavy a buď „nová“. Možná si řekneš že je to blbost a snáz se to řekne než udělá, ale věř mi, opravdu to není tak hrozné.
Zní to možná drsně, ale pokud sama se sebou začneš mít problém, nemůžeš čekat, že ostatní jej budou přecházet a litovat Tě kvůli minulosti, jakkoliv těžké.
Prostě udělej radikální změnu, uznej chybu, omluv se a usměj se a pokud to bude možné hned ji naprav, výtky tu budou vždycky, jen jim musíme čelit a ne utíkat.
Z toho jak píšeš mi vyplývá, že jsi moc silná, možná Ti bylo ublíženo, ale už je to pryč, začni žít okamžikem, ne minulostí.
Všechno bude pořádku, uvidíš, zkus to zlé opravdu nechat za sebou, udělej za tím vším tlustou čáru, nepitvej se v bolesti.
Hlavně se neboj, nejsi v tom sama.
Ty jsi to jediné, nad čím můžeš mít v životě absolutní kontrolu, tak ji chňapni všema deseti a buď šťastná
Tohle je velmi špatná rada, potlačování nikdy nepřinese dlouhodobě nic dobrého. Možná bude „hodná“, ale za deset se jí rozjede autoimunitní choroba 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.21 14:34
@Liberalissima
Mrzí mne, že to vidíte takto. Měla jsem velice podobný problém jako popisuje zakladatelka, nakonec jsem ve všem měla také zmatek a nevěděla jestli jsou opravdu špatní všichni kolem, nebo je chyba u mne. Po mnoha měsících s psychologem jsem se rozhodla udělat přesně to, co radím, je to už několik let a žádnou autoimunitní chorobu ani nic podobného neregistruji. Tohle je subjektivní téma, které si musí vyřešit každý po svém, já jen napsala svou zkušenost ve snaze pomoci a doufám, že paní bude brzy v pořádku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.12.21 14:59
Vsem moc dekuji za reakce. No vztahovacnost tam bude. Zrovna v patek mam terapii takze se urcite sverim. Ze bych mela nekdy min mluvit a nenechat se strhnout zase svoje emoci vim, jenze tam pak zacne moje tvrdohlavost kdy si reknu, ze nevim proc bych mela ustoupit a chapat ze druzi lide maji take sve chyby. Pritom vim ze ublizuji hlavne sobe. Pritom jsou to takovy blbosti co ja resim. Kdyz ale na me nekdo opravdu utoci tak dokazu byt v klidu a v klidu mu rict ze nesouhlasim nebo ze je to jeho problem, ale to je u lidi co mi nejsou nijak blizci. A tem blizsim lidem paradoxne ublizuji a nedokazu treba prijmout cloveka s tim jakej je a ze to neni za ucelem nejakeho utoku na moji osobu, tam se proste musim ohradit a jsem zaroven hrozne zklamana ze se ke me takhle chova. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
S prestavkami, ne moc dlouhyma navstevuji psychologa nebo terapeuta uz skoro 7 let. Hodne mi to dalo, ale dnes jsem si tak uvedomila, ze jak jsem porad resila sebe a svuj zivot tak se ze me stal trochu sobec. Chci aby me lidi chapali v mych nazorech, naladach atd. Posledni dobou blbe snasim kdyz mi nekdo neco vytkne a vubec me nenapadne ze bych v urcitych vecech mela byt tolerantnejsi. Nejak jsem se do toho zamotala. Porad mi v hlave bezi takovy to, ze prece mi vsichni ublizuji a maji byt na me hodny, protoze jsem mela zivot takovej a takovej a kazdou svoji ne moc prijemnou emoci hned pitvam a resim ze ten clovek je zlej, ze ma se mnou problem a ja hned samozrejme reaguji urazenosti a nebo se zacnu hadat. Takze sem rada ze mi to doslo ale nejak nevim jak se toho zase chopit.