Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, potřebovala bych poradit o ‚kamarádství‘s jednou slečnou.
Minulý rok jsem začala chodit na jedno osmileté gymnázium. Našla jsem si tam plno kamarádů, ale jedna z nich mi přišla nejlepší. Postupně jsem se začala bavit jen s ní a když jsem si všimla, bylo už pozdě. Zbyla mi jen ona. Postupem času jsem začala zjišťovat, že její názory jsou naprosto odlišné a i ji tajně nenávidět. Nechtěla jsem ji ovšem zranit, tak jsem si to nechala pro sebe. Během toho roku jsme se začaly hádat (o blbostech), ale ona se vždy urazila a místo toho, abychom si to vyříkaly, mi začala psát sprosté smsky. Navíc hádky v 99% zavinila ona a já se obecně s lidmi téměř nehádám (raději mlčím a myslím si svoje…)
Na začátku tohoto školního roku k nám do třídy přistoupila nová holka. Velmi jsme se skamarádily a ve 3 jsme byly nejlepší kamarádky. Jenže ta ‚loňská‘ kamarádka nám po nějakém čase obou začala psát sprosté smsky a obviňovat nás z toho, že ona je ta odstrcena. Dnes té kamarádce dokonce poslala i fotku, jak brečí - to je citové vydírání!!! A já mám pocit, jako kdyby se nás snažila poštvat proti sobě.
Žádné náznaky o tom, že se s ní už moc nechceme kamarádit, nebere a ani si nechce nic vyříkat (je tak zbabělá) a pokud bychom ji chtěly ignorovat, tak stále dolejzá. Takto intenzivně se baví pouze s námi. Také NIKDY nepřizná chybu…
My začínáme mít pocit, že má nějakou psychickou nemoc/poruchu, protože toto není ve 13 letech normální! Jenže si myslíme, že když to řekneme jejím rodičům, tak nám nebudou věřit a nevíme, co máme dělat… Poraďte prosím. (ne, přes prázdniny se to samo nevyřeší)
Casem zjistis, ze jsou pouze dve moznosti: totalne ignorovat/ vyrikat si to ![]()
@ejhle píše:
Casem zjistis, ze jsou pouze dve moznosti: totalne ignorovat/ vyrikat si to
To je právě ten problém - vyříkat jsem se to s ní pokoušela, jenže ona prostě nepřizná svoji chybu, nó a ignorovat? - to by nám psala smsky tak dlouho, dokud by se z toho kámoška nezbláznila (já jsem psychicky celkem silná a dala bych to, ale ta druhá kámoška by s tím měla velké problémy…)
@Dívka píše:
To je právě ten problém - vyříkat jsem se to s ní pokoušela, jenže ona prostě nepřizná svoji chybu, nó a ignorovat? - to by nám psala smsky tak dlouho, dokud by se z toho kámoška nezbláznila (já jsem psychicky celkem silná a dala bych to, ale ta druhá kámoška by s tím měla velké problémy…)
No tak ať si ji blokne v mobilu!!!
prázdniny. Na 13 let musím uznat, že psaný projev na výbornou.
Ale radu nemám.
@Spokojení píše:prázdniny. Na 13 let musím uznat, že psaný projev na výbornou.
Ale radu nemám.
Děkuji, já vím, na psaní mám celkem talent ![]()
Ale co se týče psychologie, tak ta by mi očividně moc nešla ![]()
@Dívka
Pokud mi někdo píše sprosté SMS, nenazvala bych ho kamarádkou. Co třeba to ukázat rodičům, mohli by si popovídat s jejími rodiči.
Pokud bych to měla řešit sama, blokla bych si její číslo a ignorovala ji. Snad by si našla jinou „oběť“.
@Russet píše:
@Dívka
Pokud mi někdo píše sprosté SMS, nenazvala bych ho kamarádkou. Co třeba to ukázat rodičům, mohli by si popovídat s jejími rodiči.
Pokud bych to měla řešit sama, blokla bych si její číslo a ignorovala ji. Snad by si našla jinou „oběť“.
Já jsem to již v minulosti rodičům ukazovala, jenže oni také nejsou ten ‚hádací typ‘, tak jsme to nechali být. A co se týče jejích ‚obětí‘, tak ona nám z mého pohledu ubližuje nevědomky. Jednoduše nás chce jen pro sebe a nic jí nedochází. Dalo by se ji přirovnat třeba k sedmiletému dítěti. (ale inteligenčně jr na tom normálně)
Občas mi také přijde, že je trochu bipolární. To by chtělo toho psychologa, ale jak ji k němu dostat?
A nemá ta holka nějaké problémy v rodině, že se občas chová tak agresivně? Třeba je jen hodně nešťastná. Já tady ty sdružovací aliance proti někomu vůbec nemám ráda ![]()
@Dívka píše:
Ahoj, potřebovala bych poradit o ‚kamarádství‘s jednou slečnou.Minulý rok jsem začala chodit na jedno osmileté gymnázium. Našla jsem si tam plno kamarádů, ale jedna z nich mi přišla nejlepší. Postupně jsem se začala bavit jen s ní a když jsem si všimla, bylo už pozdě. Zbyla mi jen ona. Postupem času jsem začala zjišťovat, že její názory jsou naprosto odlišné a i ji tajně nenávidět. Nechtěla jsem ji ovšem zranit, tak jsem si to nechala pro sebe. Během toho roku jsme se začaly hádat (o blbostech), ale ona se vždy urazila a místo toho, abychom si to vyříkaly, mi začala psát sprosté smsky. Navíc hádky v 99% zavinila ona a já se obecně s lidmi téměř nehádám (raději mlčím a myslím si svoje…)
Na začátku tohoto školního roku k nám do třídy přistoupila nová holka. Velmi jsme se skamarádily a ve 3 jsme byly nejlepší kamarádky. Jenže ta ‚loňská‘ kamarádka nám po nějakém čase obou začala psát sprosté smsky a obviňovat nás z toho, že ona je ta odstrcena. Dnes té kamarádce dokonce poslala i fotku, jak brečí - to je citové vydírání!!! A já mám pocit, jako kdyby se nás snažila poštvat proti sobě.
Žádné náznaky o tom, že se s ní už moc nechceme kamarádit, nebere a ani si nechce nic vyříkat (je tak zbabělá) a pokud bychom ji chtěly ignorovat, tak stále dolejzá. Takto intenzivně se baví pouze s námi. Také NIKDY nepřizná chybu…
My začínáme mít pocit, že má nějakou psychickou nemoc/poruchu, protože toto není ve 13 letech normální! Jenže si myslíme, že když to řekneme jejím rodičům, tak nám nebudou věřit a nevíme, co máme dělat… Poraďte prosím. (ne, přes prázdniny se to samo nevyřeší)
svěřte se třídní učitelce, výchovnému poradci nebo metodikovi prevence, jistě vám pomůžou najít nějakou vhodnou formu jak spolu komunikovat a někdy úhel pohledu dospělého pomůže získat jasno všem stranám..
@Any83 píše:
A nemá ta holka nějaké problémy v rodině, že se občas chová tak agresivně? Třeba je jen hodně nešťastná. Já tady ty sdružovací aliance proti někomu vůbec nemám ráda
Já nevím, její rodiče mi přijdou sympatičtí, její bratr také. Rodinu má úplnou a s žádným traumatem se, pokud vím, nesetkala. Jen na její minulé škole se prý velmi hádala s jednou holkou, která proti ní údajně následně poslala pár lidí ze třídy. Ale stejně tam prý měla dostatek kamarádů… Tak nevím…
@jdukolem píše:
svěřte se třídní učitelce, výchovnému poradci nebo metodikovi prevence, jistě vám pomůžou najít nějakou vhodnou formu jak spolu komunikovat a někdy úhel pohledu dospělého pomůže získat jasno všem stranám..
Nó, nevím, já se s ní už upřímně ani moc bavit nechci, už párkrát mě zradila. Byly to sice prehlednutelné blbosti, ale nějak mi i intuice říká, že není dobré jí věřit. Já bych se jí potřebovala prostě jen nějak zbavit, ale tak, aby ji to nějak nezranilo… A zatím to vypadá tak, že zbavit se jí jakkoliv, je nemožné…
@Dívka píše:
Nó, nevím, já se s ní už upřímně ani moc bavit nechci, už párkrát mě zradila. Byly to sice prehlednutelné blbosti, ale nějak mi i intuice říká, že není dobré jí věřit. Já bych se jí potřebovala prostě jen nějak zbavit, ale tak, aby ji to nějak nezranilo… A zatím to vypadá tak, že zbavit se jí jakkoliv, je nemožné…
a s tím by ti mohli dospělí právě pomoct, aby to nepřerostlo v něco nehezkého, výchovná poradkyně by jí mohla doporučit rozhovor se školním psychologem atd.. šlo by spíš o to abyste měly s kámoškou klid a aby i ta holčina trochu srovnala sama sebe… musí se to řešit včas
@Dívka píše:
Já jsem to již v minulosti rodičům ukazovala, jenže oni také nejsou ten ‚hádací typ‘, tak jsme to nechali být. A co se týče jejích ‚obětí‘, tak ona nám z mého pohledu ubližuje nevědomky. Jednoduše nás chce jen pro sebe a nic jí nedochází. Dalo by se ji přirovnat třeba k sedmiletému dítěti. (ale inteligenčně jr na tom normálně)Občas mi také přijde, že je trochu bipolární. To by chtělo toho psychologa, ale jak ji k němu dostat?
Fajn, hádat se nemusí. Můžou prostě říct, ať jejich dceruška píše sprosťárny někomu, kdo má na to žaludek.
K psychologovi ji asi můžou poslat jen rodiče nebo škola. Kdyby třeba šikanovala ostatní.
Pokud ubližuje „nevědomky“ a někdo ji na to upozorní, měla by se srovnat. Když v tom pokračuje, nebavit se s ní. Já se teda kamarádím jen s tím, s kým je mi dobře. Ne s tím, kdo mě obtěžuje a trápí.
@jdukolem píše:
a s tím by ti mohli dospělí právě pomoct, aby to nepřerostlo v něco nehezkého, výchovná poradkyně by jí mohla doporučit rozhovor se školním psychologem atd.. šlo by spíš o to abyste měly s kámoškou klid a aby i ta holčina trochu srovnala sama sebe… musí se to řešit včas
Asi máte pravdu. Nejspíš to uděláme po prázdninách, možná až v říjnu. Kámoška s ní jde právě v říjnu na koncert Seleny Gomez a nechce si to tím také zkazit, ale potom už to asi opravdu uděláme. Kamarádka mi každý den říká - hlavně to musíme vydržet do října… :'(