Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj všem! Protože se nad podobnými věcmi zamýšlím, napadlo mě udělat jakýsi průzkum, jak to mezi lidmi vlastně je.
Dejme tomu, že Vám život něco přinese - neplánovane těhotenství, zmenu práce, nemoc seniora… Prostě cokoli, co Vám naruší či prekrizi dosavadní plány. Jak se obvykle zachovate? Podvolite se osudu, nebo s ním bojujete, jedete si dále svoji lajnu? Vyplatí se to či ono? Litujete pak třeba, že jste nezvolili druhou možnost? Děkuji za upřímně odpovědi. Já jsem spíš ten, kdo „čelí výzvám“. Kde je ale hranice?
Vsechno zle je pro neco dobre… a vse se deje, tak jak ma
a hlavne me zivotni kredo „mě nenaserou“ ![]()
Taky čelím výzvám, i když mě to pěkně sejří. Výsledek v každém případě stojí za to, protože vím, že jsem udělala vše, co bylo v mých silách, nevykašlala jsem se na to.
Ale každý má tu laťku nastavenou jinak i v tom, co stojí za to řešit…
Já myslím, že „čelí osudu“ každý. Jak ten, co se podvoli tomu, co mu osud nadělil, tak i ten, co jde dál svou cestou. Osud prostě poslal překážku a člověk ji musí řešit. A ať ji vyřeší jakkoliv, vždy ho to nějak poznamená, vždy to nějak ovlivní jeho budoucnost. Já každou překážku řeším individuálně, nelze říct, že se většinou podvolim nebo většinou jdu dál… poslední velkou překážku jsem vyřešila a jdu dál tak, jak jsem měla v plánu. Zpetne vidím, že to bylo správné rozhodnutí.
Co jde zmenit, to zmenim a co nejde, tak to prijmu. Ono to ma totiz vsechno urcity smysl, jak se nakonec ukaze. Rozhodne s nicim nebojuju na silu, to jsem delavala driv a neni to dobry.
Plán je jedna věc, ale když se člověk zpětně podívá tak zjisti, že kdyby se mu nestaly ty a ty události, tak se nedostane tam a tam nebo nepozná nějaké lidi, které poznat prostě měl. Všem je propojené a všem se děje tak jak má.
Pokud ti něco není dáno tak to stejně nedostaneš, ikdyby ses na hlavu stavěl.
Ahoj.
tak hodně záleží natom, co osudoveho mě potká a jestli to vnímám jako osudové.
Pokud potkám treba někoho a mám z něj hodně dobrý pocit a zanechává ve mě něco hodně zvláštního, myslím tím něco neobvyklého a musím na něj často myslet, nehledě na to zda je to muž nebo žena. Tak to beru tak, že jsme se měli potkat. Tomu se nedá ani bránit.
Ale, na druhou stranu i špatné a často nečekané události můžou být osudové i když to v tu chvíli strašně moc bolí.
Jako třeba ztráta blízkého a milovaného člověka nebo i zvířecího miláčka.
Je moc těžké se s tím smířit.
A i to časem beru jako osudové.
Prostě, že se to asi mělo stát.
Věřím na osud. Ať v dobrém či zlém. ![]()
Všechno souvisí se vším. Všechno, co mi v životě vstoupí do cesty, tam asi má být.
@mokkk píše: Žiju ze dne na den. Nemám plány. Nic mi je tedy neruší.
Je pravda, že od té doby, co mám děti, si nelze dělat žádné plány
a je to fakt, před dětmi jsem měla plánů plnou hlavu,
samozřejmě to dopadlo všechno úplně jinak a teď žiju přítomnosti, protože i když si něco naplánuji, tak to vždycky padne většinou pro nemoc děti, takže s dětmi žiju přítomností, předtím jsem žila budoucností, což bylo špatně, aspoň si myslím, protože nic není tak, jak jsem si plánovala
ale zas jako není to teď špatné, jen úplně jiné, než jsem si před 5 lety třeba myslela, že bude.
Někdy mám pocit, že žiju v Matrixu, jakože mi někdo řídí život, jakože teď se má už pár týdnů dobře, tak do ní trochu bodnem, ne
ať to nemá tak jednoduché, člověk to vezme, ok, pár dnů, někdy i týdnů blbý, vylíže se z toho, je dobře, á tak je na čase zase trochu bodnout
a takhle si někdy připadám
Někdy mi přijde že si ze mě osud dela legraci. Ať učiním jakekoliv rozhodnutí vzdycky to dopadne blbě. Asi nikdy v životě jsem neudělala spravnou věc, vzdy se mi to vratilo jako bumerang. Hodně často potom lituju že jsem věci neudělala jinak. Ale osud je prostě nezvratný tak co nadělám ![]()
Za svůj život jsem čelila hodně těžkým zkouskam..a vždy reakce byla taková, ze jsem se nejdříve zhroutila, ale pak pochopila, že se musím rychle oklepat a snažila se pracovat s tím co mám…Základem úspěchu je smíření se s tím co mám, co se.deje a respektování toho že to je tak či tak, v tu chvíli se to snášelo mnohem lépe. A po pár letech? Se to přetaví do pochopení proč se to a tamto stalo…a u některých ne, tak si to aspoň nějak logicky okomentuji.
Mne vzdycky osud prihral do zivota to, co jsem vubec nechtela a cemu jsem se branila, pripadne to odsuzovala
Mela jsem vzdycky svoji hlavu, ale vesmes nikdy nic neslo podle planu…nakonec se ale ve vetsine pripadu ukazalo, ze to, co jsem nechtela, bylo nakonec to nejlepsi, co me mohlo potkat… a ze jsem treba v nekterych vecech byla zbytecne zatvrzela. Takze ted uz duveruji osudu o neco vic a cekam, cim me zase prekvapi
A pokazde kdyz si rikam, tak tohle bych ja nikdy…me napadne..a sakra ![]()
Určitě s tím bojuji. Říkám si že se to stalo z nějakého důvodu. Zrovna se mi poslední dobou stala opravdu nepříjemná, věc, ale zase mi do života přinesla něco dobrého z toho dlouhodobého hlediska.