Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ano, respektuje. Chápe, že doba se mění a naopak je ona ta, která se ptá, co a kdy má s vnučkou dělat. Problém jsem s ní nikdy neměla.
Musím anonymně…mně moji rodiče neustále podtrhávali autoritu, došlo to až do fáze, kdy ignorovali naše rozhodnutí (tedy tatinka a moje)..po roce a 2 měsících jsem vypěnila a odjela z návštěvy u nich…bohužel psychický výprask jsem dostala já, nikoliv oni…řekla jsem si, že na ně já řvát nebudu, autoritu u mého dítěte podtrhovat nebudou a už vůbec nebudou mluvit do naší výchovy… je to pár týdnů, co se nevídáme a já mám klid…malý je spokojený a naprosto v pohodě, já jsem v 20tt a opět se mi klidněji spí…vím, že přerušit natrvalo kontakt nejde, ale dokud si neuvědomí, že já jsem máma a manžel táta, nebudu s nimi komunikovat!
nicmene u nas se nejedna jen o výchovu maleho, to je spise uz jen tresinka na dortu
Já to mám podobně jako anonym M přede mnou, až na to, že mám starší dítě (6r) a rodiče jsem odstřihnout zatím nedokázala - jsou na tom zdravotně už špatně a obávám se, že ukončená komunikace by se třeba do smrti některého z nich už nestihla obnovit. Nechci na pohřbu některého z rodičů litovat, že jsme se už nestihli udobřit.
Tak ji nezvi ani jednou měsíčně… nebo se nežinýruj a řekni ji na plnou pusu, co se ti nelíbí - třeba se urazí a budeš mít klid ![]()
@Anonymní píše:
Holky no tak to některým závidím že nemají s matkamj problém… Ta moje kecá stále do všeho. Jen přijde k nám hned dělá vše co se mi nelíbí.. Malou posazuje, když ji řeknu ať to nedělá že si musí sednout sama tak to zlehčuje a dělá si z toho srandu… Neustále má kecy na to že v půl roce ještě nelozi, že ji nedávám tvaroh a jogurt.. A to jsem styk s ní omezila na miminum ale i jednou za měsíc mě z ní pochoduji nervy.. Ještě moje matka je taková, hvězda,, že když ji oponuji tak je hned ukřivděná, vše si pribarvuje a vykládá kamarádkám a rodině a ještě k tomu alkoholička co si to nepřizná…:-/..no vůbec nevím jak sní mám vycházet… Ona se směje bzdy když ji řeknu že dnes je to trochu jinak, já si připadám vždy jak dement, Teda ona ho že mě dělá..ma to taky tak někdo?. No horší než tchyně… Tchyni mám zase super. Malou pohlída, nemá s tím problém, do ničeho nekeca, je nakloněna všemu novému… Sama má 5dětí a každé z nich bylo úplně jiné tak to trochu chápe. Ne jak moje matka které jsem já vrcholné dílo jejího života…raději anonym..
Asi ti moc neporadím, jen chci napsat, že rozhodně nemáš proč se cítit jako dement..chyba není v tobě, ty jsi máma a to děláš správně
Je to smutné, že některé babičky jsou takovéhle ![]()
@Anonymní píše:
Holky no tak to některým závidím že nemají s matkamj problém… Ta moje kecá stále do všeho. Jen přijde k nám hned dělá vše co se mi nelíbí.. Malou posazuje, když ji řeknu ať to nedělá že si musí sednout sama tak to zlehčuje a dělá si z toho srandu… Neustále má kecy na to že v půl roce ještě nelozi, že ji nedávám tvaroh a jogurt.. A to jsem styk s ní omezila na miminum ale i jednou za měsíc mě z ní pochoduji nervy.. Ještě moje matka je taková, hvězda,, že když ji oponuji tak je hned ukřivděná, vše si pribarvuje a vykládá kamarádkám a rodině a ještě k tomu alkoholička co si to nepřizná…:-/..no vůbec nevím jak sní mám vycházet… Ona se směje bzdy když ji řeknu že dnes je to trochu jinak, já si připadám vždy jak dement, Teda ona ho že mě dělá..ma to taky tak někdo?. No horší než tchyně… Tchyni mám zase super. Malou pohlída, nemá s tím problém, do ničeho nekeca, je nakloněna všemu novému… Sama má 5dětí a každé z nich bylo úplně jiné tak to trochu chápe. Ne jak moje matka které jsem já vrcholné dílo jejího života…raději anonym..
Mě takhle radí celé okolí
Moje mamka na mě taky zkouší takové to nucení, jakože jestli už ji zkouším posazovat a proč ji odpoledne nedávám spát do autosedačky (proč když doma máme dvě postýlky
), proč mi přijde brzo dát ročnímu děcku slané krekry
Snaží se to zlehčovač jakože ona to taky dělala a my jsme to přežili
Když něco zkusí poprvé tak jí řeknu proč to tak nechci a podruhé už to ignoruju. Onehdy už jsem vypěnila i u tchýně - malé byly 2 měsíce, sotva začala trochu držet hlavičku, ještě jsme se o tom bavili a všem říkali, ať jí tu hlavičku přidržují. A tchyně ji z postýlky zvedla tak, že ji chytla pod pažema a vytáhla ji nahoru
Manželova babička na mě zas každou návštěvu zkouší takové ty rady proč jí nedávám do čajíku med, aby jí to chutnalo
Když malá začne plakat, tak jdu a vezmu si ji z postýlky. Minule na mě tchán zvýšeným hlasem začal: „Nech ju! Nechovej ju furt, ať si taky zvykne!“
Jako proč bych měla nechat tříměsíční miminko brečet že hledá mámu v cizím prostředí? A on mi to fakt jako zakazoval, čekal že opravdu zůstanu sedět
Musíš se obrnit trpělivostí, kolikrát už i dělat že neslyšíš a neodpovídat, a dělat si všechno po svém. Ty své dítě znáš nejlíp a víš co potřebuje ![]()
Naši mi do toho teda nekecaj, ale tuhle přijeli s očima navrch hlavy, kvůli vnoučeti shlédli nějaký poučný pořad v TV o dětech a vykládali mi, jak je to teď všechno jinak ![]()
tak možná taky nastrčit nějakou osvětu, časopis nebo tak
Moje maminka už nežije, ale když ještě žila a syn byl malý, naprosto nerespektovala moji výchovu a já z ní rostla. Třeba jsem malému do tří let nechtěla dávat nic sladkého a ona mu tajně dávala. Dávala mu i předemnou a byla se schopná se mnou pohádat, že sladké děti prostě chtějí a ona mu to chce dát. Hrozné! Prostě cokoliv jsem zakázala, ona mu dovolila. Ale s ní to bylo těžké, trochu ke konci života pila a nedalo se s ní často rozumně bavit. Tchýně mě respektuje, ale stojí si i za svým názorem a když je střet, tak se i pohádáme. Ovšem nikdy neudělá, co já nechci.
Úplně bych ji odstřihla nebo alespoň to té doby než si uvědomí, že ty si matka a musí respektovat tvá pravidla.