Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Respektující výchova a více dětí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.2.17 08:09
@MalinaQ učí se spolu komunikovat, u nás taky s častým řevem dětí, protože pokud se nedohodnou na první dobrou, tak se samozřejmě rvou..a to máme dvě holky. Někdy řvu taky, jsem jen člověk, za škrábání do obličeje už bez milosti dávám pořádně přes ruce, protože kolikrát vypadaly jak kdyby na ně naběhly divoký kočky 
lehce se to uklidňuje jak rostou, ale opravdu lehce, abych ti nedělala iluze 
Knížku Sourozenci bez rivality jsem četla, teorie je to pěkná, ale dle mě rozhodně není aplikovatelna na všechny povahy dětí a ani rodičů..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.17 08:12
@terinka4444 No, tak tohle bych přesně nechtěla! A je to i důvod mého dotazu. Já si totiž umím představit, že tohle funguje skvěle, pokud má člověk jedináčka. Moje starší je klidné rozumné dítě a kdybych měla jenom jí, tak ani nemusím hledat rady v knížkách a na internetu a fungujeme si v naprosté symbióze. Ale ten menší, to je ďáblovo kvítko Sabotuje vše snad už od porodnice. A právě proto mě zajímalo, jak tento typ výchovy aplikovat pokud má člověk víc dětí a jedno z toho je sabotér.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.17 08:36
@terinka4444 No právě - hlídat a hlídat. Já hlídám pořád, bez dozoru je nemůžu nechat. A proto si začínám říkat jestli něco nedělám špatně. Možná i proto, že ve svém okolí mám děti co si spolu pěkně hrají a občas se pohádají. A u nás je to naopak, pořád se hádají a občas si spolu hrají. Na druhou stranu je fakt, že rádi se mají a pokud se jednomu z nich děje příkoří, tak druhej přijde na pomoc. I ten malej záškodník se před ségru na hřišti postaví jak vyhazovač z klubu, když jí někdo chce vzít hračku. Ale ze mě se pomalu a jistě stává uječená matka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.17 08:39
@adeeelia Já si to právě myslím o většině těchto teorií. Že se musí sejít určitá povaha dětí i rodičů a potom to funguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.17 08:43
@MalinaQ píše:
@Borůvka1990 Já jsem to v tom ještě začátečník, teprve sbírám informace, tak doufám, že to nějak nepřekroutím
mě k tomuhle napadá je to, že na některé věci ale dítě opravdu sahat nemá (mobil, tablet nebo nevím co, každý to má jinak) a stejně tak děti podporuji v tom, že se mají dělit, ale mají věci, které půjčovat nechtějí a je to jen jejich právo. Mě by se taky nelíbilo, kdyby mě někdo nutil, že musím vše půjčovat. Když k nám má přijít návštěva, což je dost často, tak dětem říkám, že pokud mají něco hodně oblíbeného a bojí se, že to dojde k újmě, ať si to schovají. protože známe a víme, banda rozjívených dětí ničí 
Potom taky někdy platí i ono „protože jsem to řekla“, např. v situacích, kdy není potřeba a čas diskutovat (bezpečnost, oblékání v zimě apod.). Jako respektovat ano, ale s mírou, jako všeho a hlavně taky být respektován. Není to jen o tom, že s dětmi diskutujeme, necháme je vyjádřit svůj názor, podílet se na rozhodování, ale taky dítě by mělo respektovat nás, jako rodiče. Je to vztah. Přesto si pořád myslím, že by rodič měl být autorita. Myslím si, že mám s dětmi dobrý vztah, máme svoje chvilky, svěřují se, tulí, ale umím je taky pořádně sprdnout, dát trest, snažím se jim říkat, co mě naštvalo apod. A jak už to tak bývá, dětem je to často šumák 
Jo a na to, jak být dobrou mámou si myslím není třeba studovat materiály, knihy a navštěvovat semináře, jak je dnes trendy. Ve svém okolí se setkávám s tím, že kamarádky analyzují svůj vztah s rodiči jako špatný a snaží se to dělat jinak. Ale podle povídání mluví o šťastném dětství. myslím, že vlivem všech těch médií a rad se vše snažíme dělat jinak a často nás nenapadne, že i to „staré“, může být dobré. Dnes je moderní z rodičovství dělat vědu a lišit se za každou cenu. Nechci říct, že je to, zakladatelko, tvůj případ. Přemýšlet nad tím, jestli jsem dobrou mámou je v pořádku, ale nebýt urputná v tom snažit se uplatňovat rady z knih. Přece na každé dítě platí něco jiného, jde taky o jeho temperament apod. Alespoň tak to mám vysledováno u nás doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.17 08:54
@mischelinka 
moc krasne shrnuto, souhlasim 
Jinak celkove jsem velmi mile prekvapena reakcemi, nejdrive jsem cekala zaplavu rabr/svobodo/volnovychovnych event nevychovnych matek.
Me hlavne prijde, ze dnes jsou matky ze vseho tak pripodelane (omlouvam se za vyraz), ze se ptaji na reseni kazde ptakoviny 
a absolutne se vytraci selsky rozum.
Jinak @MalinaQ jak jsi sama napsala univerzalni navod neexistuje. Ty nejlepe znas sve deti a sama by jsi mela nejlepe vedet co na ne poati. Jestli vis, ze prcek kouse, tak holt musis hlidat 
ono i kdyz ti nekdo napise co platilo na jeho deti, nemusi to platit na tvoje 
ale chapu tu potrebu inspirace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.17 08:55
Je tady uzavřená skupina Respektujeme v soukromí, jsou tam holky, co jsou hodně zkušené a třeba se sourozenci poradí, minimálně můžete sdílet zkušenosti. Já mám dítě jedno a s respektováním bojuji, hodně se snažím, ale prostě mám zakořeněny určité metody z dětství a občas to holt neuhlídám. Respektující výchova je podle mě strašně těžká a musí vycházet z vnitřku člověka, musí být přesvědčen, že tak je to správně. Hodně podobná je Nevýchova, některé ty workshopy jsou poučné, jiné méně (zbytečné tlachání o ničem a kde nic tu nic), ale něco se z toho vzít dá. Pro mě byla podnětem kniha Respektovat a být respektován, je úžasná a plná názorných příkladů. Každopádně je to boj na dlouhou trať a fakt hodně těžký. A hlavně to není zázrak, že když si někde něco nastuduješ a pak to použiješ, že najednou děti otočí a bude to fungovat ze dne na den. Chce to fakt na tom pracovat. Tolik ode mě teoreticky, jinak prakticky je to u nás taky boj, a to s jedním dítětem:-).
Přeji hodně sil a úspěchu, je fajn, že nad tím přemýšlíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.17 09:00
@mischelinka Souhlasím se vším co jsi napsala. To co jsem psala já, bylo jenom rychlé a stručné shrnutí. Navíc já si neumím představit, že bych se tomu úplně odevzdala. Na druhou stranu je pro mě přínosné si nechat poradit, ať už z knížky nebo od nějaké jiné maminky, někdy je člověk tak zacyklený v problému, že řešení nevidí, i přesto, že je naprosto jednoduché. A jenom pro pořádek - i přesto, že jsem uvedla jako příklad svojí mámu a autoritativní výchovu, tak jí mám velmi ráda, z fleku bych vyjmenovala hodně jejich skvělých vlastností a i dětství jsem měla pěkné Taktéž to byl jenom příklad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.17 09:01
@mischelinka píše:
mě k tomuhle napadá je to, že na některé věci ale dítě opravdu sahat nemá (mobil, tablet nebo nevím co, každý to má jinak) a stejně tak děti podporuji v tom, že se mají dělit, ale mají věci, které půjčovat nechtějí a je to jen jejich právo. Mě by se taky nelíbilo, kdyby mě někdo nutil, že musím vše půjčovat. Když k nám má přijít návštěva, což je dost často, tak dětem říkám, že pokud mají něco hodně oblíbeného a bojí se, že to dojde k újmě, ať si to schovají. protože známe a víme, banda rozjívených dětí ničí
Potom taky někdy platí i ono „protože jsem to řekla“, např. v situacích, kdy není potřeba a čas diskutovat (bezpečnost, oblékání v zimě apod.). Jako respektovat ano, ale s mírou, jako všeho a hlavně taky být respektován. Není to jen o tom, že s dětmi diskutujeme, necháme je vyjádřit svůj názor, podílet se na rozhodování, ale taky dítě by mělo respektovat nás, jako rodiče. Je to vztah. Přesto si pořád myslím, že by rodič měl být autorita. Myslím si, že mám s dětmi dobrý vztah, máme svoje chvilky, svěřují se, tulí, ale umím je taky pořádně sprdnout, dát trest, snažím se jim říkat, co mě naštvalo apod. A jak už to tak bývá, dětem je to často šumák
Jo a na to, jak být dobrou mámou si myslím není třeba studovat materiály, knihy a navštěvovat semináře, jak je dnes trendy. Ve svém okolí se setkávám s tím, že kamarádky analyzují svůj vztah s rodiči jako špatný a snaží se to dělat jinak. Ale podle povídání mluví o šťastném dětství. myslím, že vlivem všech těch médií a rad se vše snažíme dělat jinak a často nás nenapadne, že i to „staré“, může být dobré. Dnes je moderní z rodičovství dělat vědu a lišit se za každou cenu. Nechci říct, že je to, zakladatelko, tvůj případ. Přemýšlet nad tím, jestli jsem dobrou mámou je v pořádku, ale nebýt urputná v tom snažit se uplatňovat rady z knih. Přece na každé dítě platí něco jiného, jde taky o jeho temperament apod. Alespoň tak to mám vysledováno u nás doma.
S tím se dá souhlasit, i když i to oblékání a bezpečnost lze vysvětlit, ale samozřejmě v situacích, kdy jde o čas či bezpečí popadnout a jít za cenu řevu:-). On ten selský rozum je důležitý, ale třeba právě v té knize RARB jsem našla hodně inspirace spíše typu, ak zareagovat na různé situace, kde bych třeba reagovala hodně autoritativně, ale jde to vyřešit i jinak a samotnou by mě to fakt nenapadlo. Ono dítě primárně vysírat nechce:-). Nejsem ale zastánce takové té volné výchovy, kdy se neustále myslí na to, jak se dítě samo vyjadřuje a rozvíjí a projevuje svůj názor za každou cenu. Ona i ta respektující výchova je o tom nastavení pevných hranic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.17 09:05
@MalinaQ píše:
@Borůvka1990 Já jsem to v tom ještě začátečník, teprve sbírám informace, tak doufám, že to nějak nepřekroutím
A jak tedy přistupuješ k dítěti, aby respektoval že prostě na věci ostatních se nešahá, neleze se do kabelky atd.?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.17 09:08
Upřímně si myslím, že u takhle malých dětí a u sourozenců v tomto věku to nejde. Děti v tomto věku jsou jak zvířátka, všechno se učí, testují, mají jen omezené vzorce chování a projevů a podle toho jedou. Že se škrábou a koušou, je naprosto normální. I tím se učí. A vyrostou z toho. Mám kluky po 2 letech. V tomto věku to s nimi bylo taky kolikrát na mašli: řev, naschvály, kousance, škrábance, neustále spolu soupeřili - kdo bude dřív sedět na židli, kdo bude mít modrý talířek… kdo, kdo, kdo. A jak to jednomu nevyšlo, tak řev a scény. O rok později už to bylo úplně jiné. Byli už starší, vyzrálejší, naučili se spolu kooperovat, přestali se hádat kvůli každé pitomosti. Zkrátka úplně jiné děti s jiným vztahem i bez respektující výchovy. Základem jsou milující rodiče a stanovené hranice. RaR mám přečteno, mám tu knížku doma, ale na mého staršího to nefunguje ani omylem. Nevím, jestli je to věkem (u malých dětí mi to prostě přijde lehce nepoužitelné) nebo povahou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.17 09:19
@Janina81 Já teda nedám odpověď na základě respektující výchovy, protože sama s tím nemám zkušenosti (jsem na začátku bádání). Ale s tímhle jsme nikdy neměli velký problém. Já totiž dětem půjčím skoro vše Ale některé věci jenom pod mým dozorem. Takže malej si může listovat mým diářem, ale musí u toho sedět u mě na gauči. Chce tam něco napsat? Není problém. Buď mu najdu volnou stránku nebo dám obyč tužku. Ale platí to jenom pro naše věci. Na věci ostatních se nešahá nebo se může zkusit zeptat, jestli mu to dotčný půjčí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.17 09:28
@Fima Díky za uklidňující slova. U nás je to to samé. Samé soupeření. V předsíni máme dvě stejné bílé stoličky a každé ráno je bitka o to kdo bude sedět na té vpravo. A tak je to se vším. A já už si někdy přijdu jako blázen Zároveň v sobě často řeším jak se zachovat - ukecat starší aby ustoupila, když vím, že se potom bude cítit ukřivděná nebo zpacifikovat mladšího, což znamená, že ten se potom bude půl hodiny vztekle válet po podlaze a dost to zdrží náš odchod? Jako není to snadný, být rodič
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.17 09:32
@MalinaQ pises jak kdybys nas znala starsi dcera zlata, mladsi zvenku modrooky kudrnaty blond andilek s dusi dabla. zacala poradne mluvit „pozde“, tesne pred druhym rokem, tj o rok pozdeji nez prvni. do toho je silenej vztekloun. kdyz to na ni prislo a navic se neumela vyjadrit, hryzala a mlatila kolem sebe. respekt nerespekt, kdyz mi batole vysije jednu pesti, proste se neudrzim. vysvetlovala jsem, obcas pleskla jednu po pline nebo po ruce, delala psi kusy a osetrovala tu starsi ktera vypadala jak osetrovatelka tygru. no trvalo to asi rok a ja byla na masli. jak se rozmluvila preslo to samo, vychova nevychova. mam pocit ze nektery veci je treba proste jen prezit (treba pubertu - s manzelem se shodujem ze az to prijde, na**** nas muze spousta veci, ale na zaklade nasich kombinovanych zkusenosti tezko neco prekvapit )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.17 09:33
@MalinaQ píše:
@Janina81 Já teda nedám odpověď na základě respektující výchovy, protože sama s tím nemám zkušenosti (jsem na začátku bádání). Ale s tímhle jsme nikdy neměli velký problém. Já totiž dětem půjčím skoro vše
Cítím to stejně. Nechápu, proč by děti nemohly šahat na nějakémoje věci. Je to přece přirozené, vidí, že to používám já, tak proč by nemohli oni. Něco pod dohledem, většinou je to jen o tom, že to má maminka, tak to chce zkusit, ale hned ztratí zájem, jakmile zjistí, že to není zase taková zábava apod. Když byla menší, tak jsem věci, které opravdu nebyly na sahání, dala z dosahu, jak je větší, chápe, že něco prostě ne, ale takových věcí je málo. Platí o naše věci, cizí jsou tabu.
Zkus tu skupinu tady, jsou tam maminky, co mají více dětí. https://www.emimino.cz/…romi-227091/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
