Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Velryba černá píše: Více
Aha. Já to pochopila jako sjet po zadku.
Postýlku jsem využila minimálně…v podstatě zbytečný kus nábytku. Jednu dobu jsem po usnutí také přendávala do postýlky a po probuzení ho brala do naší postele. Teď usíná na pohovce v obýváku a já jdu do manželské postele. Po probuzení ho opět beru do naší postele. Tohle vstávání k mimču a dávání zpět do postýlky jsem zkusila jen jednou a vzdala to, protože jsem byla nevyspalá a spánek mi byl milejší.
Už jsou mu přes dva roky a myslím, že to ještě nějakou dobu potrvá, než bude sám spát ve své posteli… ![]()
Ja jsem asi do dvou let veku deti uprimne spala s nima na matraci a na rostu na zemi. Zabrany jsem nejak nekupovala, to by byla taky možnost.
Na dovolenych a navstevach jsem postel prirazila ke zdi, pro jistotu na zbyvajich stranach oblozila polstarema a dekama. Nebo na zbývající straně byla přiražena nevyužitá postýlka ![]()
Deti jsem mela na videochůvičce. Nikdy se mi nestalo, že by byť jen vzdáleně někam spadly.
Tohle opravdu může být obtížné a vyčerpávající, ale nejste sama. Děti mají často svůj vlastní rytmus a někdy to chce čas. Trpělivost je klíčová, často si to prostě sedne samo. 🙏
@schnulla no to je totéž, po břiše a zadkem napřed.