Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Toto jsem právě měla na mysli, jak to nesou děti.. vím, že to bude občas těžké, jim na tyhle otázky odpovídat a vysvětlovat minulost, starší syn je taky velmi bystrý, mladší dcerka zatím neřeší nic. Ale myslím si, že pokud to mají rodiče srovnané, lze to dětem vysvětlit a je tam i vidina, že to za 15 let pochopí ![]()
Když jsem se rozhodovala, jestli odejít, pomohlo mi toto: zamyslela jsem se, co mi bude dcera v pubertě víc vyčítat.. že jsem neodešla, nebo že jsem odešla??? Manžel byl hodný, jako otec skvělý, ale prostě mi to manželství nesedělo. Nebyly hádky, nebylo nijak velké dusno. Ale žili jsme jako spolubydlící, i když jsem to tak cítila jen já. Takže se mi rozhodovalo hodně těžko. Ale nakonec jsem si řekla, že mi vyčte oboje. Až jako dospělá možná pochopí, že jsem prostě musela. Kvůli sobě, sobecky. Ale myslím si, že je takhle daleko šťastnější, když jsem šťastná já, než by bývala mohla být, kdybych zůstala v tom manželství, které mě ubíjelo. On už má dneska taky novou přítelkyni a zdá se, že je šťastný.
Musím ale ještě říct, že obrovskou zásluhu na tom, aby dcera rozchodem netrpěla, měl on. Musel toho hodně překousnout a tvářit se před ní, že je vše ok, i když jsem mu hodně moc ublížila..
A ty jsi šla pryč s tím, že budeš sama, anebo jsi šla k jinému partnerovi?
K jinému partnerovi. Kdyby jeho nebylo, neodešla bych. Jsem srab a nakoplo mě až tohle..
Aha, tak já tohle nechci, chci být samostatná, neříkám, že už nikdy nic, ale teď jsou pro mě důležité děti a klid doma.. ještě abych se rozčilovala s nějakým náhradníkem
Ale néé, mám teď bojovnou náladu, kdyby mě někdo požádal, klidně vstoupím do klubu feministek
Chápu, že to jiné mamči mají jinak ![]()
To je asi o povaze a taky o možnostech. Já nedokázala odejít jen tak „bez důvodu“, nedokázala bych si to obhájit. A taky bych ani neměla kam, i kdybych na krásně chtěla.. Teda mohla, k rodičům, ale to bych dceři vzala možnost vídat tátu kdykoli chce. Rodiče bydlí daleko. Takhle jsem se stěhovala jen v rámci jednoho sídliště, takže to k němu má doslova pár minut pěšky..
Přeju, aby ses rozhodla správně a nikdy toho nelitovala. Já jsem šťastná, mám skvělého muže, skvělé manželství a další skvělé dítě. Ale někdy se ten červík v hlavě ozve, že jsem možná udělala chybu a dcera kvůli ní možná občas trpí. I když se snažíme všichni dělat všechno pro to, aby měla krásné dětství a plno lásky, jsou okamžiky, kdy se to vrací jako bumerang. Třeba při těch jejích otázkách nebo když večer po víkendu u taťky pláče, že chce být s ním..
Není to často, ale už se to párkrát stalo.
Ale takové rozhodnutí vzít zpátky nejde. Kdybych se měla dneska znovu rozhodovat, kdyby se dal čas vrátit, nevím, jak bych se rozhodla..
Ale hlodá tě to jenom kvůli dcerce, ne? Kvůli tobě ne, ty jsi spokojená a kdybys tenkrát zůstala, byla by spokojená dcerka, ale zase ty nešťastná.. Co bys dceři mohla dát, kdybys sama nevěděla kudy kam a život byl bez smyslu? Kolik je malé a jak dlouho jsi od bývalého?
Přesně tak, jenom kvůli ní.. Já jsem opravdu šťastná a ona taky! Ale chvilkama je jí líto, že nebydlíme s taťkou.
Dceři byly 2, teď jí bude 5, v květnu to budou 3 roky, co jsme odešly.
Mě hodně tenkrát ovlivnilo i to, že mám v rodině 2 příklady, kdy to ženská nedokázala, odejít a být šťastná. Já nechtěla dopadnout stejně..
@verusuvi mozna se na to da divat jeste takhle. Kdo da dcerce vic (ted ani nemyslim materialni zajisteni) - sebevedoma zena spokojena sama se sebou a svym zivotem nebo frustrovana vecne nespokojena mama? ![]()
Právě. Když je mamka spokojená, jsou spokojené i děti, když je máma věčně naštvaná, i děti stále ječí a perou se.. co z nich pak bude? Zatím jsem stále nečetla argument, proč zůstávat
A z lítosti? To je přeci stejně sobecké(od něj), jako ze sobeckosti odejít, ne?
@Melysa píše:
@verusuvi mozna se na to da divat jeste takhle. Kdo da dcerce vic (ted ani nemyslim materialni zajisteni) - sebevedoma zena spokojena sama se sebou a svym zivotem nebo frustrovana vecne nespokojena mama?
A jeste pises, ze manzel chodi domu vecne pozde a male si neuzije.. asi si nevazi, ze s nimi muze travit cas. Tak i pro ni je lepsi tata, kterej ji sice vidi min, ale aktivne s ni travi ca nez tata, kteryho ma sice doma, ale vecne tam neni.
O roční dceru ani tak nejde, ta je ještě malinká, ale starší syn se pořád ptá, kde je táta a chtěl by s ním být častěji a já mu ani nemůž říct, kdy si na něj táta udělá čas.. někdy to vyjde, někdy ne a mě je pa trapně, že jsem mu něco slíbila a nesplnila. ![]()
Mě napadá, aby to po rozvodu nebylo ještě horší. Aby tatínek neslíbil, že si pro děti přijde, ty se na něj těšily a on nakonec nedorazil, čas si na ně neudělal
Jestli je to takový lepml..
Zas takový lempl to není, když něco slíbí jim, tak to většinou dodrží. Jen mě unavuje to naše „soužití“ viz. výše. Taky vím, že se snaží být tak dlouho v práci, aby byl dům brzy kompletní, ale vysvětlovala jsem mu, že barák počká, my ne, že bych byla radši, kdyby byl s námi, šli jsme na výlet, nebo jen sáňkovat.. všechno odkýve. Pak jede pro chleba a vrátí se za 3 hodiny!!
(já normálně za 20 min) Jasně, můžu být ráda, že nekrade, nepije, neautomatuje apod.. ale s těmahle „úchylkama“ bych byla v trapu už dávno a bez rozmýšlení.