Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám to stejný doma. Brachu mám moc ráda, ale od doby co jsou spolu, tedy už nějakých 18 let jsem s oběma omezila kontakty na minimum. Scházíme se jednou za čas u našich, jsem milá, když musím vedu s ní neutrální konverzaci, vyhýbám se situacim, kdy bych s ní mohla být sama, naštěstí je tam vždy víc lidi, tak se s ní vlastně nemusím moc bavit. Mrzí mě to, protože jsme si byvali s bráchou mnohem blíž, ale za ty léta jsme se dost odcizili. Když jsem občas strávila s brachou odpoledne když byla svagrova pryč, dokonce na mě žárlila. Kdybych byla cizí baba, pochopím, ale jsem jeho sestra. Prostě jsem to vzdala a nevstupuju jim do života. Je to tak lepší.
Stýkám se minimálně, jen když je to nevyhnutelné. Život je dost krátky na to, obětovat ho lidem, kteří nám vadí. Nenut se, neměj výčitky. Ty snad manžela nutis se s někým stýkat?
a jen tak mimochodem, vycházet spolu určitě nemusíte, není to povinnost.
Příspěvek upraven 23.06.22 v 12:38
@Anonymní píše:
Je to úplně na sílu. Ona a já. Moje svagrova. Nemáme si co říct, jsme tak jiný! Nemame se rády. V rámci společenských konvencí spolu ovsem musíme vycházet, ale nikdy nevím, co čekat. Strašně mě její chování mate. Když nemusím, raději se jí vyhýbám. Ale to jde velmi omezene. Manžel by byl zklamaný, nechápal by. Vy, které nemáte svagrovou taky rady, jak to zvládáte? Jak komunikujete? Jak se event. setkání vyhybate? Jakékoli praktické rady, jak to ustát… vždycky, když se přiblíží (navsteva), okamžitě ztrácím náladu a je mi mizerne. Nedokážu vysvětlit proč.
Do určité doby jsme jakž takž vycházely než se přihnaly první mraky. Naštěstí jsme v tom s manželem zajedno a není to dlouho veškeré kontakty ukončil. Nelituju a jsme spokojení byť, že nemusíme řešit zdvořilostní telefony.
@kemeny13 Ideální. U nás tohle nejde. Manžel ji má rád, nic si neudělali. Já nevím, proč mi nesedí. Prostě mi neco, dost věcí vadi. A jsem o to víc zmatená, protože presne nevím, co mě tak šíleně vytáčí nejvíc. Nechci s ní mluvit, být, pretvarovat se. Chci mít od ní pokoj.
@Zuzanec Díky. Nemůžu se s ni přestat stýkat, vlastně nemám duvod. Objektivně.
@Anonymní píše:
@kemeny13 Ideální. U nás tohle nejde. Manžel ji má rád, nic si neudělali. Já nevím, proč mi nesedí. Prostě mi neco, dost věcí vadi. A jsem o to víc zmatená, protože presne nevím, co mě tak šíleně vytáčí nejvíc. Nechci s ní mluvit, být, pretvarovat se. Chci mít od ní pokoj.
Tak vídat se s ní Tě nikdo nutit nemůže. Zkusila bych o tom s manželem promluvit co mi vadí a že mně setkání s ní nedělá dobře.
@kemeny13 Už jsme o tom spolu v minulosti mluvili, ale nechápe to. Plus setkávání v rámci rodiny… to nevysvetlim.
@Anonymní píše:
@kemeny13 Nechci s ní mluvit, být, pretvarovat se. Chci mít od ní pokoj.
Mluvit s ní a přetvařovat se nemusíš. To tak prostě bývá, že nám někdo vyloženě nesedne. Řekni jí, že ji nemáš ráda a nechceš se s ní bavit.
@Anonymní píše:
@kemeny13 Už jsme o tom spolu v minulosti mluvili, ale nechápe to. Plus setkávání v rámci rodiny… to nevysvetlim.
Tak já asi nejsem ten typ, co by se chtěl v rámci setkávání přetvařovat. Takže buď by se setkával u nich beze mě, anebo pokud by si je pozval domů tak já bych nebyla doma.
@Quertizop Odvážné.
Ano, už i tohle přišlo jednou napretřes. Jenže ji vyhodis dveřmi a vleze oknem. ![]()
@Anonymní píše:
@Quertizop Odvážné.Ano, už i tohle přišlo jednou napretřes. Jenže ji vyhodis dveřmi a vleze oknem.
Dobře, tak jí řekni, že ji nenávidíš a ať jde do p.dele.
@Anonymní píše:
@kemeny13 Ideální. U nás tohle nejde. Manžel ji má rád, nic si neudělali. Já nevím, proč mi nesedí. Prostě mi neco, dost věcí vadi. A jsem o to víc zmatená, protože presne nevím, co mě tak šíleně vytáčí nejvíc. Nechci s ní mluvit, být, pretvarovat se. Chci mít od ní pokoj.
Já bych se zamyslela, jaká situace mě u ní vytáčí a pokusila se zaměřit na to, jestli to samé mi vadí u mě nebo mám opravdu důvod ji nesnášet. Jestli tě třeba shazuje před ostatními, mluví jen o sobě, nepustí tě ke slovu, má vždycky svou pravdu…
Je to úplně na sílu. Ona a já. Moje svagrova. Nemáme si co říct, jsme tak jiný! Nemame se rády. V rámci společenských konvencí spolu ovsem musíme vycházet, ale nikdy nevím, co čekat. Strašně mě její chování mate. Když nemusím, raději se jí vyhýbám. Ale to jde velmi omezene. Manžel by byl zklamaný, nechápal by. Vy, které nemáte svagrovou taky rady, jak to zvládáte? Jak komunikujete? Jak se event. setkání vyhybate? Jakékoli praktické rady, jak to ustát… vždycky, když se přiblíží (navsteva), okamžitě ztrácím náladu a je mi mizerne. Nedokážu vysvětlit proč.